Jeoffrey

Tak skončilo první anime podzimní sezóny a i když úplný závěr byl podle mě vlastně vcelku přijatelný a pro mě snad i docela příjemný, přesto se nemůžu zbavit dojmu, že jsem nic zase až tak záživného vlastně ani neviděl. Námět nebyl špatný, dokonce i některé postavy mi byly vcelku sympatické, ale i tak jsem se do každého dalšího dílu musel spíš nutit, než že bych se na něj jakkoli těšil. Nechci vysloveně tvrdit, že by to byla chyba tohoto anime, že by třeba nějak špatně pracovali s atmosférou, ale za celou dobu mě ani ta největší překvapení a zvraty ani jednou nijak extrémně nezaujaly. Takže i když jsem viděl možná docela promyšlený příběh, tak ve mě nejspíš moc nezanechá a za pár týdnu si na Derridu a ostatní asi ani nevzpomenu. 4,6/10

Rozhodně hodně silný film, plný emocí a poučení třeba o tom, co znamená mateřská láska, co znamená prožít život naplno a dalších hlubokých tématech, který ale dokáže vše podávat relativně přirozeně (i když ten pocit, že občas tlačí na pilu trochu moc tam je). Má to několik nádherných okamžiků, které mě chytili za srdce (i když slzám jsem se nakonec ubránil), má to několik vizuálně nádherných scén (když Maquii unáší drak, když Maquie odchází od Ariela po bitvě...) má to i několik nádherných hudebních pasáží, kdy závěrečná píseň doprovázející titulky je třešničkou na dortu. Rozhodně velmi dobrý film, který slabší povahy velmi dojme a ty silnější minimálně někdy něčím osloví. Jistě, znám i lepší, silnější i dojemnější (třeba Vlčí děti), přesto jsem rád, že jsem Maquii věnoval jedno sychravé odpoledne, protože ten film zahřál, potěšil i rozesmutněl - prostě fungoval. 8,3/10

Nějak mě nenapadá, co o téhle sérii míchající Johanku z Arku s kamenem mudrců říct jiného, než že je to pro mě jen taková docela nudná blbost. Drop po 4. díle - 2,5/10

Zvláštní psychologické anime, které mělo slibný a tajemný začátek a hodně nejasný, mnoho naznačující, ale nic vysloveně neříkající konec. O tom, jak to vlastně skončilo a co všechno tím chtěli autoři říct, se bude možná spekulovat ještě dlouho. Co bylo v posledních momentech reálné a co bylo jen dívčinou představou? Trocha alegorie, trocha filosofie a mnoho věcí ponechaných na přemýšlení pro diváka. Ale že by mě to všechno nějak hluboko zasáhlo, že bych ten příběh jakkoli hltal, nebo z něj nespal? Bohužel... Občas tam byla velmi příjemná atmosféra (někdy i výborně hudebně podbarvená), ústřední dvojice mě docela zaujala, někdy jsem se i na chvíli zamyslel... Možná je to geniální dílo, které jsem nedocenil, možná je to jen filosofický pseudoblábol, který si na něco víc jen hraje - za sebe v tom nemám moc jasno a proto za mě 6/10

Vytvořit něco sympatického, inteligentního, zajímavého, zábavného - zkrátka něco u čeho si užijete snad každý okamžik, se může zdát těžké, ale občas se objeví nejrůznější kousky, které mě přesvědčí o tom, že je to v podstatě strašně jednoduché. Musí se ale například umět správně pracovat s postavami, atmosférou a dokázat takové věci, jako je smíchat něco nepřirozeného (a nemusí to být nadpřirozeno jako třeba tady) s něčím naprosto přirozeným. Chce to také zvolit správnou kombinaci charakterů, tak aby fungovala chemie. Také to musí dobře vypadat a dobře znít. A tohle všechno tohle anime má! Je to zkrátka vždy osvěžující pocit narazit na někoho jako je Sakuta - neskutečně upřímný a zároveň tak normální, vtipný a sympatický. Navíc když má po svém boku tak kouzelnou, inteligentní a zajímavou dívku jako je Mai, tak je na světě pár, který funguje a který je radost sledovat i poslouchat. Ale je tady i několik dalších zajímavých vedlejších postav, spousta dívek s problémy, které potřebují nějak pomoct a Sakuta má prostě tu smůlu, že tyhle fenomény přitahuje. Že to zní jako něco, co už jste někde někdy viděli? Možná, ale ne... Protože ať už se hlavní hrdina potýká s jakýmkoli problémem, tak autoři dokáží vše zakončit tak, že to často (snad kromě prvních dvou případů) vyzní naprosto jinak, než podle zaběhnutých klišé předpokládáte, ale přesto naprosto přirozeně a normálně. Díky tomu člověk nemá problém s ničím nadpřirozeným, co se tu děje, protože vše, včetně chování postav působí naprosto přirozeně, sympaticky - prostě uvěřitelně (včetně každého vědeckého rozboru s kterým přijde Futaba). Když navíc umíte pracovat s atmosférou, tedy zábavné chvíle baví, smutné dojímají - pak máte vyhráno. No a někdo jako Jeoffrey je unesený, baví ho to a v duchu si přeje být tak přímý a vtipně sarkastický jako hlavní hrdina a sní o tak úžasné dívce jako je Mai... Jsem okouzlen, pobaven a nadmíru spokojen = můj TOP sezóny - 9,5/10

Pojďme si hrát s časem a pojďme proti sobě postavit pár významných postav japonských dějin. Může to být zajímavé? Tak třeba takový Drifters něco docela zajímavého předvedli, i když měli širší záběr, než jen známé japonské postavy a příběh (tedy spíš jeho začátek) byl asi o něco přímočařejší a mnohem šílenější než zdejší hraní si s chronometrem a snaha ovládnout celý svět. Postavy v Drifters byly zajímavé a byla to taková sbírka podivných psychopatů a šílenců, tady však moc zajímavé nejsou, spíš jen takové - nudné. No a nuda převládala po celé první 3 episody, kdy jsem se do sledování té další v podstatě jen nutil a čekal, jestli přijde nějaký zajímavý a překvapivý zvrat, skvělá bojová scéna, zkrátka něco, co by mě u toho udrželo. Ono nějaká ta překvapení tu i jsou, občas se tu i bojuje, ale já jen ležel a nijak to se mnou nehnulo. Takže ani mé oblíbené postavy z období konce éry Edo (které mám tak rád zparodované v seriálu Gintama) ani třeba takový Sanada Yukimura a jemu podobní (je podle mě jen otázkou, kdy se objeví třeba Oda Nobunaga) mě u toho neudrží... Drop po 3. díle a max. 3/10

Tak dobře, jsme v půlce, další díly budou prý až za půl roku, tak proč si trošku nerozebrat tuhle první část a pak to na jaře doplnit o polovinu druhou... Ještě před tím, než jsem se do další série pustil jsem slyšel na pár místech, že politický arc je špatný. Nějak jsem nechápal proč, vždyť trocha toho tahání se o moc a vnitřních půtek může dávat příběhu nějakou tu hloubku, která se jako vyvážení k tomu všemu bojování podle mě i hodí... No jo, ale to načasování! Největší problém celé téhle první poloviny nové sezóny (a politického arcu) je pro mě v tom, že krásně vysvětluje význam slova "antiklimaktické", tak jak si ho představuji já. Co to znamená? Pro přirovnání si vycucám z prstu zase jednou jeden "romantický" příměr. Představte si že máte krásnou partnerku (dámy partnera), která má skoro všechno co chcete a i vás přitahuje svojí osobností a teď jdete lidově řečeno "na věc". Hrajete si poznáváte se a všechno směřuje k tomu nejlepšímu, ale v momentě vrcholu celé téhle předehry, kdy už jste nažhavení jak kovová střecha uprostřed horkého letního dne na to nejlepší (na tu pořádnou "zápletku"), vám vaše drahá polovička začne z ničeho nic povídat o riziku pohlavně přenosných chorob. Jistě s tématem to souvisí, možná to pro někoho může být i zajímavé a poučné (když se to dobře podá), ale v tuhle chvíli, když čekáte něco trošku jiného to dokáže prostě utlumit veškeré nadšení a vrátit člověka někam na zem (v horším případě i pod zem). Takže co jsem dostal v této části titánů namísto reálných titánů, informací o světě tam venku a těch druhých a pro mě zajímavějších lidech a snad už konečně rozklíčování té otázky s klíčem a sklepem? Tak hlavně lekci z Historie (z rodu Reissů)! Docela nudný převrat. Potom zjištění, že zdejší nejdrsnější lidi se nepyšní jménem Norris (protože Chuck), ale říkají si Ackerman a je jich tady tolik, že jsou snad za každým šutrem a ani nejsou nějak blízcí příbuzní. Trochu té akce, kde nejlepší scénou z prvních cca 8 dílů pro mě byla ta zakončená Leviho návštěvou v baru. Jednoho podivného titána a k němu spoustu lore ovšem o věcech, které jsem až příliš často už dávno tušil. Za pozitivní považuji, že Eren už tak neřve, on teď jen nějak hodně přemýšlí, Armin už nebrečí, on je teď... co je vlastně teď Armin a k čemu tam tuhle část sezóny vůbec byl ?!? No a Mikasa je prostě "EREN" Mikasa, tam se moc nezměnilo, i když v posledním díle měla i chvíli, kdy mi tak na minutku přišla i docela roztomilá (když se kluci prali). Ony vůbec asi jen ty poslední dva díly ve mě vzbudili vzpomínky na to, proč si myslím, že je tohle anime vlastně tak cool a to třeba hlavně díky zdejšímu "Snapovi" (propracovaný to vedlejší příběh z předposledního dílu...), emotivní i veselé párty, kdy mě zase jednou pobavila Sasha a samotnému odjezdu, který pro mě měl nějaké ty emoce a já se spokojeně usmál když Erwin zvedl svojí poslední ruku. Nebudu tvrdit, že je to propadák, pořád to byla někdy i docela zajímavá pasáž, ale nějak mě to utlumilo a začínám mít dojem, že ty super a 5* pasáže příběhu z kterých čtenáři mangy nespí už pár let přijdou, asi až ve Hře o trůny dorazí do Westerosu ta opravdická zima a řekněme si upřímně že obojí se neskutečně vleče... První polovina - 6,5/10 EDIT 1.7.2019 - DRUHÁ POLOVINA Jsem moc rád, že tentokrát mi fanoušci nelhali a že na rozdíl od jiných sérií, kde pořád čekám (třeba takové SAO), zde na ty 5* okamžiky opravdu došlo. Celá druhá polovina třetí sezóny je natřískaná akcí, dramatem, poetickými i filozofickými momenty a přináší většinu odpovědí, na které divák čekal (a z nichž si některá možná už i z části domyslel). Akce nemá chybu, drama je někdy lehce přehnané, ale budiž, poetičnost v kontrastu s tím vším potěší a filosofie? Některá důležitá rozhodnutí budou budit roztržky nejen mezi samotnými postavami a možná i vy stejně jako já nebudete s některými cestami, kterými se příběh vydá, souhlasit (viz. zdejší diskuze plná spoilerů) ale tak o tom to asi je, dobře napsané dílo má přeci budit u diváků emoce, podporovat myšlení a vést k diskuzi! Takže i když si stojím za svým, dokážu to, že vše není tak, jak bych si já přál a jak by bylo dle mě správně, prostě přejít a přijmout tuhle Isajamovu vizi... Tahle druhá polovina by prostě na těch 5* a hodnocení někde kolem 9/10 za mě byla, ale pořád je tu ta první půlka třetí série, která mě zase až tak nechytla a tak tomu ty 4* jako hodnocení celé 3. série rozhodně nechám. Jsou to ale silné 4* - 8,3/10

Nějak mě nenapadá příliš hodnotných vět, které bych o tomto anime mohl říct. Mělo to docela slušný příběh, pár zajímavých postav, naprosto zbytečnou romantickou linku (u které tak nějak nechápu přínos hlavní ženské postavy pro celý příběh) a docela přijatelné zakončení. Zkrátka ten nový kreslený Underworld byl vlastně docela dobrý anime... 6/10

3. sezóna Overlorda pro mě měla podobný průběh, jako ta předchozí. Začátek tak trochu nevýrazný, plný zbytečných záležitostí (opravdu jsem totiž třeba potřeboval vědět, že existuje panenská sukuba) a vaty, kdy jsem si u prvního dílu říkal, že tohle je materiál spíš na bonusový díl (OVA) a rozhodně ne jako úvod do nové sezóny. Celé dění kolem Carne mi nepřišlo zase až tak zajímavé, ale na druhou stranu mělo alespoň pro další dění větší důležitost, než celá anabáze s ještěrkami (omlouvám se, ale nemůžu jim je zapomenout) v sezóně minulé. Druhá část s vpádem dobrodruhů do hrobky už byla lepší, mnohem zajímavější s velmi povedeným vyústěním, které mi připomnělo, že zdejší hlavního hrdinu nelze označit za kladnou postavu. No a finále? Skvěle zvládnutá gradace a ukázka toho, co znamená být opravdu OP a že za určitých okolností to může být děsně přitažlivé. U posledních několika dílů jsem byl zase na vrcholu blaha, užíval si to a opět se těším na další pokračování. Ale ty rozjezdy sezón prostě drhnou (i když vím, že je to všechno součástí novel, takže ono to tam prostě patří). 8,2/10

Ze začátku se mi to hodně líbilo, mělo to pro mě potřebné napětí a navíc velmi pěkně vyobrazený samotný sport, kde každý zápas i trénink v badmintonu vypadal díky pohybu postav a záběrům na letící košík prostě hodně dobře. Kdyby se odehrávalo drama na hřišti, tak bych asi na tom nadprůměrném hodnocení i zůstal, stejně tak i kdyby se jim jen podařilo udělat příběh mimo hřiště zajímavý. Takhle je to ale jenom obyčejné MAMA drama, které ale prožívá naplno maximálně hlavní hrdinka. Ta byla najednou jak totální psychopat a přecházela z módu veselé školačky do módu sériového vraha během pár vteřin a přitom by stačilo jen si s mamčou hezky promluvit, ale to se u Ayano doma nenosí a tak i máma je taková, že si u mě žádné velké sympatie nezískala, spíš naopak. Bohužel díky tomuhle dramatu je tak nějak upozaděná nejen mnohem zajímavější postava Nagisy ale i samotný badminton a ani závěr, který sice problém vyřeší, žádnou extrémní úlevu pro mě jako pro diváka nepřináší. Vlastně kecám, přináší - úlevu, že je tohle všechno konečně za mnou... Teď už zbývá jen vysvětlit sousedům, že to na co jsem se teď díval nebylo porno, i když to tak mohlo, kvůli šíleně dlouhé (a naprosto pitomé) sekvenci vyplněné jen unavenými vzdechy obou hlavních hrdinek, vypadat. 5,5/10