Struhy

Přímočarost a abscence jakýchkoliv klišé dělá z tohohle snímku solidní drama, po jehož shlídnutí potřebujete pár minut na rozdejchání. "The hopeless emptiness? Now, you've said it. Plenty of people are on to the emptiness; but it takes real guts to see the hopelessness."

Myslel jsem si, že Statečné srdce zůstane jediným filmem, u kterýho se mi kdy chtělo brečet. Zmýlil jsem se. Ne, že by se mi zrovna vlejvaly slzy do očí, ale Efter Brylluppet mě po emotivní stránce rozházel jako už dlouho nic.

Lidská krutost nezná hranic. Důkazem toho může být Rwanda 90. let, která je důvěryhodně vyobrazena v tomto filmu.

Oceňuju, když mě film donutí přemýšlet a drží si mojí pozornost až do konce. Tady se to podařilo.

Jeden z dalších pohledů na posmrtný život. Tentokrát na trošku jinou - celkem zábavnou - notu. Lehce nadprůměrný odpočinkový film.

Seversky chladné. Lidsky nechutné. Hezky zpracované. 106 minut filmové bašty.

Když se v tom nebudete zbytečně šťourat a prostě se jen budete bavit (za předpokladu že máte rádi Hvězdnou pěchotu), tak "It's a good day to watch this movie".

Mňam. Všechna ta slova o ženské kráse ... svatá pravda! Velmi "vnímavý" a zajímavě pojatý film.

"Through that last dark cloud is a dying star. And soon enough, Xibalba will die. And when it explodes, it will be reborn. You will bloom and I will live." Krása.

Jííííízda! A to speciálně závěrečných několik desítek minut. Ten střih, hudba, všechno ... Dynamite!