hrumsrt

Naneštěstí další Kolečkova obsese sportovním prostředím, ve kterém už ale ani jeho nebaví vyprávět tematicky vhodné příběhy a využívá jej nakonec jen jako berličku.. Správnej dres je české pohádka v reálném světě o manželce hokejové hvězdy, kterou už nebaví jen sedět a utrácet manželovy peníze, a tak se rozhodne, že ještě pořád může jít pracovat, ale copak takovou někde zaměstnají, když ani nemá maturitu (jak šel čas, dnes vysokou školu chtějí na místech, kde ji nikdo nepotřebuje a vysokoškolský titul se víc než jakákoli garance odbornosti stal symbolem odhodlání).. Co není může být a díky celoživotnímu vzdělávání přece dnes mohou do škol chodit i důchodci. A na cestě za svým cílem tahle bývalá misska potká nejen učebního, ale nakonec i životního mentora a uvědomí si, že si představovala úplně jiný život.. Televizní pokus o G.B. Shawův Pygmallion z hokejového prostředí, kde z Mádla je antagonista, z Jastrabana lamač dívčích srdcí a nakonec z Kuchařové herečka, to asi těžko.. Vtip dejme tomu, já se na televizní produkci docela i usmíval, ale takhle levně protkané klišé, které vůbec neví, jak má vyplnit prázdná místa v přepálené stopáži, to se na mě nezlobte.. Romantická komedie, která postrádá nakonec i tu romanci a vlastně jediný jiskřivější moment, tak v čem Správnej dres funguje? 20%

Najdeme několik konkrétních ročníků, které znamenají pro komiksové filmy. Zcela určitě historický milník snímek Adventures of Captain Marvel z roku 1941, když poprvé se vůbec nějaký komiksový sešit dočkal filmové adaptace. V následujících datech už se neshodnete s ostatními a jejich přelomovost je nejen diskutabilní, ale především individuální a já osobně řeknu Temného rytíře a Joker, oba více volněji adaptující svoje původní komiksové sešity, až dokonce jde o úplně vlastní adaptaci stojící jen a pouze na základní mytologii svých ústředních postav a navíc oba spojuje právě postava Jokera.. Ikonický batmanův záporák, který nedominuje silou nýbrž lstí, se dočkal mnoha uvedení na filmová plátna, ale nikdy v takové péči a podobě, jakou nabyl se jmenovkou Arthura Flecka.. Z pera Todda Phillipse se tvůrci rozhodli vyjmout charakter Jokera z batmanovského univerza a zasadit jej do zcela syrovějšího a reálnějšího světa. I proto není úplně fér porovnávat tenhle film s ostatními DC filmy, a osobně by mu mnohem víc i seděl český distribuční překlad šašek/vtipálek, který by třeba více odklonil postavu od světa, ke kterému kromě hrstky motivů nemá vztah.. Joker s tváří Arthura Flecka je příběhem o vzpouře, o tom že teprve na dně se rodí síla. Když se zlomený socialitou vyvržený podivín rozhodne vzít otěže do vlastních rukou a jít zmařené slávě naproti zcela jiným směrem. Joaquin Phoenix po pauze zase dokazuje, že on sám hraje úplně jinou soutěž a nepřeberným charizmatem absolutně bez zaváhání táhne i takhle roztříštěnou postavu.. Joker je nemocný film, kde psychicky postižený člověk nadobro odmítne přijímat rány života a rozhodne se mu je vracet. A i když se to zdá banální, takový čin je naprosto raritní, a tak není divu, že kdo má odhodlání vzdorovat a měnit chod, je pro ostatní symbol bez ohledu na to, jak legálně ošemetné jeho skutky jsou.. Todd Phillips si umí hrát s divákem, umí zatřást Scorseseho filmografii a prodat ji v novém hávu a přitom si málokdo všimne, že vidí, co už viděl. A kromě toho dokáže dvě hodiny vyprávět o postavách, které možná ani neexistují.. Zlá podívaná, ve které je smích nejdepresivnějším pocitem. A i když uznávám, že mě po letech lehce ztrácí a samotná eskalace šílenství je lehce uspěchaná, stejně vůbec nemám problém si tuhle Phoenixovu one-man show užít a vstřebat.. That's life! /viděno v kině/ 90%

Od absolutního pohrdání k oblibě a skoro až fascinací samotnou pomíjivostí, takové je pro mě legendární Dědictví aneb Kurvahošigutntág.. Jeden z nejpozoruhodnějších úkazů češství a filmový klenot, který zkouší býti kritickou konkurencí všem těm Spalovačům mrtvol, anebo Obchodům na Korze.. Esence konce komunistické doby a radosti z konečného dovršení demokratických ideálů přenesla experimentální české filmařka Věra Chytilová do jednoho jediného díla, kterým je právě osudový přerod Bohouše, jenž se jednou úřednickou zprávou ze dne na den přemění z vesnického balíka a lenocha v jednoho z nejbohatších lidí v celé zemi.. Buranská podívaná, ve které sledujeme drtivý střet vesnického a městského života, kterému privatizace dává nikým nevyhlížené lano do vrstev pražské kavárny. Humor fungující právě na úrovni vesnice ovlivněné moderním životem a na druhou stranu město v obležení venkovských balíků v čele s arogantním chytrákem Bohoušem v podání dvoumetrového Bolka Polívky, tyhle dvě ingredience stačí, aby vznikl jeden z našich nejlepších porevolučních filmů.. Mozaika všelijakých etud Bohouše ochutnávajícího život na vysoké noze, jenž je pokaždé ukřižována do diváckých pamětí absolutní kultovní hláškou po letech téměř součástí národního kulturního dědictví (Nehcu čepičku, Host vyhazuje vrchního, atd.), které ani nechcete a trousíte je, kde chodíte s pořád stejně úspěšným záměrem prolomit ledy.. Dědictví sice neukazuje Bolka Polívku v tom nejlepším a mnohem víc si ho užívám jako dramatičtějšího herce s dávkou melancholie, ale když on ten Bohúš je obecní blb jako dělanej.. Do jaké míry jste schopní a především ochotní v Dědictví vidět politickou a společenskou satiru podávající ruce kapitalismu s socialismem, už nechám na každém.. Za mě víc chytré než vtipné, ale se vší parádou nadčasové. 80%

Jeden téměř němej, druhej zase mele pantem, co se dá.. Drž hubu! je příběh jedinečné bromance vznikající přímo ze stěn vězení, kde se ve stejné cele setká pořád dokola mluvící Quentin a věčně mlčící Ruby. Dva zlodějíčci, které s dávkou důvtipu spojí smysl pro ironii tamních bachařů, jenže kdyby jen tušili, co za dvojku právě dali dohromady.. Quentin sice když se rozdával rozum, tak chyběl, ale za to má sílu, se kterou může trhat auta, a to se geniálnímu Rubymu přesně hodí, a proto jejich nové spojení otočí proti bachařům a využije jejich jedinečnou chemii nejen pro útěk, ale i pro pomstu.. Drž hubu! je skvělá komedie dokud stojí na špičkování Rubyho s Quentinem a nechává vyniknout jejich komediální a herecký um, ovšem malinko nestíhá vystavět natolik šikovný příběh, i když je mu příjemným osvěžením ona kriminální vrstva. Přesto jako nenáročná komedie mile potěší, i když jsem se vyloženě smíchy netrhal.. Tak přeci jsem možná měl držet hubu. 75%

Nejslavnější film Jiřího Svobody, kterým poprvé a bohužel asi i naposledy ukázal trošku více ze svého talentu, anebo šlo o jedinečnou náhodu, když totiž Sametoví vrazi skutečně dosahují alespoň obstojných kvalita.. Příběh pěti slavných českých vrahů operujících v první polovině devadesátek, kteří vzešli do dějin právě tím, že těla svých obětí posílali do tzv. orlické přehrady, tedy vodní nádrže Orlík. Zatímco my jako diváci pozorujeme osudy dvou titulních hrdinů, kteří vynikají nejen profesní, ale i charakterní protichůdností, do popředí se dostávají motivy bouřlivosti tehdejších devadesátých let, což právě dělá ze samotného snímku naprostý unikát.. I když jde o vyprávění příběhu ikonického vražedného případu stejně ani jednou nevidíme vyšetřování, či jakýkoli zásah policejních složek za účelem dopadení vrahů, naopak Sametoví vrazi jdou přímo k centru dění a soustředí se na zobrazení samotných aktérů, jejichž vyhrocenou všednost snímek předává, když ji sem tam prohodí nějakou vraždou s důraznými odkazy na policejní složky.. Naopak tvůrčí záměr je spíše zachytit dobu, poodkrýt samotné osobnosti tzv. Orlických vrahů a zachytit je jako lidi.. Není proto těžké dokonce rozhořčit samotného diváka, který si naopak přišel pro nálož faktičnosti a obohacení svých znalostí o slavném Kopáčově gangu. Když zatím autor ani samotného Kopáče nehodlá divákovi cpát neustále před nos a označuje ho jako Karlose, když jeho psychologii postavy vypráví jen a pouze přes osobní vztahy a svírající životní situaci, což jsou motivy jaké právě dohání jeho osobu k činům, za něž se pasivně zapsal do dějin české kriminalistiky.. Sametoví vrazi nejsou organizovaný film, nýbrž spletitá výpověď o fascinujícím policejním případu, který ale vypráví pro diváka zcela cíleně z druhé strany barikády nezabývajíc se ve větší míře jakoukoli osobou vyšetřovatele.. Drzá audiovizuální podoba, která nešetří nepřehledností, dělá ze všech mísících násilných či odvážnějších scén téměř zaměnitelné události, proto lze snadno postavy nenávidět za projev aktu lásky, anebo naopak vzrušivě sledovat při páchání zločinů.. A i přes jistý osobní obdiv celému filmu a úlevě, že mě Jiří Svoboda znovu neuspal, nakonec Sametové vrahy shledávám za docela obdivuhodný pokus o zachycení kriminálního případu do filmové podobny poněkud originální cestou. Proto se přenesu přes absolutně přehnanou stopáž, či někdy vyloženě televizní prvky.. P.S. Pokud by to někdo chtěl vidět nejen technicky lépe, ale především standardně vedenou vyšetřovatelskou cestou, jsou tu ještě Devadesátky.. 60%

Podobně jako celá aktuální česká televizní tvorba je i Jiří Svoboda uvězněn v soustavné produkci kriminálních celovečerních snímků, jen s tím rozdílem, že u té televize je vidět alespoň nějaká snaha o to zkoušet to i na jiné strany. Tvůrce známý především pro svůj film Sametoví vrazi, který za tu dobu nějak zkultovněl, i když nikoli díky jeho pochybným kvalitám nýbrž hlavně kvůli atraktivitě celého tématu.. Cesta do tmy je návrat k lepšímu prvnímu dojmu, který mě v tomhle případě skutečně donutil po čase usednout k televizní obrazovce. Přece jen téma přerodu spořádaného a uznávaného vědce ve zločince žádajícího výkupné za držící rukojmí dává prostor nejen pro solidní psychologii postav, ale vůbec k polemice nad morálním podtextem všech jinak nezákoných a obecně ohrožujících činů. A nechybí mnoho a Cesta do tmy několikrát dá vzpomenout třeba na Johnyho Q, i když podobně jako on, tak ani tohle úplně nevyužívá svůj potenciál, a co především vůbec se nepotkává s očekáváním diváctva.. Máte možnost ukázat vyostřenou akci sršící napětím v podání muže, kterého pár nešťastných příhod uneslo až do zoufalé situace, ze které už není bez následků úniku. Namísto toho přichází příběh s dalším paralelním vyprávěním, pro které je původně stěžejní motiv přepadení banky potlačen na pouhý jeden krok v jinak spletitě šíleném plánu, jaký když představí svoje rozuzlení neubránil jsem se smíchu, jak hloupě celá Cesta do tmy působí a skutečně, jak se jí povedlo uvést celý pokus o morálně-kriminální polemiku kamsi "do tmy".. Nakonec docela vtipný snímek, jenž nepřehledným způsobem rozvádí životní traumata titulního hrdiny, který by si přece jen v závěru zasloužil mnohem důmyslnější dovětek. A přitom za takovou "vraždu" nikdo souzen nebude a vše skončí jen jako záznam v policejním spisu o tom kam zmizela kulka č. 4.. Ambice České televizi nechybí, ale příště bych od thrilleru tolik nečekal. P.S. Je až s podivem, kolik názorových a politicky vyhraněných komentářů tvůrci zvládli do příběhu zakomponovat. A třeba je právě tohle cesta jak pochopit záměr. Že by frustrovaná zpověď tradičního voliče upadajících levicových, či pravicových stran?.. 25%

Ukazuje se, že Benson není u romance poprvé a celkem zručně představuje příběh vztahu Harriet a Maxe, kterým nebylo z hůry přáno.. Největší hity jsou ztělesněním schopnosti asociace, při níž si paměť spojí sluchový vjem - totiž hudbu - s již vlastní vzpomínkou, díky čemuž jakoby mohl jedinec za pomoci audio-vzpomínky cestovat časem, což přesně snímek uvádí do reality.. Když je současnost nepříjemná, není snazšího než se zkrátka navždy zaseknout v minulosti, jelikož dokud v ní my myšlenkami jsme, není nutné udělat ten další krok, a navždy tak dát sbohem milovaným.. Není to moc, ale Největší hity jsou krásnou zkratkou, která Vás nenutí dělat bolestivá rozhodnutí.. 70%

A tak se manželé Slavíkovi rozhodli, že je potřeba připomenout jak svoji vlastní relevantní existenci na poli filmařiny, ale především divácké obci, že se dá zase natočit něco jiného než komedie, a že loni se podobných nápadů urodilo až nezvykle hodně, avšak Slavíkovi se vymykají právě tím, že nejde o žádné čerstvé filmaře a spíše se jako jedni z mála adaptovali.. Tancuj Matyldo je rodinné drama o vztahu matky a syna, které doplnil třetí do páru - Alzheimerova nemoc. Jak se ústřední duo v podání českých hereckých legend Karla Rodena a Reginy Rázlové vypořádává s vlastním pochroumanou minulostí, tak díky tomuhle prvku jde usmiřování pokaždé o něco hůř, díky čemuž nakonec přece jen snáz.. I přesto, že na tematickém poli nenabídne Tancuj Matyldo nic neočekávatelného a totéž dodá i z hlediska vývoje postav, stále tvůrcům nechybí cit a realističnost představených konceptů.. Místy utahané, někdy přehnaně emotivní, ale vcelku slušné. Jen toho tance bylo málo. P.S. Lehké rýpnutí do sociálního systému a morálních zásad exekutorské profese, to dělá tento snímek lepším. 60%

Nebylo příliš ambiciózní a troufalé slibovat si od třetího Kmotra mnohé, navíc když si vezmeme, že první a druhý film pod taktovkou Francise Forda Coppoly dosahuje naprosto úžasných parametrů a i po tolika letech patří mezi absolutní špičky filmové tvorby.. Tak přece musí tolik populární a mistrovská značka dostat závěr trilogie, na který se bude vzpomínat, jenž trumfne svoje předchůdce a na závěr dodá to nejvíc, co může a dopíše příběh rodiny Corleonů.. V mých očích (a myslím, že i obecně) se tak ale nestalo a třetí Kmotr je takový retardovanější bratr, který sice stále je ze stejné krve, ale už nedosahuje výšin svých stoupenců.. Finální rozuzlení ságy rodiny Corleonů a poslední etapa života Michaela Corleoneho i přesto, že posouvá příběh jen o osm let, tak jako divák máte pocit, že jste přeskočili celou generaci, a to i navzdory tomu, jak je zdejší Michael úzce propojen s událostmi a svými činy z předchozího filmu.. Dostáváme se k jakémusi zrcadlu úplného začátku celé série a podobně jako v prvním filmu, i zde sledujeme tření dvou jinak smýšlejících generací, mezi kterými se i přes odlišný pohled na věc musí byznys přesunout. Ovšem už to není jako kdysi a rodina Corleone se ve velkém zbavila velké mafiánské konkurence, odstřihla výnosy z hazardu a alkoholu a jejím cílem je další redefinování své obchodní identity. Vize zní spojit se s Vatikánem a vstoupit na trh s nemovitostmi v úzkém spojení s božími služebníky.. Jenže copak to můžou ostatní dopustit, přece musí někdo vidět, že Michael Corleone je mafián, že má za sebou velmi pohnutou minulost, a jakým je jeho spojení s církví skoro až paradoxem. Démon vstupuje do těla božího a díky parazitické symbióze si to nechá líbit.. A i když je jednání s církví skutečně vtahující a nabízí znovu využít italského prostředí a venkova, díky čemuž opět dá vzpomenout na první film, jakoby celý snímek opravdu až moc žil v minulosti a zcela konvenčně mířil ke svému poněkud okatému cíli.. Díky pokročilému věku Michaela je nosnou částí, opět podobně jako v úvodním filmu, uvedení svého pokračovatele a jeho následné začlenění do rodinného podniku, což tady ztělesňuje postava Vincenta, odnikud objevujícího se Sonnyho nemanželského syna, v podání Andy Garcii. A skutečně ve velkém si tvůrci dali záležet, aby přenesli na Vincenta otcovi zbrklé a někdy téměř maniodepresivní pohnutky, ale stejně mně jeho postava přišla spíše navíc, i když fungovala jako jakýsi protipól Michaelova vývoje a současně jako kontrast vypočítanějšího jednání současné rodiny Corleone.. Naneštěstí se nevrací moc postav a kromě Micheala zůstala jen sestra Constanzie, která konečně dostává trošku důstojnější zacházení a poprvé zde není už jen jako rozbuška rodinných potíží.. Právě výpadek stálic, jakými byl třeba nevlastní bratr a právník Tom, který vždy nastavoval zlu pragmatickou část a dělal z jinak nelegálního byznysu šikovně ošetřené podnikání a vždy fungoval jako krásně flegmatická Michaelova oponentura, dělá z Kmotra III o tolik slabší pokračování.. Když přitom žezlo přejímají ony nové mladší postavy, mezi nimiž velký prostor vzhledem k přítomnosti Vincenta dostávají i Michaelovi děti - syn Anthony a dcera Mary, kteří ale samy nemají, co vyprávět, když už je dávno rozhodnuto, že nebudou jako Michael a bratři zataženi do rodinného systému a vydají se vlastní legální cestou, a fungují tak buď jen jako doprovod vývoje dalších postav, anebo jako těžítko postupujícího příběhu.. Třetí Kmotr mě tolik netěšil a poprvé v rámci značky jsem se někdy malinko nudil, i přestože zcela právem a se ctí posouvá předem nastavená témata. Al Pacino dopisuje svůj nejslavnější příběh a spojení s ikonickou postavou Michaela Corleoneho, když ale současně ani na stará kolena není pro mě srovnatelný s charizmatem svého otce.. Ano slabší, ale v rámci příběhu adekvátní a ve srovnání s konkurencí nadále naprosto jedinečné. Navíc mám u třetího filmu pocit, že jeho čas ještě možná přijde a je u něj možné, že zestárne s podobnou grácií jako jeho předchůdci.. 80%

Ještě si snad ani diváci nezvykli, že mohou pravidelně vídat na obrazovkách prvního Kmotra a on už Francis Ford Coppola přispěchal s pokračováním A Kmotr II je jeden z těch případů, kdy se nejen dorovnává svému předchůdci, ale už navždy bude plynout debata, tak který že díl, je lepší.. Zatímco první film mluvil o rodině, o tradicích a vyprávěl o tíze předání rodinné pochodně, tak ve svém pokračování se motiv rodiny prohlubuje do mnohem tragičtějších rozměrů a už není vykládán jako konstantní, nýbrž naopak jako břemeno.. Rozmáchlejší pokračování, ve kterém se tvůrci rozhodli odvyprávět hned dvě dějové linii, když v jedné sledujeme úvodní vzestup malého imigranta Vita Corleoneho, zatímco proti ní si bere čas Michaelovo redefinování vztahů napříč velkými gangsterskými rodinami. Zatímco v minulosti operující Vito v podání teprve rozjíždějícího se Roberta De Nira, má daleko přímočařejší vyprávění linoucí se s podobnou grácií jako první film, který zpětně působí lehce překonaně absolutnem žánru - Tenkrát v Americe, tak právě současná linka okolo Michaela dělá z Kmotra II možná i lepší film, než ten první.. Kmotr II je dekonstrukcí zásad nastavené rodinou Corleone, mezi nimiž zůstává jen pravidlo o netknutosti drog. Micheal nemá soupeře jen v původních gangsterských rodinách, kteří pokaždé nesouhlasí s nastaveným směrem, ale především ve svých vlastních řadách, když se musí vypořádat s neloajálním labilním starším bratrem Fredou.. Al Pacino se pro mě sice nevyrovnává charizmatu svého filmového otce Marlona Branda, ale i tak se právě on tady stává plnoprávně ústředním protagonistou, který hodlá rozdávat polibky lásky, či smrti na všechny strany.. Rozmáchlejší snímek, který mě nutí přemýšlet, jestli byl první díl překonán nebo ne. Ale není větší radosti, než si umět oba kousky užít samostatně. Nikoli tak kultovní, ale i nadále bezchybný kus filmové historie! 100%