Sssiksseilor

Tohle může šokovat akorát tím, že je to pro někoho překvapení roku. Plodit si haranty v současném světě, zase šokuje Mne. Jakmile se k tomu připočítá začínající menstruace v sedmi letech z očí a v extázi i krvavé zvratky z čoko-zmrzlin od jednoho cholerického pedofilního kouzelného dědka, tak ihned víme, že takový výron spermatu bude velice moudré mít pečlivě pod kontrolou. Zvláště v případech, kdy emocionálně těžce vyřízená maminka si hrává na ducha, místo toho aby se ujala naplno role novodobé superženy a přestala si nechávat do žil píchat ranní moč svých věznitelů. Na podobný formát scénáře asi nebyla ani myšlenka či finance, i když ve scénáři použitém, se logika myšlení hlavních postav fatálně nepovedla. Emil si zjevně celé ty roky akorát honil, a bublinu tak promrhal, aby se na závěr nechal nepochopitelně vyjebat namachrovanou korejkou, které jsem tu ránu přál skoro tak moc, jako konec téhle amatérské sračky. Bonus pro všechny čítající: Jestliže o filmu nic nevíte, tak absolutně o nic nepřicházíte a s klidným vědomím si pusťte něco jiného a zaručeně lepšího.

Jak Zdeněk s oblibou často říkával, že stačí odpovídat pouze dvě slova - 'ano, šéfe', tak Já musím korektně poupravit jeho výrok na slov pět. 'Je to všechno jinak, šéfe!' Není zkrátka oblíbenějšího televizního pořadu, který by byl pomýlenější. Kdy se v této oblasti něco změní? Většinově asi jen tak ne, když slyším a vidím, co lidstvo žere za sračky a těžce si kurví těla takzvaným "zdravým" jídlem. Nebylo by ani od věci si uvědomit, že když někdo dělá šéfkuchaře, tak o prospěšnosti produktů, se kterými operuje, může stále vědět velké hovno, ať už je jeho charisma sebelepší. Konstrukce jednotlivých dílů se sama rychle utápí ve vlastním stereotypu a jednotliví majitéle tamních děr, které divák sleduje a kde je někdo natolik odvážně stupidní a je schopen si tam objednat jakýsi výser, co se pokládá za jídlo, jsou téměř všichni s vyvařeným vlastním mozkem v prdeli a Já už jen na obrazovce marně hledám špagáty od nich vedoucí k hlavnímu loutkaři. Pochopitelně se nedá čekat nic překvapujícího ani od jejich zaměstnanců, co jsou často schopni si jen vyhulit cigáro a zalejt se toxickým alkoholem často i v samotné kuchyňi, kde se dokáží i urazit nad tím, když je jim připomenuto, že onu prohnilou zeleninu by jako fakt používat kurva neměli. Jinými slovy dosti přesné znázornění novodobých zombies, jejichž denní režim je zhruba v rytmu - vstát, žrát, jít do práce a dělat, že pracuji bez jakékoliv touhy nutné k vlastnímu rozvoji, pak zase žrát či chlastat a na závěr takového hvězdného dne dojít do svého prohuleného smradlavého bytu, kde v případě, že se trefí, oprcat vyfetovanou tloustnoucí vyhaslou hvězdu a raději hodně rychle usnout. Ohledem k hodnocení, jenž se během jednotlivých sezón mění, ačkoliv v jádru zůstává stejně směšné, se sledující dočká mnoha akutních chyb, kdy se často třeba udávají hvězdy pouze z odporné lítosti, asi aby se zadlužený vystreslý majitel podniku po odvysílání nešel rovnou oběsit nad vším tím vyprodukovaným hnusem a neexistující náhodou přestal konečně navždy produkovat odpad další. Zklamání je o to větší, že přes totálně promarněný potenciál, se narace této show nikam kupředu neposouvá a samotný šéf je napříč epizodami jen více a více otrávený a to jak fyzicky tak psychicky. Takže 'Nasrat, Šéfe' a jdi si jako správný důchodce ještě ugrilovat pár fláků ze zbloudilé pouliční zvěře, a uřčitě o tom tématicky vybliješ nejednu pomýlenou knihu.

Západní propaganda s kvalitní produkcí. Ač milovník anglického jazyka, zde jsem ho absolutně nepřekousnul, protože se přeci nehodí! Pokud máte nakoukaných pár běžných dokumentů, tak vás zde nic ani nepřekvapí. Pokud ovšem byste rádi věděli více, a znali skutečný rozsah této katastrofy, tak rozhodně nehledejte tady, neboť nadhodnocení a absence validních dat je až neuvěřitelná.

Ukázkově znásobená prima žumpa, která z původního vadného základu udělala velelejno a rozmázla jej od Aše po Ostravu. Marné je i čekání, že se tomu půjde zasmát, neboť oba dva retardovaní aktéři - retardovaná prasnice jako matka a retardované prase jako její syn, co stěží byli schopni se ve svých studentských letech našprtat slabikář, a dokončit tak po devíti letech první třídu základky pro retardované prasata a slepé opice, vtipem vůbec nesrší a ani Mě, jako někoho nenáročného k pobavení, co se rád od srdce zasměje i u takových prostých aktů - jako uhryznutí vlastního obtloustlého prstu, či upadnuvší penis za pochodu, se absolutně neděje. Všem, co někdy měli nějaké výhrady k 'Ano, Šéfe!', si mohou být skálopevně jisti, že tady je vše mnohonásobně horší. Klusák s Remundou vykouzlili nemožné, páč se dokázali z absolutního tvůrčího dna propadnout ještě mnohem níže, kam Slunce nesvítí, kde mozek nevnímá a kdy se za poživatelný pokrm vydávají taková hovna, co by nežral ani hladovějící bezďák z nejbližšího chánova.

Bezcenější násravba k bezcenné až kontraproduktivní reality show. Produkce si znovu-zvrací k dřívě navštíveným víceméně odpadním dírám, kde šéf v zaběhlých vypípaných kolejích jede to osvědčené. Uděluje hvězdy za nic, vše se pořád vaří a k tomu ještě neustále solí a zázrakem vlastně je, když se občas objeví alespoň něco bez masa. Český národ jí nadále dle své úrovně myšlení a byla by pro něj tudíž katastrofa, kdyby si nemohl zajíst vařené kozí chcanky, vydávané za polévku, tím údajným extra zdravým chlebem. Odklon od předchozích hodnot se neudál a většina národa si opět může gratulovat, jak úžasnou snůžkou hoven si nechal vměstnat do svého jídelníčku, potažmo životního stylu. Už fakt dost!

Neúnavný brainwashing o nekonečném vaření a kurvení výživových hodnot jídla a oceňování restaurací, kde bych nenechal zdarma najíst ani smradlavého mongola z ulice, musel probíhat i na východ od Brna, v krajině oněch vtipně skoro-česky mluvících podtatranů. Nemáte vlastního kuchařa? Nevadí! Jebněte tam českého, a ono se to ve výsledku ztratí. Stejně se budou dokola řešit úplně stejný hovna a ještě po vzoru české produkce se vypípají všechna sprostá slova, aby se při nějaké obyčejné prdeli, občas znějící píče, nekončící spršce hoven a úlevných kurev a kokotů, nějaký stále pro daný pořad nezletilý fracek v šoku nepřibarvil proudem snad ještě hnědého převařeného oběda své nedávno koupené trenky s ksichtem právě vycházející popové kvazi-hvězdy. Jestliže už jste podobná slova schopni ustát, dozráli jste patřičného věku, a udržíte tak svěrač dostatečně stažený, zahltí vaše zvukovody opět jen další ústavičné pípání u obsahu jinak zcela nezajímavého, s absencí jakékoliv přijatelné informace k výživě samotné. Celé je to pouhou kopií odpadu, která nemůže skončit jinak než hlubším odpadem a Jaro tomu napříč díly rozhodně nepomáhá.

They worship everything and they value nothing. ~ Dlouho jsem shlédnutí odkládal, dlouho jsem se mylně domníval, že Mi nemá tento muzikál nic nabídnout (stejně jako tomu bylo u všech předchozích). Dokonce jsem ani nic extra neočekával u tolik oskary oceněného snímku, když se podobné ceny globálně rozdávají vyloženým (ale společenosti vyhovujícím) průserům. Ani nemám vlastně rád žánr muzikálů, tedy neměl, protože i tohle se teď změnilo. Damien Chazelle umí jako nikdo jiný a nepřestává Mě fascinovat. Divák se zde překvapivě dočká i kvalitní romantické stránky, při které jsem nemusel přát účastníkům rychlý a jakýkoliv odchod ze scény, a naopak si to s radostí užíval s nimi. Celá stopáž je také obalena potřebnou velkou dávkou inteligentních myšlenek, jenž dokáží uvědomělé výrazně obohatit. I kvůli, jako vždy u Hurvitze, výtečnému soundtracku, bych všemi deseti doporučil i takovým, co většinou dávají přednost jinému žánru. Oba hlavní aktéři jsou svobodomyslně napsáni a jestliže je z nějakých neznámých důvodů nemáte v oblibě jako herce a neposerete se hned z první při náznacích narcismu, tak si La La Land zaručeně užijete.

Takže je to asi už skoro úplně jasné, Scott již zdaleka nic tak dobrého, jako se mu povedlo u prvního dílu Sinister, nenatočí. I on již sklouznul k vymítání extra tupých ďáblů skrz vyléčeného španělského feťáka v celibátu, co vám k tomu mile rád pokřtí vaše parchanty, aby jim přes noc žádný posedlý bezďák neskákal voknem do pokoje a neseškrábal podlahu vlastníma zkrvavenýma rukama. Primární zlo už čeká zjevně všude, a může to s váma jít hodně z kopce i při takovém prostém pohlédnutí na jednu oprejskanou omítku. Posednuvší jedinci si pak krom chování si na retardy hrají aj na zvířátka, kdy při tom směšně kulí oči, slintají s tendencí se zakousnout do nejbližší živé humanoidní ruky (v případě nutnosti i té vlastní), vydávají otravné zvuky, z kterých je dostane jen kříž a odříkání půlky kapesní bible, jež se vyplatí mít v dnešním světě stále po ruce, pokud s sebou neradi taháte hajzlpapír. Bude se hodit, jelikož k posrání je toho dost a dost. Místní démon musí být existenčně na dně a jeho bezcharakterní intekrakce s okolím potěší nanejvýš zvěř se vzteklinou. Na závěr ještě nezapomeňte se vzdát všech hříchů, jinak si s váma to dementní zlo vytře podlahu, znásilní celou rodinu a nakecá vám v potoku slin samé fake news. Bát se ale není čeho, párkrát možná zhasne nečekaně baterka a zakvičí vám do beden vysoce otravný zvuk z neidentifikovatelného zdroje, ale to je na horor hodně málo.

Tak tenhle průjem jsem skoro nedal. Ano, také mě to zarazilo, vždyť to jsou jen čtyři minuty! Pak ovšem zazněla hláška 'když se sejdou kvalitní umělci', či něco v tom smyslu, a než jsem se přestal smát, tak už byl téhle krátké účelové sračky dávno konec. Každý, kdo se podobnému análnímu výronu zaprodá, je zcela zbytečný a často i v posledním tažení. Nějaký kec, že výtěžek míří na charitu, už snad nikoho inteligentního nemůže přesvědčit o jakési domnělé hodnotě této břečky. Text je na piču, zpěv je na piču i (nejednoho) čuráka a video je lepší ihned vypnout, páč tam žádný kokot ani kunda nestačí. Všem, co se tenhle hit líbí, doporučuji tvrdý hit do hlavy k probrání. Zjevně naprosto nerozumíte hudbě a když už jste tak zaostalí, je moudré držet hubu; a neberte si to osobně, jelikož i sebevětší dement se může zvednout, a udělat něco prospěšného - třeba skočit.

You’re down here and you look up and you don’t think about it too much, but space exploration changes your perception. It allows us to see things that we should have seen a long time ago. ~ Jednoznačně film roku, jenž už úvodní scénou vás tak dokonale vcucne a přetíží, že se vám bude točit hlava ještě hodiny poté a samotné hodiny respektive čas se smrští natolik, že i stočtyřicet minut uteče v nekonečném okamžiku. Už ten střih i střih zvuku je zcela fascinující záležitost a jasný nominant na Oscara. Do toho jednoznačně patří výborně zahrané role, prvotřídní hudba včetně ticha (kdy zázračně pominul i šustot pytlíků a pičovin ve zbytku sálu) a samozřejmě také hypnotický vizuál i režie hodna génia. Hlavní postava je napříč filmem vyobrazena tak skvěle, že kdyby byl ještě samotný Neil Armstrong naživu, tak i on bude zajisté potěšen. Celé to sledujeme převážně z jeho perspektivy a někdy i přímo z pohledu první osoby. Osobně si nepamatuji, aby něco mělo tak dokonale vypiplanou gradaci a zaplavilo emocemi ještě hodiny poté, co jsem téměř omámený odešel z kina a pod zcela jasnou hvězdami ozářenou noční oblohou, se při poslechu Moonloop od PT ocitl někde upřostřed temných smrků uvnitř městského parku. Nemohl jsem se ani pořádně zmoci na slova a vší krásou proplakal nejeden kapesník. Neskutečně se mi líbilo, s jakým citem je vše zobrazeno, a že se nejedná o velebení USA, ani bezmozkovitého lidu, či vyjebaných politiků. Vše se tam najde, ovšem vše je v té pravé míře a jsem si jist, že mnozí si těch drobných narážek ani nevšimnou. Rozhodně zde nic nebrzdí onen invertní spád napříč stopáží a moc se těším na nejedno zopakování této vzletné jízdy. Bohužel tohle nebude perfektní pro každého a stejně jako Whiplash, se i zde jedná o unikátní zážitek, do kterého jakmile divák pronikne, tak se mu dostane studnice inspirace, co má hodnotu několika měsíčních kamenů. Dokonalé.