Jeoffrey

Nějak mě nenapadá příliš hodnotných vět, které bych o tomto anime mohl říct. Mělo to docela slušný příběh, pár zajímavých postav, naprosto zbytečnou romantickou linku (u které tak nějak nechápu přínos hlavní ženské postavy pro celý příběh) a docela přijatelné zakončení. Zkrátka ten nový kreslený Underworld byl vlastně docela dobrý anime... 6/10

3. sezóna Overlorda pro mě měla podobný průběh, jako ta předchozí. Začátek tak trochu nevýrazný, plný zbytečných záležitostí (opravdu jsem totiž třeba potřeboval vědět, že existuje panenská sukuba) a vaty, kdy jsem si u prvního dílu říkal, že tohle je materiál spíš na bonusový díl (OVA) a rozhodně ne jako úvod do nové sezóny. Celé dění kolem Carne mi nepřišlo zase až tak zajímavé, ale na druhou stranu mělo alespoň pro další dění větší důležitost, než celá anabáze s ještěrkami (omlouvám se, ale nemůžu jim je zapomenout) v sezóně minulé. Druhá část s vpádem dobrodruhů do hrobky už byla lepší, mnohem zajímavější s velmi povedeným vyústěním, které mi připomnělo, že zdejší hlavního hrdinu nelze označit za kladnou postavu. No a finále? Skvěle zvládnutá gradace a ukázka toho, co znamená být opravdu OP a že za určitých okolností to může být děsně přitažlivé. U posledních několika dílů jsem byl zase na vrcholu blaha, užíval si to a opět se těším na další pokračování. Ale ty rozjezdy sezón prostě drhnou (i když vím, že je to všechno součástí novel, takže ono to tam prostě patří). 8,2/10

Ze začátku se mi to hodně líbilo, mělo to pro mě potřebné napětí a navíc velmi pěkně vyobrazený samotný sport, kde každý zápas i trénink v badmintonu vypadal díky pohybu postav a záběrům na letící košík prostě hodně dobře. Kdyby se odehrávalo drama na hřišti, tak bych asi na tom nadprůměrném hodnocení i zůstal, stejně tak i kdyby se jim jen podařilo udělat příběh mimo hřiště zajímavý. Takhle je to ale jenom obyčejné MAMA drama, které ale prožívá naplno maximálně hlavní hrdinka. Ta byla najednou jak totální psychopat a přecházela z módu veselé školačky do módu sériového vraha během pár vteřin a přitom by stačilo jen si s mamčou hezky promluvit, ale to se u Ayano doma nenosí a tak i máma je taková, že si u mě žádné velké sympatie nezískala, spíš naopak. Bohužel díky tomuhle dramatu je tak nějak upozaděná nejen mnohem zajímavější postava Nagisy ale i samotný badminton a ani závěr, který sice problém vyřeší, žádnou extrémní úlevu pro mě jako pro diváka nepřináší. Vlastně kecám, přináší - úlevu, že je tohle všechno konečně za mnou... Teď už zbývá jen vysvětlit sousedům, že to na co jsem se teď díval nebylo porno, i když to tak mohlo, kvůli šíleně dlouhé (a naprosto pitomé) sekvenci vyplněné jen unavenými vzdechy obou hlavních hrdinek, vypadat. 5,5/10

Prozatím rozhodně nejlepší série z celého anime, opět s několika skvělými momenty, kterým vévodí 2 epické souboje - "All for One" vs. "One for All" (člověk se až diví co se všechno dá s Dumasovým mottem 3 mušketýru udělat...) a Midoriya vs. Bakugo. Tentokrát je to extrémně emotivní a napínavé - opravdu zajímavější než první dvě série. K tomu pár odpovědí a spousta nových otázek a zvládne se i promo na připravovaný film (OK to zase až tak cool není...). "To nejlepší co moderní shounen dokáže nabídnout" píše Toren a já souhlasím - příběhem i atmosférou to tak určitě je a protože i souboje mají šťávu, postavy jsou pořád vcelku sympatické (především hlavní postava je sérii od série snesitelnější), tak i já musím tentokrát vytáhnout z klobouku hodnocení nejvyšší. Extrémně bavilo. 8,8/10 P.S. Nyantovi bych doporučil očistec v podobě anime Black Clover, kde snadno zjistí, že Deku rozhodně není zase až tak špatný hlavní hrdina o.0

Kdyby mi někdo řekl po prvním díle, že tohle anime, které z počátku působí jen jako hodně průhledná reklama nejen na staré hry, bude nakonec podle mě tou nejpovedenější romantikou z celé sezóny a nejspíš i za posledních pár let, tak se mu vysměji do obličeje. Ale věřte, že je to tak... Pro každého, kdo se narodil v osmdesátých letech a tedy aktivně zažil ten boom počítačových her, který přišel v letech devadesátých to bude mít své kouzlo, pojede na vlně nostalgie a bude vzpomínat na své první zážitky s herními automaty i herními konzolemi. Takže kdyby to bylo jen o těch hrách a herní rivalitě, tak bych stejně pod 3* nešel, protože je mi to neskutečně blízké a navodilo mi to plno skvělých vzpomínek. Protože oni umí podat ten videoherní zápal, ukázat nadšení nejen z her, ale i hraní samotného a tak člověk Yaguchimu prostě věří! Ale je to ten silný romantický přesah, co dělá z High Score Girl něco mnohem zajímavějšího, silnějšího a nezapomenutelného. Už dlouho jsem neviděl takhle dobrou, nenucenou a sympatickou romantiku, kde minimálně 2 díly (odlet Oono a útěk Oono z domova) jsou u mě za čistých 5* a dokázaly bez problémů rozehřát i mé jindy velmi cynické a chladné myšlení. Ona vůbec celá Oono je pro mě neskutečně okouzlujícím stvořením. Je to asi poprvé, co reálně cítím, že popis postavy ve stylu "tichá, tajemná s podivnou vznešenou aurou" opravdu odpovídá tomu jak postavu vnímám. Ale ona Oono nepotřebuje mluvit, dokáže svoje pocity vyjádřit naprosto jasně jen pohledem, gestem, nebo stylem hraní... Problém je, že ani druhá dívka, která se zde objeví není vůbec špatná, je velice milá a podporující... A teď si vyber milý diváku! Já bych to sice dokázal a věřím, že to dokáže i Yaguchi, ale odpovědi přinese až pokračování v roce 2019, kterého se teď po posledním dílu a tom nejočekávanějším a zároveň pro diváka nejhorším cliffhangeru nemůžu dočkat. High Score Girl je pro mě největším překvapením celé sezóny a ukazuje, jak se dá správně pracovat s emocemi, romantikou, nostalgií a k tomu propagovat staré hry, nové hry i případnou druhou sezónu, aniž by vás to nějak extrémně štvalo a to vše v podivné a atypické animaci, která opět minimálně zaujme a po chvíli se možná (jako tohle všechno) bude i hodně líbit. 7,8/10 ----------- EDIT 17.5.2019 - Pokračování formou OVA není pro mě zrovna oblíbenou věcí, protože to, že konečně vyšlo OVA, se mi hodně špatně hlídá. Není divu, že jsem díly 13-15 našel až teď a to jsem si slíbil, že budu příběh Oono, Harua i Hidaku rozhodně sledovat dál... Třídílné OVA pokračuje ve vysokém standardu, který pro mě nastavilo původní anime. Opět je to plné emocí a dle mého i dokonalé romantiky - jo a taky jsou tu nějaké ty další hry... Postavy jsou pořád stejné, Oono je úžasná i když nemluví a má ty velké smutné oči a tragický příběh, že jí člověk prostě musí mít rád i když si to třeba jako hlavní hrdina ani plně neuvědomuje. Hidaka je u mě sice až ta druhá, ale je to strašně sympatická bojovnice a i jí fandím. No a Haruo je pořád stejně zábavně tragický a kromě hraní nic neví - asi jako John Sníh. Pořád je to pro mě jeden z nejlepších, nejzábavnějších i nejsympatičtějších romantických příběhů skrytý tam, kde byste ho původně nečekali, dokáže u mě vyvolat poměrně hodně emocí a vykouzlit úsměv. Sice bych mohl lehce kritizovat, jak moc tu teď všichni na Harua tlačí, aby si uvědomil co to všechno znamená a že místy je to až neskutečné, jak velký pařez někdo může být. Také bych mohl být nespokojený s tím, že po tom velkém finále první řady seriálu se v OVA sice vše intenzivně řešilo (k mé spokojenosti), ale nakonec se vlastně zase nic nevyřešilo (i když to vlastně chápu) a tak si připadám na stejném místě jako před tím velkým vyznáním a jen čekám, co přinese 2. sezóna. Ano, bude druhá sezóna letos na podzim a já se na ní těším a rozhodně mi tentokrát neuteče. Po třídílném OVA jdu na 8,2/10, protože třeba jako u dobré RPG hry (která si po celou dobu minimálně drží jistou dějovou úroveň), čím víc jí hrajete (sledujete), tím víc vás to baví a viditelné nedostatky a chyby se ztrácí - alespoň to prý říkal Todd Howard... EDIT 23.12.2019 - Druhá série začíná o něco méně dramaticky a zajímavě, než jsem očekával. Haruo a jeho rebelantské období a souboje mezi videoherními gangy mě zase až tak nebavily. Pak ale přijde finále, kdy se definitivně vyřeší milostný trojúhelník a všechno velice napínavě a dramaticky zamíří k mnou očekávanému konci, kde asi jediné, co mě trošku naštvalo je, že zase použili stejnou zápletku a tak opět hrála hlavní roli cesta na letiště... Ale vem to čert, když stejně jako poprvé i tentokrát je to všechno krásně emotivní a já posledních několik dílu prožil tak intenzivně, jako když moje matka sleduje finále své oblíbené telenovely. Tedy to se mnou dokázalo pohnout, otřást ale i zahřát u srdce - finále byl pro mě ryzí 5* zážitek, kde jsem si vše užíval a na plno si uvědomil, proč mám tuhle sérii i její postavy tak rád. Takže unášený na vlně těchto emocí a spokojený s tím co jsem viděl a jak to bylo předvedené, zvedám naposledy hodnocení a jdu hledat toho zatraceného nindžu co mi tu někde v pokoji u posledního dílu krájel cibuli... Druhá série 9/10 - celkově celé anime 8,6/10

"Některý lidi jsou rozbitý Víme to já i Ty A to je asi všechno k tomu..." zpívají Kabáti a já můžu jen konstatovat, že rozbitých lidí se tady sešlo opravdu hodně. Lidská psychika je poměrně křehká věc a není zase až tak složité jí poškodit, stejně jako tu zde tolikrát vyobrazovanou sklenici (poměrně povedený příměr). Viděl jsem ve svém životě už i pár zlomených lidí, lidí na kterých se podepsalo jejich prostředí nebo i jen jediný zážitek a spousta z nich si tohle pořád nese v sobě a neustále bojuje. Za co ale vlastně bojujeme? Za sebe? Za ty které máme rádi? Každý z nás se snaží najít něco, co ho bude naplňovat, hledá obsah pro svou prázdnou sklenici (i tento příměr považuji za velmi povedený) a dokáže nacházet útěchu a naplnění v různých věcech, osobách, příbězích... Lidé jsou různí, mají různé povahy, různé zkušenosti, různé tužby - sumarizovat je a hodnotit lze bez plného vhledu do jejich myšlení, duše a prostředí jen velice těžko. Jistě, můžeme říct, že osazenstvo tohoto příběhu je dosti odporné, zvrácené a nechutné, ale za sebe můžu dodat, že u podstatné části postav je realisticky a bez příkras vysvětlené jak se do takového stavu dostali. Dozvídáme se toho o postavách hodně, poznáváme jejich motivaci, původ, zážitky a vše je to dost děsivé, ale zároveň je i logické, že z toho nic moc hezkého vzejít prostě nemůže. Tedy alespoň pro mě, pro člověka se stabilním zázemím, slušnou výchovou, vcelku normálním systémem hodnot, který si svojí vlastní prázdnotu v současnosti léčí tím, že sleduje příběhy jiných. Svět tam venku je pro mě nudný a šedý, ale plný zajímavých příběhů a podivných lidí... Tohle byl taky zajímavý příběh, příběh s promyšlenou psychologií, kdy jsem hodně věcí chápal, nad některými se musel zamyslet a někdy se musel zamýšlet i nad tím, jak to vlastně celé funguje... Autorům se povedlo mě přinutit přemýšlet a toho si cením, nabídli mi případy, problémy a odpovědi, které mě šokovali i silně odpuzovali, ale dávali mi smysl, stejně jako konec, který je logickým vyústěním všech těch dosti extrémně podaných myšlenek o lásce i šťastném sladkém životě a zároveň i předmětem k tomu se dál zamyslet - třeba už jen nad tím, co z Šio po tom všem vlastně vyroste... Takže i když jsem si to často neužíval, běhal mi mráz po zádech, občas mi bylo i zle, tak svůj smysl tohle mělo, protože jsem nepřemýšlel nad tím, že by to bylo špatné anime, ale hlavně nad tím, že "Některý lidi jsou rozbitý..." a hlavně proč... 5/10

Otevřete Depress Gate a zábava bude opravdu po většinu času rovna 0. Příběh o tom, co se všechno muselo stát, aby se vše mohlo zase vrátit do starých známých kolejí je plný naříkání, smíření se s osudem a negativismu, který u původních Steins Gate prostě neznám a nemůžu říct, že by se mi tohle ladění nějak extrémně líbilo. Největším problém Okabeho je samotný Okabe a trvá neskutečně dlouho, než se to změní. No a když se konečně objeví Houoin Kyoma v asi nejsilnější a nejlepší scéně z celého anime tak už je příliš pozdě, je ho příliš málo a je jen stínem toho, na co jsem byl zvyklý. Do té doby se jen hrabeme z deprese do deprese, hledáme další cesty kudy a proč to nejde, zjišťujeme věci, které pozorný divák již dávno čeká a volný čas, kdy nevíme kam dál, vyplňujeme podružnými hloupostmi a občas i fanservisem. Myšlenka tam pořád je, zakončení se taky docela povedlo (zkrátka poslední cca 3-4 episody byly zase i záživné) a tak nemám v plánu tvrdit, jak jsem zklamaný a v depresi z toho co jsem viděl a dávat podprůměrná hodnocení, protože i když je to duchem někde jinde (nebo možná právě bez ducha) oproti originálu, stejně nedokážu říct, že by se jednalo o podprůměrné anime. Podprůměrný zážitek v určitých částech možná, ale jako celek to díky pár záživnějším pasážím pořád ještě drží a díky myšlence tomu těch 5,5/10 i nechám.

Pan Kim ze South Parku měl pravdu - zatracení Mongolové, vždycky když si nějaký Asiat postaví velkou zeď, tak se objeví Mongolové aby mu jí zničili! Tentokrát to poznali Japonci... Takovou pěknou zeď na té Cušimě měli kolem své domorodé osady, že prostě museli přijít Mongolové a tu zeď jim rozbít... Ale byla to zajímavá podívaná, plná strategií a soubojů, kdy se z mise udržet Mongoly na ostrově nakonec stala mise o přežití. Bavilo mě to a i to hořkosladké finále bylo nakonec docela vyhovující... 7/10

Pane Holmes, oni jsou ze všech Holmesů ten nejholmesovatější Holmes! Aneb kdybych si dal za každého Holmes-sana jednoho Morgana, tak jsem každé pondělí na šrot... Jinak je to taková průměrná detektivka s trochu naivními případy, kde pan starožitník Kiyotaka (aka Holmes) kromě toho aby jen odhadoval cenu zboží hledá všudypřítomné padělky, bojuje se strašlivým padělatelským géniem a během toho vyřeší i nejeden závažný zločin. Občas je to trošku zajímavé, jindy spíš úsměvné, co všechno náš Holmes dokáže vyřešit... Kromě toho je tu i trocha romantiky a ta u mě občas překvapivě funguje o něco lépe, než celá tahle hra s dedukcí a odhalováním padělků a zločinů za každým rohem. Jsem skoro rád, že nejsem pan Holmes z Kjóta, protože to bych pak nacházel padělky třeba i v lednici nebo na záchodě a můj život by už nikdy nebyl tak klidný a spokojený. Takhle se jen můžu pousmát, říct si, že to nebylo tak mizerné jak jsem čekal, ale ani tak zajímavé, dramatické či romantické jak by být mohlo a tím jen odejdu středem a posuzování toho, jestli to byla dobrá nebo špatná kopie z díla Sira Arthura Conana Doyla nechám na jiných starožitnících... 5/10

MŇAU "No minimálně jsem viděl něco hodně originálního."- říká Sensei. MŇAU "Svým způsobem to ale má také určité kouzlo." - říká Sensei MŇAU " Příběh je taky docela prazvláštní." - říká Sensei MŇAU "Taková protiválečná agitka." - říká Sensei MŇAU MŇAU "Každý by měl především odpustit, zapomenout na hněv a hlavně nejíst maso!" - doporučuje Sensei MŇAU "I ta 3D animace mecha byla taková zajímavá." - říká Sensei HAF "Ale mě se to všechno docela líbilo." - říká Generalissimo MŇAU "Až na toho draka, ten byl divnej" - říká Sensei ------- 6 MŇAU z 10 HAF