vadic

Dope and the...the alcohol, they mix? Oh, they'll mix! A se mnou teda zamixovala nejvíc sexy holka Tina.

Keira a Mansell v jednom filmu, to je sen.

Přesně tohle jsem čekal, přesně tohle jsem chtěl. Přesně takové to muselo být. V žádném komentáři jsem si toho nevšiml, takže se Vás ptám. To nikomu nepřišla erupce všech těch osvěžujících nápojů za zvuku Lovely Day od Billa Witherse jako neskutečný záchvěv geniality?

Eye candy jak prase.

Hovno, scénář nenapsal žádný Christopher Bertolini, ale sám velký Uncle Sam...Popravdě hlášky jsou zde doopravdy "monumentální", některé ty rádoby srdceryvné momenty jsou spíše groteskní, navíc je příběh nalinkován tak, že zdravě smýšlejícího diváka v podstatě nic nepřekvapí, poněvadž vše je když ne očekávatelné, tak minimálně předvídatelné, a postavy jsou doopravdy neoriginální (jeden má kundu těhotnou novomanželku, druhý má kundu nastávající manželku, třetí je vysloužilý seržant, jenž ztratil své muže v boji a všichni mu to vyčítají atd.). Ale o to větší zábava je najít si na Battle L.A. ty plusy. To největší je pro mě kombinace globálního mega útoku, proti kterému bychom v podstatě měli být bez šance, s pouliční akcí v první linii, do které je nasazena právě sledována jednotka. Bitky v ulicích mě bavili, i když to byl vlastně jeden velký bordel zapříčiněný technologickou vyspělostí alienů, kteří jakoby měli rušivý efekt i na samotnou kameru. Dále jsem si i přes dříve zmíněnou neoriginálnost dokázal oblíbit 2 postavy. R'n'b asi hvězda Ne-Yo, jehož jedna ultra slaďárna se mi svého času docela líbila, byl k nepoznání a jeho hláška o dávání na prvním rande vůči Michelle Rodriguez s větřelcovými vnitřnostmi na obličeji mě pořádně sestřelila. No a badass Imlay se stal naprosto nekompromisním hrdinou militantního koutku mé duše. Kolem a kolem to vlastně byla sračka, u které jsem se vůbec nenudil :)

This is some crazy shit !!

Jak napsal maestro Duro Cervenak projev v letadle byl neskutečný. Tahle scéna stojí za to, i kdyby zbytek filmu byl úplně o hovně cirkusového slona. To naštěstí není pravda, ale místy film poměrně ztrácí na tempu a navíc jsou všechny postavy krom ústřední dvojice takové šestky přinejlepším.

Popravdě mi mixáž černohumoristů Coenů a klasické gangsterky z 30. let nejde moc dohromady, ale některé scény byly doopravdy povedené až místy groteskní. Hlavně způsob, jakým se boss Leo vypořádá s loupežníky je nezapomenutelný.

Parádní souhra ústřední trojice. Tupac s Timem Rothem jako by byli i mimo plátno celoživotní kámoši a spolu s Thandie tvoří bezchybnou, naprosto uvěřitelnou jednotku spolu žijících a fičících umělců.

!!!!!!!SPOILERS!!!!!!! Na konci 1. a začátku 2. desetiletí 2000's světovému filmu vládnou 4 tvůrci, které, ač se věnují každý jiným látkám s odlišným přístupem, spojuje jejich filmařská genialita a technická preciznost - Nolan, Boyle, Fincher a Aronofsky....Start Black Swan je nekompromisní a snová performance mě naprosto uchvátila. Nejen ona ale i všechny následující taneční sekvence jsou podle mne bezkonkurenčně zvládnuté a velmi citlivě nasnímané. Úplně jsem se rozpouštěl při scéně, kdy se zcela poprvé Nina představuje Thomasovi, přičemž kamera zabírá zpoza jejích zad Thomasův výraz a zároveň baletní zrcadlo, ve kterém je naopak vidět tvář Niny a záda pozorujícího Thomase. Líbil se mi také Darrenův vychytralý přístup k eroticky nabitým scénám, kdy divákovi v tom pro oči nejlíbeznějším okamžiku vmete do tváře striktní tečku. Konkrétně mám na mysli ranní postelové potěšeníčko a holčičí líbačku pod laserama na kalbě, které jsou zameteny pod stůl pohledem na spící maminku respektive Ninu a plešouna. O vrcholné žhavé scéně nechci psát, protože o ní už nikdy nebudu mluvit a vzpomenu si na ni vždy, když mi bude nejhůř - chtěl bych ji natáčet. Samozřejmě že Natalie Portman si zaslouží samá abslutoria za svůj krásně frigidní a gradující výkon. Ale vypíchl bych i Casselův přínos, jelikož jeho Thomas byl pro mě šéf baletního sboru jak má být a jeho přístup k Nině byl přesně na té mnou požadované hraně. I režisérovo naturalistické zobrazení fyzických útrap spojených s baletní kariérou a hrdinčiným podlehnutím roli je správně syrové a tak doléhající, že to může mít na některé "obyčejné" diváky v kině doopravdy dopad. A tady se konečně dostávám k výtkám či jedné velké výtce...Prostě přes všechno, co jsem napsal, Aronofskému nevěřím, že na baletizolu tančí upřímně. Všechny ty schízy mi přišly přestřelené a rádoby šokující. V podstatě to místy vypadalo jakoby ta pilule byla doopravdy čisté zlato se San Francisca a od té doby se vše svrhlo v jeden šílený bad trip :) Navíc je hrdinčina schizofrenie budována takovým stylem, že ke konci si Darren mohl v podstatě vymyslet několikero kliček. Když se Nina úplně na konci vrací do šatny, říkal jsem si, jestli tam ta Lily teda bude ležet na podlaze nebo to skončí, tak jak to nakonec skončilo. Právě konec mi paradoxně přišel nejméně šokující, jelikož smrt je Aronoffského doménou, takže kdyby se vytasil s něčím novým, bylo by lépe. Když to po sobě čtu, nedává to moc smysl, ale lépe to asi nevysvětlím. Ale každopádně mi Black Swan stále šrotuje....