Disk

Jako neznalý divák předchozího počinu Gendernauts, na který Genderation po dvaceti letech přímo navazuje, jsem tento skvělý dokument užil. Příběhy stárnoucích lidí ze san franciské trans* komunity mě potěšily a někdy i dojaly. Monika Treut se svými hrdiny a hrdinkami pracuje famózně a neskutečně citlivě. Přál bych si mít také důstojné stáří.

Prý kontroverzní a nekorektní... Nikoli ale pro středoevropského diváka z postkomunistické země. Brambůrkovy sny o Americe jsou nádhernou satirou na Rusy a Američany a nádherným způsobem si dělají legraci ze všeho a ze všech. A přitom se snímek nebojí gradovat napětí a pak to celé shodit krásně odlehčenou pointou. Je to totálně boží, a pokud znáte Taxikáře a Hvězdný prach, budete se bavit o to více.

Zvyknout si na pomalý styl vyprávění v asijské kinematografii není nic snadného. Pokud tohle víte, jste na to svým způsobem připraveni. Pokud ne, máte smůlu. Příběh o hledání štěstí a sebe sama plyne pomalu a nikam nespěchá. Pomáhá dokonalá kamera s jedním záběrem lepším než druhý a divákovy oči budou milovat nádherné mladé tchajwanské herce. Rozhodně nejde o film pro každého, ale za ztrátu času bych jej rozhodně neoznačil.

Podobnost se známou Linklaterovou trilogií je očividná, ale to vůbec nevadí. Místo Vídně nebo Paříže tu máme Berlín a místo hvězdné dvojice dva nádherné kluky, kteří si bezvadně rozumějí a pak se to jaksi pokazí. Skvělá konverzačka jako ze života, prodchnutá úžasnou kamerou a fantastickou chemií obou představitelů.

Název tohoto fantastického dokumentu nechtěně koresponduje s koronavirovou současností... Autentické záběry vám zprostředkují neuvěřitelně silnou atmosféru Ameriky 80. a 90. let, které jsou naštěstí definitivně pryč. I když...? Hodně tu rezonuje skvělý střih a vynikající soundtrack. A snad jednou budou viry typu HIV nebo covid-19 hlubokou minulostí.

Podle anotace jsem čekal napínavé drama o třináctileté dívce, která pátrá po tom, proč se její zesnulá prateta nikdy nevdala. Dostal jsem uvolněný snímek, který víceméně toho zase moc neřeší a který víceméně vyznívá do ztracena. Což je velká škoda, protože na papíře to znělo dost dobře.

Skvělé a silně provokativní drama, které se naštěstí vyhýbá jakékoli černobílé popisnosti. Hlavní hrdina se musí vyrovnat s tramatickou událostí, při které zemřel jeho nejbližší kamarád, a hledá odpovědi u Boha. Jenže vyrovnejte se s tragédií na vesnici, kde vás všichni znají... Tady vévodí nádherný představitel Maria Thomas Prenn, který podává úžasný herecký výkon, a nádherná rakouská příroda. A v neposlední řadě vynikající písničkový soundtrack.

Neuvěřitelně silný filmový zážitek, který mi svou genialitou připomněl 120 BPM a Smrt pana Lazaresca. Fantastické herecké výkony a dravá režie vás doslova přikovají k sedadlu.

Dennis Villeneuve natočil mistrovské dílo, kterým jsem se doslova kochal. A moc prosím Boha a všechna další božstva, aby měl možnost natočil zbývající druhou část. Byla by škoda, kdyby se z nádherně fantastické Duny stalo torzo. A musím přiznat, že jsem se neméně kochal pohledem na Timothéeho, který z plátna vůbec neslezl, jak jsem si vroucně přál. Jsem do něj platonicky zamilovaný. Líbí se mi.

I třetí řada mého milovaného seriálu je totální bomba. Hlavně oživující francouzská a nigerijská odbočka. Celé je to totálně boží a moc mě těší, že tvůrčí tým dává velké prostory nejen hetero a LGBT+ lidem, ale i lidem nebinárním. Celé je to navíc totálně britské a kousavé, je to obrovsky spontánní a představa, že na čtvrtou řadu budu zase čekat minimálně celý rok, mě naplňuje smutkem. A ten geniální soundtrack...