Jeoffrey

Koikimo, neboli v anglickém překladu "It's Disgusting to Call This Love" zcela vědomě bruslí na tenkém ledě a přináší romantický příběh 27letého muže a sedmnáctileté studentky. Je to zajímavé téma, které ne každému sedne a které u některých diváků může vyvolat jisté logické antipatie. Řešíme tu větší věkový rozdíl a zároveň romantický vztah mezi legálně dospělým mužem a nedospělou dívkou a to je hodně ožehavé. A anime si to v určitých částech i plně uvědomuje a s problémy s tím spojenými v podstatě docela uvěřitelně pracuje, minimálně v té rovině "rozum a cit". Ale pořád platí, že pokud vám vadí již samotná premisa, pak pro vás nemá smysl se na tohle dívat, protože to váš názor na podobné vztahy asi nezmění a spíš to na vás bude působit jako další variace na otřepané téma "láska nezná překážek", čemuž zrovna v tomhle kontextu nejspíš nechcete moc věřit. A ono to v podstatě není ani nic jiného, než docela obyčejný a ucházející romantický seriál, který ozvláštňuje právě asi jen tahle kontroverze, prostě kdybych si jí odmyslel, tak přijdu o takových 50% obsahu a zbyde mi naprosto tuctová romantická komedie. Původně se mi do toho ani moc nechtělo, přeci jen jsem si říkal, jestli je tohle téma, které chci nějak řešit, obzvlášť když v téhle sezóně vychází i Higehiro. Navíc jsem po prvních pár dílech nabyl dojmu, že hlavní hrdina je hodně dotěrný a neodbytný, což mi (stejně jako hlavní hrdince) nebylo zrovna sympatické. Ale časem se ukázalo, že i autoři o tomhle vědí, dávají to tam záměrně a chtějí s tím pracovat - i hlavní hrdina si to uvědomuje. Prostě jakoby dokázali vytvořit problémy, o kterých vědí, že by vám měly vadit a pak se je snaží nějak zpracovat a pro vás obrousit hrany. No jo, ale je to s těmito tématy v pořádku? Nebyl bych radši, kdyby mě seriál učil, že pokud je někdo dotěrný jak osina v zadku, pak ho mám hned a tvrdě poslat do háje a ne si ho postupně pouštět do hlavy a do srdce? Na druhou stranu se pak ukazuje, že hlavní postava má své nesporné kvality a pokud vydržíte, pak vám časem možná začne připadat také vlastně docela fajn. Především v samotném závěru to všechno funguje a postavy se chovají poměrně logicky a přiměřeně, zkrátka pro mě to nakonec všechny mé pomyslné hrany docela obrousilo, i když ta určitá nejistota kolem hlavní premisy a její kontroverze u mě pořád zůstává. Je tedy nechutné říkat tomuhle láska? Asi ne, tohle není případ Honzy Vlčka, který chodil v dvaadvaceti s třináctkou. Navíc znám minimálně jednoho beznadějného romantika, který je ochotný obdivovat lásku v mnoha podivnějších podobách, než máme tady, takže úzkoprsý budu asi zase pouze já. Přeci jen se pořád nějak nedokážu sžít s tím, že bych měl takovýmto pro mě ne moc vyrovnaným vztahům fandit, ale stejně jako zákon je asi dokážu za jistých okolností tolerovat. Tedy odmysleme si tu kontroverzi a máme tu obstojnou romantiku, docela sympatické postavy, které se vyvíjí, průměrnou animaci i hudbu a tak vlastně mluvím o docela dost dobrém zážitku. Když k tomu ty své rozpaky a jistý nesouhlas s tématem přidám a strhnu za ně jeden bod, protože zase až tak dramatické pro mě nakonec nejsou (přeci jen se neudálo nic nepatřičného), pak dokážu tomuhle seriálu asi dát s klidem 6/10.

Komi sice neumí komunikovat, ale evidentně uhranula celé škole a ani mě nenechala chladným. Tohle anime mě opravdu bavilo a užil jsem si ho. Už první díl je vynikající, protože jeho kvalita je doslova filmová. Nejde si nevšimnout nádherné animace, úžasné hudby a příběh tu má i hloubku. Kdyby byl první díl samostatný kraťas, tak ode mě dostane zasloužených 5*, protože některé scény a jejich provedení (například úvodní cesta Komi do školy, nebo psaní s Tadanem na tabuli) jsou díky hudebnímu doprovodu, zvolené paletě barev i filtrů a práci s kamerou vysoko nad běžnými poměry anime seriálu. Také se mi líbilo celé poselství toho všeho a ani mi nevadilo, že mi ho paní vypravěčka každý díl zopakovala, protože někdy (například v posledním díle) ho dokázali umístit tak, že podtrhovalo celý zážitek. Samozřejmě jsem si neskutečně oblíbil hlavní hrdinku, její výrazy a skryté významy za nimi mě bavily celou sérii (aby ne, když to celé na nich stojí) a líbil se mi i ten manga způsob vysvětlování, co se s Komi doopravdy děje. Stejně tak jsem si oblíbil i spoustu dalších postav. Tadano je milý kluk, který jako jediný dokáže dávat pozor a projevuje opravdový zájem. Nadžimi je taky zvláštní, ale pro mě sympatický charakter, který mě zaujal svou energií a hromadou praštěných nápadů a chápu, že je hlavním motorem pro posun děje, a hlavně pro vytváření skečů. Také bych rád věděl víc o celé rodině Komi, protože tam je za mě také slušný komediální potenciál a jsem zvědavý, jak vlastně fungují. Díl s Obonem byl sice super, ale to je málo, chci o nich vědět víc. No a v posledních pár dílech mě zaujaly i Onemine s Otori. Onemine tím, že tu působí jako jediná úplně normálně, což je příjemná změna a Otori je mi sympatická tou svou lehkomyslností. No ale pak je tu zbytek postav, kterých je opravdu ranec a o většině dokážu maximálně říct, že jsou to jen více či méně povedené šablony, které tu jsou jen jako prostředek pro některé opakující se skeče. Ale tak u komediálního anime mě tohle vlastně zase až tak nepřekvapuje, jen se bojím a postupně se mi to potvrzuje, že některé skeče a komické zápletky jsou až příliš repetitivní a vlastně velká část jednotlivých dílů je taky pořád o tom samém. Ale mě to nevadí, pořád jsem se dobře bavil. Vše je tu zábavně přehnané a i když je jasné, že Komi by takhle prostě reálně nemohla vůbec fungovat a že není možné, aby jí celý svět takhle okatě (ne)vnímal, má to celé svoje kouzlo a tak nad tím vlastně není třeba vůbec přemýšlet. Ústřední trio to zatím taky utáhlo a vtípky byly pořád vtipné, dojemnější momenty vždy fungovaly a já se tak hodně těším na další pokračování, které dorazí v dubnu 2022. 8,3/10

Tak čínskou verzi Alladina jsem čekal už od úplného začátku, tohle asi ani nemohlo s drakem co plní tři přání prostě evokovat cokoli jiného, ale jsem nakonec docela mile překvapený, jak se to povedlo. Opravdu jsem si to celé docela dobře užil, film mi utekl jako voda. Navíc se mi líbilo o čem se tu vypráví a i když to není v podstatě nějak inovativní příběh a skoro vše si dokážete předem odhadnout, díky sympatickým postavám, milé atmosféře a svěžímu tempu to prostě bez problémů funguje. Sice to není zrovna komedie roku, po pravdě jsem se u filmu doopravdy zasmál jen jednou (líbající se draci), ale i tak mám na konci takový ten příjemný pocit, díky kterému si dokážu film shrnout do jednoho slova "fajn". 7/10

Asi takhle – je to mnohem menší průšvih, než jsem původně čekal. Stylizaci se podařilo trefit, hudba je super a některé postavy jsem docela poznával. Atmosféra je ale trošku jinde, začátek ještě jakž tak dobrý, některé díly uprostřed i docela fajn, ale hlavně ke konci mi tam chybí ta sympatická uvolněnost, kterou zde střídá snaha o přehnané drama ve stylu mafiánské Hry o Trůny. Navíc jsem některé postavy vůbec nepoznával v porovnání s předlohou a v určitých důležitých aspektech mi přišly skoro jako někdo úplně jiný, než jak jsem je znal z anime (hlavně Julia, Vicious...). Co se akce týká, někdy jsem byl spokojený, jindy si zase říkal, že některé údery a pohyby, které si můžete dovolit v anime, do živého provedení, tak aby to vypadalo dobře, asi prostě převést nejde. Co je ale horší, tak díky všem těm dramatům a snaze o nějakou rádoby originálnější a komplikovanější dějovou linku v závěru se spíš děsím toho o čem by mohla být druhá sezóna a jak moc daleko od stylu předlohy bychom se v ní tentokrát mohli dostat, a to není zrovna dobrá věc… Má to aspekty, které se mi líbily a věci, které mi neseděli, ale neštvalo mě to, neuráželo, ovšem kromě pár momentů a několika málo silnějších dílů jsem si to vlastně ani nijak extra silně neužil. 5,5/10

Kumo desu ga, nanika? má mnoho věcí, které se mi hodně líbí a některé z kterých moc nadšený nejsem, ovšem to pozitivní ve výsledku převažuje. Začnu ódou na hlavní hrdinku. Zaprvé jsem velice rád, že jde o pavoučici, protože to považuji za velice originální nápad a oceňuji ho stejně jako třeba sliz, nebo dvoumetrového kostlivce. Prostě cokoli, co není generický hlavní hrdina, má u mě dveře otevřené dokořán a kvituji to s radostí, kterou nezkalí ani fakt, že mám v reálném životě tak trochu arachnofobii, protože ta se tady u mě naštěstí neprojevila. Také musím pochválit dabérku hlavní hrdinky, která tu podává neskutečný výkon, veškeré scény si krade jen pro sebe a dokáže vést tak skvělé vnitřní monology a i dialogy sama se sebou, že je to velmi osvěžující a zábavné. Je to neskutečná show jedné hlasové herečky, která ukazuje širokou škálu emocí a dělá tak z putování hlavní hrdinky nezapomenutelný zážitek. Další věc, kterou musím vyzdvihnout a která se mi líbila, je styl vyprávění. Dobře, chápu, že než pochopíte, jak přesně je příběh vyprávěn a jaký je vztah mezi oběma příběhovými liniemi (Kumoko a Shun), tak můžete být trochu zaskočení a vše vám nemusí dávat smysl, ale poměrně rychle se vše vysvětlí a použít dvě různé časové osy považuji opět za velmi originální a dobrý nápad. Další na seznamu, co zde pochválím, je míra akce, především v linii Kumoko se pořád něco děje, je to neustálý boj o přežití s napínavými zvraty a překvapeními. Posledním kladem je celkové ladění seriálu. Je to příjemně zábavné a zároveň mile akční s povedeným tajemnem kolem celého světa a toho, kdo jsou tedy ti dobří a kdo ti špatní. Tak toliko k pozitivům a teď na věci, které už tak dobré nebyly. Shunova linie nebyla ani z poloviny tak zajímavá, zábavná a povedená, jako ta kolem Kumoko. Většina postav zde byla docela generických a já měl problém si někoho kolem našeho hrdiny oblíbit a ani samotný Shun nebyl zrovna to co bych očekával a komu bych chtěl fandit. Našel jsem na diskuzích i mnohé diváky, kteří Shunovu linku regulérně přeskakovali, což jsem si já nedovolil, ale po pravdě jsem je někdy i trochu chápal. Naštěstí konec už byl nadupaný na obou stranách, vše se do jisté míry propojilo a tak mi bylo vysvětleno i několik posledních záhad, takže i s touhle slabší linií jsem docela v pohodě, ale kdyby byl celý seriál jen o ní, tak by to byl maximálně šedý průměr. Jako druhou věc, kterou jsem zde zrovna neocenil bylo použití CGI modelů monster, kdy některé podle mého vypadaly vážně strašně a jejich pohyb občas dokázal zkazit celkový dojem i z toho nejvypjatějšího boje. Pokud vám to používání CGI přišlo v pohodě, dobře pro vás, mě přišlo místy vážně děsný. Takže si to shrňme. Kumo desu ga, nanika? je povedený seriál s vynikající linkou kolem pavoučice (5*) a průměrnou linkou kolem Shuna (3*), graficky to u mě občas skřípe, hudebně se mi to líbilo, příběhově to má určitě co nabídnout - myslím, že 7/10 je adekvátní.

Tenhle příběh ošuntělého soukromého detektiva, který je přinucen se ponořit do hodně unikátního podsvětí / podzemí v honbě za vyřešením tajemných zmizení mi docela sedl. Hlavní hrdina je sympaťák a dál mě třeba zaujala i zdejší paní průvodčí tajemného vlaku, který tu tak nějak na vlastní pěst hlídá pořádek. Líbilo se mi však asi hlavně to, že tu bylo srozumitelně navršených několik zajímavých nápadů na sebe a vše bylo řádně využité, nic (ať už detektivní linka, objevování toho podivného světa, boj mezi dvěma organizacemi…) se tu vysloveně netlouklo a příběh byl pořád srozumitelný, přímočarý, plný různých dějových ale i výrazových a animačních překvapení, které i přes ne zrovna špičkovou animaci stejně poměrně zaujaly. Dostal jsem svět, do kterého bych se klidně někdy chtěl vrátit, potkal hrdinu a hrdinku, jejichž další osudy by mě potenciálně zajímaly a vlastně i příběh, který obstál a na který bych se klidně někdy podíval znovu, protože mě chytil, sice ne natolik, abych po nějakém pokračování vysloveně prahnul, ale pokud by se něco naskytlo, podíval bych se. Silné 3*, nebo chcete-li 6,4/10. 

Zajímavý a silný příběh, kterému podle mě chybí víc prostoru pro lepší dějovou expozici. Je tu sice tak akorát místa, aby film ukázal vše, co chce, prokreslil dostatečně postavy, aby vzbudil u diváka nějaký zájem a emoce, ale nemůžu se ubránit tomu, že by bylo dobré přidat pár minut, trošku víc nějaké té vaty, aby vše působilo přirozeněji a silněji. Na druhou stranu sledování rychle uteče, tempo je příjemné, myšlenky fungují, emocionálně mě to taky oslovilo, a tak výsledný dojem stojí za to. Postavy jsem si dokázal oblíbit, animačně tam byly zajímavé nápady a některé povedené záběry (je znát určité estetické cítění), ale hlavně na postavách je vidět, že rozhodně nejde o nejdražší filmovou produkci. Hudba tak akorát stačí, aby dokreslila atmosféru, ale sama o sobě je nevýrazná. Celkově jsem však spokojený a bylo to dobře strávených 40 minut. 7/10

Log Horizon je stále jedním z nejrealističtějších isekai anime i když s dost idealistickým pohledem na věc. Realismus tu vidím v tom, že se postavy opravdu stále zabývají obyčejnými i logickými problémy, které by skupina lidí uvězněná v cizím světě měla. Řeší se začlenění do společnosti, rozložení moci, vztahy se sousedy i mezi sebou a i jiné hrozby - prostě to, na co byste asi opravdu v takovémto fantasy prostředí mohli reálně narazit. No a idealismus spatřuji v tom, jak se problémy řeší. Připadá mi, že Log Horizon jakoby své diváky učil, jak správně k problémům přistupovat a jak s nimi nakládat mezi dospělými lidmi v liberální demokratické společnosti. To ovšem nemusí každému sedět (obzvlášť pokud preferujete akci) a tak jsem se setkal i s názorem, že je to celé jak přenos z Poslanecké sněmovny - tedy neskutečně ukecané. A je to pravda, rozpory se tu řeší silou argumentů i různými chytrými intrikami, vše je podstoupeno debatě a o důležitých krocích rozhoduje hlas většiny. Dokonce třeba i k romantickým situacím se tu přistupuje se vší odpovědností a rozmyslem, kdy každý dostane ideálně zformulovanou a rozváženou odpověď, za kterou se nemusí nikdo stydět. Stejně tak každé morální dilema je náležitě rozebráno, spousta postav k tomu přinese svůj komplexní pohled na věc a pokud se někdo mílí, tak je slušně poučen, nebo je mu vše náležitě a velmi sympaticky vysvětleno, či na to sám přijde. Napětí je stále měřeno podle počtu posunutí brýlí u některé z hlavních postav, které ale vlastně není nijak potřeba (takže je to spíš takový meme), protože díky kvalitně napsaným dialogům je ve správnou chvíli prostě cítit. I na souboje dojde, ale vždy s někým z venku a když se na ně podívám blíž, tak nejsou špatné. Postavy nejsou neomylné, nejsou neporazitelné a anime klade i patřičný důraz na kolektiv, přátelství a mnohé další hodnoty. Třeba je i velmi zajímavá myšlenka, co hrdinové ztrácí, když náhodou umřou. Jako asi jedinou výraznější výtku, kterou za sebe k této třetí řadě mám, je to, že autoři tu až příliš okatě postavám nahrávají, aby příběh posouvali tím směrem, který si vybrali a který se všem hodí. Potřebujete třeba vymyslet raid pro vaše začátečníky? Není třeba, protože čirou náhodou... Ale to je jen drobnost a dělá to tak skoro každý tvůrce (akorát tentokrát mi to přišlo nějak víc na očích). Co se postav týká, tak je zde hodně těch, které mám extrémně rád, některé jsem dokonce v téhle sérii rád mít i začal a jen minimum těch, které by mě nezajímali a to je sakra úspěch. Takže mě třetí sezóna bavila určitě víc jak ta druhá a jen o chloupek míň, než ta první, což je tentokrát nějakých 8,8/10

V podstatě asi stejný dojem jako z první série. Spousta zvratů je tu divná, třeba nějak nechápu, jak může hlavní hrdina porazit někoho zjištěním ve stylu "Já jsem já!", když se nikdo, včetně jeho samotného, ani nevyzná v tom, jestli je Kyrylancelo, nebo Orphen... Emocím tu také nějak extra nevěřím a tak i když si tu hlavní hrdina vyříkává s Azalkou své bolístky, nebo srdceryvně křičí z plných plic, já jen sedím a tiše, bez jakéhokoli vnitřního pohnutí koukám a nic to se mnou nedělá. Místní svět a jeho historie v sobě něco má, občas mě nějaké ty reálie i zaujaly, ale vše bylo podávané tak nějak zmateně, nerovnoměrně a jednu z náhlých velkých informačních smrští jsem si musel pouštět dvakrát, abych to nějak pobral. Postavy pořád stejně nezajímavé, hudebně tentokrát o něco lepší, animace při starém. Proč jsem se na to tedy koukal? Nevím, asi čekám, že se tam něco pořádného rozjede, že mě to třeba začne bavit, ale zatím pořád nic. 3,6/10

Tohle je za mě obdobný fail jako Sword Oratoria. Nevím koho napadlo, že udělat příběh kolem štěněte, jehož nejvýraznější charakterovou vlastností je oddanost a láska k oníí-samovi (návod na chlastací hru - za každého oníí-sama jednoho panáka a jste každou sobotu na hadry pod 10 minut), je dobrý nápad a že zrovna tohle někdo potřebuje sledovat. Tacuja je cool, to jsem si všiml v Irregularovi, ale poslouchat intenzivní a vášnivé vzdychání a neustále upozorňování na to jak moc cool vlastně je od Mijuki a jejích kámošek bylo už po prvním díle docela otravné a nepřestávalo to. Jinak v první půlce se řeší diskriminace, prostě proč plevel není horší než květy a v druhé turnaj magických škol a asi jediná přidaná hodnota v tomhle všem, něco navíc, co jsem neviděl v původní sérii, je tak akorát detailnější vykreslení rivality mezi dívkami a jejich motivací, což jsou témata možná zajímavá, ale nějak nevím, jestli zrovna pro mě. Koukatelné to docela je (až na ty oníí-sami), ale za mě osobně je to v podstatě docela zbytečný seriál... 4/10