KNTRFKT

Když dáte člověku s bipolární poruchou papír a řeknete mu, ať se z tý depky dostane třeba malováním, je dost možné, že se ta čmáranice stane námětem pro film a co je ještě horší, dojde k její realizaci. Tak dlouho se totiž chodí s džbánem pro vodu, až se jáma vykope a jak se do ní volá, tak se z lesa padá, tudíž jste nuceni sledovat, jak vypsychlá Třináctka nastavuje každýmu, jen né taťkovi a ten zas radši tráví čas s Mexikánci v bistru a věčně brečí, že nedostává takové role jako Owen a že to prostě není fér. Pokud se ovšem nebudu dojemně vciťovat do role trpících rodičů a budu hodnotit film (to bych pak musel dát Válečnému koni plnou palbu, protože on taky ví, že půjde do salámu), můžu s čistým svědomím říct, že se jedná o solidně vypsychlý zvratek, který prošel traktem celého Hollywoodu. Takhle zbytečnou kokotinu už jsem dlouho neviděl.

Hispánci letos frčí jak vytahaný kalhoty před pěti lety, a tak se s nima doslova roztrhnul uprchlickej pytel. V člověku by to uplně probudilo touhu jít za taťkou, zatahat ho za rukáv a jako každý správný batole mu přiložit kuchyňský nůž k hrdlu s roztomile pronesenou prosbou:" Když mi nekoupíš taky takovýho uprchlíčka, proříznu ti krkavici." Každý správný otec by jistě takové úpěnlivé dětské prosbě neodolal a jednoho by vám sehnal. Mohli byste si ho pak malovat a česat, občas mu vyměnit podestýlku a hlavně nezapomenout doplňovat napáječku jako u toho posledně. Jenže pak si uvědomíte, že tohle jsou Hispánci a né ta pakáž, co se teď lifruje do Evropy a máte hned po prdeli, protože by si sousedi určitě stěžovali, jakou to provozujete po večerech třeskutou zábavu, nehledě na to, že pokud byste adoptovali nějakého výbušného, mohl by se rafnout s mopsem starý Novákový. Spare parts je takové to příjemné, úsměvné drámo, u kterého se dostavuje pocit tepla u šulínka a vy jenom tak sedíte, dloubete se v nose a přiblble se usmíváte, se všemi sympatizujete až do posledního střihu, jenže oni vám tam hoděj fotky, jak ti lidi vypadali v reálu a vám nezbývá nic jiného, než mít aspoň týden na matraci igelit.

Kytovec James tentokrát nebrázdí uličky obchoďáků, kde by pomáhal s výběrem nadměrně velkých bombarďáků plejtvákům, jak tomu bylo v jedničce. Teď se přesouvá na sraz pomonů, hybridů a mentálně disponovaných jedinců, za jejichž výběr by se nemusel stydět ani Dr. Moreau. Celá tahle jebnutá komedie způsobuje akorát pocit trapnosti a zoufalství při hypnotizování časomíry, která se táhne jak tureckej med. Vy jenom tak sedíte, čumíte s otevřenou hubou, jak když v Al Džazíře vystrčí Achmeta ramínko a bušíte palicí o stěnu ve snaze vytlouct si ten pocit navždy z mozku. No a přirovnávat tohle k Smrtonosné zbrani má asi takovou váhu, jako přirovnávat studenta Harwardu ke školníkovi základní školy v Laštúfce, trpícímu ledvinovými kameny. co si to o velký chodí dozadu do kumbálu rozdat se svym jezevčíkem. Jednu hvězdičku dávám jenom za závěrečnou scénu s koněm. Kdyby mohla debilita fackovat, Kevin James by měl hubu jak Eržika po gangbangu na sídlišti v Chomutově.

De Niro se tu tak nějak vrací ke kořenům, nehraje věčně nasraného daddyho, ani si nepokouší uhnat mrtvici ve Vegas a tudíž mě tenhle film lákal, není totiž lepšího Robíka, než toho zlého, toho, který se vůbec neštítí vám prohnat kulku palicí a ještě si při tom zapalovat cigaretu. Boba tam bylo málo, ještě k tomu sotva sýpal a věčně chrchlal, mně ale stejně, jako vždy, učaroval. Heist si tak nějak běží jako atlet z Nigérie za antilopou a není to vůbec špatný běh. Dokonce i Dejf Autista ve své klasické autistické formě předvádí řádně jeblého autistu v té nejsyrovější podobě. Jenže Heist pak zavrávorá, strčí haxnu do kýble sraček, prošlápne dno a ať se snaží, jak se snaží, je od těch hoven až po uši. No a ať už jsou únosci sebecharismatičtější, nezachrání tu trapnou finální rozuzlovačku, ze které se mi akorát zauzlovaly střeva a statkář mě musel tři hodiny honit kolem maštale, abych zas mohl normálně žrát.

Dárkové balení rohypnolu, prostenalu, tentokrát vylepšené o urynal akut opět přináší Špatné zadky, neboli Duo prostatiků opět řádí. San Quentinská věznice ve spolupráci s muklem desetiletí - Dannym Trejem přibrala do svého mužstva pár extra připečených negrů a vytvořila tak (alespoň pro mě) opravdu velmi ZAPOMENUTELNÝ zážitek. A tak se zase jednou stalo, že film, který nese přívlastky jako "akční" a "komedie" mi na hubě vyčaroval úsměv pouze jednou, a to v okamžiku, kdy jsem dostal mozkovou mrtvici a byl chvíli bez sebe. Samozřejmě nepočítám okamžiky, kdy jsem si málem rozplácal stehna jezdeckým bičíkem, když jsem si do nich řezal při tak kokotsky vtipných scénkách, jako je zapínání kalhot kolem tlustých panděr, nandavání ledvinky a čelenky, nebo třeba neustálá potřeba Glovera jít si vysrat střeva.

Tak tohle bylo poněkud slaboučké, Mikkelsen hraje všechno se stejným výrazem "kde je kurva ta kamera?" a patrně ho ještě pronásledují noční můry v podobě uřvaných harantů z Honu na pedofily. Scénář mi přišel chatrný stejně tak jako většina kulis, které byly použity, Dánové si zkrátka vzali moc velké sousto, to tu má sice velkou základnu podporovatelů, ale ve skutečnosti je jen dobře předžvejkané, ale na to, abych ho polknul bych potřeboval hrdlo specialistky deepthroatů. Kliš(k)ovitost z toho teče proudem, jak z protrženého pytlíku s ranní močí a té nekompromisně dýchá na záda tetička Průměrnost, která zrovna vyšukala mozek z hlavy strýčkovi Trapnému kýči, jenž celou dobu voplendoval u cateringu a vůbec ho nezajímaly dialogy. Tudíž tu zase jednou máme záporáka vraždícího pohledem koni napůl rozhamtaná koťátka, který si vystačí s tak hlubokými hláškami jako:" Zemřeš", "Ty taky zemřeš", "Všichni zemřou" a "Musíte si vybrat, kdo zemře." No a hlavní hrdina tak nějak vypadá, že by mu nevystavili ani povolení nosit kalhoty, natož zbraň. To jeho bratrovi bych věřil víc. Velkým kladem ale shledávám fuckt, že Eva Green neotevřela celou dobu klapačku a tudíž nemohlo dojít k nějakému nešťastnému omylu, že by si třeba režisér myslel, že přišel na nějakou pornoakcičku.

Gyllenhaal je pro mě Pan herec. Je až neuvěřitelné, jak dokáže jít z role do role a pokaždé předvést špičkový výkon, ať je to Patrola, Zmizení nebo Slídil, zatím mě ještě nikdy nezklamal a ačkoli Nepřítele považuji za filmový zvratek nejvyšší jakosti, neviním za to Džejka. Rocky Balboa to sice není, ale tenhle boxer má alespoň všech pět pohromadě a nevyžívá se v ujetých forcích jako Tuňák smrdí. Forest Whitaker v roli moudrého jednookého rádce nám servíruje životní moudra stejně rychle jako umírá kariéra George Clooneyho a dodává filmu lehce filosofický nádech, mnozí totiž jistě nevěděli, že "box je jako šachy". Škoda, že tohle neslyšel chudák Juraj přetřená Klička, možná by si byl býval titul udržel a nemusel teď vytírat hajzly v ukrajinskym Tescu, protože tenhle důsledek logicky plyne ze ztráty titulu. Jo a Eminem tam má soundtrack, kdybyste to nechytli, holoto!

Wrestling, to je euforické objímání dvou chlápků tělo na tělo. Wrestling, to je denní chléb vozemboucha. Wrestling, to jsou zkorumpované společnosti, které řídí machističtí zfetovaní idioti. Wrestling, to je život na anabolických koktejlech a denně prošťouchnutém análu, protože chcete-li dosáhnout vrcholu, zadarmo to nebude. Wrestling, to je zábava pro vypatlané Amíky, kteří si myslí, že Al Bundy je bratrem King Kong Bundyho. Wrestling, to je showbiz. Wrestling je kurva. Wrestling je váš přítel a zároveň noční můra. Wrestling je bába, co křičí "Cena sucks". Wrestling je ponížení i radost. Wrestling, to jsou miliony za debilní hrnečky s xichty. Wrestling vlastně není wrestling.

Nic mi neudělá větší radost, než když si poctivě zakoupím nějaký ten film, o kterém jsem si nepřečetl jedinou recenzi, obsah, ani žádný slaboduchý komentář typu:" Ty pyčo, mně to tak vodpálylo, že mně takle naposled vodpályl strejda, kdiž my dělal prohlídku dutin."a zjistím, že to zřejmě bude stát za Bellu v nejlepším věku, za takovou tu Bellu, která ještě neprošla boxerky celého hokejového nároďáku a dokonce nepodlehla ani kouzlu známého vábitele ženských kont-Zdeněčka Macury. Takže jsem si k tomu sednul, otevřel jsem hubu a chvílemi jsem se musel proplesknout a zjisit, jestli už zas nejedu na heráku a nebo mé oči zas jednou uzřely solidně natočený film. No a jelikož jsem pěkně nedůvěřivý mizera, nasypal jsem si do nich půl kila soli a když jsem asi tak po dvou hodinách strávených s hlavou v hajzlu nabyl vědomí, že žiju a opravdu se mi nezdá, že Owen jen tak nekrypluje po place, neznásilňuje pejsky, neprodává fretky, ani se nezamilovává do té nejrozkošnější samosprašné blizny, kterou kdy mainstream vyblil, rozhodl jsem se tento svižný, místy prďácký počin ocejchovat cejchem králů, cejchem, který zdobí prdele nejednoho slušného blijáku, tedy cejchem pěti hvězd. POZOR, DALŠÍ ČTENÍ ZPŮSOBUJE RAKOVINU.Když chcete dneska někam vycestovat, abyste si s sebou brali KPZSA (Kabelku Poslední Záchrany Strýčka Arnieho), která by měla obsahovat: 1) sadu vystřelovací kuchyňských nožů 2) ruční granáty 3) výbušné tkaničky do bot 4) fosforeskující balení Efedrinu 5) tříštivé náboje do brokovnice 6) brokovnici (pro lepší přenos doporučuji tvar vlastního tlustého střeva) a v neposlední řadě za 7) protitankové střely, jinak už si nemůžete být jistí ani v aquaparku v Čestlicích. Pokud ale cestujete na lehko, jako Owen Wilson, může se vám stát, že vás na ulici přehne první rákos, na kterého špatně zešikmíte oči. Wilsonovic už dávno netrpí hepapatitidou a tak jsou od místních domorodců k rozeznání tak snadno, jako Ewa Farma na táboře anorektiček. Daddymu došel lubrikant hned první den a tak se vydává do nejbližšího marketu, jenž vede sympaťák starý Choompingpongkimmen a ačkoli taťkovi rozumí jen tu část s vysušenou mušlí, rázem pochopí a za pár doláčů mu prodá svůj gel na vlasy. Den už nemůže být lepší, jenže najednou tlupě pralesních lidí rupne v bedně a rozhodnou se všechny ty americké bílé ďábly pokosit jak luční seno na konci června. No a tady začíná masakr!

Nebudu kecat, na Krampuse jsem byl dost zvědavej. Trailer vypadal dobře, dokonce v něm hraje i král slaboduchých filmů Koechner, takže jsem si od toho dost sliboval. A dočkal jsem se. Krampus nám chvílemi servíruje samozřejmě kliš(k)ovitou, ale vcelku zábavnou komedii a chvílemi se zas mění v horor. Což je právě možná to zajímavé na celém podání. Většina z nás určitě zná ten předvánoční stresík, kdy 22. zjistíte, že nemáte ani to hovno pod stromeček a tak chaoticky narážíte do stěn svýho jednopokojovýho bytu a nadáváte na Babiše, že jsou ty Vánoce zas na blátě. Do toho přijedou mentálně zaostalí příbuzní s ještě vypatlanějšími haranty, jejichž zálibou je žraní kuřat vcelku i s peřím, nasáčkuje se k vám punčem věčně nalitá obtloustlá almara (tetička), kterou se celé svátky pokouší ojet váš bulldog, protože takhle rostlou krávu ještě prej nikdy nenaháněl a ona za hlasitého chrochtání ucpe hajzl pokaždý, když jde položit svůj koaxiální kabel. A do toho totálně jebne babče, která neustále vyřvává nacistická hesla a aby toho nebylo málo, ještě žvatlá o přerostlym kozlovi, co jí jednou zhamtal zahradu: "Krampus sie titten vergewaltigt". No a aby toho nebylo málo, uplně vám zjančí sbírka robertků v nočnim stolku a začnou lítat po domě, kdykoli nějaký nezbeda zařve: "Dildo, z pytle ven!".