Zlatá reneta
Drama / Psychologický
Československo, 1965, 88 min
Režie:
Otakar VávraHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Karel Höger, Slávka Budínová, Eva Límanová, Ilja Prachař, Věra Tichánková, Vladimíra Obručová, Blažena Holišová, Ota Sklenčka, Jarmila Bechyňová, Štěpánka Cittová, Zdeněk Blažek, Zdeněk Boubelík, Antonín Kubový, Václav Kyzlink, Ema Skálová, František Blažek, Lubomír Pečenka, Eva Klímová, Milan Krch, Jiří Sedlmayer, Jan Diviš, Jindřich Narenta, Jiří Valenta, Ilona Kubásková, František Marek, Jan PerlíkObsah
-
Od poloviny 60. let, možná i pod vlivem svých nedávných studentů z FAMU, prožívá Otakar Vávra mimořádnou obrodu svého talentu. Dokázal se totiž zařadit po bok generace o mnoho mladší a veřejnost uchvátit jak křehce lyrickým pohledem, tak zvážnělým zamyšlením nad nenadálými zvraty obyčejných lidských osudů, zvláště marněným životem. Hrdinou tohoto filmu, natočeného podle Hrubínovy předlohy, je knihovník, ušláplý človíček, jenž na prahu stárnutí podnikne cestu do vesnice, kde kdysi prožil mládí. Pokouší se oživit dávné vzpomínky, ale záhy zjišťuje marnost takového počínání. Vávra natočil mimořádně působivý ponor do lidské psychiky, jen stěží se smiřující s poznáním, že minulost nelze vrátit. Vynikající je i tlumená herecká kreace jako vždy uměřeného Karla Högra. (oficiální text distributora)
Od poloviny 60. let, možná i pod vlivem svých nedávných studentů z FAMU, prožívá Otakar Vávra mimořádnou obrodu svého talentu. Dokázal se totiž zařadit po bok generace o mnoho mladší a veřejnost uchvátit jak křehce lyrickým pohledem, tak zvážnělým zamyšlením nad nenadálými zvraty obyčejných lidských osudů, zvláště marněným životem. Hrdinou tohoto filmu, natočeného podle Hrubínovy předlohy, je knihovník, ušláplý človíček, jenž na prahu stárnutí podnikne cestu do vesnice, kde kdysi prožil mládí. Pokouší se oživit dávné vzpomínky, ale záhy zjišťuje marnost takového počínání. Vávra natočil mimořádně působivý ponor do lidské psychiky, jen stěží se smiřující s poznáním, že minulost nelze vrátit. Vynikající je i tlumená herecká kreace jako vždy uměřeného Karla Högra. Komentáře uživatelů k filmu (19)
-
sud
Je znát, že Otakar Vávra ušel od "Zlaté renety" k (takřka) geniální "Romanci pro křídlovku" pořádný kus cesty. Jeho první pokus zfilmovat Hrubínovu předlohu je přes výtečnou vizuelní stránku a nádhernou poetickou atmosféru velice těžkopádný, nepřehledný a náročný film. Ale Karel Höger, muž se sametovým hlasem, bez chyby. 65%.(28.6.2009)
-
LiVentura
Zdařile působící snímek.(28.6.2009)
-
WANDRWALL
Filmem jsem se nechal ve vhodný čas unášet, přišel mi dle mého rozpoložení vhod, že jsem ho shlédnul a O. Vávra kočíroval filmové vypravování velmi dobře. Nyní je dáván k stým narozenínám O. Vávry na TV Barandov. (25.2.2010)(25.2.2011)
-
triatlet
Vávra dokázal Hrubínův text dokonale obrazově vystihnout. Prolínající se hledání a vzpomínání nutí přemýšlet o životě. Scéna, kdy se hlavní hrdina, vyléčený (?) alkoholik, dívá do hrnku s rumem, mluví za všechno.(31.3.2011)
-
sinp
Představitel zaběhnuté filmové rutiny Otakar Vávra se v šedesátých letech na čas přidal k nové vlně a prokázal, že jeho talent jde skrz doby. Výsledkem byly dva filmy na motivy Františka Hrubína, kterými se nám představil úplně jiný tvůrce. Příběh Zlaté renety je podstatný jen v retrospektivách, jelikož hrdina svým přístupem "před vším se schovávat" o vše přišel a už nemá kloudnou budoucnost. Negativem pro někoho může být přehnaně dodržovaná poetičnost a minimum lidsky projevených emocí, kde se dozvídáme podstatu pomocí alegorií. Vávra je profesionál a nezklamal, nicméně mě jen místy zaujal. Česká nová vlna stvořila i lepší filmy.(23.6.2007)
-
Skip
Psychologicky je to skoro vyšinuté a zpracování této studie planého života jednoho člověka je tak na nervy útočící, až je to nepříjemné.(27.9.2009)
-
Marthos
Silně depresivní film o jednom nenaplněném a marném životě. "Co vlastně děláš v tý knihovně? - Pořád stejně."(28.6.2009)
-
Cushing
Snímek sice nedosahuje kvalit a síly jiné hrubínovské adaptace, poetické Romance pro křídlovku, ale kdo má srdce, ten bude za něj vzat. Stojí to za vícero vidění, já měl to štěstí jen jednou a těším se na příště... až budu trochu starší. Pak si to prožiju ještě líp.(3.7.2007)
-
snaked
Výborný Högerův výkon, jedna z jeho největších rolí, patetický je jen tam, kde být podle předlohy má.(15.6.2009)
-
wosho
Vávra pojal svého druhého Hrubína velmi komrorně a složitě. Struktura vyprávění je v několika časových rovinách. Knihovník Jan se při cestě do kraje, kde byl v mládí a měl tam i životní lásku, pomalu vrací ve svých vzpomínkách do svého mládí. Z počátku jsou to idelistické obrazy plné lásky a něhy, po čase vycházi na povrch i temnější vzpomínky na okupaci, strach, alkoholismus, ženy atd. To vše je velmi sugestivně natočeno režisérem (asi si sám vzpoměl na své začátky u filmu, kdy hledal to pravé umění v kinematografii). Přopočteme si i skvělého Karla Hogera tak ným vychází skvostná filmová báseň. Otakar Vávra si byl dobře vědom těžkosti svého filmu, proto třetího Hrubína pojal naprostým opakem. Přesto je Zlaté reneta jedním z nej nejen jeho filmů, ale i našeho filmu jako celého. Vřele doporučuji(5.11.2007)
-
fuckme
Oproti úchvatné Romanci pro křídlovku, do které Vávra vložil srdce, je Zlatá reneta spíše chladným dílem mozku, přesto však rovněž působivým. Höger výborně zahrál člověka který tápe, když nemůže dosáhnout návratu ztracených vzpomínek, které se před ním nezadržitelně hroutí. Tento pocit je zveličován fragmentárními obrazy, zvuky a hlasy z minulosti, prolínáním obou časových rovin. Zlatá reneta je složitý a docela nevstřícný snímek, jehož poezie v divákovi nehodlá probouzet krásné a tklivé pocity, ale i tak člověka a zvláště obdobně naladěného jako hlavní postava svým způsobem zasáhne. Už jen za originální a věrohodný postup nedařené rekonstrukce minulosti si snímek čtyři hvězdy zaslouží.(7.11.2009)
-
pulnicek
Není to veselé sledování, ale komu přes padesát ..porozumí...(27.2.2011)
-
dr.fish
Asi všechno co bych tu napsal, nevystihlo by nikdy dost tu ponurou a napjatou atmosféru tohoto snímku. V první chvíli připomíná Romanci pro křídlovku, jelikož jde též o restrospektivní návrat do minulosti formou procházky starými místy, ale tohle je nakonec přece jen něco jiného. Hlavní hrdina se vrací, aby zjistil, kde a proč si zpackal, čí lépe řečeno "neprožil" svůj život. A není to procházka zrovna veselá, je temná jako zákoutí jeho alkoholické duše. Čas ale člověk nepřepere ani nepřepije a život láme lidi kolem nás úplně stejně důkladně jako nás samé, špatně se hledá záchytný bod. A když se rozsype i ta poslední vzpomínka, pak možná je čas skončit.....anebo znovu začít. Karel Hoger zde předvádí svého génia herectví v nejlepší formě, nelze opominout ani Prachaře a Budínovou. Film je možná místy trochu víc "experimentální" než by měl být, ale přesto se musím opět sklonit před Vávrovými režijními schopnostmi. 85%(17.5.2011)
-
Denny
Film natočený na motivy F.Hrubína je o tom, že hledat ztracené mládí je zbytečné a čeká jen zklamání a nostalgie.(20.1.2003)
-
Astrebleue
Místy hodně vleklý děj doplnění retrospektivou má všechno, co film této doby mívá.Především pak důraz na psychiku postav, jejich souboj s vlastním já.Karel Höger hrál dobře, ale celý příběh byl na mě příliš depresivní.(28.6.2009)
-
Tominecek
Ocenění Zlatá mušle, cena FIPRESCI a cena CIDALC - San Sebastian 1965.(28.6.2009)
-
gizi
Film, i když celkem náročný ke shlédnutí, se mi líbí pro svou lyrickou atmosféru a taky proto, že tam hraje můj oblíbený Karel Hoger. 65%.(3.7.2009)
-
Biopler
Ma to byt akasi retrospektiva. Chlap sa vracia na miesta svojho detstva a furt ho nieco trapi. Ponaranie do psychiky ma nudilo najviac. Strasne pomale tempo ma unavovalo a akosi mi stale unikala pointa. Ani hlavny herec ma nepresvedcil, cele zle.(4.11.2010)
-
Opferlamm
Zlatá reneta působí tajemně jako stará, černobílá fotografie, vyštrachaná z dlouho neotvíraného šuplíku. Je to lyrická procházka jedním fádním a do jisté míry smutným životem - existenciální hra různorodých vzpomínek, tlumených monologů a melancholických nálad. Některé scény jsou vyvedeny s naprostou dokonalostí. Naprosto nezapomenutelná je ta, v níž Karel Höger kráčí prostředkem ulice sledován davy lidí. Jeho zmatený a vystrašený výraz a vtíravý pocit, že všichni lidé opovržlivě upírají své zraky na něj, jako by přesně vystihoval pocity člověka, který právě v davu po celý život nenachází své místo. Pro mě je tohle jeden z nejlepších filmů, jaké znám, a to nejen pro svou typicky zádumčivou atmosféru šedesátých let, pro níž mám zvláštní slabost, ale i pro ty "obyčejné" myšlenky ve filmu obsažené: Co to je, – vznést se v kosmické lodi, obletět čtyřiašedesátkrát Zemi ve vzdálenosti 240 km..., co to je za odvahu? Mnohem víc odvahy je třeba k tomu…bez skafandru..., bez vysílačky, bez všech možných přístrojů a systémů vydržet na této Zemi. (11.1.2012)
