Aazy

Dva dny po shlédnutí filmu jsem se nemohla zbavit nutkání zabít se. Davide, proč jsi to natočil?

"Je přece jedno, co to bylo. Mohla to být spousta věcí. A zároveň je to vždycky to jediné. Akt lásky." Kéž by. Sex může být často vším možným, jenom ne aktem lásky. Ale u bezejmenných hrdinů tomu tak bylo. Možná akt netradičtní a pro mnohé nechutný a těžko pochopitelný, přesto za ním vězela láska. Proto vám radím, jste-li zvědaví, co spolu mohli dva jinak docela obyčejný lidé tajně vyvádět přes inzerát, vzdejte to radši předem. Zajímá-li vás však spíš než pohled do jejich postele pohled do jejich myšlenek a pocitů, směle do Pornografického vztahu. Byla to příjemná hodinka a půl.

Málokterý film na mě tak zapůsobil po všech stránkách. Výtvarnou složkou, ve které se navzájem doplňují barvy vlajících kimon mezi spadaným listím, divoká čínská příroda a lesk kapiček deště tříštících se o ostří čepele. Zachycením lásky s vzájemným poutem, které nezničí ani zrada, žárlivost, nepochopení či smrt. Vyprávěním, jež chytře poodkrývá události vedoucí ke sjednocení Číny, jedné z nejfascinujících říší historie lidstva. Konfrontací tradičních hodnot s dnešní západní morálkou. Škoda jen, že před všemi těmi násilnými snahami honit se za zvyšováním imaginárních veličin zapsaných v pár písmenech a číslech už není kam utéct. Za Velkou čínskou zdí nás dnes čekají jen (co se tamních měst týče, tak naprosto doslova) oblaka prachu dob dávno minulých. A tak mi slza na konci filmu ukápla nejen dojetím, ale i smutkem nad nedostižností světa Nebeského, Zlomeného Meče, Sněové vločky a Bezejmenného. Také bych chtěla tělo zahalit do plátna, dát do rukou štětec, stát pod širým nebem a nechat sebou proplouvat mír. Vím moc dobře, co bych napsala do písku pode mnou. Hřích této doby. Malichernost. Po dnešním filmu toto slovo chápu v novém světle.

Tohle je opravdu krutý film. Vždycky jsem snila o tom, že se jednoho dne seberu a odjedu na odlehlý ostrov, kde si budu šťastně a spokojeně žít. Ale Michael Bay mi všechny iluze o ráji vzal. Vraťme se ale na začátek. Nejsem žádný fanoušek akčního žánru, proto byl pro mě filmový soused Armageddonu či Pearl Harboru poněkud riskantní volbou na volný páteční večer. A skutečně, začátek filmu jsem přetrpěla s velkou nechutí. Estetika reklamy na Fa deodoranty spolu s přehnaně patetickou hudbou mě málem donutily vypnout televizi, ale jakmile Ewan postupně poodhaloval, že sovy nejsou, čím se zdají být, začala dávat všechna ta nechutná dokonalost aspoň trochu smysl. A já se nakonec bavila. Ve filmu bylo všechno – láska, napětí, překvapení a taky nějaké to pořádné buch bum bác bác ratatatata. Přesto se mi zdál potenciál námětu a příběhu trestuhodně nevyužitý. Chápu, že psychologická hloubka nemá v akční sci-fi své čestné místo, ale z tématu setkání klonů s reálným světem se dalo vytřískat daleko víc, nehledě na jejich údajnou mentalitu 15letého dítěte a neznalost sexu a s ním spojených věcí. Mohlo to být v konečném důsledku daleko působivější. Ale tvůrci se radši zaměřili na to připomenout tu Matrix, tady zas Blade Runnera a spasit tak svět. Nebo lépe řečeno klony. Škoda. I diváci by si zasloužili spasit nějakým opravdu pořádným filmovým nářezem. ----- PS: Kam dali producenti hlavu? Proč nebyl Lincoln 6-Echo klonem Ewana McGregora a Jordan 2-Delta Scarlett Johanssonové?

"Tohle je Stalin, komunista. Toho jsem neměl rád. Měl ošklivej knír a špatný zvyky. Charles De Gaulle, francouzský kuchař. Dělal televizní receptář. Scott Fitzgerald, romantický spisovatel, milovaly ho studentky a nymfomanky. Billy Graham podnikal v náboženským byznysu, znal Boha osobně, měli stejný šaty, holky... prodělali spolu dokonce i milostný románek. Norman Mailer, známý spisovatel, odkázal své ego fakultě lékařství na Harvardu. A tohle je z časopisu, které mu se říkalo Playboy. Ty holky ve skutečnosti neexistovaly, byly nafukovací. Mohli jste si je třeba naolejovat a tak různě..." říká zasvěceně mladý Woody Allen nad fotografiemi z dvacátého století. Probudili ho z 200 let dlouhé hybernace, aby ho použili pro účely marxistické revoluce a - slovy Allena - "Když spím míň, jak 600 let, jsem nevrlý". Následuje převlek za robota, boj s obřím pudinkem a ukázka toho, co znamená uklouznout na slupce od banánu. Ano, Woody Allen trousil nápady jako jeho elektronický pes Rags baterky, ale přesto pokládám tenhle film za jeden z těch slabších. Možná ještě nemám pro parodizující koktejl z němých grotesek a politických témat dostatečně vyvinuté chuťové buňky. Abych byla upřímná, po hodině jsem se už začínala nudit. Ještě, že (ostatně jako většina Allenových filmů) diponuje Spáč velice příjemnou 80timinutovou stopáží, kterou uzávírá krásné typicky allenovské moudro o víře - "Nedůvěřuješ politice, vědcům, dokonce ani nevěříš v Boha - v co tedy?" "Věřím v sex a smrt. Obojí příchází jen jednou za život".

Asi jsem se narodila do špatné doby. Dnes je být lupičem a vrahem tak neromantické. DNA, všudypřítomné kamery a poplašné systémy berou zločinectví veškerou roušku tajemství. Mezi všemi těmi ajťáky a manažery aby holka kus správného chlapa pohledala. A o všech těch přešlechtěných, namyšlených slečínkách ani nemluvě. O to raději jsem se ponořila do příběhu legendárních milenců Bonnie a Clyda. Sice bych s trochou jízlivosti mohla ústřední dvojici označit za deprivovanou blondýnu a impotentního playboye, ale přesto mě oba upoutali od první scény a přenesli mě do doby papírových tašek místo igelitek a kapes plných bankovek namísto tunelování imaginárních peněz. Po dlouhé době opět film, kterému můžu bez přemýšlení a přivírání očí dát maximální hodnocení.

Zahalte se do lehounkého hedvábného župánku od Coco Channel, kápněte na sebe 5th Avanue Elizabeth Arden a do rukou pojmětě sklenku Château Margaux, nejlépe ročník vašeho narození. Tohle není kriminální komedie, ale zábava na úrovni.

Fungují afrodiziaka? Ano. Co je to sodomie? Pravá láska. Proč mají některé ženy potíže s orgasmem? Protože je muži málo vodí na veřejnost. Jsou transvestité homosexuálové? Ne. Co je to, když se řekne sexuální zvrhlík? Muž, který se rád obnažuje v metru. Jsou výsledky výzkumu v oblasti sexu přesné? Ne. Co se děje při ejakulaci? Důkladně vycvičená spermie se vydává vstříc srážce se zdí. Tohle vše se dozvíte. A daleko víc. Kdo první změřil zvukové vlny vyvolané erekcí? K čemu je pesar velký 200 metrů? Piccolo nebo francouzká bageta? Kdo napsal knihu "Sexuální polohy a jak se u nich nesmát"? Čemu říká Allen "pořádně si zapíchat"? Tady vám už odpověď neprozradím. Podívejte se sami. Já se bavila. Kdyby byly všechny povídky jako dvě poslední, neváhala bych dát 5*. Škoda. Ale i tak... Let´s misbehave!

Nejdřív jsem film chtěla vidět jako nejnovější Formanovo dílo. Pak jsem ho chtěla shlédnout kvůli mé oblíbenkyni v hlavní roli. Po čase jsem si chtěla ulehčit studium dějin umění tím, že budu o Goyovi vědět něco z dobových reálií. Nakonec jsem ale po DVD s Goyovými přízraky sáhla z úplně jiného důvodu. Tím byl Varhan Orchestrovič Bauer. Dívat se na film kvůli hudbě? Netypické, ale Varhan je natolik výraznou osobností, že lidí jako já možná časem přibude. Samotný film byl nadprůměrný. Trio hlavních hrdinů podalo skvělé herecké výkony, ale chyběly mi ve filmu výraznější emoce, které ve mně nedokázal vzbudit ani úšklebek šílené Natalie, ani opěvovaná hudba pana Bauera. A tak se pro mě Formanův snímek stává vizuálně krásným filmovým přízrakem bez jasného smyslu a sdělení, na který si bohužel pár minut po závěrečných titulcích už nevzpomenu.

Krátká animovaná hříčka Štyry je se svým názvem doslova magicky spjata. Jsou to čtyři příběhy, které vznikaly čtyři roky, slovenská premiéra proběhla čtvrtého prosince, česká je naplánovaná na čtvrtého září a negativ filmu měří přesně 444 metrů. Uvidíme, kam všude se čtyřka do ještě stále pokračujícího příběhu snímku dostane.