Camri

Ne.

Po všech stránkách tak dokonalý film. Příběh o lidské chamtivosti – tak prostý, ale přece zamotaný, především však nádherně odvyprávěný.

Deštivý den v New Yorku je milý, chytrý i příjemně sentimentální. Jenže: děj je sice plný zvratů, což ovšem nezakrývá celkovou plochost příběhu (minimálně ve srovnání s některými předchozími Woodyho snímky). Woody Allen zasadil svůj dosud poslední film do ulicí a barů v New Yorku a ubral existencialismu, zato přidal hodně krátkých sukní a trochu deště. Elle Fanning hraje skvěle roli potrhlé ambiciózní studentky, stejně jako Selena Gomez svou roli hašteřivé „mladší sestry”: Arizona versus New York, blondýna versus bruneta, naivita versus sarkasmus. A někde mezi tím vším Timothée Chalamet jako Gatsby, který je trochu mimo, trochu se v tom plácá, neví co se sebou, ani co s holkama. Přesto se mu nějakým záhadným způsobem daří mít štěstí ve hře i v lásce. A ano - film je protkán klišé a připomíná trochu odvar z Allenových starších filmů - ale dohromady to celkem funguje. Což by ale nešlo donekonečna, proto je dobře, že se v poslední čtvrtině filmu objeví nečekaná zápletka týkající se Gatsbyho matky. A jako vždy, Allen má neomylný vkus, co se týče hudby, která je skvěle načasovaná, tudíž mě zanechává “helpless as a kitten up a tree”. Takže přes všechna slabší místa, musím Deštivému dnu ty čtyři hvězdy dát.