Reklama

Reklama

VOD (1)

Píše se rok 1943 a v mainském St. Cloud´s se ředitel sirotčince a gynekolog Wilbur Larch snaží vytvořit co nejlepší prostředí pro opuštěné děti a zároveň jim hledá adoptivní rodiče. Nelegálními potraty pomáhá i ženám v nouzi. Jeho oblíbencem se stane Homer Wells, dvakrát adoptovaný a dvakrát odmítnutý nadaný sirotek. Larch ho učí a dokonce zfalšuje jeho zdravotní stav, aby nemusel do války. Homer dokonale zvládne gynekologickou a porodnickou techniku a stane se Larchovým pomocníkem. Odmítá však dělat potraty nešťastným ženám. Tvrdí, že člověk by měl být na světě rád za všech okolností. Jednoho dne přijede do sirotčince na potrat těhotná Candy Kendallová, kterou doprovází její přítel a vojenský letec Wally Worthington. Homer chce sirotčinec opustit, touží po poznání jiného světa a chtěl by být užitečný. Larch je zklamaný a sirotkům je to líto. Homer odjede s Candy a Wallym do Cape Kenneth, kde Wallyho rodiče vlastní velký jabloňový sad. Rozhodne se, že se připojí k partě námezdních černých česáčů vedených Arthurem Rosem s jeho dcerou Rose Rose. V ubytovně visí pravidla moštárny, o kterých Rose prohlásí, že to nejsou pravidla pro ně, že si udělají svá vlastní. Wally záhy odjíždí bojovat do války. Homer se přátelí s Candy, která v sadu také pracuje. Candy se mu svěří, že nedokáže být dlouho sama. Oba se do sebe brzy zamilují a intimně se sblíží. Mezitím Larch v sirotčinci čelí správní radě, která chce na jeho místo dosadit někoho s moderními názory na porodnictví a pediatrii. Larch zfalšuje Homerův životopis a doporučí ho radě. Zároveň pošle Homerovi svůj lékařský kufřík. Homer však nemyslí na nic jiného než na Candy. Odpoví Larchovi, že je v Cape Kenneth spokojen a že zůstane. Po nějakém čase Homer zjistí, že mladičká dcera černošského předáka Rose je těhotná. Candy se od Rose Rose dozví, že otcem dítěte je její otec předák... (TV Prima)

(více)

Videa (1)

Trailer 1

Recenze (786)

kingik 

všechny recenze uživatele

Lasse Hallstrom je podle mě dost nevyzpytatelný režisér, co vždy něčím překvapí, ale hlavně umí diváka solidně drapnout pod krk a vydusit ho. Tentokrát si ke spolupráci přizval trojici skvělých herců, Theronová, Maguire a Lindo, a aniž by sahal k lacinému moralizování, předkládá divákovi příběh, který ho donutí přemýšlet a uvědomit si, že jsou v lidském životě citlivá místa, která by měla zůstat nedotčená. Je to silné lidské drama, které se na první pohled tváří mile, ale na druhý pohled je jedovaté až běda. 60% ()

ScreamJay 

všechny recenze uživatele

Ve chvíli, kdy se z filmu stane poezie, kdy se záběry změní ve verše a kdy filmové řemeslo přejde ve skutečné umění, právě v tu chvíli vznikají filmy s úžasnou hloubkou, se schopností pohnout s lidskou duší. Pravidla moštárny tohle dokázala. Lasse Hallström podal mrazivě dojímavou studii o osamělosti, o touze poznávat a pomáhat lidem. Nikdy jsem novelu Johna Irvinga nečetl, ale přesto jsem měl pocit, jako by místo záběrů přede mnou někdo obracel listy knížky. První fáze filmu, pohled do dětského domova, na ty osamělé dětské duše za skly smutného místa. Smutného, ale přesto plného naděje a očekávání, že jednou přijde někdo, kdo si je odvede a budou mít rodinu. Už nebudou spát v jednom pokoji na skromných postýlkách a už nebudou muset utrápeně sledovat s ručičkama vzepřenýma na okenním parapetu, jak na ně zase nedošla řada. Jak měl štěstí někdo jiný. Michael Caine, v roli doktora, který se pasoval do role "otce" všech těch smutných dušiček, jež se rozhodl jim to, že nebyly pro jejich matky tím pravým, že je opustili a nechali jejich duše bloudit po nekonečných pláních osamění, právě on podává skvělý výkon, po právu oceněný Oscarem. Ta jeho otcovská láska, to uvnitř se pak spojilo s jedním z těch dětí, s tím, který byl pro něj výjimečným, kterého přesto nikdo nechtěl. S Tobey Maguirem, jehož postava Homera je příkladem čistého srdce, srdce s touhou pomáhat, být oporou. Skromnost a lehká naivita je mu zde vlastní, každý výraz tváře je naprosto upřímný a herectví posouvá za hranici běžného hereckého řemesla. Jeho kroky pak diváka přenášejí do druhé fáze filmu. Touha po poznání světa, touha po poznání dosud nepoznaných citů. Změna místa, kde žijete a berete ho jako svůj domov i kdy sirotčinec tím pravím domovem není. Poprvé pohlédnete vstříc nepoznanému, do vln oceánu, který byl jen vaším snem, takovou skromnou představou ze stránek knížek, jenž každý večer někdo v tichu místnosti obracel a z nichž předčítal spousty příběhů. A ta slova pak dostávají svůj význam, to pravé kouzlo. Charlize Theron nijak ve svém umění za Cainem a Maguirem nezaostává, naopak se jim zcela vyrovnává. Dává tak skromnému chlapci poznat to, co zatím bylo pouze v jeho představách. A pak už se dostáváte do finále, třetí fáze, kdy sen zase naráží na krutou realitu všedních dnů. Kdy se znovu vracíte na pevnou zem a srovnáváte se s tím, co život nabízí. Lasse je pan vypravěč, každý záběr má svou nezaměnitelnou hloubku, každá scéna působí na divákovu duši. Vše ještě podtrhuje něžná, ale zároveň tak smutná hudba, která obzvlášť na začátku filmu jako nit navléká slzičky opuštěných dětí. "Člověk kráčí světem, aby se jednou vrátil tam, kde udělal ty krůčky první." Tahle moje myšlenka asi nejlépe shrnuje celý můj nadfilmový zážitek. Hledejte hloubku, tam kde se hloubka hledat dá, v příběhu, který svou příběhovostí přerůstá meze plátna nebo obrazovky. I když oči jsou prázdné, srdce nikdy prázdná nebudou, mají své sny a svá přání, které když se vyplní, ty smutné pohledy dostanou zpátky svojí jiskru, Tu jiskru naděje. Pravidla moštárny takovou jiskřičku vykřesávají. () (méně) (více)

Reklama

Pohrobek 

všechny recenze uživatele

Nejpřímočařejší irvingovský film. Z toho bohužel vyplývá - též nejslabší, samozřejmě, že ne herecky ani scénářem, ale bohužel mi tady nikdo nevymluví, že výš než na nadprůměrný doják pomýšlet nemůže. Film mi byl čím dál tím více nepříjemný zvláště tím, že se jednoduše nedokáže vyhnout "hlubokým" proklamacím a vtíravému životnímu moudru nové generace, co se týče životní morálky, a starým "laskavým" pravdám v podobě "humanitně vyspělých" postav. Je to škoda, snad kdyby se byl Irving držel zpátky a nesnažil se získat slávu i na filmovém poli. ()

H34D 

všechny recenze uživatele

Že Pravidla Moštárny jsou spolu s Gilbertem Grapem dva nejlepší Hallströmovy filmy je nad slunce jasné, ovšem zvolit jen jeden by byl pro mě nadlidský úkol. Oba jsou zatraceně citlivé a dojemné snímky a u obou jsme mohli být svědky dvou výborných hereckých výkonů, který zde však byl konečně po zásluze proměněn v oscara. Avšak je nutno podnotknout, že nemalou zásluhu na oblíbenosti Michaela Caine jako doktora Larcha má jednoduše ona scénářem předepsaná postava... Film tedy jako něžný doják, který "zabolí" i pohladí, funguje dokonale, od prvních záběrů sirotčince, přes poslední slova pana Rose "Ain't that right?" až po opětovný návrat k dětem, ale přesto mi právě tento přímočarý "lov" diváckých emocí brání udělit aspoň pomyslné procento navíc, které by hodnocení převážilo na stranu pěti hvězdiček. 9/10 ()

-bad-mad-wolf- 

všechny recenze uživatele

Tobík v hlavní roli není OK. Jeho výkon je důrazně nevýrazný a osobní preference ohledně sympatií mám nastavené také poněkud jinak. Nekoná se ani slibovaný citový zážitek. Určitý emotivní nátlak přišel až v závěru, ale nemůžu si pomoci - celá zápletka s těhotenstvím Rose přišla nahodile, aby i dále byla předvídatelná, postrádající skutečný vzruch a jímavost. Jinak mají Pravidla mošťárny štěstí, že se jim daří budovat hezkou atmosféru, a to zejména v první polovině. Jakmile Homer opustí sirotčinec a Cainův Larch zmizí z plátna, už to není ono. Moštárenská pasáž je pro příběh titulní postavy - hlavně pro jeho závěr - důležitá, ale kouzlo první poloviny prostě nemá. Skutečně dojat jsem byl až v úplném závěru, kde se koloběh krásně uzavírá. Knihu si určitě přečtu. ()

Galerie (38)

Zajímavosti (15)

  • Celosvětová premiéra proběhla 7. září 1999 na filmovém festivalu v Benátkách. (Varan)
  • Scény zo sirotinca boli natočené v Northampton State Hospital v Massachusetts, ktorá kedysi slúžila ako ústav pre choromyseľných. (HelenOfTroy)

Související novinky

Oscaroví tvůrci míří do Prahy

Oscaroví tvůrci míří do Prahy

15.10.2011

Praha se už brzy zařadí po bok dalších světových měst, která mají štěstí na velké kulturní akce s účastí zajímavých hostů. V pondělí 21. listopadu 2011 totiž Rudolfinum hostí benefiční Concert for… (více)

Reklama

Reklama