Snorlax

Chvílemi jsem se výborně bavila, chvílemi nudila. Připouštím, že kamera je velmi dobrá, ale koukat se na prášící cestu mě dokáže neuspat asi jen hodinu. Největším kladem filmu jsou herecké výkony. Tím úplně nejlepším z celého snímku je samotný závěr.

Jeden z nejpoetičtějších klukovských filmů, co znám. Ta drobnůstka s mrtvolou rozhodně krásnou letní atmosféru nijak nenarušuje.

Zábavné, vtipné a šarmantí, až se jednomu nechce věřit, že je to o Hitchovi. Kdyby takhle plný sebeironie byl doopravdy a tudíž i ve svých filmech, asi bych ho měla velice ráda.

Miluju Babišovy projevy, jeho motýle i ty co měli přijít a nepřišli. Nyní jsem okouzlena Babišem tanečníkem. Dokázat udělat během celé písničky Beatles jen dva pohyby, to už vyžaduje notnou dávku sebezapření. Babišův tanec je blíže pohybům paraplegika, než Baryšnikova, ale jeho okolí stejně radostně hýká blahem a dává svému kultu znát, že tančí božsky. O slovenském Caponem zabydlivším se v české politice se mnoho nového nedozvíme, ale naprosto dokonale se můžeme přesvědčit o jeho totální sebestřednosti.

Atmosférické, do poslední chvíle napínavé retro o partě kluků, která si zpestří prázdniny honbou vraha. Co by za takové dobrodružství daly Rychlé šípy...

Dobře je za tři a tenhle film je s odřenýma ušima dobře. Námět povedený, scénář pokulhávající, většina hereckých výkonů velmi dobrá (Polívka v roli dementa hrát nemusí, takže působí značně přirozeně) a k tomu nádherná Volha.

Orwell by si zasloužil něco lepšího. Tento dokument těká z tématu na téma a žádnému se řádně nevěnuje.

Námět dobrý, zbytek Troška.

Godardovsky zadumaná atmosféra v Truffautovsky krásném filmu se se svým divákem moc nemazlí. Vnímáš jen očima a ušima? Nech být. Nika nemá rád nejen nikdo, ale dokonce i nic, spikly se proti němu dokonce i automaty na kávu. Jako závislák na kofeinu, který týden abstinoval, si umím Nikovo utrpení velmi živě představit. Ale on ho přijímá s pokorou a vždy sehnutou hlavou. Niko je obraz doby, o půl století starší Antoine, stále stejně opuštěný, stále sám v davu.

Námět je natolik silný, že by ho mohl natočit snad i Ed Wood, přesto by mohl vzniknout poutavý film. U Korejců jsem zvyklá na kvalitní herectví, ale to, co zde předvádí představitelé dětských rolí, se nedá popsat jinak, než „dokonalost.“ Film je to velmi nepříjemný. Jediným jeho příjemným aspektem je poznání, že naše prakticky dysfunkční soudnictví je vlastně ještě celkem na slušné úrovni.