vadic

Jedině BOHDAN TŮŮŮMA.

P.T. je Mistr. Tu jeho práci s kamerou prostě žeru, v tomto konkrétním případě hned první scéna v klubu mě naprosto uvrtala do židle. Boogie Nights obsahují několik opravdu geniálních okamžiků a je zde cítit silná inspirace (možná by se to dalo nazvat i vykrádačkou) gangsterskými mistry - klasický případ prostříhávání několika paralelně se odehrávajících okamžiků se zásadním dopadem na děj. Ale suverénně největší pecku jsem obdržel, když na scénu za zvuku You Sexy Thing od Hot Chocolate poprvé vstoupí mistr pupkáč P.S.Hoffman. To jsem málem nerozdýchal. Jinak role Thomase Jane, která vrcholí posezením u Alfreda Moliny, je zpětně také mistrovský kousek. Prostě Dirk Diggler měl od boha naděleno v trenkách, P.T. zase obdržel nebetyčnou filmovou genialitu.

3 z milosti za posledních pár dílu první série, druhou už odmítám. Možná jsem mimo, ale snad jsem v životě neshledal žádnou postavu tak neskutečně otravnou jako Chevyho Chase.

Díval jsem se na King's Speech v naprosté zoufalosti noc před ultimátní zkouškou z moderních dějin západní Evropy. Samozřejmě, že zkouška šla do kytek, ale být tam podstatnější část o britské meziválečné politice, ať už domácí či zahraniční, měl bych šance větší, jelikož po konci filmu jsem si tuto látku s radostí zopakoval. Obecně si cením komorních dramat, která dokáží přes svou limitovanou působnost nahodit jakýsi drive, který chytne a nepustí. Jsou-li jako v tomto případě historicky precizní, není co řešit. V případě King's Speech bylo jasné, že film bude stát a padat s výkony 2 hlavních postav a volba herců byla tedy elementární. Nemohlo to dopadnout lépe. Oba podávají naprosto špičkové výkony a nemůžu jim nic vytknout. Nic dalšího ke sdílení asi nemám, jen abyste si udělali představu, jak autentický Colin je : http://www.youtube.com/watch?v=DAhFW_auT20

První polovina se mi strašně moc líbila. Všechno tak pohádkově vycházelo, až musel Guido Doře připadat jako nějaký anděl, který ji přišel zachránit od života s tím nepravým...Jenže ten anděl byl Žid. Koncentrační část mi místy v souvislosti s Guidovými eskapádami přišla až moc přestřelená, ale všechno je to kompenzováno tou citovou naléhavostí vystupňovanou zvláště ve 2 scénách, kdy Guido svojí princezně vysílá signály, že jsou se synkem v pořádku. Mimochodem použití rozhlasu respektive Offenbacha linoucího se nad koncentrákem zase evokuje, jak neuvěřitelně to vše Doře muselo přijít, jako zásahy shůry. Ale plnou nevpálím.

Viděna pouze extended verze. No a jinak nemám nic nového, čím bych přispěl. Spousta odkazů a řekl bych i poklon Mannovi respektive nověji i Nolanovi, ale s tím já nemám sebemenší problém. Dokonce i ten patetický závěr hrál do karet mého rozpoložení. Prostě za ty 2 režisérské kousky Benovi odpouštím veškeré jeho dřívější herecké přešlapy. (Gigli sem neviděl a tak to i zůstane :)

Forma - palec nahoru, obsah - celá ruka dolů. Ale toleruji Zackovu touhu zkusit uplatnit svou největší přednost, tedy vizuální vizionářství, na poli přímo se nabízejícího animovaného filmu. Jen to prostě nevyšlo.

Jestli tenhle film doopravdy bral někdo vážně, tak potěš koště, protože něco tak neuvěřitelně absurdního jsem možná nikdy neviděl. Jen teda doufám, že jediný, kdo tento film bere seriozně, není režisér, ale že celá ta ustřelenost je cílená. Doopravdy ani jednu jedinou scénu totiž neshledávám ani trochu vážnou, či s uměleckými ambicemi. Dokonce si myslím, že i slovo "kýč" v tomto případě nestačí. Ale je mi to jedno, protože jsem se v kině na csfd projekci málem pochcal smíchy a ještě nikdy snad jsem z kina neodcházel s takovou křečí v ksichtě.....JO a emocionální bouře Michaela Keatona mě málem poslaly pod sedačku, protože jsem před sebou viděl šedesátiletého v afektu řvoucího Bruce Wayne (stejná mimika jako v bytě Kim Basinger při setkání s Jokerem).

Fight Club, jeden z milníků mého filmového života, nabývá v roce 2010 ještě na jiném významu. A mě napadá.....Je Social Network výsledkem obyčejného Fincherova filmařského dospívání a posunem k jiným látkám, nebo je to účelné natočení filmu o největším komerčním fenoménu posledního desetiletí, kterým by měl Fincher zákonitě v duchu svých nejlepších filmů pohrdat?? Jinak je pro mě Fight Club, jak už jsem se zmínil, milník. To mluví za vše. Žeru každou sekundu pod Fincherovou taktovkou, všechny herecké výkony, všechny kamerové a digi vychytávky, prostě vše. A jaká genialita je ukryta v tom, že na konci takového filmu hraje Where is my mind?

Je Social Network výsledkem obyčejného Fincherova filmařského dospívání a posunem k jiným látkám, nebo je to účelné natočení filmu o největším komerčním fenoménu posledního desetiletí, kterým by měl Fincher zákonitě v duchu svých nejlepších filmů pohrdat?? Toto by mě opravdu zajímalo, protože prostě Se7en a Fight Club.