Trias

Jak vlastně vypadá Španělsko za občanské války? Díky filmům Faunův Labyrint a Princ bez království si ho představím právě takto: Jasné, zářivé barvy - žlutá, oranžová, naopak žádná černá a tmavá -, chudí, prostí lidé, kteří si místo války přejí klid a mír, vzdělaní lékaři, kteří padají pod tíhou událostí a konečně samotné vůdčí a agresivní typy lidí, kteří válku vlastně rozpoutali a právě kvůli nim se vede. Zatímco Faunův labyrint staví na dvou spojených příbězích, Princ bez království se snaží oba náměty spojit. Nevybuchlá bomba, která nám přípomíná hrůzu války, možná i memento Guernicy, kontrastuje s uzavřeným komplexem sirotčince Santa Lucía, který si žije vlastním životem. Obyčejný příběh v obyčejném Španělsku v neobyčejné občanské válce. Čím méně je Guillermo del Toro komerční, tím se mi jeho filmy líbí více. Už proto očekávám druhého Hellboye s napětím.

Snímek Až na krev je z kategorie těch, které nám po celou dobu sledování nenabídnou nic hezkého. Vlastně je to přehlídka hnusu, chamtivosti a vychytralosti. Dokonce i samotná hudba je v několika scénách dosti nepříjemná. Na Danielovi Plainview se nedá nalézt nic dobrého, dokonce i náznak vřelého vztahu ke svému synovi dokáže pokazit. Jeho život je zcela absurdní, bez cíle a beze smyslu. Proti němu stojí mladík, který si hraje na náboženského fanatika. Ač to do poslední chvíle netušíme, tak i jemu jde o tekuté zlato. Cítíte tu prázdnotu? To jste právě viděli film Až na krev.

První polovina filmu se mi zdála být jako lehký nadprůměr. Zajímavé dialogy, docela dobrá psychologie postav, trochu drsného humoru - proč ne? Tím více pro mě byla zklamáním druhá polovina. Půlhodinovou upíří taškařici jsem moc nepobral, přišla mi hloupá, jako parodie plytká. Usmál jsem se pouze několikrát, rozhodně bych uvítal, kdyby film zůstal v původních kolejích. Skoro se mi chce hodnotit obě poloviny rozdílně, zatímco první polovině bych dal skoro čtyři hvězdičky, té druhé skoro brak s tím, že ho už vidět nemusím. Celkově za dvě...

Klasická Meg Ryan - v mnoha scénách dost kýčovité, děj dosti vyumělkovaný. Chudák Enstein - z vědce blbcem.

Původně jsem chtěl dát dvě hvězdičky, ale nakonec dám jednu - zřejmě z důvodu mé předpojatosti. COA má sice několik shodných motivů s Himmel uber Berlin, ale jinak jde v zásadě o jiný film. Nemohu si pomoci, ale v tomto případě mi všechno příjde kýčovité - láska neopravdová, otázky života a smrti velice povrchní a děj velice jednostranný. Zatímco v Himmel uber Berlin nešlo pouze o lásku, zde je zcela ústředním motivem, čímž se tak trochu neřeší hlubší otázky. Místo problému našeho bytí se zde řeší miluje mě/ nemiluje mě a komunikace anděl-člověk je jen pouze jakousi pohádkou ve stylu superhrdiny z jiného světa, který má ty a ty schopnosti. To mi na filmu asi vidělo nejvíce. Již zde bylo řečeno, že tento remake nejde tak do hloubky. S tím rozhodně musím souhlasit, každá klíčová scéna pro mě byla citově plochá, myšlenkově transparentní. Meg Ryan jako herečku nemám moc rád, myslím si, že neumí moc hrát. Pořád jenom dělá ty samé zoufalé/zamilované obličeje, které jaksi nic nevyjadřují a nejsou pro mne žádným uměním. Cage v tomto filmu spíš vypadá jako kluk, který se cítí provinile, že něco udělal. A ostatně přítel Maggie je stylizovaný do role chlapa, kterého prostě nemůže milovat a to se mi rozhodně nelíbí. Pokud dodám, že jsem jen s problémy film dokoukal, tak jedna hvězdička bude akorát. Rozhodně nic nenahradí scény z Berlínské knihovny v Himmel uber Berlin. Dámy poplačte, ale to je asi tak vše...

Jak hodnotit nábožensky orientovaný film? Myslím si, že k působivosti hlubokých témat musí být použito šokujících momentů, jinak tolik nevyzní. Pokud by mělo být Umučení Krista natočeno podobně jako film Luther, tak by z toho vznikla pouze jakási historická povídka, která by zřejmě nevyjádřila hloubku myšlenek, které mnohdy ani vyjádřit nejdou. Jednu hvězdičku jsem ubral za to, že nemám rád tak vytrvalé násilí.

Nepřehledné akční scény, nulové dialogy, primitivní příběh. Sci-Fi žánr mám poměrně rád, ale musí být aspoň trochu inteligetní, což se v tomto případě neděje. Pokud by mi bylo dvanáct, tak bych tenhle film žral, ale protože jsem již starší, tak ho znovu vidět nemusím.

Jak vypadá film, který přináši poctu významnému státníkovi či významné politické události? Hollywood nás něčím takovým zásobuje se sobě vlastní pravidelností, zatímco Evropa v tomto směru dosti mlčí. Jsou německé filmy orientováné nacionálně? Podle filmu Der Untergang můžeme tvrdit, že nikoli. "Pokrok" v tomto směru učinil film Amazing Grace, který ač vznikl z koprodukce USA/VB, přináší trochu toho anglického nacionalismu. Hlavní postava tohoto filmu abolicionista William Wilberforce je zde vykreslen ve školometském stylu přelomu 19. a 20. století: Dějiny našeho národa nám slouží k tomu, abychom si zapamatovali velké postavy našich dějin. Wilberforce je zde vykreslen jako čistý charakter, kterého nemůže zkazit ani korupcí prošpikovaná tehdejší anglická nejvyšší politika. A tak zatímco některé jeho - v rámci politiky běžné, v rámci lidské praxe ne úplně přijatelné - počiny film opomíjí, jeho hlavní přínos, tj. zrušení otroctví, je zde vyzdvihován. Zde bych nechtěl tvrdit, že mu nešlo o správnou věc, přesto je nutné W. Wilbeforce vidět takříkajíc ve světle událostí jeho doby a ne jako bezmezně ideálního člověka. Pokud má tento film vychovávat, tak prosím. Pokud se však má podobat historické rekonstrukci či dostát určitého filmového žánru, musí zůstat vyhraněnější. Film Amazing Grace zůstal kdesi na půli cesty, i když ho kromě velice podařené výpravy šlechtí i několik podnětných okamžiků.

Další film Zodiac, který v současnosti promítají v kinech, mě zaujal nejen svým dějem, ale také rozuzlením a zápletkou. Konec totiž žádné vyřešení tohoto veleslavného kriminálního případu nepřineslo, což je na světovou kinematografii trochu podivné. Není se čemu divit, takhle to dopadá, když se točí filmy podle skutečných událostí. Sériový vrah jménem Zodiac se nikdy nenašel nebo nikdy nebyla prokázána jeho totožnost a tomuto závěru zůstali scénáristé věrni. Děj byl skutečně zajímavý, akorát jsem u každého filmu zvědavý, jak dopadne. V tomto případě je však největším překvapením, že nedopadne.

Film Čistá duše jsem již viděl několikrát, bohužel stále více s kritickým okem. Zatímco poprvé se mi líbilo ono překvapení (zajímavé zvraty ve filmech já rád), že všechno byl jenom klam, podruhé již toto kouzlo opadlo. V tomto případě je to logické, nicméně stále méně se mi líbí snaha tvůrců převést intelektuální život do komerční podoby. Chápu, že to asi jinak nešlo, přesto některé scény, kde se Nash snaží dělat chytrého, působí směšně a hloupě. Také snaha zasadit romantiku do intelektuálního prostředí se mi moc nelíbí. Můj názor berte s tím, že jsem film již několikrát viděl a tedy si všímám více detailů. Napoprvé mě okouzlil, na podruhé etc již nic moc. Možná, že jsem až příliš kritický. Mimochodem doporučuji skvělý soundtrack.