Tetsuo

Film se zcela záměrně snaží být co nejméně akční a co nejvíce atmosférický, zároveň je to nejvíc dějový Batman za celou jeho celovečerní kariéru od 80. let – napětí skutečně plyne z toho, na co hrdina musí přijít. A jako ve správné neonoirové detektivce musí podrobit zkoumání i sám sebe. Pomalu se to už blíží tomu, co pro Jokera učinil snímek s Joaquinem Phoenixem, ale nejde o portrét psychické nemoci, jež postavu rozloží, „jenom“ traumatu, které hrdina musí zpracovat tím, že se mu postaví naplno. Jde o potvrzení toho, že v současnosti je možné dělat poměrně osobní a umělecky odvážná díla v rámci komerční žánrové zábavy. Kameraman Greig Fraser (30 minut po půlnoci, Rogue One, Duna) opět čaruje a hlavně si mnohdy dovoluje rozostřovat části obrazu nebo snímat postavy přes různé clonící objekty. Vůbec tu nejde o pompézní kompozice, ale spíš o pocity klaustrofobie a špíny.   Robert Pattinson je absolutně vynikající, dokonalé ztělesnění křehké síly, plný emocí, jež probublávají na povrch jen lehce, toužící po dokonalosti a čistotě. Zoë Kravitz ztvárnila nejvíc sexy kočičí ženu všech dob, aniž by jí z toho vyšla parodie drsňačky. Tříhodinová délka nenudí a člověk si ji uvědomí až někdy u epilogu, kdy vydechne napětím. Jako mnoho jiných blockbusterů dnešní doby je i tento společensky aktuální – zlem tu jsou zapšklí mladí muži (zjevně incelové) a politickou nadějí mladé barevné ženy. Celá stylizace ale nutí přemýšlet, o jaké USA se vlastně jedná – celé to připomíná spíš 80. léta než současnost, kdyby tu nebyly mobily a internet. Taky kombinace „monzunových“ dešťů, zimy a věčné tmy z něj dělá něco, co se nachází mezi různými podnebnými pásmy.

Film, jehož scénář je taky po mrtvici. Teenagerka se chová jako viktoriánská stará panna, ostatní ženy trpí zvnitřnělou misogynií, Bartoška chvíli dokáže sbalit vozík, sejít schodiště, řídit auto a pak nedovede ani vstát z vozíku, který si musel vyndat z auta. Obecně spousta postav dělá pohyby, gesta a akce zcela nenutné, nepřiměřené a nesmyslné. Ale hlavně - vždyť je to úplně o ničem a není to ani komedie, ani drama, ani něco ze života (má přitom být). Je to nic, které nebude zbožňováno nikým. Kefírka my ass.

Bez ohledu, jaký je čí vztah k Havlovi, toto je banální film, který nepřináší nic zajímavého. Zobrazuje Havla jako člověka se žlázami, ale bez mozku. Za celý film nic konkrétního nenapíše, s nikým nediskutuje, nevidíte pořádně žádnou jeho divadelní hru, veřejný proslov nebo moment, kdy v diskusi spojí oddělené tábory. Havel je ve filmu potlačený jako politická a intelektuální osoba a řeší se jenom jeho soukromá morálka, ale bez toho, že si uměl užívat života i jinak. Kdyby byl Havel konzervativní politik, který upírá práva homosexuálům (případně lživě tvrdí, že už mají vše, co potřebují), a sám byl vskrytu homosexuál, tak by šlo o konflikt zásadní. Ale mít milenky v liberálním disidentském prostředí, které žádalo víc svobody nikoli v soukromé ale veřejné sféře, žádný konflikt nezakládá.

Všechny filmy už by měly být takovýhle a cokoli z hollywoodské produkce, co uvidíte potom, vám bude připadat banální, hloupoučký a řiďounký. Je to nepříjemný, je to vyčerpávající, ani na chvíli to nezastavuje a je to pořád složitější a složitější. Nakonec to napoprvé nejde pobrat rozumově a musíte se na to napojit intuitivně - což vám vysvětlí v úvodní "přednášce". MINIPIDISPOILEREK (pochopitelný částečně už z traileru): Ve chvíli, kdy vám někdy za půlkou filmu dojde, že už v něm celou dobu část děje běžela pozpátku, aniž byste si toho všimli, tak tohle je jen začátek celého mindfucku. Jako by byl James Bond černoch a poslali nám ho z budoucnosti zpátky v čase, kde ho natočil kyborgický organismus s propojenými mozky Alfreda Hitchcocka a Stanleyho Kubricka. Vlastně je dost nepochopitelné, že něco takového mohlo projít do výroby a že se od toho očekává komerční úspěch. Jenomže, nic moc jiného v kinech není a beztak jste nikdy nic ani vzdáleně podobného neviděli. Desítky nápadů jako "jak rozstřílet raketometem dům, který se před vámi v obráceném časovém toku skládá dohromady"...a jestli si vzpomínáte na Inception, kde je bitka v hale, kde nefunguje gravitace, tak tady ji Nolan překonal bitkou, kde nefunguje časová kauzalita a smysl začne dávat, až když ji uvidíte o pár desítek minut podruhé. Jinak to nemá ani některé jiné neduhy Nolanových filmů. A pochopitelně, dost lidí to bude nenávidět jako "přechytralou ohlušující hříčku", někdy po půl hodině vypnou a budou to už jen hejtovat. Což taky chápu.

Jeden z vůbec nejlepších dokumentů na téma "jak je reprezentovaná určitá skupina lidí v kinematografii". Podrobné, faktograficky výživné, emočně silné i s dobrými racionálními argumenty přímo od trans-lidí. Myslím, že to může hodně divákům a divačkám otevřít oči. Trans-lidí je v populaci potenciálně (na základě biologických znaků) až 2 %, vyoutovaných přibližně 0, 5 %. Nejde dělat, že neexistují, nebo že jejich existence je pouhý vtip, nebo záminka ke zvracení. Dokument dokonce přesvědčivě ukazuje, že tyto reakce nejsou vůbec přirozené, ale právě kulturně naučené.

Letošní mistrovství republiky ve vycucání si scénáře z prstu právě započalo. Realističnost motivací i vývoje postav nula. Nedá se to uhrát, ani pokud jste vynikající herec.

Ženy v běhu jsou oslavou středostavovského způsobu života, jehož naplnění v současnosti uniká stále více lidem. Stylové byty, žádná traumatizující práce, rodinná pospolitost u bohatě prostřeného stolu na venkovské chalupě, pravidelný pohlavní styk ve středu, všechny pěkné chvíle natočené na videokazetách. _________ Svět, kde neexistují sousedé, chudoba, politika, internet a kdokoli, kdo by nechtěl patřit ke střední třídě. Být na tom opravdu špatně je nemožné, být bohatší je fuj, jak ukazuje příklad Kaččina šéfa, být jenom trochu alternativní taky, viz promiskuitní malíř. Jenom poctivý střed, nic jiného a nikdy jinak. Zaopatřit se, vdát se, rodit děti, zhebnout, nechat se zpopelnit a vláčet v batůžku na maratónu; žádné další horizonty. ________________________ Možná je to na záměrně neprovokativní a schválně uměřený film příliš příkré hodnocení. Co je špatného na tom, odpočinout si večer u něčeho, co tak nějak vzdáleně připomíná reálný život? Není v tom filmu aspoň trochu vzpoury, že ty ženy přece jenom někam vyběhly? _________Ve skutečnosti se tu ženám nedopřeje ani trošička rozletu. Umožňí se jim vedle domácích prací jen další dřina a pocení při běhu, který přinese pouze sňatek s chlápkem, na nějž budou dřít doma. Jistěže nejde poznat, kam přesně se budou ubírat vztahy všech dcer, ale rodinné předpoklady a vzory už tu jsou. _______________ Doba a společnost se dnes vyvinuly natolik, že západní romantická komedie zamezuje obojí ztrátě – jak v soukromém, tak v profesním životě. Česko roku 2019 se ovšem pořád nachází mezi zaostalými společnostmi, kde tvůrci filmovým postavám zabraňují v dilematu a rovnou je zbavují traumatu, že by mohli přijít o práci a osobní realizaci. Jsi žena, žádnou nepotřebuješ. Stačí ti snubák, dítě a pes. _____________ Námitka, že muži jsou v těchto komediích zobrazováni tak, že ani oni se bez žen neobejdou, neobstojí. Žádný z nich se tu necítí neúplný, nikdo na ně nevyvíjí nátlak to změnit a nakonec i to, co žena považuje za krizi, je pro ně zábava a pohodový stav. Když já dělám doma bordel, o nic nejde, když ho máš doma ty, ženo, je to tvoje ostuda. ______________ Tak takhle my si tady žijeme. Respektive, takhle o nás smýšlejí filmoví tvůrci, kteří tu chtějí být nejúspěšnější.

Když chce autor nezávazných teenagerských blbin předvést, jak filmařsky a mentálně dospěl, mohl by nejprve začít s nějakým lehčím žánrem než techno-thrillerem o nebezpečí umělé inteligence. Snímek Důvěrný nepřítel, v němž Vojtěch Dyk marně předstírá, že umí programovat, a Gabriele Marcinkové nezbývá než se neustále svlékat. ___________ Důvěrný nepřítel je primitivně technofobní film, z něhož ani nejde odečíst, čeho a proč bychom se měli bát. Cokoli, co se v domě stane nad rámec běžné chyby, například nepochopení příkazu, je čirý výmysl, který by nemohl nastat nikdy za žádných okolností, bez ohledu na to, jak technologie pokročí. Je to už čistě magické myšlení – cokoli je elektrifikované, je zároveň podle autorů tohoto filmu i digitální a online. Je možné, že někdy vlakové závory a tramvaje budou součástí nějakého počítačového okruhu, ale nikdy se nemůže stát, že jakákoli umělá inteligence, která má digitální podstatu, pronikne do čistě analogových mechanismů. Představa, že jakási nehmotná myšlenka může na dálku ovládat hmotu, patří do pavědeckého arzenálu. _______________ Archetyp nebo topos strašidelného domu, v němž hrdinové a hrdinky můžou nalézt smrt, se v hororech vyskytuje dlouho. Jenomže Důvěrný nepřítel není nadpřirozený horor, je to thriller. Jeho nakládání s technologií je čistě magické, pokleslé a iracionální. _____________ Nepochybuju, že autoři pokládají za svůj majstrštyk a hlubokou myšlenku finále, v němž se zjistí, že dům Alfred celou dobu odečítal podvědomá přání Zuzany. Podstatným a neřešitelným problémem však je, že pokud už přistoupíme na existenci podvědomí, tak k jeho obsahu se i zkušení terapeutové dostávají pouze tehdy, pokud je klient dostatečně upřímný a otevřený. Ze spleti zastřených významů původní obsahy podvědomí dostane až dlouhodobý dialog založený na vzájemné důvěře. Způsob, jakým nedůvěřivá Zuzana komunikuje s Alfredem, nedává žádný prostor k tomu, aby pomalu učící se umělá inteligence získala empatii a vůbec důvod dostávat se k něčemu, co není explicitně vyřčeno jako přání. __________________ Je poměrně značný omyl, že hollywoodské thrillery automaticky obsahují spoustu vědeckých a logických chyb. Ty nejlepší filmy (typu Matrixu, nebo děl Davida Cronenberga či Christophera Nolana) se drží velmi dobře moderních vědeckých poznatků a teprve na jejich základě si dovolují spekulovat. To ale neplatí u Důvěrného nepřítele. Správný brak je na svou brakovost aspoň hrdý. Toto je navoněný brak, který se tváří, že se díky němu vyvíjí i česko-slovenská žánrová kinematografie.

Bart Simpson zahraňuje Marge Simpsonovou. Směšný film, který si hraje na drama a humanistické umění. Nesmysl po stránce medicínské, psychiatrické, právní, bez jasných motivací jednotlivých postav. Nikdy jsem Jiřího Lábuse neviděl hrát ta špatně.

Na to už fakt skoro není slov. Totální everyday patriarchy bullshit každou půlminutu. Polovina jakože vtipů pointovaná větami "To nemůžeš pochopit, protože jsi chlap/jsi ženská". ________ Svět, ve kterém v časopise Playboy nemají HR oddělení a na recepci může ze dne na den pracovat kdokoli, s kým ani nikdo nepodepsal smlouvu; film, kde se finální Noc talentů odehrává ve dne; svět, v němž majitel časopisu je větší šupák než vyhozený šéfredaktor; mediální prostředí, kde úplně neschopný blbec dostává novinářské ceny; fantasmagorie, v níž údajný feminista okouzluje ženy neustálým "mainsplainingem", což je přesně to, co by dělat neměl. __________ Film, co vypadá, jako by ho napsal Michal Viewegh po mrtvici (viz slavný sloupek, kdy se proměnil ve svou ženu a pak si sahal na prsa a do kalhotek), ale napsali ho Radka Třeštíková a Rudolf Havlík po opici nebo lobotomii. Ani Po čem ženy touží s Gibsonem nebyl žádný zázrak, ale aspoň nějak držel scenáristicky pohromadě. Tento film drží asi jako pochroumaná záda Jiřího Langmajera a má inteligenci Dominiky Myslivcové. ________ Chcete-li to ve zkratce: Je to podobná romantická komedie jako Mechanický pomeranč. Čiré utrpení.