Moje oblíbené filmy

• Nebe nad Berlínem (1987) Geniální. Samotnou by mě zajímalo, po kolikáté vlastně už...

• Stalker (1979) "Stalker je takový chlapský film. Skupina borců někam jde, protože potřebují splnit přání a tím pošéfit své problémy. Jdou, jdou, cesta je krušná a když konečně dorazí do cíle, tak se zase otočí a jdou zpátky, protože my chlapi si přece umíme vyřešit své problémy sami." (LFŠ 2006)

• Mefisto (1981) Příběh herce Hendrika Hofgena, který je ochotný úspěchu a divadlu (i mimo scénu hraje part, který ho zpočátku i baví, byť si uvědomuje a později ho děsí jeho směr ) podřídit vše, a to dokonce i morální zásady a svobodu. Hofgena ale nemůžu tak lehce odsoudit. Sice se zbavuje svých rasově nevyhovujících přátel, ale na stranu druhou mu není lhostejný jejich další osud. Možná, že umění skutečně přechovává vyšší hodnoty a nehledě na politický systém je zprostředkovává lidem. Možná skutečně nemůžeme všichni emigrovat, protože země by zůstala prázdná. Možná skutečně nemůžeme být každý hrdinou. Byť právě apatie je to, co nejen totalitním režimům tak nahrává.

• Sunset Blvd. (1950) Zapomenutá hacienta skrytá mezi kopci Sunset Boulevardu. V ní v přepychu stovek fotografií starší žena, snící o návratu starých dobrých časů; muž, který se všeho vzdal jen kvůli ní; a taky jeden mladík, který se chystá na naivitě prvně jmenované něco vydělat. _______ Už jenom kvůli tomu množství filmových odkazů!

• Aguirre, hněv Boží (1972) Výprava za peklem Eldoráda je lemována fanatismem a krutostí. Ani dechberoucí nádhera And nepustí jen tak někoho do krajiny, kde Bůh své dílo ještě nedokončil. Dobyvatelé musí zaplatit tvrdou daň. S bezmocí nebo s apatičností sledovat některé z nich blízko, ale přesto daleko umírat. Plynout bezbožnou divočinou, uvězněni mezi přeludy a skutečností, pomalu hynout hladem s hojností na dosah ruky, uchlácholení šílenstvím a lačnou tohou po bohatství a moci.

• Řek Zorba (1964) Jsem moc ráda, že poslední dobou moje "must-see" filmy do puntíku plní očekávání. Děj plyne pomalinku v atmosféře slunného beztarostna a najednou bác ho, a přede mnou je jedna z nejpůsobivějších scén, co jsem kdy viděla. Antony Quinn u mě po Silnici ještě stoupl, jeho sympatický Zorba je neuvěřitelně uvěřitelný. No krása, krása! Btw 1: Kréťané jsou pěkné kurvy Btw 2: Dala bych si jehně

• Silnice (1954)

• Persona (1966) Kdybych si mohla vzít na pustý ostrov jeden jediný film, bude to tento. Jeho kouzlo tkví v rozdílností výkladů. U Persony se dá objevovat stále něco nového. Já po nějakých pěti zhlédnutích už možná vím. A možná taky ne.

• Krtek (1970)

• Rukopis nalezený v Zaragoze (1965) Ježiš ( nebo raději "Aláh"?), to mě to ale bavilo! Rukopis obsahuje snad všechny frangmenty, co se mi už jako děcku na doznívajícím středověku líbily, respektive mě děsily a zároveň fascinovaly. Umělecké rytiny, od nichž se nedá odtrhnout zrak, ikdyž ste právě v obležení nepřátelských vojáků. Polohu měnící oběšenci, se kterými se dá i popovídat. Číše vína ve tvaru lidské lebky, ony ty lebky jsou vlastně úplně všude. Španlská inkvizice... Všechny tyto lehce hororové prvky jsou zároveň odlehčeny krásně absurdním humorem, který se minimálně u mě trefil přímo do černého. Vůbec se nedivím, že z toho byl Buňuel posraný!