Enšpígl

Až nečekaně mě dokázal vcucnout další opičí příběh. Příběh je vyprávěn velmi poutavě směrek k divákovi, vývoj příběhu totiž dokáže perfektně pořit otazníky, proč se děje co se děje a kam to všechno spěje. Aby toho nebylo málo, tak opičí společnství se blíží tomu lidskému i z hlediska překrucování myšlenek praotce opic Cesara za učelem neomezené moci jedné óbr hnusné opice s korunkou. Samostatnou kapitolou je pak vizuální stránka filmu, ta je tady fakt hodně dokonalá v tomhle ohledu to chce kino bez debat. Když půjdou kino blockbustery tento rok tímto směrem, rozhodně budu za pěkně spokojenýho parchanta.

První dvě série Ivety jsou opravdu klasa, takže jsem s nadšením sobě vlastním využil možnost jít na slavnostní předpremiéru v Lucerně, abych závěrečnou sérii mohl vidět na velkým plátně. Třetí série Ivety je tobogán emocí, který v českých poměrech nepamatuji. Ivetin osud je plný bolesti na duši, smutku a především neskutečnosté osamomělosti. Mnohokrát jsem cítil jak Iveta vysloveně hledá někoho o koho by se mohla opřít, kdo by jí dal pocit porozumění a opory, ale bohužel měla kolem sebe až neuvěřitelnej soubor kreténů a její pád na dno mně opravdu dal hodně zabrat. Některé scény, třeba s Arturem na jejich narozeninách ukážou Ivetku šťastnou, stejně jako její comeback u kterýho jsem jí držel palce víc než sobě při losování šťastných deset, ale bohužel štěstí trvá vždycky jen krátce, než se opět nad Ivetou potemní. Tvůrcům se povedla i závěrečná ttulková scéna, protože jestli tě nesrazí k zemi předchozí dění, tak závěr to udělá spolehlivě. Ano, měl bych i vyčítky, vesměs technické povahy, občas jsem slyšel špatně Artura, přespříliš makro záběrů na Ivetin obličej, ale to jsou proti té tsunami plné emocí jen banality. Anna Fialová dává Ivetu na bohyni, ale i ostatní hrají skvěle, třeba Karel Šimek jako Artur to je neskutečná dokonalá podoba a jeho scény patří mezi to málo vtipné, kdy se člověk zasměje. David Prachař jako Rychtář je taky bezchybnej, nejvíc mám v paměti první společnou scénu, kdy tam stojí naproti Ivetě, ta mluví za všechno. Filip Rajmont toho bulvárního podčlověka trefil naprosto dokonale. Iveta je klenot, který se umí pořádně trefit do srdce možná i proto, že Ivetin osud se týká všech co čtou bulvár nebo v dnešním éře dělají ze sociálních sítí stoku nenávisti, povrchnosti a laciných senzací.

No po filmu si určitě tarotové karty vykládat nenechám. Jinak tam máme mladý lidi, někdo nevěří dění, jiný naopak atd. známe, ale také je třeba říci, že smrt některých byla krutá, o lekačky se někdy film snažil až příliš často. Celkově fakt umí dát v rámci žánru nějaké to leknutí a strašidelnou atmošku.