Jeoffrey

Nebyl jsem zrovna fanoušek těchto čibi kolabů, kde se vezmou postavy ze známých seriálů a vrazí se do společného prostředí, ideálně na nějakou obyčejnou střední školu, kde spolu budou interagovat a víceméně jen odkazovat na své originální seriály. Nebo spíš jsem to nevyhledával. Vždyť jsem zatím ani neviděl Isekai Quartet a to znám všechny postavy a seriály, které se v něm objeví a isekai žánr je mi momentálně blíž, než romantická dramata a vizuální novely od studia Key. Na Kaginado jsem původně neměl v plánu se dívat, ale díky jistým pracovním důvodům jsem rychle změnil názor. A nakonec mě to vlastně bavilo, protože ty příběhy jsou vtipně a svižně napsané, znám mnohé zdejší postavy, a i po těch letech chápu většinu vtípků a odkazů, co se tu objeví. Dokonce jsem nabyl dojmu, že i všichni ti hlasoví herci, kteří se vrátili do svých rolí, si tenhle seriál užívají. A užívali si to i scénáristé, kteří si tu prostě jen hráli s nejrůznějšími nápady. První série byla taková v pohodě jednohubka, které bych dal nějakých 6/10, druhá byla díky příchodu hrdinů z Angel Beats ještě o chloupek lepší, ale 4* dojem to na mě pořád nemá, takže 6,3/10. Ovšem jsem rád, že jsem Kaginado viděl, říkám si teď totiž, že bych neměl podobné projekty rovnou zavrhovat, a i ten Isekai Quartet někdy brzo zkusit.

Koncept nadpřirozených nemocí je rozhodně originálnější, než třeba ten zabývající se pouze nadpřirozenými postavami, především když se člověk zaměří na to, co tyto nemoci vyvolává, tedy většinou potlačování nějaké své vlastní přirozenosti, či potřeby. Léčba je v tomto případě samozřejmě logická (prostě to přestaň potlačovat), ale díky nadpřirozenému přesahu často dost zajímavá a někdy i zábavná, nebo dramatická. Také musím ocenit pestrou škálu příznaků nemocí, založených na různých japonských tradicích a pověrách, u kterých jsem si z nějakého záhadného důvodu vzpomněl na slova své babičky a její výhružky, že když si budu moc šahat na pipíka, tak budu mít chlupaté dlaně, zkrátka i v našich luzích a hájích by se daly najít podobné náměty pro další díly této série... Kromě povedeného psychologického přesahu a nápaditých nemocí a jejich léčení mi seriál přinesl i docela sympatické postavy a takový ten příjemný (nejen v posledním díle) nádech lidskosti. Není to až tak příjemné a sympatické, jako třeba Natsume, spíš bych to přirovnal tou atmosférou k Fukigen na Mononokean, kterého to ale dle mého poráží v nápaditosti a proto je můj celkový dojem o něco lepší. Prostě Kai Byoui Ramune je za mě docela fajn anime. 6,8/10

Redo of a Healer se určitě zapíše do paměti každého, kdo o něj někdy zavadí a i v budoucnu bude hodně propíraným seriálem. Nebude to ale proto, že nabízí pohled na cestu hrdiny k uspokojivé pomstě (pokud tedy také nejste vášnivý sadista jako hlavní postavy) jako třeba Tate no yuusha no nariagari, ale hlavně proto, že to bude seriál, který jasně prolomil hranici mezi anime a hentaiem. Pokud tady byli Ishuzoku Reviewers, kteří balancovali na pomyslné hraně mezi těmito dvěma pojmy, pak Redo of a Healer je již naprosto jasně za hranou. Díky zvolené paletě barev v některých scénách, díky proporcím a vyobrazení postav, díky četnosti a délce sexuálních scén, díky obsahu těchto scén, kdy bych dokázal na každý díl najít minimálně 5 hentai tagů, popisujících co se tu děje, jde naprosto jasně o hentai. Není to sice hardcore hentai s detailními záběry na samotnou penetraci, takže by se dalo říct, že graficky jde spíš o soft, ale díky zvoleným tématům jde rozhodně o hodně drsný hentai, který by si neměl pouštět nikdo s romantickou povahou, protože to na něm může zanechat nepříjemné následky. Tohle je třeba si jasně říct, protože pokud neznáte novelu nebo mangu, z které anime vychází a ani vás neupozornili třeba kamarádi, pak jdete jako já do seriálu pouze na základě traileru, plakátu a tagů na anime databázích a budete už po dvou dílech hodně překvapeni, na co se to tu vlastně koukáte... Pro otrlé a znalé to nebude ničím novým, možná se i setkáte s názorem, že je to vlastně na poli kresleného sexu tematicky průměr a graficky nadprůměr - každý podle svých preferencí... Mě osobně to bohužel moc nebralo, nemusím přehnanou brutalitu, rape, brainwashing atp. - vlastně polovinu z toho o čem tady ten sexuální kontent je. Jinak mluvím samozřejmě o necenzurované verzi, kde je vidět vlastně skoro vše, kromě detailních záběrů na pohlavní orgány. Z dalších verzí jsem viděl dva díly v tom nejlehčím provedení, pro porovnání a za sebe řeknu asi tolik - cenzurovaná verze je osekaná, někdy začerněná a jindy jsou dramatické dialogy a scény prostě nahrazeny dvouminutovým pohledem do krbu, nebo na spícího ještěra (zdejší obdoba koně), což je samozřejmě z podstaty cenzurované verze logické, ale vzhledem k faktu, že některé činy, které se během sexuálních scén dějí, mají vliv na příběh, přicházíte o různé souvislosti a někdy to nebude tak úplně dávat smysl. Tedy cenzurovaná verze je pro komplexní vhled do téhle šílenosti nepoužitelná a bude vypadat dost hloupě, na druhou stranu vás zachrání od mnohých věcí, jejichž sledování by vám mohlo být krajně proti srsti. Toliko k první kontroverzi a pojďme na tu druhou - smysl pomsty a morální dopad. Řekněme si to upřímně, z morálního hlediska je pro mě tohle dílo naprostý odpad! Seriál se zarputile drží archaické myšlenky shrnuté do biblického "Oko za oko, zub za zub" a zároveň se nás snaží přesvědčit, že hlavní postava nemá na výběr, že se stal obětí něčeho odporného, šíleného, co by přeci zlomilo každého a tak je Keyarugova pomsta oprávněná a správná. On je přeci antihrdina, který se mstí zkaženým lidem a vrací jim stejnou mincí, bojuje proti ohni ohněm! Ale je tohle morálně v pořádku a kdy přesně se z někoho, kdo trestá lidská monstra stejným způsobem stává vlastně jen další takové monstrum? Za mě je hranice jasně daná - v momentě, kdy se v tom násilí, týraní a ponižování začneš sám vyžívat! V tu chvíli u mě ztrácí postava jakýkoli high ground a klesá na stejnou úroveň jako ti, kterým se mstí. A když o sobě Keyaruga ještě neironicky prohlásí, že si o sobě myslí, že je vlastně postavou kladnou, po všem co za zvěrstva zvládl během série vykonat, pak už je mi doslova zle. Díky tomuhle pohledu autorů na morálku jsem si doslova zhnusil i některé další postavy. Dokonce i Setsuna u mě ztrácí jakýkoli punc kladné postavy v momentě, kdy přizná, že si zabíjení lidí vlastně užívá. Můžete hlavního hrdinu hájit tím, že se mstí pouze těm, kteří na něj sami zaútočili, ale po pravdě, to je jen chabá výmluva, která s přibývajícími díly, kdy Keyaruga volí pomstu mnohem horší a brutálnější, než byl samotný přečin proti němu (třeba ta episoda o pomstě kvůli jídlu), ztrácí na síle. Očekávám také, že se začnou ozývat hlasy o tom, že to s tou pomstou tak mizerné není, i ve zdejší diskuzi jsem našel názor na úplně první pomstu, s kterým absolutně nesouhlasím - "Mohl ji v tom jejím pokoji zabít (nebo zmrzačit tak, že by ji nešlo vyléčit), neudělal to.". A to má být obhajoba toho, co hlavní hrdina reálně udělal, nebo snad omluva za to co bylo dle mého v některých ohledech možná i horší než rychlá smrt? A co má kdokoli z vás proti rychlé smrti v takovémto případě? Já ji považuji za opodstatněné řešení, protože souhlasím s legendární myšlenkou že "Z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranu není zločinem!" a to by tady mohlo být do puntíku naplněno. Zároveň nesouhlasím s tím, že hrdina nemá na výběr, těch možností měl tolik, ale on volí dle mého vždy jednu z těch nejhorších. It's so low! Nevěříte? Fajn, dokážu si vymyslet hned několik verzí příběhu, jak se mohl stát, aby z toho nebyl takový přehnaný, sadistický, odporný a zvrácený cringe festival. SPOILERY 1) Cesta hrdiny - hned v první linii stačilo v momentě, kdy Keyaruga překoná účinky drog nechat celou skupinu hrdinů napospas paní démonů, prostě za to, jak se k němu chovali je nechat drasticky pochcípat! Pak porazit paní démonů, čímž by logicky získal v království zásluhy, slávu a vliv, protože by byl jediný hrdina co přežil. A toho všeho by se dalo využít k tomu, aby změnil zdejší společnost tak, aby se už nikdy nikomu nestalo to samé, co se stalo jemu. 2) Cesta rebela - V druhé časové linii prostě stačilo hned na začátku po získání schopností vzít roha. Stejně jako v anime se toulat po království a v okolí, dělat dobré skutky, najít si spojence s jejichž pomocí dokážu rozvinout své vlastní schopnosti, nebo porazit ostatní hrdiny, rozjet otevřenou revoluci, změnit vládnoucí režim a zase změnit společnost, aby už nikdo netrpěl tak, jako hlavní hrdina. 3) Rafinovaná pomsta - která by ale vyžadovala, aby Keyaruga ze začátku s ostatními "hrdiny" spolupracoval. Prostě v tom momentě, kdy poprvé použije své schopnosti a zjistí jaká je za léčení cena se nesesypal jak malé děcko, ale vzmužil se a jako správný hrdina pokračoval v léčení druhých i za cenu vlastní šílené bolesti. Díky tomu by ostatní nemuseli ani přejít k zacházení, jakého se mu dostalo, získal by informace o každém z vyléčených, lépe by poznal všechny v království (jejich sílu i slabůstky) a pak by mohl obratně využít těchto znalostí k rafinované pomstě s pomocí zde získaných spojenců (např. Kureha). Klidně by asi i mohl použít Fleur jako svojí loutku, vymazat jí mozek jako v originále a s její pomocí se dostat k vlivu, kterého by mohl použít na veřejné odhalení zvráceností ostatních hrdinů, likvidaci dalších nebezpečných a zkažených postav v království, což by vedlo k jeho postupné změně k lepšímu... KONEC SPOILERŮ Tady to máte, hned tři verze komplexnějšího a pro mě osobně zajímavějšího a méně odpudivého příběhu, než to co je tady a ani mi to nedalo moc zabrat. Další věc, co mě tu nehorázně štve, je absence jakéhokoli soucitu. Jako kdyby to byla slabost! Stejně tak tvrzení, že pomsta může člověku dodat sílu (uvedeno v případě jednoho malého chlapce). Dobře, chápu. Ale co z člověka, který žije jen pro pomstu může vyrůst a jaký bude smysl jeho života, až své pomsty dosáhne? To si můžeme akorát domýšlet. Dál by stálo za zamyšlení, kdy má jedinec právo na to brát spravedlnost do svých rukou. Pokud je křivě obviněn, aby se očistil (viz Hrdina se štítem)? Určitě! Pokud je napaden, aby se bránil? Ano! A pokud je v situaci, kdy nemá jinou možnost, jak se spravedlnosti dovolat, nebo způsob, jak nespravedlivou společnost změnit. To ale Keyaruga má! Vždyť je hrdina, má nadprůměrné schopnosti a díky špatnému psaní autora má pod jednou jedinou schopností, nazvanou Heal, celý arzenál kouzel, jako je mazání paměti, přeměna podoby... S tím vším se toho dá udělat hodně pro dobro hodných lidí a k veřejnému odhalení těch zlých. No jo, ale k čemu to používá zdejší hlavní postava? K zneužívání lidí okolo (Setsuna, Eve...), zvrácené pomstě (která je v provedeních vlastně skoro pořád jen o tom samém, tedy brutalita + rape, což mě časem až nudí) a spoustě zbytečností. It's so low! To se mi pak nemůže nikdo divit, že nedokážu Keyarugovi fandit, že je mi krajně nesympatický a celé tohle anime je za mě jeden velký neobhajitelný průšvih z kterého je mi až příliš často psychicky i fyzicky nevolno. Ale svoje fanoušky si to najde, stačilo mi jen zajít na jakoukoli diskuzi o tomhle seriálu a mám jasno. Dokonce jsem si všiml, že kdybych si chtěl zvednout popularitu svého Disqus účtu, tak by stačilo jen obcházet diskuze u každé cenzurované episody hned po vydání a na každou napsat něco ve stylu "Don't mind me, just waiting for a cultured version!" a palce nahoru by se jen hrnuli, jak šíleně kulturní prostředí to tam bylo - chtěl bych být zase mladý a neklidný. Ale mě bude letos 35, viděl jsem už hodně a nějak se to na mě podepsalo a tady vidím jen průměrný hentai s poselstvím, které je mi krajně nesympatické, stejně jako většina postav a proto max 2/10 za fantasy zasazení a za to, že jsem se dozvěděl zase něco nového o svých vlastních hranicích.

Nejdůležitější otázka, kterou jsem si položil po těchto devíti minutách byla, jestli mě tenhle kraťas zaujal natolik, abych chtěl z tohoto světa vidět něco víc a odpověď je bohužel jednoznačná – ne díky... Sice má zdejší prostředí své kouzlo, barevně je to někdy docela působivé a těch pár místních zvířat a rostlin, které mi seriál představil, vypadalo poměrně originálně, ale k čemu to je, když mi hlavní hrdina přišel nudný a nevýrazný - prostě veskrze tuctový. Hlavní hrdinka je sice o něco zajímavější, filmeček se mi jí snaží prodat, stejně jako tu velkou příšeru, s kterou tam bojuje (co taky čekat od filmu, který má v názvu slovo Kaidžu…), ale ono to moc nefunguje a ani hrdinka ode mě víc jak 7/10 za charakter design nedostane. Možná tomu, že mě film nenadchl, napomáhá i ta průměrná 3D animace, kterou tvůrci sice docela umí (= dá se na to koukat), ale pořád to není žádná pastva pro oči, snad kromě těch barviček. Co mě vůbec neoslovilo byla samotná zápletka, nebo spíš jsem z těch necelých 9 minut moc nepobral, o čem že to vlastně je a o čem by to kromě objevování nějakého zvláštního světa, skenování divných vajec a bojů s velkými potvorami mohlo ještě být… Za mě tohle dostane maximálně 4/10. K vidění v japonštině s anglickými titulky na oficiálním YT kanále Toei.

Co říct k Feně: Johance samurajů z Karibiku s anglickým podtitulem „Heaven is a place on Earth on a Yellow Submarine“? No tak asi hlavně to, že vše dobře vypadá, a i hudebně je to příjemná záležitost, ale scénář je jen další podivný dort pejska a kočičky, který moc nedrží pohromadě, a že je to jen další průtokové anime, na které za pár týdnů s klidem zapomenu. Je to příběh se spoustou zbytečných a nevyužitých linek a postav, které se na chvíli objeví, nastíní nějakou linii, která by mohla být zajímavá a pak prostě zmizí a na nic nedojde. K čemu tam byli ti dva staří ochránci Feny, kteří mohli být zajímavým komickým elementem, nebo parta ženských pirátek, které mohly třeba i promluvit do romantických linií některých vedlejších postav, ale nějak nedostaly moc prostoru a příležitostí? Stejně podivně zmizela i možná linie o pronásledování samurajů poté, co se rozhodli změnit smysl svojí mise, postava dalšího samuraje, který se jim vydal po stopách a měl být silnější než všichni ostatní, tu prostě jen vyšumí a vše tak skončí neskutečně a až nepřirozeně sluníčkově. Vždyť je to anime, kde i hlavní záporák má ten nejlepší možný konec. Síla a osudovost příběhu je tu zabitá tuctovou romantikou jak z nějaké červené knihovny a spousta věcí, včetně třeba zmíněné ponorky, tu působí jak pěst na oko. Zkrátka tohle je jeden z důkazů, že hezký vizuál vážně není všechno, a tak ode mě tyhle pěkné obrázky nedostanou víc jak průměrných 5/10, protože tohle je přesně ten případ, kde se mísí věci, které se mi líbí s těmi, které mě štvou.

Taková docela snesitelná jednoduchá blbost, která kombinuje MiB s klasickými pohádkami nejen od bratří Grimmů... Nic víc, nic míň. Nepotěší, neurazí - 5/10

Kemono Jihen má určitě něco do sebe, tváří se to jako takové docela obyčejné detektivní mystery anime, ale jsou tu chvíle, které vás dokáží překvapit a momenty tak znepokojivé, že mi několikrát přeběhl i mráz po zádech. Atmosféra je fajn, některé zápletky jsou také docela povedené, jiné o něco méně a tak asi jediným pro mě výrazným negativem jsou postavy. Abych byl upřímný, tak nejsympatičtější je mi tu jednoznačně Inugami, Kabaneho a Kon jsem taky ještě dával, ale k ostatním jsem si během těch 12 dílů cestu příliš nenašel a některé postavy, které by pro mě mohly být zajímavé, jako třeba Inari, nedostaly dostatek prostoru. Podstatná část seriálu se tak točila třeba kolem Shikiho a Akiry, kteří mě nedokázali nijak extra oslovit a proto jsem nebyl do jejich arců zase až tak zainteresovaný (nenadchly ani zde představení Aya a Yui), jak by bylo třeba a tak mě tyhle části spíš nudily než bavily a tak i když to graficky někdy bylo povedené (třeba v soubojích), můj celkový dojem je jen u takového toho spojení "docela dobrý" a to jsou ve výsledku max silné 3*. 6,4/10

Mugen Train Arc je v seriálové podobě o něco stravitelnější nežli Mugen Train Film a je to hlavně díky přidanému prvnímu dílu a faktu, že seriál vám příběh dávkuje s týdenními odstupy mezi jednotlivými díly. Tím myslím v prvním případě to, že díky přidané epizodě, v které je nám hlouběji představen Rengoku, získává tahle postava najednou trošku větší hloubku, je v rámci děje o něco lépe prokreslená a její osud na mě tak má o chloupek větší dopad, než tomu bylo ve filmu. V druhém případě myslím to, že je všechna ta šílená uřvanost z filmu najednou díky seriálovému formátu rozmělněná a nepůsobí to až tak otravně jako v uceleném filmu. Takže je to vše najednou přijatelnější, ovšem dávat první části seriálu lepší hodnocení, než jsem dal u filmu, vzhledem k faktu, že jde od druhého dílu k převyprávění skoro v poměru 1:1, mi přijde jako nesmysl, a proto nechávám hodnocení stejné. Zkrátka ano, seriálové podání je pro mě o kousek lepší, ale jako negativum vidím, že je to jen převyprávění něčeho, co už jsem viděl, a tedy si to zákonitě nemůžu užít stejně, jako když jsem vše viděl poprvé, protože ten příběh už znám. Entertainment District Arc je zatím rozhodně nejlepší částí celého seriálu. Má to spád, takže tempo je opravdu hodně svižné. Jsou tu ty nejnádhernější a nejoslnivější souboje, jaké jsem kdy v anime viděl. Kamera je božská, střih je neskutečný, scénografie a choreografie bojových scén je též neuvěřitelná. Ufotable ví, jak udělat souboj, jak pracovat s úhly snímání, pohybem kamery a zároveň i s tempem v souboji a jak ho dynamicky využít. Takhle má vypadat slow motion a naopak takhle se dělá zrychlení záběru za pomoci střihu, aby to divákovo oko zvládlo zpracovat. Navíc umí autoři pracovat i s barvami a ví, že estetický dojem je při sledování pro diváka stejně důležitý, jako plynulý pohyb. Přeci jen většina týmu, co na Demon Slayerovi pracuje byla přítomná už u Fate/Zero a Fate/Stay night: Unlimited Blade Works a kdo tyhle seriály viděl a zažil jejich bojové scény, tak se zdejší kvalitě vlastně zase až tak nediví. Nejlepší díl byl za mě asi ten 13. Kdy kromě všeho již zmíněného jsem si neskutečně užil Tandžirův moment s Daki ve stylu „Kam jdeš? Pojď sem!“. Ovšem i další díly byly skvostné, plné nádherných a silných okamžiků, nečekaného přelévání sil mezi soupeřícími stranami a momentů, z kterých šel mráz po zádech. Byla tu i minimálně jedna chvíle, kdy se doopravdy bojíte o hlavní hrdiny. Zkrátka od 13. dílu vše neuvěřitelně graduje až k silnému a emotivnímu finále, které mě opět nezklamalo. Byl jsem spokojený, jak vše provedli a že jsem se opět dočkal onoho hlubokého momentu, kdy jsem dokázal sympatizovat i s hlavním záporákem a jeho příběh byl šokující, silný a smutný (tohle mi třeba hodně chybělo v Mugen Train arcu u Enmua). Stejně tak si mě zase získal Tandžiró a jeho empatie. Další velké pozitivum Entertainment District Arcu je větší využití Nezuko. Konečně tu už není jen jako porcelánová panenka, kterou si hlavní hrdina nosí v batůžku, nebo jen symbol neskutečné roztomilosti, či komický element. Nezuko tu má své silné scény, zachraňuje ostatním kůži ve správných okamžicích a ve své bojové podobě působí oslnivě a zlověstně, skoro jak nějaký She-Hulk. A když k tomu všemu i ten ukřičený Zenitsu většinu času spí a ve spánku předvádí jedny z nejvíc cool momentů seriálu, pak maximálnímu požitku vlastně skoro nic nebrání. Ovšem pouze skoro, protože i Entertainment District Arc má nějaké své mouchy. Ono je totiž třeba super, že první díl této části uspokojivě uzavírá část předchozí, vypořádaní se s tím, co se stalo ve vlaku a věci s tím spojené byly pro mě jako pro diváka potřeba. Ale autoři se opět nepoučili, a tak příchod Tengena na scénu příběhu je stejně divný a náhlý, jako byl v předchozí části u Rengokua. Opět chybí nějaké představení a přiblížení toho, kdo se nám to tu vlastně objevil a proč bychom ho měli obdivovat, nebo mít rádi (tohle u Mugen Trainu řeší právě přidaná první epizoda k seriálu, ale tady to zase chybí). Díky tomu Tengena poznáváme jen z drobných flashbacků, narážek v rámci příběhu a některých potitulkových scén. Naštěstí tím, že Tengen je dle mého o něco zajímavější charakter, než byl Rengoku (a tím nemyslím jen to, že má tři manželky, ale spíš jak s ostatními, včetně svých žen interaguje) to celé o trošku lépe funguje a já měl Tengena vlastně docela rád, ale trvám na tom, že by si zasloužil větší úvodní představení. Dalším, co jsem moc nepobral byly některé věci, které mnozí strašně chválili, ale já je jakožto neznalý předlohy prostě moc nechápal. Třeba co bylo tak strašně super na nasvalených myších (muscle mouse)? Já si s nimi připadal, že mi něco uniká, mnozí diváci je měli strašně rádi, ale já doteď nevím proč. Další drobná výtka je, že mi díly 8-12 přišli trochu uspěchané a zkratkovité. Měli mi vykreslit prostředí, situaci v něm, seznámit s postavami, a i když se jim nakonec tohle všechno docela povedlo, nemůžu se zbavit dojmu, že byly strašně na sílu vedené k tomu co nejrychleji tohle proletět, aby už se šlo bojovat. Každopádně tahle všechna negativa by nebyla tak strašná a celkový dojem by mi zhoršila asi jen o půl bodu, ale je tu ještě něco, co mě trošku naštvalo, a to je plot armor některých postav. SPOILER Řekněme si upřímně, že Inosuke v předposledním díle byl vážně až moc.  První vrstvu jeho brnění o imunitě proti jedům, protože je kluk z hor, bych ještě pobral, ale přesouvání orgánů v těle – totální kravina! To je plot armor Fairy Tail level, možná i horší! Tahle jedna věta mě vytočila, obešel bych se bez ní, stejně jako by se finále určitě dokázalo obejít bez Inosukeho, nebo se to dalo celé udělat míň pitomě! KONEC SPOILERU. Ale dost už s negativy, Demon Slayer většinu času ukazuje, jak se má dělat poutavý šonen, kde fungují emoce, souboje, a i postavy jsou mi stále sympatičtější, jasně má své vady, ale co je nemá… Takže se těším na další díly, na to, co autoři ještě předvedou a kam to celé dokáží graficky ještě vytáhnout, protože to co předváděli tady je nesporný TOP. Teď ještě vytáhnout i ten TOP příběhový, Entertainment District Arc na to svým tempem i emocemi měl, chybělo mu jen trošku to dějově víc, nebo líp prokreslit. Mugen Train Arc – 7,5/10 a Entertainment District Arc 9/10 = celkově 8,3/10.

Nápad to nemá špatný, otázka jak by vypadala hra, kdyby byla opravdu 100% realistická, je zajímavá. Bohužel mi to ale často, především když má jít o humor, přišlo tak neskutečně pitomý... Asi to není chyba seriálu, ale mého smyslu pro humor, ale je mi líto. 5,8/10

Pro ty co to zajímá - proč jsem z Miss Kobayashi's Dragon Maid tak odvařený a proč opět dávám nadprůměrné hodnocení? Protože mi to přijde milé, vtipné, zábavné, někdy (třeba když se Elma rozhodla změnit korporátní politiku ve své práci) je to ze života, jindy je to zase příjemně procítěné a k tomu všemu jsem v téhle druhé sérii viděl takové bojové scény, za které by se nemusel po vizuální stránce a z hlediska dojmu a provedení stydět ani kvalitní šónen. Postavy mi jsou sympatické, tempo a styl vyprávění se mi líbí a občas mě to přinutí se nad nějakými těmi sociálními tématy i trošku zamyslet. Dobře, občas je to absurdní pitomost, ale je to ten styl pitomosti, který dokážete přejít s úsměvem a ano, nad některými dvojičkami a jejich interakcí někdy také zvedám podezřívavě obočí a ptám se proč zrovna tohle, ale celkový pozitivní dojem ze sledování mi to prostě nezkazí. Stále spokojených 7,5/10