Poslední recenze (20)
Ženy v běhu (2019)
Nečekal jsem žádný zázrak, ale přece jenom jsem byl zvědavý na mimořádně komerčně úspěšnou komedii. O to větší bylo zklamání. Sice jsem se několikrát zasmál Ondřeji Vetchému, který film trochu zachraňoval, i když i jeho prvoplánový humor ve mě někdy vyvolával pocity trapnosti. Film je determinován špatným scénářem, laciným humorem, neuvěřitelně špatným soundtrackem, trapnými dějovými liniemi(příběh prostřední dcery) a výsledkem je hloupé a průměrné nic.
Hlasy (2014)
Voices, thousands, thousands voices. Nesnáším růžovou, ale ode dneška asi změním názor. Bizarní multižánrová záležitost, která má svou nezaměnitelnou poetiku. Scénář je velmi sofistikovaný, atmosféra filmu dokonalá. Ryan Reynolds jako příjemný mladý muž, který si umí získat lidi. Děvčata kvůli němu někdy ztrácejí hlavu. Precizní a v každé chvíli propracovaná sonda do myšlení schizofrenika. Film boří všechna filmová klišé romantické komedie právě jenom schizofrenním chováním hlavního hrdiny. Emoce diváka přecházejí od smíchu, přes napětí, někdy až k tísnivým pocitům. Happy song na závěr potvrzuje, s jakým nadhledem byl tento geniální, originální film natočen. I když film postrádá jistou větší hloubku dávám 90 procent za kocoura Whiskase, Happy song, a opravdu nevšední poetický filmový zážitek.
Fenomén (1996)
Film jsem viděl v roce 96 v kině a už tenkrát mě moc nezaujal. Osvícení měsícem je laciná berlička scénáře. Není to ani žádný filmový majstrštyk. Snímek je navíc žánrově neukotvený a přechází postupně do melancholie a patosu, v závěru se snaží prvoplánově působit na emoce. Námět sice není nijak originální, ale herci zahráli slušně a při sofistikovanějším scénáři z toho mohl být dobrý film.
Poslední deníček (6)
Voices
Voices, thousands, thousands voices. Nesnáším růžovou, ale ode dneška asi změním názor. Bizarní multižánrová záležitost, která má svou nezaměnitelnou poetiku. Scénář je velmi sofistikovaný, atmosféra filmu dokonalá. Ryan Reynolds jako příjemný mladý muž, který si umí získat lidi. Děvčata kvůli němu někdy ztrácejí hlavu. Precizní a v každé chvíli propracovaná sonda do myšlení schizofrenika. Film boří všechna filmová klišé romantické komedie právě jenom schizofrenním chováním hlavního hrdiny. Emoce diváka přecházejí od smíchu, přes napětí, někdy až k tísnivým pocitům. Happy song na závěr potvrzuje, s jakým nadhledem byl tento geniální, originální film natočen. I když film postrádá jistou větší hloubku dávám 90 procent za kocoura Whiskase, Happy song, a opravdu nevšední poetický filmový zážitek.