Harry Potter a Princ dvojí krve

Nejzbytečnější a nejhorší předloha = nejnudnější a nejhorší filmová adaptace. Akorát podle pravidel fair play. Už ve knize byla zápletka doslova vycucaná z prstu (Rowlingová ji v zásadě okopírovala podle Tajemné komnaty), ale teprve zde dostává ten pravý, magický kopanec do (dračích) koulí. Zcela nesmyslně je na sebe vrstvena jedna postradatelná scéna za druhou (milostné vrkání adolescentů), zcela nepochopitelně jsou protahovány na nejzazší mez únosnosti a trapnosti (totéž) a opravdové příběhové "háčky", zásadní momenty potterovské ságy a zajímavé motivy (nesoucí napětí) kompletně chybí nebo mají jen minimální operační prostor (např. Voldemortovo mládí a viteály, Smrtijedi na hradě, smrt jedné z hlavních postav, Princova identita etc.). Navíc jsem se musel škodolivě uchechtávat nad naivností a strojeností řady dialogů (ještě vyhroceno dabingem) a účelovostí v exploataci postav. Scénáristická bezradnost z toho čiší na sto honů. Naopak jsem si velmi užíval tendence evropského uměleckého filmu, které se Yatesovi povedlo propašovat do struktury jinak relativně čistého stylu, řemeslně-technickou preciznost (kamera, svícení, hudba) a ponurou atmosféru; ačkoli tentokrát nepramení z tušené přítomnosti abstraktního (a tím děsivějšího) Zla v pozadí, ale z prostředí. Pokud jde o akční scény, tak - vyjma dění v jeskyni - jsou zcela neopodstatněné vyprávěním a na efekt (famfrpál nezahrnuji). Místo skutečné injekce adrenalinu tak divák dostává jakési placebo, které má v ideálním případě (tj. u diváka nekritického) zapůsobit tak, že zamaskuje chabost a vycpávkovost předlohy, která postavy ani jádro příběhu nikam neposouvá. Ale třebaže všechna ta kritika vyznívá jako jedna z kleteb, které se nepromíjejí, zklamaný určitě nejsem. Ze zaslepeného fanouška knih, pro kterého je Jindra Hrnčíř nedotknutelný fetiš, jsem už dávno vyrostl, tudíž mi nedělá potíž s maximální objektivitou uznat, že na nekvalitní předloze, která nepřesahuje rámec vykonstruovaného překlenováku, intermezza, zatajeného dechu před "grandiózním" finále, se výrazně stavět nedá. Ani tak dobrý režisér, jakým Yates bezesporu je, nevykouzlí ze vzduchoprázdna korunovační klenot. Tím by koneckonců mohla a měla být sedmička... (18.07.2009)

Zásadním hráčem knižní podoby Prince dvojí krve je logicky on sám. Konečně se také dotahuje přeměna Draca Malfoye z prominentního spratka v dalšího velkého hráče Voldemortových stoupenců. Zároveň celá kniha stojí na šokujícím finále, pro které jsou Snape i Malfoy velice důležití, takže film znovu doplácí na to, že hlavní postavy nedostaly tolik prostoru, kolik si zaslouží. Nutno však uznat, že jde teprve o druhý film série, který bez znalosti knihy obstojně funguje. Mnoho času je znovu vyhrazeno pro vztahy, což Yates splnil na výbornou. V těchto vodách je překvapivě silný. Jen škoda, že více nezapojil zase naprosto božskou Lenku. Velké finále sice není tak špatné jako u Fénixova řádu, ale najde se zde několik scén o dost silnějších, což hodně zamrzí, když si vezmeme, o koho Bradavice přišly. (01.08.2015)

Jak signalizovaly přechozí komentáře, je film opravdu trochu slabší, než některé přecházející filmy, ale nakonec jsem vcelku spokojen. Přes svou délku nenudí, takže nemohu hodnotit zase tak nízko. Postavy nám vyrostly, chodí do hospody na pivo a jak vidno nemálo je svrbí přirození. Bohužel Hermionu v akci zatím bohužel neuvidíme. Pokud mohu kritizovat, tak mi vadí celá koncepce filmu, kdy valnou většinu jde právě o tyto puberťáky, aniž by se děj nějak zásadně posouval směrem kupředu, zatímco dva nějvětší záporáci - Draco Malfoy a Severus Snape nedostávají tolik prostoru. Ale na vyvrcholení celé ságy se samozřejmě těším. (25.08.2009)

Vezmu-li v úvahu, že Yates dokázal z nejzbytečnější části předlohy vytáhnout něco, co dojíždí právě "pouze" na onu zbytečnost (aka nulovou dějovost), tak mi nezbývá než se těšit na adaptaci sedmé části, která už by snad konečně mohla aspirovat i na sesazení Cuarónova příspěvku z pozice nejlepší filmové adaptace Jindry Hrnčíře. (20.07.2009)

Harry Potter a Princ dvojí krve je po všech předchozích dílech velmi ponurým, temným a depresivním dílem, který se ve velké části zaměřuje na stále silněji se vyvíjející vztah Rona a Hermiony. Po událostech z Fénixova řádu, kdy Harry ztratil toho nejdůležitějšího člověka, mi tento film přišel, jakoby z Bradavic vyprchala veškerá radost a světlo. Oproti ostatním dílům, které byly spíše ještě oddechové, humorné, plné života, vyzní tento kontrast ještě silněji. Samozřejmě vše tak působí díky barevnému ladění, ze kterého vyzařuje chlad. Už se téměř nesetkáme s ostatními studenty. Draco Malfoy se začíná přiklánět k "Temné straně síly" a závěr filmu již dává hrozivou předzvěst velkolepému finále, které zakončilo tuto ságu o čarodějnickém učni. (29.10.2012)