kinej

Obzvlášť úvodních cca 7 až 8 epizod je fakt povedených a sympaticky napínavých. Tyto díly nejsou ani tak o příběhu, jako spíš o hraní si se žánrem a atmosféře, jejíž budování ovládají režiséři skvěle. Divák si od návalu duchařských scén neodpočine. Pak ale začne seriál pomalu spět ke svému konci a tvůrci začínají vysvětlovat a dořešovat osudy jednotlivých postav, kterých je v seriálu najednou až příliš. Dějová linie pak začíná být přetížená a překombinovaná a je to trošku daň za to, že tvůrci v úvodu chrlili jeden hororový námět za druhým. Když pak nastane čas uvést vše do logických souvislostí začíná to trochu skřípat. Závěrečná epizoda mě také moc nenadchla, ale to je asi věc názoru. Každopádně velice dobře udělaný seriál, který mě tak po 70% své stopáže opravdu bavil víc než 99% filmových hororů.

Příběh Nebeských dní sice není nijak mimořádný, ale to je jediná slabinka tohoto Malickova opusu, která je však plně přehlušena ostatními krásami, jež tento film nabízí. Na prvním místě bych vyzdvihnul mimořádné krásnou práci s kamerou Nestora Almendrose, která mi ať již kompozicí, estetikou či barvami evokovala mistrovská díla impresionistů. Spousta záběrů (např. lidí při práci na poli) působí jako ožvilé pohyblivé obrazy géniů. Kameraman by ale nemohl natočit takovou krásu, bez režisérova poetického pohledu na svět, či jeho osobitého vedení herců. Jejich herectví zde není postaveno na pronášení dialogů, ale spíše na vyjadřování emocí. Díky pocitovému herectví a mistrnému střihu, tj. rychlým sledům propracovaných záběrů ze života na farmě a v okolí, má film punc špičky ledovce, kdy Malick s málem slov vlastně odvypráví mnohem více, než by divák čekal že v 90 minutách lze. A to je podle mě skutečné umění.

Nebýt zvrásněných čel, prořídlých vlasů a kulatějších siluet hlavních představitelů, tak bych i uvěřil, že těchle šest dílů mohlo klidně vzniknout někdy mezi 1. až 4- sérií.

Na sérii o Zatoichim celkem průměr. To co dělá tyhle filmy něčím pozoruhodné rozhodně nejsou zápletky, ale ústřední postava. Konkrétně pak vtipné scény a akční scény. Zatoichiho pomsta sice chvílemi vtipná je, ale takových momentů bohužel moc není a akční scény jsou vysloveně průměrné. Nejlepší scény jsou ta s vyplazováním jazyka a pak jak klasicky slepec zase povodí švidnlíře při házení kostek.

Životem a dobou chtěl asi John Huston říct hrozně moc věcí o světě, o životě a jeho smyslu, ale sdělil toho tolik, že se všechno ve filmu pere se vším a nic tak nedává smysl. Pěkně natočený a zahraný sled epizodních událostí bez lineární dějové logiky.

Ve Spartakovi jdou tvůrci s úpornou snahou cpát do každého záběru krev, sex a když ani jedno nelze, tak alespoň vulgarismy tak daleko, že to hraničí se směšností. Neboť vše je podířízeno tomuto cíli a vše ostatní je druhořadé. V některých scénách spolu například dvě postavy hovoří co dál a na pozadí někdo jen tak mimoděk souloží. Všechny tyhlety efekty působí jako (marná) snaha zamaskovat banální prázdnotu příběhu a milostných dialogů typu:,,Měl jsi pravdu, že není jednoduché někomu useknout hlavu.“ „Naučím tě to.“ A jednotlivé postavy taky nejsou žádní Hamleti (psychologicky, ani herecky a konec konců ani mentálně). Samotný Spartakus a ti ostatní dobří připomínají svým charakterem Rychlé šípy, jen místo sbírání bobříků sekají římanům končetiny. Záporáci jsou pak pochopitelně jejich přesný opak. Smějí se když z někoho stříká krev atd. Nějaká hlubší psychologická studie zla nehrozí. Nejslabší z HBO.

Skyfall je od dob filmů Seana Conneryho nejlepší bondovka. Asi kvůli její vyrovnanosti a stylovosti. Tvůrci si konečně vystačili s tím co od začátku mají, přestali do filmu křečovitě tlačit tuny nesmyslných hi-tech až sci-fi hraček a Skyfall tak nepůsobí jako katalog (byť dobře natočený) lusuxního zboží, exotických destinací a drahé módy. Samotného Bonda nechali být tím kým v začátku byl, tj. nereálným nadčlověkem jehož činy občas sympaticky koketují s reálnem (ale zase ne moc) a jehož dobrodružtví by se snad mohly stát, kdyby po světě běhali tajní agenti s nadliskými schopnostmi a prohnilí géniové dost šílení na to se jim postavit. Od tohoto pojetí se bondovky s Moorem odklonili a definitivní návrat ke kořenům přinesl až Skyfall. Herecky je postava Bonda povedeným mixem tradice nastolené Connerym a Craigova hutného charisma, což z něj činí druhého nejvýraznějšího představitele celé série. A režisér Mendes udělal také skvělou věc, nechal ty kvalitní herce, které má k dispozici pro změnu zase jednou hrát. Po shlédnutí minulé bondovky jsem si říkal, že tahle série je už vyčerpaná, nemá nic moc co nabídnout a že by nebylo od věci Bonda zabít. Ale pletl jsem se.

Baraku jsem viděl tolikrát, že jsem si myslel, že už mě nemůže ničím překvapit. Než jsem si ji koupil na Blu-ray. Samotný záznam je naskenován z filmového pásu v 8K a údajně se jedná o technologicky nejdokonalejší disk co existuje. No a je něm i tenhle dokument, která obsahuje docela slušnou nálož informací z natáčení, které, vzhledem k tomu že stálý štáb tvoří cca 5 lidí, muselo být dost dobrodružné. Fricke a spol. vypravují o tom jak se obtížně museli dostávat na téměř zakázané lokace v Kambodži, jak museli někde uplácet, jinde málem havarovali s letadlem atp. Svým krátkým komentářem dokument obohatila i samotná Lisa Gerrard a z jejího krátkého monologu téměř mrazí v zádech. Jinak mám moc rád tento film včetně dvojky (Samsara) i Qatsi trilogii a nikdy nevím, který z těchto projektů je lepší. Po shlédnutí tohoto dokumentu ale lehce pro Frickeho hraje jeho technokratický perfekcionismus, díky němuž je v restaurované verzi k vidění neviděné.

Hodně slušný animák, který určitě patří k tomu nejlepšímu co fenomén Batman nabízí, je důkazem toho že Frank Miller je považován za velikána komiksu oprávněně. Jeho verze zrození je někdy na půli cety mezi tím co nabídli ve filmech Burton a Nolan, zároveň je však ještě o něco temnější a je jasné, že Nolanův Gotham se nevyskytnul zničehonic, ale má svůj původ právě v příbězích Franka Millera. Podobností je tu spousta. Konečně má také nějaký komiksový animák důstojné technické provedení. Kresba a animace je na úrovni anime seriálů a solidní je i hudební doprovod. Klidně bych se vydžel dívat i déle než něco málo přes hodinu.

Nudný dokument o natáčení špatného filmu na který se měli Spielberg s Lucasem už raději vykašlat. Jelikož většina rozhovorů je z doby natáčení, nějaká objektivní sebekritika nehrozí, spíše klasické velebaní všeho a všech. Dvě zajímavosti se v něm najdou. Jednak důkladný popis skvělých rekvizit vyrobených stuidem WETA a také lze ve dokumetnu vypátrat to co film zabilo nejvíc. Postprodukce. Zejména možnosti dnešních digitálních efektů dali Křišťálové lebce polibek smrti a napáchal na něm neodvratné škody. Bez nich by do tohohle Indyho nešlo vložit takové vychytávky jako trapného hlodavce (první záběr), trapné opice, nebo vysloveně špatnou honičku v džungli, zejména její infatilní zakončení a mohl tak být alespoň jen o trochu horší než chrám zkázy.