Helmbrecht

Rozhodl jsem se, že svůj první komentář věnuji nejlepšímu filmu všech dob. A to jsem taky asi před týdnem udělal. (Temný Rytíř) Stejně se ale jedná o naprosto úžasný film, který se v mém osobním žebříčku řadí na poctivé druhé místo, hned za křižáka v kápi.

Mádl byl zdařile nahrazen Rumlem a Karel Janák nám servíruje další ze svých nenáročných komedií, které si u mě osobně vedou vždycky lépe, než u ostatních hodnotitelů naši předrahé databáze. Děj filmu je přesně tak banální a jednoduchoučký jako samotný název, ale je to vtipné, má to sympatického hrdinu a jako bonus se ukázal i mistr Donutil, takže za mě spokojenost.

Když nám zrovna film nepředkládal emocemi nabité rozhovory dvou hlavních hrdinů ("Mám tě rád" "Já tebe taky" "Mám strach" "Já tě ochráním") bylo to docela zábavné. Park vypadal opravdu moc pěkně, což se bohužel nedá říct o hlavní hrdince, která ve spidermanovi 3 vypadala ještě docela přijatelně, ale teď by bohužel prohrála v soutěži krásy i s některými z předváděných netvorů.

Dva nudní a poměrně nesympatičtí mladíci si vzali do ruky kameru a rozhodli se, že budou točit všechno, co zažijí. Fajn. Tedy fajn by to bylo, kdyby šlo o domácí film, předurčen ke shlédnutí jen a pouze příbuznými oněch dvou chlapců. Ve skutečnosti se ale jedná o celovečerní film, s dalo by se říct hvězdným obsazením. Celé to navíc napsal a zrežíroval Jiří Mádl, takže očekávání z mé strany byla poměrně velká. Kdybych ale měl celý film shrnout jedním slovem, okamžitě by mi naskočilo: Nuda.

Na rozdíl od Simpsonových, se kterými musím tenhle seriál chtě nechtě srovnávat, je zde o poznatek méně humoru, ovšem kvalitnější příběhy. No a zatímco Simpsonovi ode mne získali čtyři hvězdičky, futurama se bude muset spokojit se třemi. Znamená to snad, že si cením humoru víc než kvality děje? Co já vím, dejte mi pokoj...

Muž, který se proslavil jako nemluvící, grimasy předvádějící idiot toho má v téhle show hodně co říct. A musím připustit, že co slovo, to klenot. Takhle dobře jsem se nenasmál už dlouho. No dobře, minulej čtvrtek jsem si pouštěl červenýho trpaslíka a taky jsem nedávno zkouknul monty python a svatý grál, ale... Jde o princip. Je to prostě bžunda, no!

No, je pravda, že o stabilitě děje by se daly vést rozhovory, ale co je to platné, když jsem se u tohohle nádherně bláznivého a dokonale šíleného filmu smál skoro celých 91 minut. Pokud má někdo nějaké námitky, poslechnu si je až dotyčný porazí nejvyšší strom v lese slanečkem.

Samozřejmě se našlo několik momentů, které dokázaly vyloudit úsměv na mě tváři, ale převažovaly chvíle, které dokázaly pozvednout prostředníček na mé pravici.

Přiznejme si, že kdyby se nám dostalo úžasných nadpřirozených schopností, na nějaké zachraňování světa bychom se nejspíš vysrali. Stejně jako to udělala parta nesympatických, drzých ztroskotanců kolem nichž se tenhle seriál točí. Ze začátku to bylo dokonalé, ale nic nemůže trvat věčně. Na těch sedm epizod z druhé, bezkonkurenčně nejlepší, série se ale kouknu kdykoli a moc rád.

Je to sice k nevíře ale přebíhání z místa na místo, bránění se proti uslintaným hnijícím mrtvolkám a oplakávání těch, kteří první dva body nezvládli, přestane být po nějaké době zábavné. U mě po první sérii. Je sice pravda, že jsem se k seriálu ještě jednou vrátil, ale netrvalo dlouho a dal jsem chodcům, mrtvákům a kousákům sbohem nadobro. Místo toho si radši dám perník (Perníkový táta).