Nancy

Pominu teď všechno to, jak Američan nemůže vystihnout japonskou kulturu, jak se angličtina k japonskému prostředí a "šikmookým" hercům nehodí atd. Viděla bych tu ještě jeden problém a zároveň řešení: v zájmu chudáků diváků, bych střihačovi přiostřila nůžky. Příběh je sice poutavý a zajímavý, první půlka mě vážně hodně bavila, ale když už u filmu sedíte skoro dvě a půl hodiny a cítíte, že to není nutné, že by tomu klidně hodina a třičtvrtě stačila, tak to už není dobré. Bohužel je teď taková móda, že jakmile nemá snímek přes dvě hodiny, zdá se příliš krátký nebo co... kde jsou ty časy, když byla průměrná stopáž snímku hodina a půl a jakmile měl snímek dvě hodiny, tak už to bylo vážně něco. Délka je asi to jediné, co mi na Geishe vysloveně vadilo. To jsem si i na tu angličtinu časem zvykla... Celkem škoda, začínalo to docela slibně.

Jak na točit zajímavý film o ničem? Jednoduché. Stačí sehnat dobré herce, ale samozřejmě hlavně vymyslet výrazné postavy se zajímavým charakterem. A na tom je v podstatě krása tohoto filmu. Ani náhodou na něm nezaujme děj, který je takový nijaký a po těch několika dnech, co uplynulo od doby, kdy jsem ho viděla, si nevzpomínám, o čem to vlastně pořádně bylo. Co si ovšem moc dobře pamatuji, jsou postavy a celková atmosféra filmu, kterou jistě doplňuje i herecký výkon mladé Scarlett Johansson, která na každém záběru přímo září. Její kolegyně Thora je také skvělá, ale Scarlett mě osobně zaujala daleko víc, ačkoli se její postavě film téměř nevěnuje, což je podle mě docela škoda. Zmínila jsem se sice, že si děj vůbec nevybavuji, ale snímek jako celek je takový milý, příjemný a pohodový, takže by zapomenout na něj byla velká škoda. Na plné hodnocení to sice nestačí, ale čtyři hvězdičky má Přízračný svět naprosto právem.

Něco tak šíleného může vymyslet snad jen Japonec. Sexy andělíček každých 5 minut urazí hlavu svému nejlepšímu příteli, aby ho pak následně zase přivedl do světa živých. Co mě ale překvapilo mnohem víc je to, že se mi to i při své ulítlosti vážně líbilo. Po zhlédnutí prvních dvou dílů jsem si nebyla jistá, co si o tom (a zejména o tvůrcích) mám myslet, ale po skončení posledního dílu jsem už jen litovala, jak to je krátké. Dokuro, ale i ostatní postavy, jsem si během těch 8-mi dílů stihla dost oblíbit (ačkoli si narozdíl od pánské části publika rozhodně nepřeju jednou objevit ve svém pokoji onoho okouzlujícího andílka ;)) a z titulní písničky nemůžu ještě teď. Už i samotné animace jsou nádherné a když se k tomu ještě dodá ten správný příběh... Asi jeden z nejpraštěnějších počinů, co jsem kdy viděla, ale zároveň jeden z nejlepších.

Jsem celkem ráda, že mé očekávání ohledně nového Konga nebylo tak velké, jako u jiných – nedošlo alespoň ke zklamání. Není to vlastně vina ani Jacksona ani kohokoli jiného, kdo se podílel na nejnovějším zpracování King Konga, ale celý příběh o téhle přerostlé opici (starší adaptace nevyjímaje) mi přijde poměrně nezajímavý a popravdě nechápu, co na něm publikum a tvůrci tak vidí, že už byl tolikrát zfilmován. Jacksonovo zpracování vidím jen jako přehlídku na pohled působivých, ale hodně natahovaných digitálních soubojů (ať už s dinosaury, hmyzem nebo netopýry). Často jsem měla problémy se soustředěností a chvílema jsem i zápasila se spánkem. Ono se totiž na plátně kromě těch rvaček skoro nic nedělo. Stopáž je prostě přehnaná, ne že ne. Na druhou stranu filmu nelze upřít krásné záběry ať už na ostrovní floru nebo na New York 30. let. Ale co... tak hlavně, že si Peter splnil ten svůj dětský sen a dušička má klid.

Tak tohle mne opravdu nebavilo. Celý film jsem se šíleně nudila, bylo to odporně natahované a nejvíc konec, kdy už jsem byla hrozně ráda, že jdou titulky. Jednotlivé postavy se mi pletly (ještě jsem děkovala, že aspoň jeden má obvázanou ruku a tudíž, pokud není zabírán jen do pasu, jsem vždy věděla, o koho jde) a na korejská jména opravdu pamatováka nemám. Co se dá pochválit jsou akční scény, ale ty mě nedonutí, abych to ohodnotila lépe. Možná to bylo tou pozdní hodinou nebo na mě třetí film v korejštině s anglickýma titulkama byl už moc, ale málem jsem u toho usnula. Ještě štěstí, že May a Hogun měli náladu si povídat. Děkuju Vám, hezky jsme si pokecali.

Bez pochyby výborný film pro toho, kdo nečetl román Charly ani povídku Růže pro Algernon. Já jsem ale právě z té druhé skupiny a tudíž film neodpovídá mým představám, které vznikaly při čtení této asi nejlepší povídky, jakou jsem kdy viděla. Cliff Robertson je výborný, ale přecejenom jsem si Charlyho představovala trochu jinak. Při druhém zhlédnutí ale musím uznat, že se jedná o velice zdařilý snímek, který sice díru do světa nikdy neudělá, ale je to docela škoda. Nakonec jsem se rozhodla, že s klidným srdcem pozměním hodnocení na 4*, protože si takovýhle film nezaslouží mít ode mne tak málo.

Opravdu vtipná (!) komedie s výborným Jeanem Lefebvrem. Už dlouho jsem se u ničeho tak nenasmála jako právě u Slavného dne. Hlavně první půlka byla vynikající - obyvatelé malé francouzské vesničky schovávají jídlo a dobytek před německými vojáky (při scéně v kostele už jsem se opravdu málem válela po zemi), druhá sice trochu pokulhávala, došlo na klasické komediální prvky (hrdina po někom pátrá, nakonec se minou, dojde k nedorozumění atd.), ale ani to mi zážitek z první části nezkazilo. Slavný den sice není žádný velkolepý film, jako televizní úplně stačí, ale možná proto mě tolik překvapila jeho vysoká úroveň. Tyhle tři hvězdičky jsou možná nejlepší tři hvězdičky, jaké jsem kdy udělila.

Jednoduše taková Cesta do pravěku pro starší. Bohužel jí ani těm nemůžu doporučit. Celkově ve filmu nebyla jedinná napínavá scéna, vyjímečně nějaká trochu zajímavá a jinak jen nuda... Prvních patnáct minut je asi nejzáživnější část, sice není únos ponorky a jednotlivé přetahování o ni mezi "hodnými" a "zlými" žádná úchvatná pasáž, která by se zapsala do filmových dějin, ale to, co přijde potom, je něco šíleného. Obě skupiny se dají dohromady a spolu čelí překážkám neznámého světa, postupně proplouvají jednotlivými obdobími pravěku a poznávají stále vyvinutější lidské druhy. Na závěr nás samozřejmě nepřipraví o rádoby napínavou scénu a hodinu a půl očekávané konečné poučení a spásný nápis "Konec". Určitě to není největší shit, co jsem kdy viděla, ale aspoň s těma efektama se dalo něco udělat.

Opět nudný průměr... Zatím jsem v Imaxu opravdu neviděla nic, co by stálo za to. Největší zážitky si jako vždy odnáším z úvodních titulek, kdy je každý hotový z toho, že mu písmenka "Oskar" přijedou až pod nos. Pak jste ještě chvíli hotoví z třetí dimenze, ale pak (jak říká také k0COUR) se vše už jen líně vleče v podobě poučného, ale poměrně nudného dokumentu, jakých chodí tisíce na Discovery nebo National Geographic. Jedinná opravdu krásná a působivá scéna je, když vám z vesmíru přiblíží Zemi až někam na dno oceánu. Pokud jste ještě v Imaxu nebyli, tak budete možná dvojnásobně nadšení (asi jako já na T-Rexovi), ale pro ostatní to už je jen další 3D dokument. Zážitek z kina ale může být ještě horší a to v případě, že bude na vašem představení přílišná koncentrace ukecaných malých děcek. V mém okolí bohužel seděli 4, které se hádaly a neustále komentovaly jednotlivé tvory slovy "fůůůj" nebo "jůů", popř. se za mnou ozývalo pokaždé "Dědečku, co to je?" nebo "Hele, dědo, zeměkoule!". To pak máte chuť jednu těm smradům ubalit a z filmu už nemáte vůbec nic. No, to už jsem se opět dostala jinam... Každopádně je to zajímavé podívat se pod moře, ale chtělo by to trochu ozvláštnit a dochutit.

Opravdu velice příjemný pořad o vaření, který zaujme i mě - naprosté kuchařské pako. Průvodkyně pořadem a kuchařky zároveň jsou neskutečně příjemné ženy, které by i o vejci dokázaly rozprávět dlouze a s humorem. Tam, kde se v běžných kuchařských pořadech používají okoukané hlášky jako "Teď přidáme žloutky....... tááááák...", rozpovídají se dámy o tom, jak si bílky samozřejmě nechají, aby si udělaly pleťovou masku a na slavnost byly krásné. Každá jiná žena jejich rozměrů by se dokázala urazit při jakékoli narážce na její šířku, ale tyto dvě se svými proporcemi dokáží chlubit a samy si ze sebe udělají legraci. Asi jediné vaření, které mne opravdu baví.