Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Komedie
  • Dobrodružný
  • Drama
  • Fantasy

Recenze (9)

plakát

Pán prstenů: Prsteny moci - Odchody (2022) (epizoda) 

Má to své světlé momenty (hobití písnička, Adar), ale jinak je to stále hrozivě slabé. Pátý díl a děj se za 72 minut stopáže opět prakticky nikam neposunul, což už opravdu bolí a poukazuje na bezradnost tvůrců popasovat se s vydatnou seriálovou stopáží. Chluponozi v minulém díle začali putovat a putují stále. Podivnosti okolo Meteor mana sílí, ale stále to k ničemu nesměřuje. Númenorejci se v předchozím díle začali chystat na plavbu do Středozemě, ale nakonec s třemi ubohými loděmi vyplují až na konci tohoto dílu. To přehnané teasování na závěrečnou bitvu se skřety už je vážně natahované a neskutečně ubíjející. Veškerý děj stále obrovská nuda. Nelogické chování hrdinů, scénaristická klišé a předvídatelnost je skutečně na pováženou. Halbrand s Galadriel se hádají, kdo koho využil víc, chluponozi se z mírumilovných hobitů, jimž záleží na přátelství a sounáležitosti čím dál tím více proměňují v bezcitná individua, jež by bez mrknutí oka neváhali obětovat své přátele místo toho, aby jim pomohli a vše krásně uzavřou jedním večerním posezením, kdy si připomenou jména těch, které nechali bez špetky smilování zemřít. Galadriel opět musí dokazovat, jak je strašně silná, samostatná nebojácná hrdinka, která si ví se vším rady a opět nám to musí připomenout další totálně za vlasy přitaženou scénou, kde sama porazí númenorejské bojovníky. Jako vážně? Arogantnost její postavy už vážně nezná mezí a opravdu mě štve, jak tvůrci s jejím charakterem zacházejí. Stále je to jen umanutá, drzá, nesympatická postava, která kdykoliv promluví mě jen utvrzuje v tom, jak špatně byla její povaha vystihnutá. Kemen, Isildurova sestra jsou zatím absolutně zbytečné postavy, které jen zdržují děj, Gil-galad má stále nulové charisma, vznik mitrilu je jedno velké WTF a trochu to zachraňuje akorát Durin. Bronwyn se pasuje do role vůdce, jenž najednou zcela obrátí a dojde jí, že její snaha stejně spěje jenom k nevyhnutelné smrti – vážně? Vrrci opět otřesné CGI, ale pořád lepší než v 3. díle. Jediné, co jde chválit je opět kolosální výprava, masky, kostýmy, z větší části triky. Peníze na tom zkrátka vidět jsou jenže jsou utopené v unylém ději s nesympatickými nebo zbytečnými postavy, nelogičnostmi a WTF scénami. Tolkien z toho zkrátka vůbec není cítit, takže ve výsledku dostáváme jen další díl ultradrahé, ale naprosto zaměnitelné a průměrné fantasy, která nemá moc čím zaujmout.

plakát

Na nože (2019) 

Zajímavě vystylizovaná neotřelá detektivka s neobvyklým příběhem a zejména jeho podáním. Audiovizuálně si to Johnson pohlídal skvěle, stejně jako hvězdně a hlavně trefně obsazený casting, na kterém je strašně vidět, jak si jednotlivý herci své party užívají a ždímou ze sebe maximum. Postupné dávkování otázek a odpovědí bylo zajímavým a nevídaným přístupem k zažitým stereotypům detektivního žánru, na druhou stranu se ale jednalo o největší slabinu filmu, neboť díky němu finále snímku rychle dochází dech a podtaktovanému závěrečnému rozuzlení, od kterého jsem očekával jednoznačně víc, těžce bere vítr z plachet. Ačkoliv se tu tak Johnson snaží sebevíc, mnoho cíleně zavádějících motivů a zvratů mu prostě "nesežerete", stejně tak spoustu jednotlivých aspektů příběhu divák odhadne předem a film tak ztrácí potřebný drive. Přesto se jinak jedná o vykutálený a originální počin, který skvěle paroduje a prezentuje lidskou chamtivost a zášť v plné nahotě.

plakát

Rocky II (1979) 

Ačkoliv to většina divácké obce vidí jinak, pro mě je druhý Rocky po všech stránkách lepší než jednička. Stallone tu nepřešlapuje na místě a neustále servíruje vždy něco jiného a neviděného a neotravuje s již x-krát vyřčeným. Výsledkem je tak svěží pohled na další Balboovu cestu, která na rozdíl od jedničky nešetří ani s komickými situacemi a humorem, který skvěle padne k těžkopádnému Stallonově hrdinovi, který se tu musí kromě boje v ringu poprat i s vlastním prosťáčstvím (natáčení reklam vládne :D) Přesto je tenhle film kromě prezentace každodenních životních slastí a strastí samozřejmě také sportovním dramatem, v jehož finále tak dostaneme povinné zakončení v ringu, které je výborně natočeným a sestříhaným soubojem, jenž vrcholí bezchybnou, napínavou a skvěle vygradovanou koncovkou.

plakát

Rocky (1976) 

Nezpochybnitelná klasika a kult, kterému jsem však nepřišel na chuť a jen těžko na tomhle filmu hledám pozitiva. Největší předností a slabinou Rockyho zároveň je scénář. Stallone zde mnohdy pálí životní moudra s takovou kadencí, až si člověk říká, kde na to, za ty tři dny co film napsal, přišel. Zároveň se však v mnoha scénách až nepříjemně opakuje a to jak během dialogů postav, tak i stále stejných motivů a nikam nevedoucích slepých uliček, které film strhávají zbytečně dolů. Poslední věc, kterou lze naopak pochválit je neobvyklý závěr, který z filmu nedělá typickou americkou limonádu se šťastným koncem na všech frontách.

plakát

Králíček Jojo (2019) 

Waititi natočil bravurně napsanou válečnou satiru, která neskutečně umně, nenásilně a přirozeně střídá komediální a vážnější polohu. Kromě typicky osobitého humoru si tu je tak Waititi až překvapivě jistý i v scénách, jenž z diváka dolují jímavé emoce. Díky tomu je Králíček Jojo místy i velice emotivní podívaná, která mnohdy tne do živého a nastavuje zrcadlo minulé i současné lidské společnosti. I přes karikaturně vykreslené postavy je zde demonstrováno, že ne všichni mohou být pouze černobílý, ale že v sobě mnozí ukrývají i kus člověka, který se nikdy neztotožní s charakteristickým chováním majority, ke které náleží a dokáží ve správné chvíli projevit lidskost a laskavost, ať už to pro ně samotné bude znamenat cokoliv. Scarlett Johansson stejně jako zbytek obsazení (včetně Romana Griffina Davise!) předvedla dokonalý herecký výkon, který jen podtrhla geniálně napsaná a zahraná scéna u večeře. Waititiho osobitost se v tomto filmu opět projevila na maximum a díky tomu jsem dostal originální masterpiece, kterému prakticky není co vytknout. 100 %.

plakát

Le Mans '66 (2019) 

Nejen po řemeslné stránce precizně udělaný film. Bezchybný strhující audiovizuál, neutuchající tempo, výborné herecké výkony a hlavně skvělý chlapský příběh o cestě na vrchol. Volný a spíše komorní závěr dodává tomuto filmu punc reálnosti a jen podtrhuje fakt, že nikdy na dráze ani v životě prostě nezajedete "dokonalé kolo". Za mě jednoznačně pětikvalt. Mangold po výborném Loganovi znovu ukazuje svou formu a fakt, že je aktuálně na vrcholu.

plakát

Thor: Ragnarok (2017) 

Další (tenhle rok už třetí) marvelovka a pořád mě to baví. Film sice jede vesměs na jistotu v podobě šablony, která je pro marvel tolik typická, ale rozhodně se ani nebojí zariskovat a dočkali jsme se mnoha překvápek a nečekaných (a zásadních) událostí a zvratů. Tessa Thompson a Karl Urban se předvedli velmi dobře a musím i pochválit i Cate Blanchett v roli Hely. Její záporačka byla, dá se říci, opět pro marvel typicky nevýrazná, ale Cate si roli viditelně užila a i když měla stejnou motivaci jako většina marvel padouchů, tak mi to nijak extra nevadilo. Film jde úplně jiným směrem než předcházející dva o bohu hromu a blesku a myslím, že je to tak dobře,neboť mi přišel i jako nejlepší film o Thorovi. Režisér Taika Waititi, tak jak sám říkal, natočil opravdu svěží, svižný film plný zábavy, humoru, výborné akce podpořené kvalitními triky a vynikajícím vizuálem stylizujícím se do 80. let. Waititiho styl je tu opravdu znát a je velmi dobře, že i již 17 marvelovka v řadě dokázala přijít s něčím novým a neotřelým. Co bych vytkl byla občas až přemíra humoru a odlehčení díky čemuž všechny ty zásadní a emotivní scény nevyzněli tak jak vyznít měli a jak si to příběh žádal. Hulk nějaký ten prostor dostal, ale čekal jsem od tohoto příběhového aspektu trochu víc a rozhodně část s ním měla dostat i více prostoru. Jinak se mi líbila spousta pomrkávání na fanoušky nejen k blížícímu se marvelovskému velkému finále v podobě infinity war, vzhledem k níž je tenhle film opravdu zásadní. Snímek se mi sice opravdu líbil a zařadil bych ho jako druhou nejlepší marvelovku tenhle rok (po druhých Strážcích), ale v celkovém pořadí marvel filmů bych ho umístil někam uprostřed jako solidní, dobře udělaný průměr, takže dle mě se o nějaký extra dobrý počin nejedná. Viděno v dabingu a 3D.

plakát

Hodný, zlý a ošklivý (1966) 

Opravdová klasika ve svém žánru a pro mě vůbec nejlepší western všech dob. Všechno zde funguje tak jak má, pomalý tok propracovaného děje, který ale dokáže celý film bavit a je bez hluchých a nudných míst, fantastická hudba, humor, který zde opravdu sedl a výborné herecké výkony. To, že jsou pistolnické dovednosti Eastwoooda nereálné vůbec nevadí a k tomuto filmu prostě sedí. Opravdovou třešničkou na dortu a podle mě jednou z nejlepších scén v historii kinematografie je pro mě závěr na hřbitově - neskutečně dobře sestřihaná podívaná podbarvená neuvěřitelnou hudbou s nádherně vygradovaným závěrem. Za mě 100 %.

plakát

Strážci Galaxie Vol. 2 (2017) 

Od tohohle filmu jsem měl nemalá očekávání. A nakonec je druzí Strážci taky všechny splnili. Gunn sice prvním dílem nastavil laťku hodně vysoko, ale dle mého názoru ji tímto filmem dokázal překonat. Trochu jsem se sice bál přílišného nadužívání digitálních triků, ale nakonec se mi výsledný velmi pestrý vizuál velmi líbil. Retro songy a celkový soundtrack opět úplně top a filmu dodávaly neopakovatelnou atmosféru. Co bych možná trošku vytkl, byl příběh, který se málem nedostavil a jediná dějová linka, kde se pořádně něco dělo, byla ta s Rocketem, Grootem a Yondem. Před finální bitkou, kdy přijde celkové rozřešení příběhu, jsem sice trochu pocítil zklamání nad přílišnou jednoduchostí děje, ale na druhou stranu Gunn na úkor pořádného příběhu upřednostnil postavy a dle mého názoru tak udělal dobře. Všechny postavy se vývojově posunuly o kus dál a Gunn jejich charaktery znovu přesně vystihl a dodal jim opravdu hloubku. Akce byla super a po technické stránce velmi dobře zvládnutá a vzhledem ke zbytku filmu také velmi dobře vyvážená. Záporák se podle mě opravdu povedl a dostal opravdu dost prostoru a potřebnou hloubku a motivaci a líbila se mi jeho propojenost na jednu z postav, díky které dostal úplně jiný rozměr než jiný marvel záporák a nakonec i díky tomu děj vyústil ve velmi emotivní závěr. Humor byl znovu na vysoké úrovni a během filmu jsem se nasmál víc jak u nějaké rádoby komedie. Pochmurný závěr filmu mi spravila úplně poslední scéna, která byla nádherně dojemná. Celkově jsem si celý film neskutečně užil a Marvel nám vyslal další nefalšovanou pecku. Za mě určitě jedna z nejlepších marvelovek. A cameo Stana Lee zase nezklamalo, stejně jako všechny potitulkové scény.