Snorlax

Psychotropní jízda s dokonalými maskami, nejlépe k poznání je samozřejmě Bro, ale Mikkelsen si je podobný pouze z profilu, Malling ani z něj. U Adamových jablek jsem se bavila více, ale tady zase musím ocenit velice originální nápad řešení sterility.

Zidi, Kaminka, Cosma, Auteuil, Marchand, Bonis, dokonce i Saunier mají na svém kontě mnohem povedenější kousky. Marchand nám sice zazpíval, ale vše kolem něj na mě působilo dojmem Slunce, seno a dovolená. Tak jako v Troškově taškařici mě neuráží pouze vtípek s vlakem, zde mi nevadil ten s plnou čárou v zatáčce.

Taková látka chtěla režiséra silnějšího v kramflecích, toto zpracování je plytké a nezáživné.

Opět výtečný Malling, kterému toho frajera s ocelovými nervy žeru od samého začátku. Lindholm pouze potvrzuje svoji pozici současné scenáristické špičky, ve své první samostatné režijní práci dokazuje kvality i na tomto poli. Lindholm skvěle buduje napětí, k dosažení tísnivé atmosféry nepotřebuje zneužívat divákovy nejnižší pudy a tudíž mu nenabízí akční scény. Lindholm točí protipól všech možných akčních snímků, tam, kde ony končí, on začíná. Neukazuje, jak teče krev, ale proč teče.

Největším problémem momentálně nejlepšího scenáristy je, když svoji práci svěří k režii někomu jinému. Pokud si natočí autorský film se svými dvorními herci, vznikne mimořádná záležitost, byť se jedná o televizní projekt. Systém ignorování zločince, který započal Greengrass v 22. červenci, dotáhl Lindholm k naprosté dokonalosti, až do samého závěru ignoruje i pouhé jméno pachatele. Věnuje se deprivující práci policistů a touze pozůstalých pro klid své duše zjistit o zločinu co nejvíce. Policejní práce je zde vykreslena jako mravenčí skládání stébla ke stéblu, narážení do zaslepených uliček, velká vítězství při hledání pravdy, která ji ve výsledku přiblíží pouze o píď. Všech šest dílů udržuje diváka v mimořádném napětí. Zdlouhavá pátrání potápěčů si nezadají s hledáním drog ve Francouzské spojce. Herecké výkony jsou jako vždy u severských počinů na velmi vysoké úrovni.

Od doby Drsného Harryho se osamělý policista posunul k napudrovanému panákovi s dokonalou vizáží. Erik je normální chlap, v jehož existenci je možno věřit. I tento fakt přispívá k tomu, že se mi Lovci líbili, byť nejsou tou syrově drsnou severskou kriminálkou, na které se vždy ráda podívám. Lovci jsou spíše sondou do chování vidláků z maloměsta, kteří se ve svém vidláctví s chutí rochní. Banda primitivů je skvěle napsaná i zahraná, jejich jediný oponent Erik má co dělat, aby jim v obém stačil.

Dialogy jsou natolik komické, že jsem se vlastně výborně bavila. Ale rozhodně jinak, než bylo původním záměrem. Herecké výkony nelze za herecké považovat ani mezi otrlými diváky béčkových snímků. Zůstává mi záhadou, jak je možné takhle zkazit Kinga, navíc člověkem, který umí psát i točit. Při závěrečné scéně, když ten tajtrdlík klečí a z plna hrdla ječí své "nééééé, nééééé" jsem se smála už nahlas.

Této nevyvážené směsi žánrů nepomůže ani vychytaný audiovizuální kabát. Herecké výkony také nejsou zrovna extra, na jedno zhlédnutí a rychlé zapomenutí je Sunshine ideální.

Bez Finneyho by to byl zbytečný film.

Konspirační thriller se svým způsobem vyprávění podobá filmu Špion, na kterého nezapomněli. Švédské herecké eso v hlavní roli má mnoho zdatných sekundantů. Vlastně jedinou chybou filmu je, že divák ví, jak to dopadne. Ale i přesto snímek nepostrádá napětí a dlužno dodat, že vše působí natolik realisticky, že bych klidně přijala variantu, že takhle nějak to mohlo být a zapomněla na Stiga Engströma.