katakomb

Díky výborným dialogům (často spíš monologům) vydal tenhle film mnohokrát za psychoanalýzu, o kterou člověk ani nemá zájem a přesto se koná. Naprosté překvapení, tento zádumčivý snímek, který jsem velmi rychle přestal považovat za nudný a neschopný mne vtáhnout do děje, mi otevřel pro mne dosud neznámé Woodyho polohy a sféry.

Naprosto chápu komentáře o tom, že film je nudný, prázdný, plochý, bez akce a šťávy, suchý. No dobře, ale jak zobrazit na plátně atmosféru manželské dvojice, jejíž společný manželský život je přesně takový - prázdný, plochý, bez akce a nudný a nakonec až zhoubný? Akčními scénami? Životem a rychlými prostřihy z tanečních bálů? Jiskřením mezi manželi a napětím, které by přenášelo až na diváka? To asi těžko... Nemyslím si, že Emma Thompson napsala špatný scénář, jak se tu dočítám. Nebylo to ani špatně natočené, ani zahrané. Ten film měl ukázat, dle obsahu výše, jak trpí žena ve viktoriánské Anglii v nenaplněném manželství. A přesně to ukázal! Při tomhle filmu máte chuť spáchat sebevraždu ještě než to skončí! Zároveň cítíte největší možný odpor k despotickému manželovi a jeho iritující pošahané rodině. A to je přátelé to ono! To je ten pocit, který musela zažívat Effie Gray, když žila po boku svého prvního muže. Takže pokud jste čekali romanci ve stylu Jane Austin, tak jste vedle. Ale to nebylo ani záměrem tvůrců.

No, nevydržel jsem se na to dívat v kuse a musel si dělat pauzy. Vlastně jako bych šel na operu o několika dějstvích, mezi kterými jsem se občerstvil ve foyer. Jinak bych asi nestrávil hyperbolické projevy a charaktery, pořádnou nálož patosu a melodramatu a to ještě v extrémně překombinovaném ději, který až okatě čpěl svou nereálností. Vlastně z hlediska divadelnosti je to extrémně zdařilý kus. S jednáním postav, hlavně Rocca, se nemůže snad nikdo ztotožnit. Do extrému vytažené a místy až obscénní emoční projevy mi vyloženě kazily podívanou, což je docela škoda, protože je to filmařsky fakt vynikající. Jako by byla snaha do toho filmu nacpat úplně všechno a zároveň z něj vyždímat maximum. Film, na který jsem se dlouho těšil, jsem dokoukal s poněkud udiveným výrazem a jsem rád, že ho můžu smazat.

Nejsem zrovna fanoušek podobně melodramatických filmů, ale musím objektivně uznat, že v rámci žánru jde o dobrý kousek s poměrně kvalitními hereckými výkony. Hodnotit ten film asi nedokážu, 3/5 mi přijde málo, 4/5 relativně zase moc.

Takovýhle film by se už dnes asi nenatočil. Vlastně i vzhledem k stopáži má dost omezený publikum. Ale je potřeba uznat, že tahle epická symfonie je opravdu velkolepá a povedená věc, která možná pomůže pochopit část italských dějin, spíš z pohledu obyčejného člověka a na pozadí poměrně jasného a černobílého příběhu, což ale není na škodu, člověk se v tom během těch 5 hodin aspoň neztrácí. Filmařsky i herecky fakt výborná práce.

Tohle je nejhorší způsob, jak strávit hodinu a půl, takovou blbost, co nemá hlavu ani patu, jsem už dlouho neviděl.

Musím souhlasit s tím, co píše v recenzi Dadel, film vznikl moc brzy a díky tomu schází určité souvislosti. Jinak rozhodně působivý snímek, který člověka možná může nechat bez názoru, ale rozhodně ne bez emocí.

Nechci hodnotit psychologii a charakter jednotlivých zúčastněných, to je vedlejší a o tom ten dokument nebyl. Úplně si nemyslím, že by tenhle dokuseriál měl trans lidem spíš uškodit. Je ale pravda, že formát neměl být tolik bulvární a že nebylo nutné za každou cenu ukazovat vše, některé scény byly vyloženě nelichotivé, často bylo napětí z "nenucené" konverzace cítil i přes monitor.. zkrátka bylo tam dost věcí, které se měly učesat, tady hrozně zklamala postprodukce. Vcelku mě to ale nijak neuráželo, byl tam jasně vidět vývoj, byly tam zastoupeny všechny strany a jakás takás objektivita, názory rodiny. Chtělo to ale rozhodně citlivější kameru, která se nebude cpát až před zrcadlo a ke každé schůzce s kamarádem/kamarádkou nebo u lékaře. Ve výsledku totiž to, co jsem viděl, rozhodně ustrnulé názorové vody nerozproudí, ale spíš napomůže velké skupině lidí ve svých dosavadních názorech ustat.

Zahrát dobře každodennost je kumšt. Tady se povedlo a za mě docela těžký formát snímku se podařilo natočit v akurátní stopáži a se skvělými a přirozenými a přirozeně plynoucími dialogy.

Pro mě velký překvapení v českých vodách. Rozumný hraní bez přehrávání, uvěřitelné situace a hlavně skvělá hudba. Uznávám, že příběh je docela prostý, dokážu pochopit, že pro někoho může být černobílý formát jenom artová pozéřina (já na Kladně pár let bydlel a ta atmosféra města je přesně jako na kameře), ale nechci být v tomhle případě příliš hnidopich a i když to nejsou úplně čistý 4/5, tak u tohohle snímku rád přivřu oko.