Gwilwen

Jako reklama cestovní kanceláře na zájezd do Austrálie by to bylo výborný. Přírodní krásy Austrálie prostě zklamat nemůžou. Film mě ale bohužel zklamal, protože mi nabídl hlavně … nudu. Bohužel! Po vtipném začátku se film začal nesnesitelně natahovat a já se stále ptala: "Kdy už bude konec?" Nebavila mě forma vyprávění domorodým vypravěčem a co hůř nebavila mě ani oblíbená Kidmanka ani David „Faramir“ Wenham. Sám film neví, do které kategorie zapadnout a zbytečně nakusuje bezúčelně mnoho témat. Převychováme anglickou paničku, budeme honáky, ochráníme domorodce, budeme bojovat, zachraňovat, milovat, rozcházet se, scházet se, kouzlit, zlikvidujeme hlavního záporáka … a do toho všeho po padesátý vyhrává písnička z Čaroděje ze země Oz. Bylo toho nějak moc!

Po tak velkém očekávání následovalo zklamání větších rozměrů než kabátce Jindřicha VIII. Možná jako příběh milostného trojúhelníků nevýznamných osob bych přimhouřila oko, takhle nikoliv. Plytké, postrádající jakoukoliv hloubku postav, a tomu všemu vládne zoufale necharizmatický král. Místo opulentního lesku zbyl jen vyjedený talíř v podobě nevýslovné nudy. Charaktery postav jsou totálně zkreslené, což lze ale přičíst na vrub předloze Phillipy Gregory. To Tudorovci , ač občas/často historicky ulítávají, dokáží člověka alespoň vcucnout do sebe.

Až poté, co jsem viděla This is it, jsem si s obrovskou intenzitou uvědomila, co znamená odchod Michaela Jacksona. Byl obdivuhodným zpěvákem, skvělým tanečníkem, pokorným perfekcionistou a hluboce nepochopeným člověkem. Zvláštní vidět Jacksona v plné síle, přitom tak blízko smrti. Při sledování se ve mně bouřily dvě emoce – Michaelova hudba mě nutila podupávat si do rytmu, zatímco srdce by plakalo. Byla bych radši, kdyby tento snímek nemusel vzniknout, to by totiž znamenalo, že je Michael naživu.

Rowla ještě nezačala v kavárně na kus ubrousku psát ságu o Harrym Potterovi a Macourek s Vorlíčkem už načrtli perfektní dospělácký vodnický svět "utopený" ve světě normálních smrtelníků. Škrcení, topení, lovení dušiček ... to je holt kumšt. Hlavně, když jsou vodníci na vymření. Zejména ti vltavští, na které číhá ženská, chlap nebo kus krvavé tlačenky za každým rohem. Moderní, ironické, vtipné, nadčasové. Za takové téma by teď tvůrcům hollywoodská studia utrhala ruce.

Čert vem střední věk! Energická Meryl Streep a její kamarádky křepčí jako mladice a spolehlivě trumfují generaci mladší. Viděli jste snad někdy „paní Weasleyovou“ honit po střeše „Štrupli Billa“? Svěží muzikál zahalený do teplého řeckého sluníčka a provoněný skvěle interpretovanými vypalovačkami od Abby (až na ubrečené kvílení Pierce Brosnana). Upřímně řečeno bez „renesance“ Abby by se film zařadil mezi všední romantické komedie, ale tahle „vražedná“ kombinace mi vyloudila často na rtech úsměv. Navíc Colin Firth v závěrečném úděsném barevném kostýmu mě totálně uzemnil. 3,5*

Nadvláda draků na zemi a hrstka statečných proti nim. Draci proti vrtulníkům a tankům – to mi k sobě zkrátka nepasuje. Starosvětsky upřednostňuji saně bojující proti rytířům v blyštivé zbroji. Již samotné apokalyptické filmy se svojí bezútěšností nemám ráda, natož tento do fantasy špatně fušující paskvil. Nepomohla ani přítomnost Gerarda Butlera a po hodině utrpení jsem boj s draky a hrdiny nelítostně ukončila stisknutím tlačítka off.

Rozevláté havraní vlasy, korouhve, se kterými si pohrává větřík, armáda v blýskavé zbroji a samotní hrdinové v jednoduchých ale efektních hávech, které se rozvíří při neuvěřitelných „leteckých“ bojových scénách. Příběh nabytý estetikou a exotikou pro Evropana jistě přitažlivou. Navíc každá etapa originálně pohroužena do odlišných barevných kompozic – krvavě rudé, blankytně modré, zlatavé, zelinkavé i bělostně nevinné. A tohle všechno dává dohromady vizuálně velice pěkný prožitek. 3,5*

Obtloustlý, nezkušený a zoufale neschopný realitní makléř „Fantozzi“ má poslední možnost jak si zachránit svůj flek. Prodat zámek kdesi v Transylvánii (jen půl hodinky cesty z Říma). Nebude to ale jen tak – zámek má vskutku vybrané „nájemníky“ – slepý sluha, Quasimodo, advokát Frankenstein, sám velký hrabě Vlad s pohlednou sestrou a hromada nemrtvých. Po úvodní celkem vtipné sekvenci následují bohužel naprosto prázdné minuty. Všechno připomíná rozhrkanou jízdu atrapou strašidelného zámku. Transfúze by byla na místě, nuda mi doslova upíjela krev.

„Lidé mají radši legendy než pravdu.“ Co je ale pravda a co legenda? Bathory jako největší vražednice všech dob, nebo oběť mocenských bojů, kterak ji velmi přesvědčivě zobrazil Jakubisko. Ať už je pohřbená pravda jakákoliv, Jakubisko natočil na slovenskočeské poměry skutečnou historickou kostýmovou podívanou a ty peníze jsou na ní vidět. Jakubisko přímo poeticky čaruje s obrazy, hýřivost a kýčovitost uherského dvora kontrastuje s temně chladnými zákoutími mučíren a jejich stěn potřísněných krví. Karel Roden vystřihuje už poněkolikáté charismatického záporáka a krásná Anna Friel mu je víc než výbornou soupeřkou. Jediného koho podezírám z toho, že si dal krvavou lázeň, je Hans Matheson. Od „Avalonu“ se totiž vůbec nezměnil a vypadal setsakramentsky dobře. Slabinou je poněkud dlouhá stopáž a komické duo Polívka-Mádl , které bylo pro mě spíše rušivým elementem. Ostatně druhý jmenovaný by za „vycí“ scény zasloužil ránu karabáčem. 3,5* zaokrouhluji nahoru.

Název sice evokuje uchechtanou teenagerskou taškařici, ale zaplať pánbůh ve skutečnosti se jedná o křehký hořkosladký příběh jednoho podivného přátelství dvou osamělých mužů (Jean-Paul Rouve, Gérard Depardieu), kteří se pomocí seznamovací agentury a návštěv „stolů pro nezadané“ na svatebních hostinách (kam nebyli pozváni) zoufale snaží najít tu pravou. Nepřiléhavý název udělal z filmu velice příjemné překvapení