Trias

Jsou to lidé, kteří dělají dějiny, nikoli králové a generálové....a ve dvacátém století zvlášť. Fantastický seriál!

Napínavý film s Gregory Peckem jako řízným dr. Mengelem v hlavní roli, který má ovšem jeden zásadní nedostatek - je vystavěn na předpokladu, že průměrný člověk, jakým Hitler nade vší pochybnost byl, je schopen se silou své (naklonované) osobnosti znovu dostat k moci. Vyjadřuje to jeden známý fakt, totiž že speciálně Američané Hitlera zbytečně démonizují. Každý středoškolák přeci ví, že za vzestupem Třetí říše stojí také neutěšené sociální poměry poválečného Německa.

Velice povedená sonda do vesnického života, kdesi v Rakousku-Uhersku před První světovou válkou, kterou nevnímám jako základ pro pozdější národní socialismus, jako spíše důkaz toho, že i pod slupkou přílišné slušnosti se odehrávají mezilidské vztahy, které mají daleko k nostalgii, se kterou na ně v současnosti pohlížíme. Rozhodně se nepotýkáme s nějakým velkým zlem, právě takhle to totiž v pospolitostech tohoto typu fungovalo - dusná nálada uvnitř malé komunity, napjaté mezilidské vztahy, nemanželské děti, skrývané city. Vzhledem k tomu, že jsme s Rakušáky byli v jednom státu, se dá usuzovat, že na české vesnici to vypadalo podobně - viz např. dobře popsaný proces s Anežkou Hrůzovou (Hilsneriáda).

Pokud přimhouříte obě oči nad tím, že to mělo dosti naivní závěr, tak se vám tento film bude líbit. Napětí, zápletka, skvělé herecké výkony. Nenápadný film, který stojí za to!

Opravdu velké překvapení! Arn nabízí napínavý příběh, skvělou práci s kamerou, velmi kvalitní výpravu i šermířské souboje. I přes svou délku mě udržel v napětí. Osobně tento film hodnotím výše než Království nebeské, které až příliš odkazovalo na problémy současné doby. Naopak v tomto případě se zde velice neotřelým způsobem rozvádějí motivy křesťanství, které je zde rozvedeno do dvou rozdílných poloh - napůl pohanské ve Švédsku a orientalizované ve Svaté zemi.

Takže, co to tu vlastně máme? Začněme tím, jak nám tu vznikla naprosto klišoidní romantická situace. Dva lidé se náhodně potkávají ve vlaku a mají pouze několik hodin na to, aby se seznámili. Mladý Američan, podle vzezření "romantický pohodář" (to je taková kategorie seznamovací inzerce), poznává mladou Maďarku, jejímž životním krédem je konečně najít romantický vztah s mužem, který se bude chovat (rozuměj bude mít city) jako žena. Ve výsledku tito dva lidé, slušní natolik, aby se spolu za těchto okolností ihned nevyspali, putují po romantické Vídni (všímáte si, jak toto slovo používám již poněkolikáté?) a vedou romatické a pseudofilosofické řeči o všem možném: O tom, jak i ateista dokáže soucítit s věřícími (to už bylo na mě moc), o tom, jak se nedaří najít seriózní vztah (rozuměj romantický), o tom, jak to bylo v dětství (je to vůbec zajímavé?), o tom, jak svět spěje do záhuby atp. V konečném součtu zbývá pouhé "Proč?" a moje přísaha, že filmy z kategorie "Romantický" budu vybírat ještě více pečlivěji. Hlavně již žádná klišé. A za co tedy ta jedna hvězdička? Vlastně ani sám nevím.

Komedie (?), která neurazí, ale také nijak zvlášť nenadchne. Hugh Grant umělým způsobem naznačuje životní problémy své věkové skupiny, ale dělá to až příliš prvoplánovitě a okatě, tedy jakoby podle nějaké šablony, kterou bychom měli okamžitě odhalit. Film nicméně docela utíká a člověk s radostí, že v něm něco nachází (+ typicky suchý anglický humor) na něj kouká, aby ho dokoukal. Pokud opomeneme nijakou Andie MacDowellovou, ve svém žánru je tento snímek lehký nadprůměr.

Ačkoliv se tento film odehrává v šedesátých letech minulého století, situace, kterou popisuje, je velmi aktuální. Dva lidé neustále prahnou po změně a od života chtějí vzrušení, kterého se ovšem tak trochu bojí. Jakoby tím ukazují vrtkavost vlastní existence, která nemá žádné ukotvení, a tak jedinou šancí je cesta kupředu, vstříc dobrodružstvím. Jedině změna může vyřešit palčivý problém neporozumění, dokonce i v těch nejzákladnějších otázkách. A potom se tu objeví to nechtěné břímě - dítě, které není radostí, ale překážkou k radostnému životu. Nouzový východ nemá řešení, proto končí tragicky. Sam Mendes natočil film o nás a o našich skutečných problémech.

Abych řekl pravdu, tak Tautou nemám rád, protože pořád jenom dělá ty svoje roztomilé obličeje. V Dirty Pretty Things se téhle své charakteristiky vystříhala a její herecký výkon se mi moc líbil. Velice podařený film o lidech bez domova, o kterých se v turistickém průvodci nedočtete a z pohodlného místa na vaší pohovce ani nedozvíte.

Především chci říci, že rozhodně nejsem zarytým odpůrcem sci-fi, ale zase na druhou stranu nejsem také jejich příznivcem, což konkrétně znamená, že u filmů tohoto typu spíše hledám příběh než triky a akci, i když chápu, že právě o těchto atributech tyhle filmy jsou. Poslední Star Trek zkusil jít úplně jinou cestou než předchozí Trekkies, které dle toho, co si pamatuju, sází především na onen příběh, i když triky nezůstávají pozadu. Především se zcela změnila cílová věková skupina, která klesla na patnáct let a níže - dost mi to připomnělo tragické Transformers, kde se to teenagerskými rádobyvtipnými hláškami hemžilo až hanba - a v celém tom vizuálním balastu zanikl jakýkoli pokus o hlubší myšlenku. Odmyslíme-li si všechnu tu nádheru, tak nám tu zbude jedno úsilí o obyčejnou mezigalaktickou-mezičasovou pomstu, což je na něco originálního opravdu málo. Spockovy hlášky o logičnosti jsou až neuvěřitelně kýčovité (i když mají být rádobychytré) a vše, co si z nich odneseme je poučení, že člověk má jednat také podle citu, což je zjištění opravdu pro primitivy. Dost uměle působí propojení se starými díly Trekkies, které se děje přes původního Spocka, který "jakoby předává vládu". Během filmu se několikrát našly sekvence, kdy jsem se chvílemi nudil očekávaje, že příjde další "vizuální nářez". Ani ten ovšem svým způsobem nebyl nijak originální. Pokud se budu držet pravidla, že na filmy se kouknu znovu proto, že je v nich alespoň náznak hlubší myšlenky, tak poslední Star Trek znovu vidět nemusím. Na "děti ve vesmíru" jsem už trochu starý.