DeliCZ

Snímek v mnoha ohledech připomíná klasické filmy šedesátých let Československé nové vlny (Formana, nebo Chytilovou), nebo Francouzské nové vlny, právě tím, že je vesměs o ničem, mladí lidé filosofují nad životem, popravdě jsem měl pocit, že mnoho dialogů bylo improvizovaných a postavy se baví o banalitách, což ale vůbec nepůsobí nezajímavě, ba naopak a přirovnal bych to k tomu, když někde sedíte s cizími lidmi a posloucháte jejich rozhovor, dále se tu objevují experimenty se střihem (jump cuty), obsazeni jsou neherci, dokumentaristická kamera, je zde málo lidí ve štábu (mnoho funkcí má na starosti sám režisér) a celkově je film nízkorozpočtový a experimentální. Snímek zkoumá několik partnerských vztahů, přičemž se film nesnaží přesvědčovat diváka o životních moudrech, ale spíš zkoumá tyto vztahy v každodenních a běžných momentech a o tom, jak postavy tyto momenty řeší. Ve filmu ale nějaký zásadní děj nečekejte, jelikož se jedná spíše o konverzační (a věřím, že pro mnoho lidí, příliš intelektuální) film. Přesto se mi film opravdu líbil.

Film Všichni dobří rodáci zachycuje příběh jedné zapadlé moravské vesničky, v době nástupu komunismu v 50. letech. Představí se nám hned několik postav, které více či méně ovlivní kolektivizace jejich majetku. Film je úžasnou sondou do jejich mysli. Vesnice, kde se ještě před nedávnem všichni sdružovali v hospodě, kostele, nebo na hodech se rázem rozdělí na dva tábory, z níž jeden tlačí na ostatní hospodáře, aby podepsali souhlas se znárodněním jejich majetku, a druhý se brání, jak může, aby o majetek nepřišel. Film byl natočen ještě během pražského jara, takže si tvůrci mohli dovolit relativně nepřikrášleně vylíčit padesáté léta. Bohužel se ale film do kina nedostal a byl zavřen do trezoru až do Sametové revoluce. Film byl nominován na tři ceny na festivalu v Cannes a dvě z nich proměnil. Velké uznání si dále zaslouží Vladimír Menšík, který zde předvedl jeden ze svých nejlepších výkonů a dále Waldemar Matuška, který jakožto neprofesionální herec hrál více než skvěle.

Velmi temný obraz tehdejšího New Yorku. Pokud bychom tento film zařadili do kontextu doby, tak se film odehrává krátce po skončení války ve Vietnamu a společnost je z války a i z ostatních afér, jako Watergate unavená, vyčerpaná a začne se bouřit proti autoritám. Tento film tedy zachycuje atmosféru New Yorku sedmdesátých let, a to skrze špinavé a zanedbané ulice, nebo uvolněnou morálku ve společnosti a to z pohledu, (poněkud traumatizovaného) veterána z války ve Vietnamu, poté jako taxikáře Travise Bicklea, který se do nové společnosti nedokáže zařadit a začne čím dál více propadat osamění. Jako diváci tedy vidíme přerod z poměrně mírumilovného taxikáře, až na šílence který vezme spravedlnost do vlastních rukou. Je tedy rozporuplné, zda-li je záporák Travis, nebo společnost, která na Travise měla vliv. Pokud bychom rozebírali samotný výkon Roberta De Nira, tak je opravdu mrazivý a De Niro mi dokazuje, že je právem jedním z mých nejoblíbenějších herců vůbec. Dále zde musím podtrhnout hudbu Bernarda Hermanna, se kterou film působí ještě více temněji a dále pak skvělou noirovou kameru. Rozhodně jeden z předních filmů tzv. Nového Hollywoodu, který měl jistě vliv na budoucí tvůrce.

Nejlepší seriál všech dob.

Jen pro upřesnění, Tarantinův film Nespoutaný Django je jeden z mých nejoblíbenějších a o to víc si Tarantina cením za to, jak tento film překopal takřka k dokonalosti. Netvrdím, že je to špatný film, ale je to od Tarantina, nebo i Leoneho o dost více béčkové a k dokonalosti to má ještě daleko. Ty neustálé zoomy v snad každém záběru mě lezly na nervy a samotný děj mi přišel trochu překombinovaný, ale pokud jste viděli dokument Django a Django, tak víte, že Corbucci netočil umění, ani nechtěl točit umění, točil prostě béčkové westerny, pro běžné lidi, takže mu to nevyčítám, ale přesto mám raději Leoneho verzi Pro hrst dolarů.

Spolu s Forrestem Gumpem, je tohle navzdory tématu vězení jeden z nejlidštějších a nejsilnějších filmů a samotný závěr je dle mého názoru vůbec nejlepší a nejkrásnější v celé historii filmu. Film vypráví o síle přátelství, o naději, o víře v lepší časy, o svobodě, o nápravě člověka, o vytrvalosti, nebo zarputilosti. Dokonce bych řekl, že tento film mění lidem životy, dává lidem naději, nebo energii. Pokud bychom se ale bavili o kameře, o výkonu herců, hudbě, nebo o výpravě tak není pochyb, že tohle je film z těchto stránek naprosto brilantní a právem je v mnoha databázích zařazen na prvních příčkách nejlepších filmů. - spoiler - P.S. Andyho útěk z vězení je dost možná vůbec nejsilnější scéna, kterou jsem kdy viděl. - konec spoileru -

Rozhodně jeden z nejděsivějších filmů, co jsem kdy viděl, právě svou autentičností a atmosférou a myslím, že kategorie horror je naprosto na místě. Opravdu středověk byl velmi hnusný.

Sedmikráskám se musí nechat jistá odvážnost na tehdejší dobu. Film vypráví příběh o dvou znuděných holkách, které se rozhodnou že budou zkažené, a tak celý film je vlastně o jejich zkaženosti, o tom jak jejich zkaženost společnost toleruje. Film je natočen velmi experimentálně a dadaisticky, takže chápu trochu rozporuplné hodnocení filmu, a i když jsem rozhodně film nepitval a nehledal v každém dialogu mezi oběma hrdinkami skrytý význam, tak mi přišel dost zajímavý právě svým stylem natáčení.

Rozhodně velmi netradiční československý film a vlastně i netradiční obecně. Je to film o člověku, kterého už předtím mentálně labilního narušila ještě více fašistická ideologie. Je to film o přeměně osobnosti a dovolím si říct, že je možná lepší, než některé Hitchcockovy snímky. Ale jestli jsou tu dvě věci, které musím na filmu převážně ocenit, tak je to kamera, (převážně styl natáčení tzv. rybího oka), která dává filmu jedinečnou stísněnou atmosféru a především monstrózní výkon Rudolfa Hrušinského, který měl za roli získat hned Oscara a nedivil bych se, kdyby Anthony Hopkins, při přípravě role Hannibala Lectera v Mlčení Jehňátek, studoval právě tento film. Za mě rozhodně jeden z nejlepších českých filmů vůbec.

Říká se, že tento film měl Sergio Leone v hlavě 12 let a až v roce 1984 se mu ho podařilo zrealizovat. Dalo by se to považovat za Leoneho životní dílo a je to na snímku znát. Film je dlouhý skoro 4 hodiny (režisérská verze má tuším přes 4 hodiny), které utečou jako voda a tomu napomáhá i fakt, že je film rozdělen do tří dějství. První část se odehrává v desátých letech a zachycuje dětství protagonistů, druhá v období prohibice a jejím konci a třetí část se odehrává v šedesátých letech. Film je dále velmi epický a svou okázalostí může konkurovat Kmotru II., nebo velkofilmům z padesátých a šedesátých let, ale jestli je zde prvek, který filmu vynikl nejvíc, a bez kterého by tento film nebyl brilantní, ale jen skvělý je hudba Ennia Morriconeho, která dává filmu výbornou atmosféru a nejspíš je to jeden z Morriconeho nejlepších soundtracků.  Podle mě se Tenkrát v Americe může bez problému srovnávat s Kmotrem a myslím, že je to nejlepší film z gangsterského prostředí vůbec.