naiva

Viděl jsem asi tři čtvrtiny filmů od Costa-Gavrase, většina z nich za vidění stojí, některé jsou výborné. Dospěláci jsou zdaleka nejslabší. I kdyby měl Gosta-Gavras tvůrčích sil jako kdysi, s námětem od Varoufakise by dobrý film neudělal.

Film není dokumentem, je agitkou násilného aktivizmu. Pravda, jde o násilí mírné – lidi nebijí. Ale vloupačky, bránění v pohybu lidem a autům, prolamování zábrany z policistů, to nenásilné chování není. A ve filmu je adorován Barry Horne, který po dva roky – do svého zatčení – umísťoval časované nálože do obchodů s kožešinami a zbožím z kůže (nastavené na noční hodiny, aby nikoho nezabil). Filmařům nezáleželo na serióznosti, spíše měli potřebu natlačit jiným svoje pojetí uspořádání společnosti. Svědčí o tom věty jako „... ale kde se točí velké peníze, zakročí Nejvyšší soud nespravedlnosti...“ nebo (když vyšetřovatelé neobvinili řidiče náklaďáku, který Jill Phippsovou přejel) „přesně co by Jill od systému čekala“. A jaký byl systém ve Spojeném království v roce 1995? Parlamentní demokracie, právní stát. Jill Phippsová nedemonstrovala pokojně, zemřela při akci porušující práva jiných. Za podobných okolností zemřel i ve filmu také zmiňovaný Mike Hill. Nebyli zavražděni a nebyli andělé. Přitom komunita environmentalistů má i skutečné mučedníky, patří k nim třeba Chico Mendes. K rozumnému přístupu některých vystupujících ještě dodám, že rodina Jill Phippsové z její smrti vinila policii, přitom Jill byla smrtelně zraněna krátce poté, co se skupinkou aktivistů prorazila policejní zábranu. Tolik tedy k věcnému obsahu filmu. Z hlediska formy je film celkově podprůměrný, na škodu je mimo jiné časté opakování záběrů. Patrně ale budí v komunitě radikálních veganů pocit sounáležitosti, zřejmě proto tady má film vysoké hodnocení.

Aktivistický film Hašmaca bychom neměli brát jako pravý dokument, protože je pravděpodobně účelově sestříhán a určitě je jednostranně okomentován. To ovšem neznamená, že neuhodil hřebíček na hlavičku. Nejde ale o nic objevného, knihy Johna Mearsheimera a Stephena Walta (Izraelská lobby a zahraniční politika USA, tato kniha vyšla i česky) a Normana Finkelsteina (Průmysl holokaustu, Víc než chucpe) se zneužívání historického antisemitizmu a nacistické genocidy pro potřeby izraelské (ultra)pravice věnují obšírněji a solidněji, stejně jako snaze Ligy proti hanobení a dalších lobby o umlčení svých odpůrců. Liga je opravdu hanebná instituce, která se přímo zaměřuje na očerňování kritiků Izraele. Každý kritik je prý antisemita nebo "sebenenávidějící Žid." Bez výjimek. Proto název filmu byl zvolen trefně, Liga proti hanobení se zabývá zejména hanobením. Části filmu, které se věnují činnosti Ligy v Evropě a Americe pro mě nebyly příliš zajímavé, protože Liga zveřejňuje hodně v angličtině nebo do angličtiny překládá, stejně tak se pak v angličtině vede velká část debaty. A angličtině rozumím. Nerozumím však hebrejsky, proto mě zaujala část věnující se propagandě určené izraelským studentům nebo "argumentaci" novinářů Jedi'ot achronot. A to tedy byla síla. Takové bláboly ze strany indoktrinátorů i studentů jsem skutečně nečekal. Vrcholem je promluva o pozabíjení všech "dědiců." Řeči určené mezinárodnímu publiku i, jak jsem viděl v tomto filmu, Izraelcům jsou plné protirozumových provolání o výlučnosti, osudovosti, věčnosti, nepochopitelnosti nebo nevyslovitelnosti. Tedy jakési duchařiny. Zejména jde o tvrzení, že svět je plný antisemitů (doslova plný, ne jen jako slovní obrat) a vždycky bude, že antisemitismus sílí a že nežidé nenávidí Židy kvůli vlastní vině (tedy "vlastní" může znamenat i "dědičné") na utrpení Židů. Taková tvrzení jsou i v Talmudu. Přitom právě racionalita, vědecký přístup k faktům a svobodná diskuze založená na logické argumentaci by byly, přesněji: jsou, nejlepšími prostředky k umenšení skutečného antisemitizmu, každého jiného rasizmu nebo šovinizmu a předsudků vůbec. P.S. Viděl jsem film se slovenskými titulky, kde byly nejméně tři chyby, na které raději upozorním: 1) v titulcích je zmínka o 15 000 antisemitských událostí v USA ročně. Správné číslo je 1 500. 2) Slovo "zillion" (nebo "gazillion" nebo něco podobného), zmíněné jako počet lidí ovlivněných propagandou Saúdské Arábie, je přeloženo jako miliarda. Já bych to přeložil spíše jako "spousta," příp. "bambilion." 3) N. Finkelstein se kdesi na schodišti v titulcích ptal: "...pamatujete, co bylo s rabínem?" Ve skutečnosti hovořil o Jicchaku Rabinovi.

Po zhlédnutí Brugg (nelíbily se mi) jsem na Martina McDonagha nebyl zvědavý. Mnohokrát jsem ale v mezičase slyšel, jak skvělý je McDonagh dramatik a že se mu hodně podařil nový film, o kterém tu právě píšu. Tak jsem se nechal ovlinit a nelituji toho. Billboardy jsou dobrý film, i když má své mouchy. McDonagh neusiluje o hodnověrnost nebo dokonce o realistický popis, naopak si docela ujíždí na podivných komediálních dialozích. Příkladem jsou hovory Dixona s matkou, poslední společná scéna Willoughbyho s jeho ženou nebo chování Penelope ke komukoli. Podle mě by se takové situace hodily na prkna, ale na plátně moc nefungují. Taky kamera není příliš zajímavá, snad má McDonagh přece jen hodně blíž k divadlu. Kdyby Billboardy byly "filmovější," mohly ode mě dostat čtyři hvězdy...

Občas propagandistický stroj zavrže. Třeba když postavy z "dokumentu" výslovně upozorňují na banderovské vlajky Pravého sektoru na demonstraci krymských Tatarů u budovy parlamentu v Simferopolu. Jedinou takovou vlajkou zamává skupinka přicházející k budově. Netuším, zda s ní zamáchali skutečně členové Pravého sektoru, provokatér nebo někdo jiný. Každopádně na žádném dalším záběru vlajka není, třebaže záběrů davu na demonstraci je ve filmu dost. Ještě pozoruhodnější je příhoda o sudech rozestavěných jakousi skupinkou dobrovolníků na přistávací dráze letiště a zároveň zmínka o tom, že personál si ničeho nevšiml a provoz na letišti nebyl nijak ovlivněn...

Budování kultu osobnosti Putina. Mnohé příhody jsou vysloveně komické. Před národem, který je ochotný věřit i takovýmto blábolům, je třeba mít se na pozoru. Bizarní je historka s řeckou mulou. Kdyby to mělo být znamení boží, tak leda pro někoho opravdu bystrého, poselství s všeobecně srozumitelným obsahem to rozhodně není. Ale co - podstatné je, že Bůh má potřebu na Vladimira Vladimiroviče upozornit...

Dosud (2016) nejslabší kus bratrů Coenů. Kdybych s nimi neměl velmi dobré zkušenosti, asi bych film ani nedokoukal. Mám potíže brát náboženskou iracionalitu ve velkých dávkách s nadhledem, takže jsem se nebavil. Asi bych se ale příliš nebavil ani bez toho.

"Přece nepojedete hladový. Uvařím vám kávu." Že by paní, která tyto věty pronese, dávala vždy ke kávě koláčky? Nebo pan farář hodně sladí? No, možná. Spíš si ale můžeme od logiky odpočinout, protože se přece díváme na film podle pana Bernanose. Od hovoru dvou dospělých, duševně zdravých a střízlivých lidí čekáme, že bude dávat smysl. Jeden reaguje na druhého nebo rozvíjí vlastní myšlenku, oba účastní používají logiku. Humor zhusta pramení právě z překvapivého narušení této stavby. Ve filmech Deník venkovského faráře a hlavně Pod sluncem Satanovým neustále všichni mluví s cesty, smát se ale nebudete.

Myslím, že není těžké představit si (nebo jste to zažili) takovýto příběh: například v prodejně najednou zaslechnete, jak na nějakou paní křičí muž, sprostě nadává a vyhrožuje. Ona paní se z vrcholně nepohodlné pozice snaží rychle dostat, dá se říct, že uteče. Je roztřesená a rozhořčená. Znechucení nad chováním hulváta sdílí i všichni svědci, třebaže neznají prvotní příčinu "sporu" - stejně jako vy. Celé dohromady to trvalo jen chvilku, rozhodně nedošlo k brachiálnímu násilí, nebyla volána ochranka ani policie. Jestě jedna okolnost: mezi svědky byly i děti křičícího muže a několik dětí dalších nakupujících. Možná i to přispělo k pasivitě okolostojících, tedy nechuť tupit toho pána před dětmi, také obavy a pocit, že moudřejší ustoupí. A teď k filmu. Paní z obchodu a část svědků oné nepříjemnosti vidí v televizi - případně i v kině - sociální pracovníky (kterým místní s komplikovanými vztahy s okolními lidmi věří, třebaže jinak jsou velmi podezíraví), jak vštěpují svým klientům, že se nemají dát, že mezi Čechy jsou spousty latentních rasistů, že ti slušní jsou na jejich straně, proto na demonstrace proti rasizmu jezdí až z daleké Prahy. Ty roztrpčené z prodejny nejspíš neoslovuje propaganda pravicových extremistů, ale od sociálních pracovníků a jisté dokumentaristky dostali facku. Dokument o rasových předsudcích by měl předsudky vyvracet, ne pěstovat "protipředsudky". Popisek z cen Pavla Kouteckého je ještě horší než dokument (spíš agitka).

Propagační film IFPI a OSA. Tentokrát bez výhružek, za zlého policajta slouží filmy či klipy jiné. Osloveni měli být patrně zejména mladí lidé se zájmem o populární hudbu. Proč by ale měli chtít podívat se na tento film?