claudel

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 1 - USA. Minulý týden jsem viděl totální operu v podání Bohuslava Martinů, takže dnes musím říct, že jsem viděl totální akci. 140 minut v podstatě nepřetržité akce z Rychle a zběsile 7 činí zasloužený akční hit roku. Zajisté přivírám obě oči nad nereálností a značným přeháněním, je to nejšílenější díl celé série, ale současně asi nejlepší. K tomuto tvrzení mě vede řada důvodů, z nichž ten hlavní představuje Jason Statham. Diesela a Stathama považuji za nejlepší akční herce posledních let, takže vidět je oba společně na plátně je pro mě adekvátní zážitek. Stathamův Deckard je pro Dieselova Dominica tím nejtěžším a tudíž nejlepším protihráčem. Z filmu nesmírně čiší nadšení hvězdné herecké sestavy, která se neustále doplňuje a obohacuje. Aktuálně své akční kolegy posílila akční hvězda spíše z let osmdesátých, Kurt Russel a další kráska do party, Nathalie Emmanuel. Nechybělo ani několik vtipných hlášek a tradičního černošského špičkování. Závěrečná pocta Paulu Walkerovi byla velmi tklivá a vkusně zpracovaná. V rámci žánru nemám, co bych vytknul, více akce se snad do 140 minut ani nemůže vejít. Naprostá spokojenost a skvělý začátek Challenge tour.

Celý film je jeden velký útok na city, ale na to jsme u Lasseho už zvyklí. Příjemná romantická komedie na sobotní večer s odpudivou Helen Mirren, nacionalistickými Francouzi, kanadskou verzí Winony Ryder v dobách největší slávy a povedenou indickou rodinkou. Honba za michelinskými hvězdičkami může opravdu někdy trvat i třicet let, ale scénař si zasloužil krapet osekat, zvláště poslední půlhodina byla zbytečně zdlouhavá, když jsme stejně všichni věděli, jak to dopadne.

V poslední době mám radost z Billa Murrayho, konečně vystoupil ze škatulky herce jednoho výrazu, který pořád hraje ty samé postavy a konečně něco předvádí. Rolí "Svatého Vincenta" si evidentně zahrál s velkou chutí a výsledek je nad očekávání dobrý. Herecky je ostatně snímek silný, kupříkladu ruská angličtina Naomi Watts je neodolatelná. Pohodový, příjemný film s typickým americkým koncem, ale nad tím můžeme zavřít oči.

Když někdo kritizuje, shazuje a dezinterpretuje obsahově a formálně vynikající film, který posbíral řadu cen, měl by si dát zatraceně záležet se svým příštím filmem. Dodnes jsem nerozdýchal, jak nevkusně a hloupě se Jan Svěrák otíral o 12 let v řetězech. Prozradil tak na sebe, že je závistivý, nízký a totálně neznalý historie. Jeho nepochopitelná vyjádření bych si dokázal vysvětlit snad pouze tak, že byl opilý, zdrogovaný anebo, že ten film vůbec neviděl. Ale nyní k Třem bratrům. Kdybych se snížil na Svěrákovu úroveň, tak pokud 12 let v řetězech bylo maskované sadomasochistické porno, Červená karkulka byla zase skrytým pedofilním pornem. K takovým závěrům však sklouzávat nechci. Když má Svěrák o sobě vysoké mínění, mohl zkusit přijít s něčím úplně novým, originální, původní pohádkou, s bohatým dějem a pěknými kostýmy. Místo toho nám naservíroval zmatený slepenec tří notoricky známých pohádek, které překroutil a doslova zprznil. Scénář je jedna velká tragédie, nudou jsem se mohl ukousat a zoufale jsem posouval čas, abych to měl už za sebou. V první pohádce sklouzává do nejhlubšího propadliště nechtěné parodie, trapnosti a dějové zmatečnosti. Jelikož se mi příčí být negativní a sázet odpady, jednu ušmudlanou hvězdičku uděluji za jediné světýlko v podobě Jiřího Lábuse a uznávám, že vizuální stránka snímku je poměrně slušná. Míčová a Kaiser jsou excelentní herci, již si zaslouží naprosto jiné role. 3. nejhorší film roku 2014.

Klasická role Liama Neesona. Někdy si dám záležet a spočítám, kolikrát hrál rozervaného samotáře, alkoholika a policajta (bývalého). Nevadí, on mě baví pořád. Tenhle film je ale dosti specifický, má svéráznou atmosféru a dokonce bych jej dokázal označit za moderní film noir. Přesto spatřuji největší problém v kostrbatém scénáři, je to zbytečně příliš dlouhé a postrádá to ten správný náboj. Čistočisté tři hvězdičky, což je na Liama asi málo.

Vizuálně pěkný snímek, ale obsahově téměř prázdný. Taková trochu "Nuda v Kanadě", na niž jsem neměl náladu se dívat. Zvláště, když jste nastydlý, máte pocit, že vám exploduje nos a máte obavy, že všechny kolem v sále rušíte svým posmrkáváním, tak se taková nervozita promítne i do filmového zážitku. Pro mě jako milovníka příběhů je "Nicole, ty spíš" v podstatě bez příběhu a nosného děje. Postavy přežívají, protloukají se nudnými prázdninami, vedou ploché dialogy a tuhle šeď rozčísne sem tam nějaká bizarnost - obtloustlý muž, řidič uspávající miminko nebo mutující puberťák - ostatně nejvtipnější postava celého snímku. A když máte rádi francouzštinu, z té kanadské vám budou vstávat vlasy hrůzou na hlavě.

Velmi zvláštní film, jejž je velmi těžké hodnotit a okomentovat. Čekal jsem od něj úplně něco jiného, první půlhodina mi připadla svižná a napínavá, vyvolala ve mně zvědavost, co se v minulosti postav odehrálo. Pak se děj ale začal vyvíjet směrem, který se mi přestal líbit a zanechal ve mně rozporuplné pocity. Naprosto chápu, že bylo pro Poláky důležité natočit film s takovým tématem, ale to podání mi úplně nesedlo, včetně rozuzlení a závěru. Je to určitě kvalitní film, ale mně zkrátka úplně nesednul.

Dámy a pánové, moje napůl slovenské srdce se tetelí radostí, protože Slovenská televize natočila jeden z nejlepších seriálů posledních pěti let. Seriál z prostředí azylového domu není nejspíš trhákem, který k obrazovkám přiláká miliony diváků, ale o to víc si k němu najdou cestu diváci, kteří jsou znudění, naštvaní, zklamaní nebo zoufalí z nabídky komerčních televizí. Scénař je velmi pečlivě propracovaný, divákovi postupně servíruje důležité milníky v životě jednotlivých postav a nesklouzává přitom k trapnému klišé nebo prvoplánovosti. Po celou dobu se vám srdce svírá nad smutnými osudy, v podstatě dojde téměř na všechno sociopatologické jevy ve společnosti. O to víc jsem si řadu postav oblíbil a fandil jim, aby si uloupili kousek toho životního štěstí. Velký objev pro mě představuje Gabriela Marcinková, vedle toho, že je velmi atraktivní, umí výborně hrát a suverénně zvládla jednu z hlavních postav. Velmi mě překvapil sympaťák Peter Kočiš, nedokázal jsem si jej představit v roli tak odpudivého záporáka, ale podařilo se na výbornou. A nelze opomenout naprosto vynikající a přiléhavou ústřední písničkou od Simy Martausové. Nemám seriálu co vytknout, proto dostává plný počet a místo v mé desítce nejoblíbenějších. Z mužského hlediska bych si jen dovolil poznamenat, že v úvodní znělce jsou samé ženy, což je v pořádku, ale minimálně Ondřej Daniš a oba Vladimírové měli v seriálu své nezastupitelné místo a ve znělce by jim to taky slušelo. To ale ani není výtka, jen drobný povzdech.

Francouzi tohle umějí a opravdu dobře. Smutná komedie s dramatickými prvky a silně sociálním podtextem, to je žánr, v němž Francouzi excelují a převyšují ostatní více než o hlavu. Úspěšná dvojice Toledano-Nakache si opět padla do noty s Omarem Sy a máme tady další úspěšný snímek, který boduje jak u kritiky, tak u diváků. Vzhledem k tomu, že jsem vůbec nevěděl, na jaký film jdu, bláhově jsem se domníval a to ještě celých prvních pět minut, že se budu dívat na film o tancování. Nevadilo by mi to, ale příběh o senegalském imigrantovi se jménem Samba mi poskytnul dostatečně silnou dávku emocí, kvalitních hereckých výkonů a občas až ztřeštěných vtípků v podání jindy více než vážného Tahara Rahima. A když takový pěkný film sledujete s lidmi, které máte rádi, je zážitek o to víc intenzívnější. Moje oblíbená filmová země opět nezklamala.

Komedie, kterou jsem jako dítě nechtěně viděl snad asi třikrát nebo čtyřikrát, ale musím i s odstupem času uznat, že byla zábavná, vtipná a asi opravdu i romantická. Gérard Depardieu byl tehdy navíc ještě docela ve formě.