Faidra

Nějakou dobu po tomhle jsem se sice nemohla na čokoládu ani podívat, ale jako okoštování zakázaného ovoce ze svěží zahrady uprostřed městečka, kde se zastavil čas, to nemá chybu. Výborní herci i v menších rolích (Alfred Molina, Judi Dench).

Tenhle film jsem poprvé viděla v dobách těžké puberty a těžkého odporu k DiCapriovi, zbožňovanému mým okolím. Ne že bych ho po tomhle nebo kdykoli poté zbožňovat začala, ale změnila jsem svůj původní názor, že se jedná o výrostka vzhledově nezajímavého (na tom trvám pravda stále) a herecky nenadaného (od toho jsem díky Erniemu ustoupila).

Člověk je lehce udiven tím, že Irving stvořil podle vlastní sarkastické a naléhavé knihy napohled lyrický film z dob válečných. Ale stačí nahlédnout pod povrch novoanglických vilek, javorových lesů, jabloňových sadů a písčitých pláží a člověk ví, že ho tam čeká leccos včetně tělíček nechtěných dětí. Maguire a Theronová dojímají, ale kreace Michaela Cainea je o pět tříd převyšuje. "Good night, princes of Maine, kings of New England."

Čím je Amazonka mezi řekami, sekvoja mezi stromy a Bajkal mezi jezery, tím je Anthony Hopkins, jehož talent se tyčí do nedohledných výšek a prostírá do širých dálek, mezi herci. Znalci Lewisova života by mohli namítnout, že Lewis přednášel na Cambridgi a ne na Oxfordu, že Joy Greshamová měla dva syny a ne jen jednoho, že v příběhu chybí řada Lewisových blízkých přátel včetně J.R.R. Tolkiena, že charaktery a podoba postav jsou pozměněny, některé události posunuty nebo vynechány...ale celkově je to tak nádherně, citlivě a v jemných barvách vyvedený příběh, že se člověk těžko zmůže na slova námitek, natož když má slzy v očích a knedlík v krku. Velké uznání hercům, režisérovi a hudbě. "Pain is a part of happiness."

Neznat knihu, byla bych zřejmě nadšená. Jelikož ji znám a ctím léta, nadšená nejsem, protože tohle je sice pěkné, ale s Tolkienem to má společné leda jméno. Co nám zůstalo, jsou dlouhatááááánské záběry na pěkné scenérie, obstojná hudba, patetické řečnění a pár slušných herců (McKellen, Blanchettová, Bean).

N a rovinu: jde to. Provařený námět a obvyklý patos, ale neštve to. Rozkouskovaně epizodický děj se v závěru sleje do očekávaného slzopudno-nadějně budovatelského finále, ale vzhledem k tomu, že nezbytný proslov odříkává Morgan Freeman coby nejsympatičtější filmový prezident USA, jakého jsem zatím viděla, na to divák nereaguje kopáním do plátna/obrazovky/monitoru.

Clint Eastwood. Řekněme rovnou, že schopnosti toho chlapa léty rostou jako státní dluh. Protože zpracovat námět tak napěchovaný srdcervoucími klišé, aby si toho divák vůbec nevšiml, případně mu to bylo úplně ukradené, to umí lidé, které spočítáte na prstech jedné ruky. Clinte, pokorně smekám svůj zaprášený širák před tebou, Hilary Swankovou i Morganem Freemanem. A s nemenší pokorou dodávám : Díky, pánové a dámo.

Povětšinou zoufalé vyprávění o zoufalé ženské, která je zoufalá, že není schopná si někoho narazit, protože je zoufalá. Zhlédnout jeden a půl dílu je na posouzení seriálu asi málo, takže na svou obhajobu dodávám, že víc jsem prostě nevydržela a že mě k tomu stejně vedla jen snaha pochopit, co na tomhle moji známí mají. Nepochodila jsem, zato jsem dospěla k následujícímu: 1. každá úspěšná pracující žena je podle amerického vnímání chudinka, která po večerech pláče za imbecilního hudebního doprovodu, protože jí chybí široké mužské rameno (nebuďme pokrytečtí, zdaleka nejen rameno), o které by se mohla opřít a plakat pro změnu do něj, protože ona je pod svou slupkou nekompromisní právničky citlivá a křehká osůbka ("křehká" zde nesouvisí s tím, že Callistu Flockhart by člověk bez námahy protáhl pod dveřmi), toužící po mužíčkovi, dětičkách, psíčkovi, domečku s trávníčkem na předměstíčku (pardon, nedalo se odolat), 2. v amerických očích jsou všichni právníci dementi, tiší blázni, nebezpeční magoři nebo aspoň bezpáteřní vydřiduchové (no, na tom posledním možná i něco je, protože jak řekl Oscar Wilde, pokud by právník nechtěl neustále po někom peníze, vzalo by to člověku víru v přirozený řád světa), 3. podle Američanů jsme podobní zoufalci všichni a tudíž se na to budeme dívat a plesat. Zoufalí lidé dělají zoufalé věci, takže já razím milou Ally přiškrtit a řvát přitom : "Chcípni, nebo si konečně někoho najdi, ty neschopná sebelítostivá krávo! A pokud nezvládneš ani jedno z toho, tak se aspoň nažer!" Jo a ještě za čtvrté jsem si uvědomila, že opravdu, ale opravdu nenávidím feministky. Na druhou stranu, párkrát jsem se skoro pousmála a Lucy Liu je tak kouzelně, mrazivě zlá...no, hvězdičku to urve.

WTF? A když už tedy český, tak "co to do pr... mělo znamenat?"

Nerada to říkám, ale pokud bych měla soudit podle téhle a ostatních novějších českých pohádek, z pekla štěstí budou Češi mít, až se u nás pohádky přestanou točit.