Kleinbauer

Pro mne představuje How it ends, zjevně inspirované mnohem zdařilejší produkcí, veliké zklamání. Film mne bavil prvních deset minut, ve kterých Forest svým osobitým senzitivním projevem ještě hraje a nechyběla mi chuť nechat se vtáhnout do celkem zajímavě rozvíjejícího se děje. Zlom nastal v okamžiku, když se režisér pustil do líčení apokalypsy a tajtrdlíkování mladého právníka, kterému přisoudil roli naivního blbečka, jenž s otevřenou pusou malého dítěte sleduje, jak taťka odvrací následky jeho průserů. Zcela nic neříkající a nelogická zastávka u přátel právníka, ptám se proč?, aha, aby ze sebe mohl metrosexuál smýt prach a ošetřit si oděrky, úpím. Vstup další postavy na scénu, androgenní indiánky s francouzákem v ruce, které režisér přisoudil roli udržovat auto taťky a zelenáče právníka v pojízdném stavu během putování do Seattlu, byl sejně tak neuměle včleněn do příběhu, snad měl obohatit tu dějovou pustinu a odvrátit divákovy mdloby, ale alespoň v mém případě bez pozitivní odezvy. Co mne nejvíce pozlobilo, byl fakt, že nikdo divákovi nevysvětlil, cože se to vlastně stalo. Katastrofické a post apokalyptické filmy přece stojí na barvitém líčení toho, čím zajde civilizace, kontinent, flák země a tak podobně, to diváka snad nejvíce z takového filmu zajímá. Tady jsem si vyslechl až na samém závěru mudrování postavy, se kterou se mladý právník setkává při nalezení své drahé přítelkyně, souseda z města, který pomohl jeho přítelkyni opustit rozvaliny Seattlu, deviantního ajtíka, který se u táborového ohně u luxusní chajdy kdesi v lesích dopustil hluboké myšlenky o konspiraci a elektronické bombě a kdovíčeho ještě, posilněn pivkem, diváku zbytek si domysli. A samý závěr byl opravdu korunou celé té beznaděje, záběr z vrtulníku na stařičkého jeepa svištícího po horské highway před prachovou magnetickou bouří, následuje záběr do auta na právníka a jeho milku, vášnivý polibek a tristní ujištění právníka, že to přece musí zvládnout, znovu záběr na celek a opona padá dolu…, chvíli jsem myslel, jestli není jen přestávka, ale najíždějící titulky mě vrátily do reálu, to byl opravdu konec bez konce příběhu. Tady ale opravdu výrazně chyběla invence dobrého vypravěče, naopak myšlenka odtud vyprchala po pár metrech filmového pásu neznámo kam. Zážitek z dílka Davida Rosenthala a scénáristky Brooks McLaren vyšel zcela naprázdno a dvojice svým neumětelstvím dokázala, že to není jednoduché řemeslo strhnout diváka, aby si odnesl z příběhu zážitek, nad kterým ještě doma bude přemýšlet a zanechá v něm vzpomínky, dokud je postupující skleróza nevymaže, zkrátka komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí. Za Foresta jedna hvězda, jinak děs běs katastrofa, jistě nechtěná.

Patetická slátanina nejhrubšího zrna, do nekonečna omleté nic neříkající bláboly, silácké scény pro neduživé pubescenty, naprostá absence filmového kumštu, scénář snad spáchal nějaký bezduchý stroj a režiséři si asi šli natočit během natáčení nějaký pořádný film a tohle dala dohromady "klapka". Jedna hvězda. Druhý pokus o týden později - opět jsem usnul Třetí pokus o dva dny později - překonal jsem prvních 90 minut a příběh se mi začal líbit, Josh Brolin v seznamu účinkujících na csfd figuruje až v polovině peletonu, přitom se vše točí okolo něj, resp. Tannose. Skvělá role, myšlenka na odlehčení vesmíru více jak lákavá, ať stojím v jakékoliv frontě, konec je prima, konečně potěšil, dávám 4 *.

Sovětskou misi k záchraně mrtvé vesmírné stanice někteří z filmových fanoušků, kteří přispívají na ČSFD, zažili jako děti nebo hodně mladí. Pamatuji si na to jako náctiletý, který lapal informace od těch šťastnějších, kteří poslouchali BBC, Voice of America a Svobodnou Evropu a pak útržky informací donekonečna probíral s kamarády, co se to tam vlastně děje. Oficiální zdroje mlely donekonečna, že je vše v pořádku a socialismus kvete všude, i na orbitální stanici je vše zalito sluncem. To, co dva kosmonauté Vladimir Džanibekov jako velitel Sojuzu T-13 a jeho letový inženýr Victor Savinik dokázali, je v historii dobývání vesmíru dodnes zcela unikátní a těžko uvěřitelné a provedené s ohromnou dávkou vůle a opravdového hrdinství, které si někteří pisálci ani nejsou schopni uvědomit. Mám za to, že někteří z nich film srovnávají s dílky od Marvela nebo Universal Pictures. Ale tohle se opravdu stalo a ti dva frajeři posadili na prdel celý odborný svět. Je hrozná škoda, že událost do dnešního dne provází celá řada dezinformací, polopravd a bájí. Bohužel ani filmové zpracování se neubránilo uhlazování a zamlčování faktů, pýcha velké Rusi se prostě nezapře. Je to hrozná škoda a kreditu tvůrců to nepřidává. Ani dnes prostě v Rusku nedokážou 32 let starou událost oprostit od stranického mlžení, jakoby aparátčíci soudruha Putina schvalovali scénář a předtočené scény. Ale záběry vesmíru, lodě a stanice jsou perfektní, a když opomenu politické pletichy, které podle mého názoru vznik filmu provázely, tak je to výborný kus, kterému nechybí úžasné „exteriéry“, napětí a gradaci jak z filmové školy. Jsem rád za takový film, dávám 5*.

Mnohem více, než sledování filmu, mě zaujaly ty pěkné komentáře, ve kterých si nadšení diváci pochvalovali bezva korejský akčňák. Námět nebyl špatný a kdyby jej zpracoval dobrý režisér s herci, nikoliv s topornými retardy z pomocné školy, byl by to opravdu fajn biják. Něco tak blbého, trapného a rozpačitého se hned tak nevidí. Pan režisér by měl ještě trochu popracovat na výrazu :)... Odpáááád..., čoňkňoňkoňkšal, fakt průšvih.

3 Chains O‘Gold je hudební film produkovaný společností Paisley Park, jejíž majitel film režíroval a zahrál si v něm ústřední roli. Prostinký filmový příběh stojí na nesmrtelné hudební invenci malého velkého muže. Fanoušci jeho hudby, která překypuje životem, nadčasovou harmonií, živočišným tepem, hudebními nápady, které budou uchvacovat ještě za 50 let, se podle mého názoru velmi rádi nechají převálcovat lavinou hip hopu, funky, reggae, rocku a extatického hudebního projevu hudebního génia, který se po právu slove Prince. Do filmu, kromě několika herců, obsadil své hudební společenství The New Power Generation. Film se v roce 1994 stal 69. nejprodávanějším videem. Příběh začíná zavražděním otce egyptské princezny Mayte sedmi neznámými útočníky. Mayte je přesvědčena, že se útočníci chtějí zmocnit tří posvátných zlatých řetězů, a proto se všemožně snaží o setkání s tajuplným princem, který jako jediný může chránit posvátné řetězy před vrahy svého otce. Následuje románový příběh mezi Mayte a princem, který organizuje zničení neznámých assasinů. Ve filmu se objevil známý televizní hlasatel Randy Meier a novinářská celebrita Lauren Green, kteří zasedli ke zpravodajskému stolu ve studiu, zatímco Kirstie Alley přinášela zpravodajství přímo z terénu.

a pointa..., samotný exkurz mezi "spoluobčany" na E55, pane režisére mi nestačil a jen jste mrhal energií skvělých herců i neherců.

Fakt průšvih. Zlákán švédským dramatem a skvělými detektivkami jsem se pustil do švédské komedie. S trpkostí a studem za trapnosti, které nacpal do 100 minut někdo jiný, odkládám žánr lehké švédské komedie do nejvzdálenějšího kouta a s myšlenkou již nikdy více si jdu rychle pustit Dívku, která kopla do vosího hnízda. Horší jsou snad už jen komedie z produkce NDR, promiňte, SRN.

Čtu si komentáře ostatních, které nevyjadřují jen pocity z uměleckého ztvárnění, ale někteří se uchylují k vyjádření svého politického názoru. Politiku rád nemám, ale upřímně jsem plný zášti vůči jakémukoliv násilí a nespravedlnosti, ať ji páchá jedinec nebo celá společnost. Fašizující názory a promyšlené doktríny jsou lákavé pro stáda primitivů, kteří brojí pro"čistou" společnost a nebezpečné pro všechny. Ale nemyslím, že všichni "bílí" jsou fašisté, rasisté, xenofobové. Já mám normální strach, a proto rozumím hysterii, kterou ordodoxní vyznavači a uctívači ismů vyvolávají. Tak, jak je mi z duše protivný hlučný a neomalený sedlák Trump, tak se plně ztotožňuji s jeho projevem na účet souvěrců Islámu: "...Spáchal tvůj syn a nebo vnuk teroristický čin a nebo se o něj pokusil? Marš domů, s celou rodinou. Měl sis jej lépe vychovat. Nejste ochotni odložit svoje šátky a přijmout naši evropskou kulturu? Nelíbí se vám u nás? Chcete si vytvořit ty vaše „no go“ zóny? Klidně, vytvořte si je, ale u vás doma, na poušti v Libyi. Nechcete se asimilovat, ale chcete si podržet si vaši kulturu, vaše náboženství a vaše zákony? Šaria? Klidně, ale u vás doma. Evropa není a nemůže být pro každého." K samotnému filmu dodávám, že na mě působil, jako dílo stvořené na objednávku establishmentu nikoliv jeho kritiků.

Dobová agitka jako vystřižená z padesátých let, šedá kvádra, gumové ksichty, toporné dialogy a vtipnosti komunistických policajtů.., exaltovaná "káča" ztvárněná mou oblíbenou paní Vašáryovou (diva snad promine, jako já jí tento "umělecký" poklesek) řídí vyšetřování s "citem" pro detail a logiku, že jsem měl do poloviny filmu podezření, že se režisér uchýlil k fantastické parodii na práci "našich uvědomělých soudruhů", co nás bránili ve dne v noci, aby dítka mohla v klidu spát. Ale ochotnické pojetí režie soudruha Letticha jeho snahu o odlehčenou kriminálku hatí a zůstává jen angažovaný nevkusný blivajz. Půl hvězdy ze soucitu.

Tak, jak mne doslova uchvátil snímek 3-iron, už mne žádný z filmových pokusů pana Ki-duk Kima neoslovil. Ptačí klec má ve filmové historii několik analogií, kterým Paran daemun bohužel nesahá ani po kotníky. Schematické ztvárnění za účasti neherců a amatérů vyznívá jako fraška a tragický osud mladé dívky, která nemá volbu a "žije" ze svého těla se z filmu zcela vytratil. Má si ho divák domyslet nebo si k filmu před jeho sledováním přečíst tiráž? Jak to ten Kim vlastně myslel? Závěrečná "mandarinková scéna na pláži dovršila moje útrapy při sledování. Jsem fanoušek korejského filmu, ale tohle jde proti dobrému vkusu, laskavý čtenář promine, a míří do kategorie odpolední produkce komerčních televizí.