Ještěřák

Je to sice přitažený za vlasy a stane se tam na pětníku trochu moc náhod, film se nicméně opírá o velmi kvalitní herecké výkny - drakonicky hajlující Ian McKellen nazi-gandalf-the-grey coby nepřevychovatelný staronacista, nebožtík Brad Renfro v roli frackovitého chytrého citově plochého puberťáka, a v neposlední řadě David Schwimmer v další krásné roli nerespektovaného asiteplého mamlasa, které mu tak jdou :-) Když se k tomu přidá schopnej režisér a chytrá a pravděpodobně skvělá Kingova předloha, je z toho dobrá podívaná.

Co jsem to, u sta otevřených hrudních košíčků, zase viděl za nealienózní digitální cypovinu? Ohavnost! Blasfémie! Nactiutrhání! Čarodějnictví! Alienismus! Letos je to přesně devatenáct let, co jsem ze svého astmatického výstelku pod rodinný obývákovým stolečkem uzřel prvního Vetřelca, který byl pro změnu přesně devatenáct let stár, ohryzával nervama těsně polistopadový nevalný televizor značky Daewoo a košilatě přemýšlel nad pánevní oblastí Sigourney Weaver, a od té doby se neurodil žádný pořádný vetřelec - enem chujoviny! (Konec grcání nostalgických výronů pozitivně selektivní paměti.) _____ Hýřivý Covenant je samozřejmě efektně natočen a snaží se být dějově vícevrstevnatý, jestliže ale po place běhají (a zejména umírají) nezajímavě napsané a většinou i zahrané postavy, pak má film problém. Stejně jako jinak slušný letošní Life všemožně oživuje nápady a leckdy i celé scény z předchozích kvalitních vetřelců (čímž pochopitelně nemyslím všechny ty komiksové pubertální potraty kolem roku 2005) a podobně jako v Life vypadá posádka "top astronautů on a mission" asi jako výběr top intelektuálů ve filmu Absurdistán. Katherine Waterston je navíc hrozně antisexy :-) a za Sigourney Weaver - etalonem ženských "look sexy & kick some asses" hrdinek - herecky a charismaticky zlehýnka zaostává. Část posádky člověk rozezná teprve až když je něco pokouše nebo rovnou sní ("wow, tenhle týpek tam byl taky?") - žádnou Vasquez či Hudsona zde nehledejte. _____ Zdaleka nejlepší "alienismus", co jsem absolvoval, je tak zhruba od Vetřelce 3 videohra Alien: Isolation, která má tíživější atmosféru, velmi dobrou heroine (A. Ripley), lépe napsané postavy a přes až přehnanou úctu k látce & mnohé kopírování působí koherentněji a realističtěji. Paradoxně to vypadá, že na dvojku už jaksi nebudou krejcary, což zřejmě nebude významný problém Ridleyho ansámblu...

Snímek, kde kameraman nesleduje na pětatřicátou klapku umělecké zájmy pintlich režiséra v křesílku opodál, nýbrž sleduje, aby primárně nedostal hedku od talibánce, bude asi vypadat trochu jinak, že? Armadillo je tak syrové, neučesané a nevypointované, že vysvětlí obsah hlášky "ty se asi moc díváš na americké filmy" lépe než tisíc slov. Armadillo má nulové umělecké, kreativní a morální vize, jediný záchvat občasné kreativity jsem zastihl ve střihu, na který měl kolega kameraman bratru více klidu. Často je všední a nudný, asi jako pobyt v zachlustané pouštní základně. V Armadillu nikdo neřeší žádné cool situace, nesype z rukávu žádné cool hlášky, u kterých předtím tucet lidí ze štábu řešil, jestli budou správně artikulovány a dost cool. Hudba je naflákána dost záhadně. Mrtví talibánci vypadají nervózní low-res kamerou jako beztvará hromda sraček, že to nikdy ani deset Spielbergů takhle odporně nenaaranžuje. Nejsou to pro mně žádný životňáky, ale vážím si - snad z logiky, že jich fakt moc neni - všech komorních válečných filmů, kde se podrobně řeší každá možnost smrti, každý zdánlivě bezvýznamný, ale optikou jednotlivce pro někoho zásadní, krok, jako to ukazuje třeba Umírání za dlouhého dne, nebo zdařilé vykreslení frustrace v logicky trochu nudném Jarhead, a myslím si, že úžasně daleko k jádru pudla zašel v deseti hodinách fanastický Band of Brothers, jenže jsou věci, které se filmem prostě ochcat nedají (70%).

Překvapilo mně, jak (ne)málo si z puberty na první X Meny pamatuju. Aljaška. Kosa jak z nosa. Wolverine jede někam zavřenej v kufru. Partie nudných šachů v bílý místnosti. Někdo became Magneto! Po 17 letech tu máme hrdiny v poněkud dědkoidním podání. Bez pořádný generační obměny není pořádnej konec! (Nevěřím, že tohle by byl konec.) Ještě něco, kluci. Bylo to dojemný.

Alerta, alerta, spoiler-fascista! Sexy čarodka s chlupatou frndou se záhadně vyspawnuje do 21. století, aby robila lidem, co se s ní nepářou a klidně ji rozpářou, problémy jak cyp. Od začátku bylo jasné, že nevyholená kočka s vosím pasem asi nebude žádné moderní děvče :-) První racionální přízemní půlka, kdy se řeší "co to kurwa jest", popř. "co prozradí vnitřnosti", jednoznačně lepší, já moc nežeru takové ty horory, kdy se vědecky pojatý horor na pětníku změní v céčkovou paranormální chujovinu, triky jako oheň, nebo otevřená Janička, a teď opravdu nemluvim o její frendly povaze, ba ani přístup děvčete k mužskému plemeni nedostává se na přetřes, vypadají jakoby také přišly ze 17. století. Na druhou stranu práce se světly a stíny je velmi dobrá, celkově jde o takový čtyřhvězdý v klidu horůrek, co ve vás probudí cinefila, nekrofila, úchyla a amatérského vymítače ďábla...

Ruská pohádka o hokeji a mimo jiné také o Kanaďanech stejně naivní, tendenční a všeobecně křivá jak möbiova páska, zhruba jako když Kanaďani nebo Američani kroutí hokejový filmy, kde vystupujou Rusové, akorát s pro mně o něco více exotickým aromatem ruského klišé. Kurva, tohle bylo místama jako koukat na vrcholové masité "perly" reálného socialismu typu Kapitán šťastné štiky, nebo Taktický útok - na ledě! Jelikož hokej polarizuje, v obdobné kvalitě se pak logicky nejsou místní komentáře... Lidi by si jednou provždy měli racionálně uvědomit, že volit mezi Kanadou a SSSR je jako tahat sirky mezi Adolfem a Josifem, jedni se z gentlemanů jen co varhany poprvé zahrály proměňovali v prasátečka na bruslích, zatímco druzí dřeli do úmoru na báze, kde vesměs ideově věrni bruslili dopředu na gumě přivázané k mantinelu a při prohře s Kanaďany, nedej bože okupovanci, div že nešli kutat černý uhel do gulagu, nuž, vyberte si mezi takto sympatickými variantami. Summit Series 1972 není jenom obskurní výhra Kanady, Hendersenovo golaso, nebo Charlamov Inzulinkem přeražený vejpůl, ale hlavně velká prohra Kanady, která ztratila punc neporazitelného týmu, do kteréžto situace se již nikdy nevrátila, pravděpodobně nevrátí a který, naprosto logicky, musela jednou ztratit. Protože ovšem v hokeji vidím dál, než co dávají v 19:50 v šotech na TV H@vna, protože jsem pod sračkoidní mlhou selektivní paměti nevytlačil, co např. udělal Kasparaitis Lindrosovi, Obr několika českým hráčům na MS 2010 apod., naprosto odmítám plně skočit na tento směšný rudověrný tendenční kus špeku - oboustranně... Z většiny poutavý film o poutavém hráči, plný naprosto chujově patosných momentů a podobenství jak z pera chronického propadlíka z maloměstské placfakulty, vzhledem k mému poměrně oblíbenému tématu za tři zvjezdočky, objektivně by to však bylo za dvě (s odřenou řití). P.S. pokud chce někdo relativně pochopit, jak to mohlo být doopravdy, pusťte si dokument o Summit Series '72, kde se to jen hemží výpověďmi hvězd obou táborů (např. Esposito, Treťjak), jak si ty zrivalený kurvy vzájemně házely klacky pod nohy, vůbec se nechápaly mentalitou (nepotkávali se, oproti dnešku byli naprosto nesouměřitelní, Rusové doopravdy věděli prd o mentalitě Kanaďanů, kteří pro jistotu neznali Rusy ani podle jmen) a celkově se "nenáviděně obdivovali". Možná přijdete o Lebeďevovo poťapaná lyrickopoetická podobenství s klacky a býky, zato si ale vyváženě vyslechnete i druhej názor...

Kalkul a historický rozpor století od režiséra, kterého i přes notoricky známý benevolentní přístup k realitě velmi uznávám, ovšem v pětadevadesátém to fakt přepískl. Natočit Schindlerák byl podle mně dost nebezpečnej případ takzvané kreativní svobody.

Komplikovaný pracovitý fízl s tráblem v osobáku, pomyslným meta-případem, který se jako Ariadnina nit táhne napříč epizodama, je asi nový klišé kriminálek moderního střihu, ale proč ne, byly tu i horší doby. Je to sice Rapl, ale já tam cejtím takové to Pičo, pardon, vlastně True Detective. Dokonce tak trochu čekám, kdy budou vyslíchat Médeu z jáchymovského močálu .-) Zápletky jsou banální, ale v rámci kvality vizuálu a hereckých výkonů mně to většnou stačí. Víc od Čechů nečekám, ejčbíou kope úplně jinou ligu. Protože ani náhodou nejsem Krušnohorák, a ani tohle Ostravsko dvě neznám, jak moc jsou vybrané kulisy ruin banální a v rámci kraje prej zatím trestuhodně nevyčerpané (jak jsem se leckde dočet), nehodnotim. Uvidím, co bude dále, a chci to tak, protože Kuneš. _____ Pozn. z míry drsnotemnoty případů ze seriálu vyznívá, že je Jáchymovsko druhým Brooklynem, a vybavení a prostory policajtů vs. běžných plebs-the-pigs mnohem víc, než realitu připomínají doby Battlefield Earth, kde Travolta atomovými paprskomety céčkově kosil z punkevní jeskyně se právě vyhrabavší kostinosy :-)

Spíš krvák než drama, spíš prdel než horor. Korejské torture porno, které nemá s realitou cokoli společného - avšak kvalitně zahrané a natočené, místama s pěknou krvavě poetickou atmosférou. Čekal jsem vážný film na úrovni A Moment to Remember, možná korejsky neuchopitelný a místama nepochopitelný, ale tohle chápu vyloženě jako krvavou hyperbolu. Psychologického je na tomto filmu prakticky úplné hovno.

Voňápané údy, za doprovodu nechutných efektů prořízlá hrdla, ufiklé čůráky místama nastrkané do nezletilých, plačících královen, ochlupené mezinožky, obnažené dudomety, dialogy opřené o jemná a laskavá slovíčka jako bastard, whore, cunt, cock a fuck v podání neméně jemných, laskavých asketů, aneb velmi, opravdu velmi, možná až samoúčelně, temná fantasy, tak krutá, že se zde příliš neuplatňují předvídatelná fantasy klišé, neboť platí pouze jeden zákon, a to zákon krutosti. Soft people die first! Podle mě největším majstrštykem tohoto seriálu je, jak tento guláš primitivních instinktů, sviňáren a kurváren nejhrubšího zrna protlačil přes útlocitné cenzory. (Update 2018 - co spolu začali prcat dva klaďasi, přeci jen kurňa seriálek už trocha měkne.)