Arigato

Uznávám, že při hodnocení tohoto filmu budu pravděpodobně velmi subjektivní, ale nemůžu si prostě pomoct. Poslední samuraj vždycky byl a nejspíš asi i dlouho bude můj vůbec nejoblíbenější film. Ano, v mnoha ohledech může na diváka působit až moc přehnaně, jenže si myslím, že hlavní podstata tkví v něčem jiném, než je co možná nejuvěřitelnější vykreslení historických událostí. Jedná se o konflikt, kde na jedné straně stojí romantismus, čistota, tradice, na druhé zase modernismus a snaha dosáhnout všeho za každou cenu. Pokud bych měl říct něco ke zpracování, tak tady asi nebude potřeba velký prostor k diskuzi. Režijně skvělá práce, vizuálně a hudebně lahůdka. Hans Zimmer je zkrátka záruka kvality, asi neexistuje film, ve kterém by se mi jeho hudba nelíbila. A je to právě Poslední samuraj, který si vysloužil můj největší obdiv možná i právě díky své nezaměnitelné hudbě. Herecké obsazení je parádní, Tom Cruise a Ken Watanabe jsou zde na svém místě a neuměl bych si místo nich představit kohokoliv jiného. Jedním slovem skvost.

Existuje jen pár snímků, které mě dokážou nefalšovaně dojmout a Interstellar je rozhodně jedním z nich. Scénicky velmi půvabné sci-fi se smyslem pro estetiku. Film pojednává veskrze ve vědecké sféře, a přesto dokáže být tak lidský a emotivní. Hudba je zde za mě naprostým unikátem, perfektně se do filmu hodí a je až k nevíře, že Hans Zimmer původně ani nevěděl, že skládá hudbu pro film s vesmírnou tématikou. Naše planeta je dokonalá a žádnou takovou už nenajdeme… Že by poselství a doufejme i varovný prst pro následujících pár dekád? Třeba to bude znít jako klišé, ale každé shlédnutí mě nutí zamyslet se nad životem a jeho váhou, ale i nad světem jako takovým.

Mistrovské dílo společenské satiry. Tak jednoduše se dá tento film popsat. Parazit je brilantní směsicí černé komedie a napínavého dramatu a právem se řadí na místo jednoho z nejpůsobivějších, nejpodnětnějších a nejoriginálnějších filmů moderní tvorby, a zaslouží si každý kousek uznání, kterého se mu doposud dostalo. Jedním z předních prvků je dokonalé vyprávění příběhu, které je velice poutavé a nutí k zamyšlení. Film se zabývá tématy společenské hierarchie a mezitřídními rozdíly, ale také přirozené touhy člověka po vzestupu, a nabízí tak štiplavou kritiku moderní společnosti. Scénář perfektně vyvažuje momenty humoru a napětí a především zdůrazňuje rozdílnost podmínek a životního stylu obou ústředních rodin. Režijně bravurně uchopené, každý záběr je propracovaný a pomocí všemožných detailů či architektonických symbolů umně vystihuje kontrastní podstatu samotného filmu. Parazit se mezi mé nejoblíbenější filmy dostal velice rychle a každým zhlédnutím ho mám snad ještě radši a zkrátka na něj nedám dopustit.

„No tak bylo to hezký, ale že bych to musel vidět dvakrát...“ Ale ne, teď vážně. Dobytí severního pólu je stále mou nejoblíbenější hrou z repertoáru Járy Cimrmana. Mohl bych se na to dívat praktiky pořád. Hlášky neomrzí ani po letech a vždycky se nad nimi zasmějeme. Nejlepší lék na trudomyslnost.

„Je to jako ve velkých příbězích pane Frodo. V těch důležitých. Byly plné tmy a nebezpečí. Člověk někdy nechtěl znát konec, protože nemohl být šťastný. Jak by mohl svět zůstat, jaký býval, když se stalo tolik zla? Ale nakonec stín pomine. I stín musí skončit. Přijde nový den. A až vysvitne slunce, bude svítit tím jasněji. To byly příběhy, které v člověku zůstaly, které něco znamenaly. I když byl člověk ještě malý a nechápal proč. Ale myslím pane Frodo, že teď chápu. Už vím. Lidi v nich měli dost možností vrátit se, ale nevrátili se. Šli dál, protože se něčeho drželi... V tomto světě stále existuje dobro, pane Frodo... A stojí za to o něj bojovat!“

Příběh je velmi originální a i přes svou komplikovanost zůstává stále konzistentní. Kouzlo velkolepé audiovizuální stránky a nesmírně nápaditých vizuálních efektů zafungovalo dokonale i na mě. Navíc tolik skvělých herců pohromadě na jednom místě se jen tak nevidí. Film můžete vidět poprvé jen jednou, takže byste se měli pečlivě rozhodnout kdy a při jaké náladě se na něj podíváte.

Rozhodně můj nejoblíbenější díl série. Byť jednička byla skvělá, druhý díl využívá svého potenciálu daleko více, je akčnější, scenáristicky košatější a prostě celkově tak nějak lépe zpracovaná. Jsme ponecháni napospas mnohem většímu prostoru, který ale naopak působí daleko více skličujícím dojmem oproti svému předchůdci. Pokračování taky sleduje hned několik dějových linek, které jsou navíc plně relevantní a poměrně nepředvídatelné. A Frank Grillo v hlavní roli tady předvedl velmi sympatický výkon.

Mima Kirigoe je velice úspěšnou zpěvačkou. Když ale jednoho dne nahodile změní kariéru, z popové senzace se rázem stává dramatická herečka. Mimin náhlý posun v kariéře změnil její osobnost - musí čelit vymyšlenému přeludu minulosti, který pronásleduje její nové já. Dopomohl ale také k vývoji totální psychózy svých šílených fanoušků... Satoshi Kon byl známý tím, že plynule prolínal fantazii s realitou, vykresloval neprůhlednou rozmazanou hranici mezi klamy a skutečností. A přesně to je Perfect Blue. Chytře udržuje a pomalu poodhaluje ústřední tajemství díky naprosté duševní nestabilitě hlavní postavy. Sledujeme křehkost traumatizované oběti znásilněním, nemilosrdnost online anonymity a v neposlední řadě praktiky nejstinnější části showbyznysu... Film z důvodu zemětřesení v roce 1995 vyšel v animované podobě, nicméně tato skutečnost na kvalitě ničím neubírá, ba naopak, dle mého z hlediska zpracování a řekl bych až takové "uměleckosti" jednotlivých scén, kdy na mě nechaly zapůsobit své kouzlo originality, jsem možná raději právě za tuto verzi. Je mi jasné, že pro mnohé bude anime žánrem spíše pro děti. Pokud tomu tedy stále věříte, o to víc vám doporučuji se na tento film podívat. Abych řekl pravdu, myslel jsem si, že jsem, co se týče psychologických filmů, vcelku zocelený, ale Perfect Blue mi vyrazil dech. Při sledování ve mně nevyvolal úplně příjemný pocit. Ale v dobrém slova smyslu! Což je přesně to, co od tohoto žánru chcete. Perfect Blue je prostě perfektní...

Nerad porovnávám Příběh žraloka např. s Hledá se Nemo nebo s dalšími animáky od Pixaru. Je zkrátka jiný, je unikátní a má svůj charakter. A za to, jak se tvůrci zhostili rybího světa a kolik geniálních referencí a vtipných detailů se ve filmu vyskytuje, mají mou poklonu. Myslím si, že i samotné herce, v tomto případě dabéry, natáčení nesmírně bavilo. Sešel se zde opravdu velký počet hereckých es. Film jsem zbožňoval už od dětství, uměl jsem ho slovo od slova nazpaměť a myslím si, že se ani do teď nic nezměnilo. Jednoduchá a svižná oddechovka pro lepší den a pozitivnější náladu.