cidko

Syrové drama režisérky Olgy Dabrowské, inspirované adaptací divadla Ukrajinky A.Jablonské, rezonuje  všem, kteří pamatují předlistopadové útrapy utopického dobrodružství  Made in CCCP. Polodokumentární kamera a černobílý materiál, přesně vystihuje toto období, které by nám opět chtěl někdo naservírovat. Film má zcela oprávněně našlápnuto výš a určitě bude zrát jak archivní víno, dobře že se ještě takto točí, bravo!!!

Je to stále dokola, hodnotit film, který má své ambice, ale zřejmě se musí odklonit od původního způsobu vyprávění, nemůže být zatracen do pekel a ani bohužel vynesen do nebe. Jak již to tu jistý prášil naprášil, z deníku iDnes, film se opravdu měl dotýkat velekultovních samotářů, kterými scenáristicky paní režisérka obohatila Českou kinematografii na dlouhá léta.Jenže jak to bývá, psát a točit jsou dvě velice odlišné disciplíny. Prosadit si svou mohou opravdu jen ti, co se stali kultovními po prvním filmu nebo naopak ti, co dostávají metál na Hradě a jisté národní symboly nechávají ve svých filmech dělat věci, které nikdy nedělali, třebas topit štěně v řece! Scénář se opravdu měl dotýkat Samotářů a jejich dětí, takže dlouho přetřásaný název, Děti samotářů, musel ustoupit nejprve do podoby Děti samoty, později do dalších a dalších, což novinářská obec vyřešila kulantně tak, že si je pracovně pojmenovala Samotáři 2. Snažím se každý film hodnotit nejen podle nálady, ale i profesně, kritizovat je totiž to nejednodušší, zvláště tehdy, když film vůbec nevidíte nebo tehdy, když při výběru večerního programu s dívkou před kinem, koukáte na procenta na ČSFD, na což jsem zvláště alergický. Zpět k ději, postavy jsou parádně vybrány, proti tomu se nedá namítnout nic, kdo chce totiž dělat film pro diváky a točit znovu, tenhle fakt musí brát v potaz. Komplikovaný partnerský děj, prošpikovaný na první pocit nereálnými rodinnými situacemi je naopak silnou stránkou filmu. Osobně znám tolik lidí, zvláště v umělecké sféře, kteří takovéto životy žijí každodenně. Proto mi momenty partnerských vztahů ve filmu naopak připadají v pořádku. Film má být nabitý situacemi, excentrickými postavami a vyděděnci, kteří udělají vše proto, aby dostali to, co chtějí. Pokud to tak není, je to nudný stereotypní modul, který se žije v těch nejvyšších patrech sídlišť na Jižním městě nebo v seriálu Ulice v Hostivaři a nemusíme na něj chodit do kina, že? Herecké výkony jsou pochopitelně přímo úměrné jejich obsazení, tak například je hezké vidět Jardu Plesla kopat do dveří, jako odvrženého otce, tedy v jiné poloze, než jsme zvyklí.Taktéž je dobré sledovat herecké figury mladého Trojana, Pavla Řezníčka a i Simony Praskové, nenápadné ale jistě stoupající každým dalším projektem vzhůru. Zcela určitě se s nimi a s ní ještě potkáme /zde, jako vydíraná soudkyně, velice decentně a civilně sekunduje J.Pleslovi/. Co na závěr, děj je více tragikomický než komický a více tragikomický než tragický, je nutno se hned chytit a začít se v tom orientovat, dalo se s tím určitě udělat víc, ale je tady a dejme mu a režisérce šanci, své diváky zcela určitě má.Choďte do kina!!

Temné krimi,tzv. Film Noir, prošpikováno politickými procesy a vražděním v padesátých let v Československu. Film je výpravný a poprávu zcela unikátní pro českou kinematografii tím, že se zde prvně mísí stará kriminální škola hl.představitele, kpt Hakla/I.Trojan/, v konfrontaci s nastupující silovou tajnou policií a zahraničními experty, v podání maj.Zenkeho/S.Koch/. Film se natáčel v Barrandovských studiích, kde byly postaveny interiéry a byty, dále v bývalém Leninově muzeu v Hybernské, a také v Polsku/Krakow/, Ústí n/l ,na Vrchním soudu, kde byl inspirací proces s Horákovou atdl.. Sympaťák S.Koch je již potvrzen jako hl.představitel nového německého filmu, který se zde bude natáčet v únoru 2017 /WOA/