Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Krimi
  • Animovaný

Recenze (306)

plakát

Noční zvířata (2016) 

Ona je tak trochu nafrněná majetnická muňka s patologickou potřebou obklopovat se tím nejlepším, co konzumní společnost nabízí, libuje si rochnit se ve snobské realitě zavřená v paralelní bublině svých nenaplněných fantaskních pocitů a cílů, s touhou po naplnění machistickým ostentativně vyholeným, slizkým genitálem, vzbuzujícím v kruzích lidí symbolizujících úspěch a nadřazenost pocit dominance a bytostní jistoty. Zároveň ovšem nedotknutá činnostmi všedních dní, normálně zastupovaná v těchto situacích služebnictvem, je tato vcelku obložitelná scheide, schopná proříznout si krkavici při vybavování sirky z krabičky. On je šarmantní romantik, snílek, avšak slaboch a dle ní "totální sračka". Soulože s ním se děsí a vůbec pohled na něj v ní vzbuzuje nechuť a prázdnotu. Tuto prázdnotu pak zaplní výše zmiňovaný prominentní dickhead, který je obdařen natolik, že jenom při zvedání pera (né péra), se vám orosí zátylek. Následuje prolínání dvou realit. Té knižní a té skutečné. Ta knižní se jí zpočátku líbí, začíná opět cítit svrbění a nechápe, jak mohla podlehnout kouzlu toho, nyní odtažitého, plaza. Čím dál tím víc je ale jasné, že obě linky mají víc společnýho, než se ze začátku zdá, což si začne uvědomovat i ona a z toho důvodu jí započne tak trošku jebat. Nicméně si dále hoví ve světě nablýskaných Ajfounů, rozpatlaných nesmyslů na plátnech z produkce těch největších podivínů a magorů, co kdy spatřili světlo světa a konečně jí dochází, že je vlastně totální kráva. Gradace je dost efektivní, na povrchu banální násilnický příběh bez hlubší pointy, uvnitř dokonalá paralela zmařených životů přenesená do extrémního výkladu. Všechno je podkresleno parádní hudbou, která na mě nepůsobí jako obvykle, čili tak, že jenom ve studiu někdo nepustil daily mix ze Spotify, ale bylo vybíráno s citem. Úžasnej výkon jak Gyllenhalla, tak i chcípajícího Shannona, kterej se mi zatím líbil víc jenom v 99 barácích (99 homes aka Sídliskový sen).

plakát

Criminal: V hlavě zločince (2016) 

Costner zažívá v poslední době velký comeback a dokazuje, že člověk může mít stylově vyholenou palici i po šedesátce. Když zrovna nehoní bandu přitloustlých Mexičanů po třtinových polích, ukazuje, že pořád ještě má na proplesknutí pár random tlam. Nemluvě o tom, že herecký obsazení, který je v Criminalu, jsem už dlouho nezažil-odkazuje na Útěk z vězení, Boyku atd. Byť herci už tolik prostoru nedostanou. Škoda, že Reynolds nedostal větší roli,po Mrtvymbazénovi ho celkem můžu. Oldman byl taky zpestřením. Stopáž je vcelku vkusně seříznutá, dojemnější chvilky střídaj svižný bitky a headshoty, fantazii se meze nekladou. Vždycky jsem si přál umlátit člověka květináčem. Nebo rovnou kaktusem. Jenom mě tak napadlo, že opravdu solidnim kombem by byl zarostlej Gibson a vyholenej Costner v nějakym revenge filmíku.

plakát

Tajemství smrti slečny Neznámé (2016) 

První půl hodinu by se mně krve nedořezal, skvěle budovaný napětí, ten zápach sanitačních prostředků z toho doslova čpí a já jsem z toho dostal chuť naložit někoho do formaldehydu. Jenže najednou se něco zlomí a vy si připadáte jako kdyby vám někdo hodil na xicht hadr napuštěnej étherem, nebo třeba kalhotky Haliny, zkrátka výsledek je stejnej-usnete. Celý to ježibabování pak působí spíš groteskně a neuceleně a nezachraňujou to ani ty pobledlý trojáky. Určitě je ale tahle Jane krokem vpřed od unylýho Lovce trotlů, kdesi v zapadákově.

plakát

Dívka ve vlaku (2016) 

Sice menší hajp, než Padesát odstínů hnědi, ale o to větší zatuchlost z toho čpí. Sežrat hovno a vysrat diamant dneska už umí spousta lidí z oboru, ale sežrat hovno a vysrat sračku, to je mástrpiss. Jsem tuze rád, že jsem se nakonec vyhnul návštěvě kina a neměl to potěšení si to zkouknout aspoň doma a nemusel cpát zlodějskýmu Cinestaru prachy za manipulační polatek a kdo ví, co ještě tam přibylo za tu dobu, co jsem je nenavštívil. Ze začátku se to vyvíjelo dobře, asi tak do úvodní znělky, potom už jenom "proboha" střídá spílání rukama, krční obratle z toho začnou vrzat a oči budete cpát na původní místo aspoň týden. Jediný, co člověka tak nějak drží při vědomí, jsou mnohdy nepochopitelný souložící výpady ze Stokorcového lesa, kuřba prstu a podobný chuťovky. SPOILER. Pokud si chce někdo ušetřit čas, shrnu mu tyhle strhující dvě hodiny ničeho do jedný věty: Tři hysterky-ožrala, nána a kurva jsou kláceny jedním vypočítavým vocasem, jenž není ani zdaleka takový sexouš, jako Šedivák, a tak si nezajistí pokračování, nýbrž košér vykrvení vývrtkou. Nemáte zač.

plakát

Sherlock - Šest Železných dam (2017) (epizoda) 

Když vám přijde smrt úsměvná, místo smutná, je buď něco špatně s vámi, nebo se scénáristy a režií. Já beru prášky jenom ráno, v poledne, večer a sem tam zobnu něco i v noci na spaní, čili bych řekl, že splňuji zlatý psycho standard. Když byste ale radši sledovali s větší chutí sledovali privátní toalety zaměstnanců České pošty, asi už opravdu není něco v pořádku. Po vcelku mistrovsky vyvedených třech řadách, bych závěr čekal o příčku výš. Ona už samotná Nevěsta naznačovala jistou bezradnost, ale pořád jsem ještě neházel berretu do žita. Ani teď ji tam neházím, ačkoliv už mám napřaženo. Nicméně jít sebeparodující cestou nebude to pravé. Uvidíme.

plakát

Legenda o Tarzanovi (2016) 

Narozdíl od Mauglího je aspoň Tarzan servírovanej v syrový podobě, čili je správně zasmolenej, rozcuchanej (v jedný scéně jsem ho dokonce podezříval, že se někde vyválel ve sloní hromadě), kdežto v Knize džunglí nám Favreau představil umytýho, Pralesní směsí od Givenchy vyvoněnýho Romula, kterýho vlčice nejen kojila, ale rovnou mu i prala slipy. Trochu mě zklamalo, že byl celej příběh o prznění anglických dívek v korunách stromů a následnym gorilím gangbangu při čaji o páté zprostředkován pouze prostřednictvím flashbacků, ale co naplat. Gorily v mlze si jistě při sado hrátkách s papá Tarzanem seniorem užily a to mi musí stačit. Bohužel mi ale animace přišla dosti jalová a nevěrohodně vypadající, asi jako comeback Gotta. Místy jsem se bavil asi jako při sledování dostihů mrtvých koní a občas dokonce vrtěl hlavou tak, že jsem měl pocit, že se ze mě stává Bionicle. Naštěstí jsme nebyli ušetřeni výhledu na věrohodně dokonale neochlupené tělo hlavního protagonisty po téměř polovinu času z celkové stopáže a díky tomu museli v Cinestaru vyměňovat polovinu potahů sedaček v sálech a zdejší hodnocení je tak z části zmanipulované. Ale jak tak čtu, dějová odbočka udělala druhé polovině diváků dobře u šulínka a tak své ovoce přinesla. Není totiž nad to, když stylově oblečený polonahý poloopičák běhá po stromech rychlostí řidiče kamionu po extra mastném kebabu, houpe se po lijánách za mužného "ooyyyy", za což by se nemusel stydět ledajaký člen transgender komunity, pígluje Anličanky jak legendární Robík Rosenberg, směle konkuruje King Kongovi jako bělošský návštěvník bordelu v Comptonu, pobíhá po džungli a trilkuje s místními domorodci, v mezičase promne šourek lvovi a donutí gorilího samce ke kolaboraci při nahánění stáda pakoňů, což by se obtížností dalo přirovnat snad jen k přesvědčování rodáka z Chomutova, že ségra nerovná se manželka, to je pak úspěch zaručen. A co mě dodatečně dojalo je smutný fuckt, že EvilPhoenix chyběl na hodinách biologie a dokonce i zeměpisu a tudíž pokládá pakoně za bizona. To jen takový dovětek, aby se vlk nažral a ovce zůstala celá...nebo to byl kůň?

plakát

Sedm statečných (2016) 

Pravděpodobně jediným problémem tohohle filmu je jeho název. Ten totiž v mnohých probouzí střevní potíže a oni pak nejsou schopni sledovat plátno bez tupláku Smecty a balení Endiaronu v prdeli. PůvodníchSedum statečných, což je ale taky remake!, se stalo kultem a když si tu někdo najde jejich hodnocení, hned sází pětikouli, protože i jeho top čsfd bozi tomu dali pětku, tudíž je to fakt hustý. Proč by ale Fuqua nemohl točit znovu? Po 56 letech.... Škoda, že už je původní sedmička vesměs pod drnem, určitě by měli radost. No a jak už jsem psal, porovnávat mezi sebou dva filmy, které vznikaly každý v jiném století a dělí je tak průměrný věk dožití kantora na základní škole, může jen naprostý diletant. Nová verze totiž nemá chybu. Fuqua totiž servíruje snímek s perfektní výpravou, skvěle zahranými postavami a zkrátka je to nejlepší věc svého žánru, co tu za dlouhou dobu vznikla. Denzel hraje jakoby se pro roli drsnýho týpka na koni narodil, mladší brácha Taclík a celá tahle skvadra funguje na plátně naprosto bezchybně. Třešničkou na dortu je pak famózní přestřelka, která nemá konce a využije snad veškerého potenciálu. Za mě naprostá spokojenost! A teď už jen pár prvních dojmů od spolučumících v kině:„Pičo, takhle se nestřílí ani u nás v Ostravě“- René z Lhotky; "Ježišikriste, nejlepší moment, když shořel ten kostel." - Dominik Duka; "Na muj vkus tam málo rozebírali totalitní režimy."- Michal Viewegh; "Mali rozjebať teho černého chuja hned na začátku." - Eržika; "Ten Chris Pratt je fakt kus!"- Václav Klaus; "Škoda, že tam nebyl žádnej Mozkomor." - J. K. Rowlingová; "A kdy vystoupí Duo Yamaha?" - moje babička.

plakát

Anthropoid (2016) 

Ze začátku jsem se trošku bál, že se nechá Peaky Blinder stáhnout Dornanem do volné adaptace celého příběhu ve stylu "Padesát odstínů křoví Geislerový", nebo "Padesát odstínů Heydrichových kalhot"-aneb 13.komnata těch, co je pak prali, ale naštěstí zachoval dekórum a držel se spíš u těch gangů. A rovněž musim s politováním říct, že mi tu pan Obří péro pro šedou myšku vubec nevadil a snad to i pěkně zahrál. Co ale bylo, aspoň pro mě, stravitelné jako vata namočená v pomerančovym džusu, byla ta angličtina. Naprosto bodovala typická česká puťka s větami "Call me auntie Moravec", nebo třeba "Marie, where are all my pots and pans.", načež nasadila výraz: "kdo mi sebral všechny čípky". Teď už si bude opravdu každý americký vymaštěnec a pojídač přesmažených burgerů moct myslet, že už za války ti Čečenci takhle krásně mrskali tu skvělou anglinu. Další věcí, která mi dost vadila, bylo neustálé opakování faktu, že jdou zabít Heydricha. Už jsem jenom čekal, kdy Marie vytáhne Ajped, vytvoří na fejsbuku událost s názvem "Heydrich-atentát v půl desátý", vypíše místo a čas konání a pozve všechny přátele. Jako celek je to zbytečně přepálený na stopáži, pochopitelně nemohla chybět láv story v podobě Fifty šejdz vrzu po přehrání "Šla Nanynka do zelí" revivalu a rádoby transcedentní záběry vykuchaný Ani. Ovšem, co se musí uznat, nácci uměli řezat palice vskutku obstojně a tak se dočkáme i takových chuťovčiček. Celkově by se daly vyzdvihnout všechny výkony herců, jen to jako celek nebylo uplně ono. A to ticho v sále po filmu, bylo celkem mrazivý. Pak si ale někdo prdnul a lidi se rozešli.

plakát

Kniha džunglí (2016) 

Stokorcovým orgiím už naštěstí odzvonilo a tentokrát dostal více prostoru nezneužívaný medvěd, tudíž se na něj dalo koukat. Animace mě naprosto dostala a chvílemi jsem měl chuť se místo na mainstreamovém laně oběsit na lijáně. Nakonec jsem byl ale línej vstát z křesla a tak jsem to odložil. Mauglí v celém tom kolotoči barev a loztomilých zvířátek skoro chcípnul, respektive-byl pohlcen efekty a v celkovém pojetí na mě působil spíš vycpávkově. Favreau ukázal, že sympatický příběh nemusí být vždy zkurven, ačkoliv vyrval dost z původního. Naštěstí Disney stále ještě zkoumá, jestli má Ariel pod ploutví prdel, a tak byl výsledek nadmíru uspokojující a půda je ušlapána pro pokračování. Aspoň já totiž věřím, že první Mauglího sexuální zkušenost nebude s vlčicí, nebo snad s Baghírou, ale jemu podobnou Rumunkou.

plakát

Skrýš (2010) 

Schizofrenici,Transformeři a Krotitelé duchů v tomhle filmu spojili síly a vyprodukovali patosoidní brak popírající jakoukoli lidskou anatomii, tedy místo vertebrae/obratlovci, by bylo vhodnější v budoucích učebnicích biologie používat sousloví "transformující schizofrenik". Ačkoliv se autoři kryjí "hororem", což ve zkratce znamená, že můžeme na všechno nachcat a popřít i sami sebe, na druhou stranu se perou právě i s vlastní chutí narvat do dvou hodin snad z každého žánru aspoň kousek pyje, aby si vlk zašukal a koza při tom nechcípla. Jako celek to ale působí věru dementně. Místy zajímavý náhled do světa rozdvojených osobností, střídají cigánské čáry ve stanech, vraždící psychopat, blití popelu, samozvané policejní pátrání, rodičovská láska a archetyp matky. Místy by se ta atmosféra sice dala krájet, ale ve výsledku si připadáte jako kokot a neustále si kryjete záda, sledujíc tu patlanici před vámi ve strachu, že vám někdo bude chtít přes hlavu přetáhnout šprcku a celkový dojem tak umocnit.