d.beseda

Chce to vždy odvahu ztvárnit tohle téma a přijít přitom s něčím novým. Na tomto snímku mě nejvíce zaujala absence dialogů díky čemuž se výrazně umocnily některé scény, velice působivě natočené obrazy a také citlivě zvolená hudba Martina Hasáka.

Až se mi tomu nechce věřit, že podobné poměry panují v současném Rusku. Podle režiséra Ivana Tverdovského je celý příběh založený na autentických situacích a podobných nápravných tříd existuje jen v Moskvě, kde se natáčelo, několik. Ani mě tak nešokovalo chování spolužáku, které je většinou běžné i v normálních třídách, ale zejména to jak na handicapované pohlíží široká veřejnost, rodiče a učitelé. Například neúčast žáků ze zvláštní třídy při slavnostním zahájení školního roku apod. 75%. MFF KV.

Další maďarský film, který na festivalu zazářil. Hlavní hrdina Áron se jen těžce vyrovnává s rozchodem se svou přítelkyní. Nachází nové lásky a zklamání, hledá si práci, zažívá neustále roztržky s rodiči, ale tohle všechno je divákům podáno s nadhledem a humorem a v divácky vděčném stylu vyprávění, který mi místy připomínal filmy Jean-Pierre Jeuneta. Jako perličku na závěr si vychutnejte netradiční a originální závěrečné titulky.

Mám rád, když jsou závažné, nebo tragické historické události použity ve filmu pouze jako pozadí na kterém se odehrává jiný příběh, který většinou takové události naopak zvýrazní. Podobně tomu je i u tohoto snímku. Na to, že se děj odehrává v iráckém Kurdistánů na místě, kde probíhaly masové vraždy je film docela příjemná podívaná. Je to jedinečná možnost spatřit místní kulturu i psychologii obyvatel tohoto místa. Pro připravovaný film hledá filmový štáb herce a komparzisty a vidíme jaké problémy a překážky museli tvůrci řešit. Můžete se těšit na chytrý a vlídný humor a určitě vás tento film mile překvapí. Mé hodnocení: 70%. MFF KV.

Snímek popisuje stísněnou atmosféru malého městečka, uzavřené komunity lidí, která se vyrovnává s tragickou důlní nehodou. Zdá se, že hlavní postavou je jediný přeživší dělník, který také jako jediný může v případu svědčit a je pod velkým tlakem okolí, spolupracovníku i odborového předáka. Dramatičtější a zajímavější linie příběhu se však následně začne rozvíjet v rámci skupiny spolužáků, kterých se atmosféra v zapadlém městečku dotýká stejně silně. Překvapil také mimořádně vyzrálý herecký výkon Jacob Lofland, který ztvárnil roli Owena.

Východ slunce jsem měl možnost vidět na velkém plátně a za doprovodu živé hudby - i když se spíše jednalo o pěvecký koncert s elektronickým podkladem, než čistou filmovou orchestraci. Na sovu dobu jistě velice povedený film s výraznými hereckými výkony, které v němém filmu jsou určitou podmínkou. První polovina byla úchvatně dramatická až s hororovými prvky, ale když se příběh přehoupl do "usmiřovací" části děje, sklouzlo to někam do hlubin průměrné hollywoodské formy a působilo to až roztomile naivně. Samotný závěr se opět vrací do původních dramatických kolejí a výsledný dojem zachraňuje.

Já takové nadšení s ostatními sdílet nemohu. Richard Linklater zajisté natočil vynikající film, který svým zanícením natáčet po dvanáct let hlavního hrdinu, další členy rodiny a přátelé málokdo napodobí či překoná, ale na absolutní vrchol to určitě dosahovat nemůže. Užití metody, která se využívá zejména u časosběrných dokumentů, je v hraném celovečerním snímku určitě velice originální, prospěšná a měly by se takto natáčet asi všechny filmy, ve kterých tvůrci plánují zachytit vývoj postavy v určitém časovém období a samozřejmě v dětství a dospívání je ten rozdíl nejmarkantnější. Samotný příběh určitě nepostrádá dramatičnost, herci ve svých postavách působí naprosto věrohodně a civilně, ono herci si na sebe jistě za dvanáct let dokonale zvyknou, ale pořád je to pouze lehký nadprůměr toho, co můžeme vidět v jiných, podobně laděných filmech zachycujících prostředí americké rodiny. Mé hodnocení: 70%. MFF KV.

Ve srovnání s podobně laděnými filmy musím udělit psychologickému dramatu Xaviera Dolana nadprůměrné hodnocení. Příbuzní i kolegové zemřelého mladíka se zaplétají postupně do sítě lží, jednak aby matka zůstala ušetřena toho jaký její syn vedl život a také kvůli tomu aby se rodina nedostala do problému. Ze začátku to vypadá, že vývoj příběhu bude předvídatelný, ale naštěstí se tak nestalo a Dolan rozjíždí nápaditou dramatickou jízdu, která má spád. Také, jak jsem se dočetl v některých komentářích, občas nelogické chování hlavního hrdiny má ale v příběhu svou důležitou roli a připadalo mi uvěřitelné.

Hned v prvních vteřinách na vás bez varování vypálí jedna z mnoha úžasných písní a teprve následně se objevují úvodní titulky. Uhrančivě krásná a odvážná žena s magickým hlasem. Něco málo jsem samozřejmě o Martě Kubišové věděl, ale takhle komplexní obraz o jejím profesním a soukromém životě jsem neměl. Při každé písní, která v dokumentu zazněla jsem prožíval mrazení po těle. Olga Sommerová poskládala svůj snímek naprosto dokonale. Nikde bych nepřidával ani neubíral. Osobní zpověď Marty Kubišové působila velmi přirozeně. Úžasně roztomilá byla například scéna, ve které se Martě Kubišové nepodařilo předat dárek Alexandru Dubčekovi úplně podle svých představ. První festivalový film, kterému jsem udělil plný počet v hodnocení. MFF KV.

Skvěle vystavěný příběh, který má od začátku do konce hlavu a patu a ani na vteřinu nenechá diváka vydechnout. Gian Maria Volonté předvádí skvostný herecký výkon v roli úspěšného šéfa oddělení vražd, který má charisma, respek a velkou moc ovlivňovat osudy ostatních lidí a své moci si je patřičně vědom. Jeho dlouholetá pozice na vrcholu moci ho dohání až k chorobnému fanatismu. Síla moci je navíc téma, které je aktuální i v dnešní době. To vše navíc za doprovodu opět skvělé hudby Ennia Morriconeho. MFF KV.