Wade Wright

Rád bych k tomu přistupoval opatrně páč... má to svý problémy co si budem. Stejně jako v seriálu tak i tady se jede taková ta linka "nesnaž se to pochopit, prostě to zažij". Mám s tím obrovský problém ve většině rádoby filozofickejch filmů, který se snaží být extrémně chytrý a házet srdcerivný dialogy kde se dá (Comet) a kde se výsledek rozpadá a pak nedává smysl ani v základním fungování světa. Avšak tady u toho, k tomu tak protentokrát opravdu přistupovat budu. Protože já si to prostě užil... Užil jsem si to, soucítil jsem s těma skvěle načrtnutýma postavama, užil jsem si ty pocity a náhlé změny nálad. A i teď po konci filmu to ve mě pořád rezonuje a něco to ve mě nechalo. Pokud je něco schopný vyvolat tyhle pocity, seru na to že to někdy úplně nedává smysl.

Za mě celkem promarněná šance o nějakou fakt satiristickou prdel, která by šla trochu víc za hranu a trochu víc využila už tak dost potencionálně komediální rok. Tady to popravdě po chvíli docela nudí a klouže to po povrchu. Za zmínku u mě určitě stojí Joe Keery, Leslie Jones a nakonec možná i ta Cristin Milioti, jinak ale dost slabý.

Jako nedivím se že na to studio dalo prachy. Oni se totiž při rozhodování na co padnou prachy většinou scénáře nečtou a čtou se jen náměty, no a tady ten námět co si budem je prostě kurva geniální :D. Vidím v tom ale strašně promarněného potenciálu. Dialogy jak napsané prasetem občas obohacené nějakou rádoby cool béčkovou hláškou, která sedne ale asi jen dvakrát za film. No a pak ten bez kontinuální střih, který vás jen mate a hází vás z místa na místo... Ale jo béčko je to dobrý a nebudu lhát že nejednou jsem fakt byl nucenej koutkem zavrtět do horního čtvrt horizontu.

No tak z počátku to se mnou trochu skřípalo. Celá ta expozice těch postav, důvody proč se všichni sešli, kde se sešli, mi přišel hodně zvláštní. A tak nějak jsem se nemohl ubránit dojmu toho "vedlejšího" příběhu. Jenže pak přijde finální potička a já si říkám ty vole to je vono! Neskutečně dobře vypointovaný, postavy jsou prostě svý a prodávaj ty svoje charakterní signatury, každej má prostor zazářit a do toho všechny ty linky co jsou načrtnutý prostě gradujou. U společnýho komba (vy víte co myslím) jsem skoro nedýchal. Fakt se mi líbí že Allmight je "Allmighty" jen v uvozovkách, a že u každé postavy si umím představit tu silovou hranici ikdyž ty souboje jsou samozřejmě over the top.

Je to citlivý, smutný a skutečný. Narozdíl od 'Comet' tady můžu říct, že režisér ví, jak si vás emočně pohlídat. Z celého filmu sála život a takové to teplo blízké osoby, nadruhou stranu z něj sála i neskutečná zima reálného světa. Po konci jsem se cítil jak zmačkanej papír hozenej do koše :D

Pro mě je ta Community hlavně první tři série, které jsou uvědomělé, originální, vtipné, doopravdy chytré a kde každý díl bez ohledu na to jaké šílenosti se dějí kolem, sází hlavně na skvělé hlavní postavy... No zbytek už známe. Harmonův odchod se na show extrémně podepsal a po, pravě, třetí sérii bylo znát, že nic lepšího neuvidíme. Čtvrtá série se stala "vtípkem pro zasvěcené", ale pořád tam alespoň fungovala chemie díky skvělému castu. Když se Harmon vrátil do páté série zprvu jsem byl nadšený, opět jsem viděl tu kanonádu gagů a takový ten potenciál toho, že se možná dočkáme smysluplného konce. A pak přišli odchody a hlavně odchod Troye, a to byl podle mě pro show ten hlavní zabiják. Po tom už to šlo celé do háje a na Harmonovi bylo znát, že se mu to sype jak domeček z karet. Postavy si nedrželi obličeje, byly otravní a nevtipní. U šesté série už jsem se nesmál. Jsem rád alespoň za poslední díl, protože díky němu alespoň vím co za tím vším stálo a ikdyž jsem z toho smutnej mám alespoň představu toho co bylo, a toho co Community mohlo být. Těší mě představa, že existuje paralelní vesmír ve kterém se lidé dočkali všech dílů s původním castem a tvůrci...

Obsahově naprosto prázdnej film, kterej se jen snaží navodit atmosféru, že je druhým Kaufmanem, nebo Allenem ale ve skutečnosti není vůbec nic než smleť random zhuleneckejch dialogů. Castor, nemůžu souhlasit víc kamaráde

Páni :D kde začít... No tak asi se sluší říct, že jsem uchvácen tou režií. V minulosti jsem se hodněkrát zaměřoval na nějakou doslovnost ve filmech a tady je snad nejlepší příklad toho jak by to mělo vypadat. Nějaké climaxy a překážky tady nejsou naznačené ani žádným dialogem, ani žádnou výraznou změnou tempa, ale jen a pouze pocitem. Díváte se na to a najednou si řeknete, teď se něco změnilo, něco není v pořádku. Možná tohle z ní jako prkotina, ale já jsem byl z tohohle vystříkanej možná úplně nejvíc. Celé je to melancholická procházka a možná bych to i zařadil do feel good žánru, ale nechápu jak moc empatický musíte být k tomu abyste napsali takhle citlivej scénář. A teď k těm jasnějším věcem. Herecké výkony naprosto over the top. Scarlett Johansson udělala asi ten nejlepší dabing a i bez tváře ji věříte naprosto všechno a prodává si jednu scénu za druhou. Joaquin Phoenix je chameleon to už víme, tady se jen podepisuju, ten chlápek je genius. Další věc, color grading si tady zaslouží snad půl hodinovou esej o akcentech a psychologii barev, opět jen podepisuju onanující názory. Potom se tady můžeme bavit o filozofii a o tom, že snímek možná víc než o vztahu vypráví o přijmutí samoty a nějakého vyrovnání sama se sebou... A celkově nevím co říct jakákoli další slova by byla zbytečná. Kupte si ten film, podívejte se na něj a bavte se. Myslím si že za posledních pár let tady nebyla žádná romanťárna podobného přesahu

Upřímně jsem trochu zklamanej... Akira je bezesporu vizuální klenot. Řekl bych že každej frame filmu podobně jak u Mijazakiho je kompoziční skvost a to myslím se vším všudy - paleta barev, hravost, nápaditost a v tomhle případě i taková ta líbivá surovost. Něco na tom filmu je extrémně cool, díváte se na to a říkáte si panebože tohle je tak super, tohle bych chtěl vidět v nějaké hrané adaptaci. Ne vážně, jestli se skutečně bude točit Waititiho verze tak mám adept na nejočekávanější film roku. No. A teď asi k tomu proč jsem byl lehce zklamán. Myšlenka filmu je dost silná, ale je na můj vkus podána tím způsobem kde se hraje na minimalistiku a nějakou čistou prezentaci bez snahy o nějaký citový zásah. A jsou filmy kde tohle žeru neskutečným způsobem (třeba cokoli od Scorseseho), ale tady z nějakého důvodu jsem měl po konci takový prázdný pocit. Musel jsem se dokonce podívat na ostatní komentáře, což před hodnocením moc nedělám, abych se ujistil, že jsem skutečně pochopil podstatu snímku a byl jsem opravdu smutnej, že jsem ji pochopil správně.

Já fakt nevím jak to hodnotit :D Já Lonely Island poslouchám a strašně miluju jejich humor, který chápu, že ne každému může sednout. A jo je to dementní až za hrob. Ale ty vole... Jestli mám tenhle paradokument hodnotit jako komedii tak tady není co řešit . Řezal jsem se smíchy snad co 2 minuty a každé cameo nebo nějaká trefná poznámka ohledně celebrit mě nepřestávala šokovat. Můžeme se bavit o nějakých filmových postupech nebo tady řešit cokoli po vkus až po nějakou etiku, ale o tomhle to vůbec není. Ti borci jdou totiž za hranu 4 real!