Disk

Pár jednotlivých scén je výboných (jednotlivé herecké interakce), ale jako celek Falling bohužel úplně nefunguje. Vývoj obou hlavních postav prakticky nulový a závěr vzhledem k papírově silné premise bohužel úplně vyšumí do ztracena. Rozumím a chápu, proč si Viggo Mortensen toužil zrealizovat svůj vlastní režijní debut, ale raději bych tento film viděl v pevnějších a jistějších režijních rukou. Kdyby Falling točil David Cronenberg, který zde má malou roličku lékaře a jenž s Mortensenem natočil dva výborné filmy, byl by Falling podobně nezapomenutelným diváckým zážitkem. Takhle bohužel musím konstatovat promarněný potenciál.

Paul Verhoeven je králem i po oslavě osmdesátky. Ten člověk je jednoduše génius. Byl jsem do snímku vtažen, celou dobu udržován v napětí, neustále přemýšlel, jestli je Benedetta opravdu světice nebo vypočítavá mrcha. A do toho všeho není divák ochuzen o Verhoevenův typický režijní rukopis plný vášnivého sexu a násilí. Ale mou oblíbenou postavou se stal papežský nuncius v démonickém podání Lamberta Wilsona. Ať už budou reakce jakékoli, Benedetta nikoho nenechá chladným a právem se řadí k Verhoevenovým nejslavnějším a nejznámějším snímkům.

Pravděpodobně nejtěžší role Maxe Riemelta v jeho dosavadní herecké kariéře. Zahrát člověka, kterého bohužel přitahují malí kluci, jistě vyžadovalo obrovskou odvahu. Film se vyhýbá klasickým klišé o pedofilech, a proto záměrně působí chladně a odtažitě. Minimum hudby a mnoho scén se obejde bez jakéhokoli dialogu. Díky tomu může divák o hlavní postavě přemýšlet. Netvrdím, že je Kopfplatzen jednoduché sledovat, ale rozhodně nabourává naše pohodlné názory o lidech, o kterých vědět raději ani nechceme.

Nejprogresivnější marvelovka ever a navíc s otevřeně homosexuálním párem včetně polibku. Jestli to viděli nějací militantní fanboyové, tak moc veselí nejspíš nebudou.

Nádherným způsobem strhující dokument o lidech, jejichž existence se dříve buď zamlčovala, případně byli odsuzováni. A je úplně jedno, na jaké straně železné oponě žili. Jeden silný příběh vedle druhého i pro naši současnou mladou generaci, která si mnohdy myslí, že vše je samozřejmé. Silně mě to dojalo.

Noémie Merlant je absolutně výborná, to bez debat. Ale bizarní příběh o tom, jak se mladá dívka zamiluje do centrifugy, bohužel úplně nefunguje. Důvodem je hlavně skutečnost, že se bere příliš vážně. Chybí tomu nadhled. Na druhou stranu zaujme audiovizuální složka, především v nočních scénách. Ovšem vážný tón je tu opravdu na škodu.

Nádherná krátkometrážní romantika, která se přesně trefila do současné kovidové doby (roušky, prázdné ulice). Nádherně nasnímané a nádherní představitelé, především Michail Tabakakis mi svou krásou přímo učaroval. Konec světa nemusí být nutně katastrofou. :)

Citlivé a křehké drama o složitých vztazích dospělých dětí a jejich rodičů, zvláště pokud je jeden z nich trans*, mě emočně smetlo. Hodně dojemné. Nádherné herecké výkony.

Jako neznalý divák předchozího počinu Gendernauts, na který Genderation po dvaceti letech přímo navazuje, jsem tento skvělý dokument užil. Příběhy stárnoucích lidí ze san franciské trans* komunity mě potěšily a někdy i dojaly. Monika Treut se svými hrdiny a hrdinkami pracuje famózně a neskutečně citlivě. Přál bych si mít také důstojné stáří.

Prý kontroverzní a nekorektní... Nikoli ale pro středoevropského diváka z postkomunistické země. Brambůrkovy sny o Americe jsou nádhernou satirou na Rusy a Američany a nádherným způsobem si dělají legraci ze všeho a ze všech. A přitom se snímek nebojí gradovat napětí a pak to celé shodit krásně odlehčenou pointou. Je to totálně boží, a pokud znáte Taxikáře a Hvězdný prach, budete se bavit o to více.