Thorn

Ačkoliv Neuvěřitelný Hulk rozhodně není filmem zcela bezchybným a dokonalým a svému staršímu předchůdci se vyrovnat nedokáže, přesto se pořád jedná o zdaleka nejlepší film, jaký nám kdy filmové studio Marvel nabídlo. Snad jen s výjimkou druhého Kapitána Ameriky se totiž jedná o jediný marvelovský film z nové vlny, který lze brát zcela vážně a seriózně. To je něco, čeho si já osobně velice cením. Zapomeňte na všechny ty infantilní a přihlouplé vtípky, zapomeňte na scénky jako vystřižené z nějaké parodie a hlavně zapomeňte na všechny ty bezduché zápletky na jedno brdo. Neuvěřitelný Hulk je v tomto ohledu zkrátka jiný. Už jen ten začátek, kdy se tvůrcům velmi šikovně podařilo celý příběh zrestartovat, aniž by přitom jakkoliv opakovali věci z předchozího filmu. Hned od začátku tu tak máme zcela nový a originální příběh, který sleduje Bruceovu snahu zbavit se svého monstrózního zeleného alter ega. Zároveň se také snaží znovu zkontaktovat se svou velkou láskou Betty. Tomu však stojí v cestě dívčin otec, generál Ross. Bruce pak navíc zjistí, že člověk, kterého považoval za svou velkou naději na vyléčení, má své vlastní nekalé úmysly. Tento film má všechno, co by měla správná komiksová adaptace obsahovat. Napětí, akci, sympatické postavy, nečekané zvraty a samozřejmě i nějaké ty podněty k zamyšlení. Ano, uznávám, že těch podnětů je tu už mnohem méně než v předchozím filmu od Anga Leeho. Na druhou stranu se však zase výrazně přidalo na akci a musím říct, že filmu to rozhodně prospělo. Hulkovým hlavním protivníkem se tentokrát stává Emil Blonsky známý také jako nestvůrný Abomination. Pro první díl je to bezpochyby skvělá volba. To také potvrzuje i našlapané finále, které je hotovou akční lahůdkou. Co se týče hereckého obsazení, tak to je dle mého názoru naprosto prvotřídní a jen stěží bych si dokázal představit nějaké lepší. Kdo zná komiksového Hulka, musí uznat, že Edward Norton je pro roli Bruce Bannera jako stvořený. Svým vzhledem i chováním tu postavu prostě vystihuje daleko přesněji než Erika Bana nebo snad nedej bože Mark Ruffalo. Liv Tyler je zase přesně tou křehkou dívkou, kterou by Betty Rossová určitě měla být. William Hurt je jako Thadeus Ross správně odporný a o Timu Rothovi jako Emilu Blonském ani nemluvě. Podle mě je to jedna z nejlépe obsazených postav ze všech marvelovských filmů vůbec. Film má vynikající efekty, výpravu i hudbu. Bannerova úvodní honička s vojáky je prostě skvělá. Stejně tak i všechny další akční scény. Tichá scéna s Betty a Hulkem v jeskyni je však tou úplně nejpůsobivější. Ta scéna je přímo převzatá z komiksu a ve filmu funguje naprosto perfektně. Co k tomu říct víc. Toto je prostě komiksová adaptace z doby, kdy ještě Marvel uměl točit dobré filmy a cílil i na trochu sofistikovanější publikum, než jen na to pubertální. Obrovská škoda, že nevznikly žádné další díly v podobném duchu a s Edwardem Nortonem v hlavní roli. Já osobně bych to velice uvítal. No nic, tak alespoň náležitě ocením tento nanejvýš vydařený samostatný kousek. Po dlouhém váhání nakonec dávám plných pět hvězdiček, protože film Neuvěřitelný Hulk neztratil ani po letech nic ze své komiksové poetiky a neobyčejného kouzla.

Proboha, co to mělo být? Je vidět, že v dnešní době už asi může oskara získat kdejaká ptákovina. Něco tak absurdního, prapodivného a bizarního jsem už opravdu hodně dlouho nikde neviděl. O co přesně že tu jde? Jedna vykutálená rodinka sociálních příživníků přijde na vychytralý způsob, jak si trochu finančně přilepšit na úkor svých úspěšnějších spoluobčanů. Bohužel se postupem času celá věc značně zkomplikuje a vše nakonec dospěje k poměrně neradostnému vyvrcholení. Během toho však film vystřídá snad všechny možné žánry, jaké si člověk dokáže představit. Víte, já znám spoustu lidí, kteří věří, že pokud film různě mění žánry, tak je to bůhvíjak průkopnické a originální. Já však tento názor bohužel nezastávám. Smyslem žánru je to, že divákovi hned na začátku poskytuje jasnou informaci o tom, co může od daného díla očekávat. Například když je nějaký film popisován jako romantická komedie, je zřejmé, že se na něj budou dívat především lidé, kteří mají rádi romantiku a humor a ne třeba fanoušci válečných akčních dramat. Právě proto je velmi důležité, aby každý dobrý film důsledně respektoval a ctil svůj žánr. Ještě důležitější je však to, aby si každý dobrý film dokázal po celou svou stopáž udržet konzistentní tón. Jako typický příklad toho, jak by to mělo správně vypadat, bych tu uvedl třeba Smrtonosnou zbraň 3. Tento film dokáže být chvílemi velice seriózní, temný a drsný a chvílemi zase zcela odlehčený, vtipný a komický. Přesto je v něm však po celou dobu zachován jednotný konzistentní tón. Když se teď vrátím zpátky k filmu Parazit, tak u tohoto snímku žádný konzistentní tón rozhodně zachován není. Tato podivná všehochuť je v jednu chvíli ryzí komedií a chvíli zase nadmíru temným psychologickým dramatem. Ty přechody mezi jednotlivými žánry a celkovým laděním jsou tak šílené, že se člověk vůbec nestačí divit. Je to asi jako kdybyste se dívali na nějakou pohodovou rodinnou komedii a najednou tam na vás vybafla scéna brutálního mučení a krvavé masové vraždy. Takhle se prostě filmy točit nedají. Ona žánrová nestálost však není ani zdaleka jediným problémem tohoto snímku. V Parazitovi totiž nevystupují žádné obyčejné lidské postavy, s nimiž by se mohl divák nějak ztotožnit a soucítit s nimi. Všichni členové ústřední chudinské rodiny jsou prvotřídní hajzlíci. Bohatí snobové, pro které pracují, pak rozhodně nejsou o nic lepší. Dokonce i z té předchozí služebné a jejího manžela se nakonec vyklubou pěkní zmetci. To vše je pak ještě vyšperkováno naprosto amatérskými hereckými výkony. Nevím, jestli byl někdo ze zúčastněných skutečným profesionálem nebo zde hráli jen samí neherci, ale každopádně to bylo opravdu tristní. V takovém případě je pak samozřejmě velmi těžké se do filmu nějak vcítit, když jsou vám všechny hlavní postavy dokonale odporné a k tomu navíc i špatně zahrané. No a do třetice je tu pak ten problém, že Parazit neobsahuje absolutně žádnou myšlenku či morální poselství. Opravdu. Ten film je tak prázdný, až je z toho člověku stydno. Co mělo to všechno vlastně znamenat? Měla to snad být výpověď o neutěšené situaci chudých lidí žijících v Jižní Koreji? Nebo naopak kritika těch bohatých? Je potřeba upozornit, že hlavní hrdinové se do problémů nedostanou proto, že jsou chudí, nýbrž proto, že jsou to bezcitní parchanti, kteří by klidně nechali pomalu a bolestivě umřít dvojici nevinných lidí. Co se týče těch boháčů, tak u těch to chování taky není dáno tím, že mají hodně peněz, nýbrž tím, že jsou to prostě povýšení idioti. Film tak vlastně nevypovídá vůbec o ničem, protože v každém jeho okamžiku si divák může kdykoliv říct, že slušný člověk, ať už bohatý či chudý, by se takto přece nikdy nechoval. Na závěr bych ještě podotknul, jak moc mě zaráží pochvaly typu "tento film je jiný než ostatní". Podívejte, kdyby někdo natočil dvouhodinový film o tom, jak někdo spí v posteli, tak to samozřejmě taky bude něco úplně jiného, než na co jsme zvyklí. Jak už jsem ale říkal, takto prostě filmy točit nelze. Doufejme, že to snad jednoho dne pochopí i jihokorejští filmaři.

Mortal Kombat je filmem velice zvláštním. Vlastně tak zvláštním, že jsem ani dlouhou dobu nevěděl, jak bych k němu měl přistupovat. Tento snímek totiž dokonale klame tělem. Na první pohled se tváří jako nějaká přihlouplá mlátička, ale to je opravdu jen takový první povrchní dojem. Ve skutečnosti se totiž jedná o film až překvapivě chytrý a důmyslný. Tam, kde je na první pohled vidět jen obyčejná akční zábava, se ve skutečnosti skrývá něco mnohem hlubšího. A tím něčím je bezmála pochopení základních lidských obav a tužeb. Toto je krásně ilustrováno na postavách tří hlavních hrdinů. Liu Kang je zcela ovládán pochybnostmi a pocitem viny ze smrti svého bratra. Sonya Blade je zase natolik hrdá, že za žádných okolností nedokáže přijmout pomoc od druhého. No a Johnny Cage si prostě a jednoduše nevěří a pořád si myslí, že na to nemá. Všechny tyto tři postavy projdou za celý film naprosto zásadním vývojem, během něhož se o sobě dozví spoustu zajímavých věcí. Na konci se pak stanou jinými a lepšími lidmi. Liu si konečně přestane vyčítat bratrovu smrt, Sonya přijme pomoc od přítele a Johnny získá ztracené sebevědomí. Přesně takhle by měl každý správný příběh vypadat. Pokud bych pak měl tento film brát jako adaptaci slavné počítačové hry, jedná se o zpracování naprosto dokonalé a bezchybné. Známé herní postavy jako Scorpion, Sub-Zero, Kitana, Khano, Reptile nebo Goro se zde dočkaly ztvárnění nanejvýš důstojného. A co se týče Raydena a Shang Tsunga, tak ti jsou zde zahráni naprosto geniálně. Dokonce si troufám tvrdit, že lord Rayden je snad tou nejlepší rolí Christophera Lamberta vůbec. No a k tomu pak ještě již zmíněné úvodní trio, které je rozhodně neméně sympatické. Film má hlavu a patu a jeho děj je dokonale srozumitelný a logický. Zároveň je také do nejmenšího detailu zcela věrný své herní předloze. A k tomu navíc přináší již zmíněné poselství o nalezení životní rovnováhy a harmonie. Přesně, jak se říká na začátku druhého dílu. Mortal Kombat není film o smrti, ale o životě. S tímto tvrzením naprosto souhlasím. Režisér Paul W. S. Anderson se zde dočista překonal a dokázal vytvořit tu bezkonkurenčně nejlepší herní adaptaci, jaká kdy spatřila světlo světa. Ano, uznávám, že je to pořád víceméně jen taková poměrně jednoduchá akční mlátička, a proto také dávám jen čtyři hvězdičky místo rovných pěti. S materiálem, který však měl k dispozici, tu režisér dokázal hotový zázrak. Mortal Kombat budu proto již navždy považovat za naprosto výjimečný film, který mě přesvědčil o tom, že i pod zdánlivě prostoduchou slupkou se může skrývat sofistikované jádro a že i jednoduchá mlátící hra může dostat prvotřídní filmové zpracování. Kéž by se takto povedl i druhý díl.

Snímek Star Wars: Epizoda I - Skrytá hrozba je filmem, kterým se režisér George Lucas vrátil na samý začátek své velkolepé vesmírné ságy a ukázal nám, jak to vlastně všechno začalo. A že to udělal nadmíru zdařile. Pokud na tomto filmu něco skutečně oceňuji, pak to, jakým způsobem dokázal režisér popustit uzdu své fantazii a doslova nás zaplavil obrovskou spoustou neuvěřitelně originálních a úžasně promyšlených nápadů. George Lucas pro tento film vytvořil celou sadu úplně nových vesmírných lodí a stíhaček, jež svým designem ani trochu nepřipomínají nic z toho, co jsme mohli vidět v jeho předchozích filmech. Máme tu zbrusu nového nepřítele v podobě zákeřné Obchodní federace, která je něčím zcela odlišným než tím, čím bylo Impérium. Bitevní droidi jsou dokonale propracovanými protivníky, kteří mohou směle konkurovat klasickým stormtrooperům. Gungani jsou zase na svou dobu vrcholem počítačové animace. No a pak tu máme překrásné nové světy. V této epizodě se nám poprvé představí planety Naboo a Coruscant. Obě zcela odlišné a obě naprosto úžasné. Poprvé se setkáváme s radou Jediů a poprvé také zavítáme do prostor republikového senátu. Těch památných momentů je tu opravdu víc než dost. Ať už jsou to závody podracerů, výprava do podvodních hlubin planety Naboo, velký souboj gunganů s armádou droidů, či střetnutí s Darth Maulem. Řeknu vám, že moment, kdy tento protivník poprvé vytasí svůj dvojitý světelný meč, patří k těm nejpamátnějším okamžikům, jaké jsem měl v rámci celé série Star Wars možnost zhlédnout. Co se týče hereckého obsazení, tak z toho mám poněkud rozporuplné dojmy. Liam Neeson a Ewan McGregor jsou naprosto skvělí a celý film bezvýhradně táhnou. Obsazení Natalie Portman do role Padmé jsem ovšem vždycky považoval tak trochu za šlápnutí vedle. Na druhou stranu mi to ale nikdy nijak zvlášť nevadilo. Jake Loyd jako malý Anakin není špatný a potěšil i Samuel L. Jackson jako moudrý jedijský mistr Mace Windu. Za zmínku pak samozřejmě stojí ještě Ian McDiarmid, který ale dostane větší prostor až v následujících dílech. No a pak tu máme Jar Jara Binkse. Pro mě osobně naprosto neškodná postava, která mě místy i docela pobavila. Tu nenávist, kterou k Jar Jarovi někteří fanoušci cítí, jsem nikdy dost dobře nechápal. V porovnání s vrcholně otravnou a nepříjemnou Rey z disneyovských dílů je Jar Jar dokonalý sympaťák. Co bych na tomto filmu ještě skutečně vyzdvihl, je naprosto skvostné finále, kde se Lucasovi podařilo skombinovat celkem čtyři rozdílné akční sekvence. Něco tak úžasného jsem do té doby v rámci série Star Wars ještě nikdy neviděl. Právě proto považuji závěrečnou bitvu z Epizody I za to nejlepší z celé šestidílné ságy. Záměrně říkám šestidílné, protože ty disneyho pitomosti do toho nepočítám. Lucas tu zkrátka překonal sám sebe a představil nám něco, proti čemu působí původní trilogie tak trochu jako chudší příbuzný. I když samozřejmě uznávám, že ten mnohaletý časový rozdíl mezi oběma trilogiemi pochopitelně sehrál svou roli a nelze to tudíž srovnávat zcela objektivně. Přesto však musím říct, že Epizodu I považuji za jeden z vrcholů celé série a za nesmírně kvalitní, nápaditý, propracovaný a vizionářský film. Řekl bych, že přesně tím, čím byla v roce 1977 Epizoda IV, tím byla v roce 1999 Epizoda I. Škoda jen, že jsme takto úžasný a přelomový filmový počin nedostali také v roce 2015. No nic, všechno nemůže být dokonalé. Film Star Wars: Epizoda I - Skrytá hrozba však dokonalý je, a proto mu zaslouženě dávám plné hodnocení.

Mimořádně zdařilý snímek, kterým Ridley Scott opět prokázal své nesporné režisérské kvality. Na rozdíl od Nolanova přeceňovaného Interstellaru tu máme děj, který dává dokonalý smysl, má perfektní spád i logiku a velmi pěkně funguje i z hlediska vědecké přesnosti. Jako člověk, který o fyzice něco ví, mohu potvrdit, že většina z těch věcí, které tu můžeme vidět, by za daných okolností s trochou nadsázky mohla skutečně fungovat i v reálu. Samozřejmě je tady i pár úplných nesmyslů, ale díky tomu, že se film nebere zas tak smrtelně vážně a obsahuje i pořádnou dávku ironického humoru, nad tím mohu s klidem přimhouřit oko. Matt Damon je v hlavní roli naprosto úžasný a s klidem mohu říct, že celý film suverénně táhne. Ostatní herci sice taky nejsou špatní, ale bohužel nemají tolik prostoru, aby mohli nějak výrazněji zazářit. Představa o životě na Marsu tak, jak je nám zde prezentována, je natolik sugestivní a inspirativní, že divák zkrátka nemůže jinak, než se sám na chvíli zasnít a představit si, jaké by to asi mohlo být, kdyby se tam lidé jednou skutečně podívali. Mě samotného toto téma velice zajímá, a proto jsem si Marťana nadmíru užil. Kromě poutavé myšlenky, napětí, akce a humoru filmu samozřejmě nechybí ani popracované efekty a úžasné exteriéry. Kdybych nevěděl, že to není možné, chvilkama bych snad i skutečně věřil, že se film natáčel přímo na rudé planetě. Venkovní prostředí vytvořené pokročilou počítačovou grafikou je opravdu velmi přesvědčivé. Marťan navíc ani na chvíli nenudí. Už od začátku diváka dokonale strhne a až do konce jej udržuje v plném zaujetí. Všechno je tu přesně takové, jak má být. Vážné scény jsou skutečně seriózní a ty odlehčené zase vždy zaručeně pobaví. Film má jasný směr, kterého se po celou dobu drží a logicky tak dospěje až k očekávanému konci. To, že nedojde k žádnému nečekanému zvratu, mi v tomto případě vůbec nijak nevadí. Právě naopak, někdy jsem rád, když se film vyvíjí přesně podle mých očekávání. Co víc k tomu ještě říct? Zhlédnul jsem přesně takový film, jaký jsem vidět chtěl a to mi ke spokojenosti bohatě stačí. Právě proto Marťana odměňuji plně zaslouženými pěti hvězdičkami.

Snímek Interstellar od režiséra Christophera Nolana je typickou ukázkou filmu, který se sice tváří jako hrozně chytrý, ale ve skutečnosti je vlastně úplně hloupý. Už jen ten začátek. Lidstvo má v nedaleké budoucnosti velký problém s vysokou koncentrací prachových částic v ovzduší, což způsobuje nepředstavitelné škody na vypěstované úrodě. Tato situace se navíc neustále zhoršuje a vypadá to tak, že Země by se za chvíli mohla stát zcela neobyvatelnou. Místo toho, aby se však lidé snažili najít nějaké dlouhodobé a udržitelné řešení a investovali veškerý čas a zdroje do příslušného vědeckého výzkumu, zkoušejí celou věc řešit úplně jiným způsobem. Jakým? Jednoduše se toho snaží vypěstovat víc. Ehm, to vážně? Podívejte už jen tato myšlenka sama o sobě je neskutečně hloupá a naprosto nereálná. Pokud by na Zemi někdy skutečně nastala takováto nepříznivá situace, pak je naprosto vyloučeno, že by ji někdo soudný zkoušel řešit takovýmto způsobem. Takovýchto nesmyslů je však ve filmu ještě plno. Jak se později ukáže, tak americká vláda na ten vědecký výzkum ještě přece jen tak úplně nezanevřela. Budiž. Koneckonců, až tak hloupý by přece nemohl být nikdo. Místo toho, aby se však někdo z vědců pokoušel vyřešit problém, který trápí Zemi, raději své naděje upínají ke kolonizaci nějaké jiné vzdálené planety, na níž by se lidstvo mohlo pokusit o nový začátek. Další pitomost. Promiňte, ale co je ve své podstatě jednodušší? Vyřešit problém s prašným ovzduším na Zemi nebo se vydat jakousi záhadnou červí dírou do vzdálené oblasti vesmíru a tam zkusit štěstí s jednou z trojice neznámých a zcela neprobádaných planet? Já bych tedy jako reálnější cíl rozhodně viděl to první. No budiž, pojďme tedy dál. Do oné neznámé oblasti vesmíru je následně vyslána expedice zkušených astronautů. No, vlastně spíš jen nějakých astronautů. Ti postupně zjistí, že s tím osidlováním nových planet to asi nebude zase tak horké, jak se zdálo. To je mimochodem věc, která měla být všem zúčastněným jasná už od samého začátku. Pokud tedy s dovolením odhlédneme od jednoho podivného monologu o tom, že láska spasí celý vesmír, tak se můžeme v klidu posunout dál. Tady to pak začíná být opravdu zajímavé. Režisér filmu zjevně počítá s tím, že divák nad nějakými těmi technickými či fyzikálními záležitostmi příliš hloubat nebude, a proto nám zde servíruje jakousi zcela nejasnou představu čehosi, co vlastně nemá žádnou myšlenku, ale nějakým způsobem by to mělo spasit celé lidstvo. Zeptám se takto. Co přesně hlavní hrdina odhalil? Jaká data získal během své výpravy do nitra černé díry? Jak vůbec mohl tato data změřit, analyzovat či pochopit? A jak je vlastně mohl předat někomu jinému? Pomocí morseovky? Dám vám takový dobrý tip. Zkuste někdy někomu vysvětlit teorii relativity, fotoefekt či termodynamické zákony jen s použitím Morseovy abecedy. Pokud to někdo skutečně zvládne, jsem ochotný zvýšit své hodnocení tohoto filmu o jednu hvězdičku. Dobrá a teď vážně. Pokud se podobná scéna, jako je ta s tou morseovkou, objeví v nějakém filmu, který shodou okolností není bláznivou komedií či parodií, je to opravdu hodně velký průser. Jestliže se navíc takováto scéna objeví ve filmu, který je mnohými vychvalován právě za svou nesmírnou vědeckou přesnost a uvěřitelnost, je to průser na druhou. Podívejte, absolutně všechno s čím film Interstellar pracuje, pochází z roviny ryzích domněnek a hypotéz. Červí díry vedoucí do vzdálených koutů vesmíru, možnost nahlédnutí do nitra černé díry, extrémní přírodní jevy na vzdálených planetách, funkční vesmírná stanice umožňující přežití celé lidské civilizace. Všechny tyto věci můžeme hodnotit v čistě hypotetické rovině. O nějaké vědecké přesnosti samozřejmě vůbec nemůže být řeč, protože při současné úrovni lidského poznání, můžeme o všem pouze spekulovat. Srovnání například s filmem Marťan, který je na rozdíl od Interstellaru skutečně vědecky přesný, je tak zcela směšné. Dále tu pak máme herecké obsazení a jeho výkony. Matthew McConaughey je obecně velmi dobrý herec, ale tady působil tak nějak rozhozeně a přepadle. Anne Hathaway je taky dobrá herečka, ale v tomto filmu byl její výkon vcelku tragický. V souvislosti s tím opět připomínám onen příšerný monolog o všemocné lásce. Další herci ani nestojí za řeč. Michael Caine by měl dobře zvážit svou další spolupráci s Christopherem Nolanem, protože mu dává čím dál větší štěky. Jessica Chastain se do tohoto filmu pro změnu vůbec nehodí a je to další ukázka toho, že Nolan prostě neumí psát a obsazovat ženské postavy. Můžeme to vidět snad v každém jeho snímku s výjimkou Dunkirku, kde se naštěstí pro něj žádné výrazné ženské hrdinky nevyskytují. Dobrá, přejděme tedy k samotnému hodnocení. Jak mám vlastně hodnotit film, jehož děj je naprosto nesmyslný a nelogický, jehož herecké obsazení tápe ve tmě a který obsahuje tolik do očí bijících pseudovědeckých pitomostí, že by z toho šla hlava kolem i někomu, kdo má za sebou jen fyziku pro základní školy. Jistě sami uznáte, že v tomto případě prostě nemohu dát s čistým svědomím vyšší hodnocení než jednu hvězdičku. Je to však hodnocení plně zasloužené, protože v případě, kdy film nedokáže věrohodně vysvětlit své naprosto klíčové momenty, jako je celá ta věc s přenosem dat pomocí morseovky a následná záchrana lidstva, není možno hodnotit jej nijak lépe. Pokud je někdo ochotný dát plné hodnocení filmu, z něhož není uspokojivě vysvětleno zhruba 60%, nemám nic proti tomu. Já osobně jsem však ve svém hodnocení důsledný, a proto budu také k Interstellaru tak přísný.

Dle mého názoru velmi pozoruhodný a úchvatný film pokrývající jedno zcela neprobádané období lidské historie. Režisér Roland Emmerich se velmi chytře zaměřil právě na takovou éru, o níž se v podstatě dá jen spekulovat, a proto si tu vlastně mohl vymyslet cokoliv se mu jen zachtělo. Můžeme tu tak vidět například scény, v nichž jsou mamuti používáni jako tažná zvířata. Proč ne? Pokud by se v té době na zemi vyskytovala dostatečně vyspělá civilizace, která by dokázala mamuty ochočit a využívat je při práci, místo toho, aby je jen lovila pro potravu, možné by to klidně bylo. Ze všeho nejvíc se mi tu ale líbí myšlenka, že možná existovala nějaká jedna prapůvodní civilizace, z níž se pak oddělili Egypťané, Sumerové a staří Číňané. Režisér tu dokonce naznačuje určitou souvislost mezi onou prapůvodní civilizací a zemí, která byla kdysi dávno zatopena velkou vodou. Tím je samozřejmě myšlena bájná Atlantida. Pro někoho, kdo je obrovským fanouškem mýtů o Atlantidě a bájných starobylých civilizacích, je tento film skoro splněným snem. Navíc tu máme i nějaká ta životní moudra a ponaučení. Stejně tak tu nechybí ani velkolepé davové scény, monumentální akce a spousta krásně propracovaných pravěkých zvířat. Musím říct, že s počítačovými technologiemi už se dnes dají dělat hotové divy. Ačkoliv pořád s láskou vzpomínám na legendární Cestu do pravěku, šavlozubý tygr z tohoto Emmerichova filmu už je přece jen trochu jiné kafe. Příběh je v podstatě takovou klasickou pohádkou, v níž nechybí udatný mladý hrdina, unesená kráska, odpudivý zloduch či moudrý mentor. Zároveň je také poutavou sondu do doby, kdy byla lidská společnost ještě velmi mladá. Dokonce tu máme i jedno z možných vysvětlení, jak se stali z pravěkých lovců zemědělci. Film 10 000 před n. l. mohu rozhodně každému doporučit. Pokud by byla jeho zápletka o něco sofistikovanější a propracovanější, byl bych ochotný jít dokonce až na plné hodnocení. Takto však musím zůstat pouze u čtyř hvězdiček. Přesto se jedná o prvotřídní filmovou zábavu plnou napětí a akce, u které se navíc člověk může i trochu zasnít a zkusit si představit, jak to asi na zemi v její dávné minulosti vypadalo. Rozhodně se jedná o jeden z nejlepších filmů, na jaké můžete v rámci daného žánru narazit.

Neotřelá, chytrá, nápaditá a hlavně úžasně vtipná komedie o trojici vykutálených podvodníčků, kterým se sem tam něco vydaří a jindy zase dostanou pořádně přes prsty. Na české poměry až nebývale kvalitní a zdařilý snímek, který bez problémů snese srovnání i se západní filmovou produkcí. Je nepopiratelnou pravdou, že v osmdesátých letech minulého století v naší zemi skutečně vznikaly daleko lepší a sofistikovanější filmy, než ty primitivní škváry, které se u nás točí dnes. A v případě filmu Šéfe, to je věc! to platí zcela jednoznačně. Příběh začíná v momentě, kdy je z vězení propuštěn jeden elegantní mistr podfuků známý jako Pepan neboli Šéf. Právě takto ho totiž nazývají jeho zločinečtí kumpáni a to bezesporu kvůli jeho brilantním vůdčím schopnostem a geniální mysli. Pepan má tentokrát vskutku velkolepý plán. Rozjet širokou škálu podfuků nejrůznějšího typu tak, aby v tom policie nemohla najít žádný systém ani pravidelnou metodu. Tento plán je samozřejmě tak revoluční, že člověka skoro až zarazí, že na něco tak převratného nedošel už dávno někdo jiný. No jo, Pepan je holt kabrňák. Se svými vysoce profesionálními partnery Járou a Marcelou se tak vydává vstříc zločinecké operaci století. Hned první akce s podvodnou výměnou měny je jasný úspěch, a naši hrdinové se proto ihned pouštějí do dalšího projektu. S tím už to však až taková sláva není a celý velký plán se tak šéfovi postupně začíná rozpadat pod rukama. Vše ale nakonec samozřejmě skončí šťastně. Jak jinak než velkou láskou a zasnoubením. Tak vám nevím, ale toto je jeden z velmi mála českých filmů, který považuji za zcela bezchybný a k němuž nemám absolutně žádnou výtku. Úplně všechno je zde přesně takové, jak má být a vůbec nic zde nepřebývá ani neschází. Skoro se ani nechce věřit, že se v tomto případě dokázal režisér Hynek Bočan tak dokonale trefit přímo do černého. A to navíc nejenom jednou, ale dokonce hned pětkrát, protože všechny další díly této úžasné komediální série jsou rozhodně neméně kvalitní. Velký úspěch filmu je pochopitelně zásluhou také skvělých hereckých výkonů. Petr Nárožný zde dokázal vytvořit naprosto jedinečnou postavu kultivovaného zloducha-džentlmena, jemuž by to noblesní vystupování mohl závidět třeba i takový Tom Hanks z Lupičů paní domácí. Navíc se jedná o naprosto originální, životnou a hlavně uvěřitelnou postavu takového neobvyklého anti-hrdiny. Tvůrci současných českých komedií, kteří pracují pouze se samými karikaturami a stokrát obehranými klišé, by si z této postavy měli vzít velké ponaučení. Humorný kontrast k Pepanovi pak vytvářejí jeho dva neschopní kumpáni Jára a Marcela, kteří naopak představují absolutní společenskou spodinu. I přes tyto značné intelektuální a sociální rozdíly se však trojici sem tam podaří někoho úspěšně podvést. V tomto konkrétním filmu je to kupříkladu již zmíněná akce s podvodnou výměnou bankovek. Koneckonců, ten, kdo má v peněžence stodolarové bankovky, přece nemůže být špatný člověk, že ne? K tomu si pak ještě přičtěte kultovní scénu s "ratlíkem" a výběrem poplatku za to, že dotyčného pustí a máte tu jednu velkou filmovou klasiku. Co k tomu ještě dodat? Pokud vás už nebaví všechny ty přihlouplé české komedie, které se na nás v současné době valí, zkuste tuhle léty prověřenou trefu do černého. Určitě nebudete litovat.

Dle mého názoru až překvapivě dobrý a kvalitní televizní seriál na motivy známé komiksové série. Na to, jak málo má Green Arrow protivníků a vedlejších postav, je s podivem, jak velké věci s ním televizní scénáristé dokázali provést. První epizoda chytne již od úvodní scény a děj je čím dál propracovanější a napínavější. Všechny postavy jsou bez výjimky nesmírně zajímavé a sympatické. Tehdy víceméně neznámý Stephen Amell velice překvapil a svým neobyčejným charismatem dokáže celý seriál utáhnout téměř sám. Všichni ostatní herci mu pak více než důstojně sekundují. Myslím, že například konkurenční Agenti S.H.I.E.L.D. by se tady mohli ledasčemu přiučit ohledně toho, jak psát a obsazovat hlavní postavy. Co se týče děje, ten je zhruba takovýto. Divák má možnost sledovat dvě souběžné příběhové linie, které se průběžně prolínají. Jedna z nich se odehrává v současnosti, kdy mladý člen milionářské rodiny Oliver Queen po nocích tajně bojuje proti zločinu. Činí tak v kostýmu tajemného lučištníka a řídí se přitom seznamem vlivných osob, které tím či oním způsobem zklamaly své město. Ve druhé dějové linii pak sledujeme Oliverovy osudy z doby před pěti lety, kdy zůstal uvězněný na jednom opuštěném ostrově. Postupem času se ukáže, že tento ostrov nakonec není tak opuštěný, jak se původně zdálo a hlavní hrdina tu tak musí každodenně svádět boj o holý život. K tomu si pak připočtěte opravdu propracovanou zápletku, která se s každým dalším dílem velmi zajímavě vyvíjí a máte tu jedno velké seriálové překvapení roku. První řada seriálu má všechno, co by si jen divák mohl přát. Úžasný příběh, strhující akci, nadmíru překvapivé zvraty, skvěle napsané i zahrané postavy a v neposlední řadě také geniální finále. Druhá řada je pak kupodivu ještě o sto procent lepší a já při jejím sledování ani nevěřil, že je v dnešní době opravdu možné natočit tak kvalitní komiksový seriál. Pořád jsem si říkal, kdy se to asi tak pokazí. A abych to nezakřikl, tak problémy nastaly hned vzápětí u třetí řady. Tvůrcům zjevně došly nápady, protože zatímco u prvních dvou sérií všechno perfektně šlapalo, tady to připomíná spíš tápání ve tmě. Ačkoliv je to ještě pořád velmi slušná podívaná, kterou do značné míry táhne vynikající záporák Ra's Al Ghul, tak už tu má člověk zkrátka pocit určitého kvalitativního sestupu. No a pak následuje čtvrtá série, kde už to jde zcela regulérně do háje. Tak naprosto hloupou a totálně překombinovanou zápletku jsem tedy opravdu nečekal. Zatímco všechny předchozí série byly nesmírně zábavné a poutavé, tady je to strašná nuda a otrava. Je tu zkrátka vidět, že tvůrcům už zcela došly nápady a tudíž jen tak vaří z vody. Pátá série se pak nese ve znamení velkého zlepšení, jenže nepříjemná pachuť ze čtvrté řady i nadále přetrvává a seriál už prostě nemá tu jiskru jako ze začátku. Od šesté řady už se pak tvůrci nemohou opírat o dějovou linii odehrávající se před Oliverovým návratem domů a tím se to celé dost komplikuje. Mně osobně pak docela vadily i všechny ty rozsáhlé crossovery s jiným superhrdinskými seriály. Podle mě by bylo zdaleka nejlepší, kdyby Arrowa nechali operovat v jeho vlastním univerzu a celé to udrželi na úrovni klasického boje s pouliční kriminalitou. Nějaké to cestování v čase či do jiných alternativních vesmírů se k této postavě prostě vůbec nehodí. K Flashovi ano, ale ke Green Arrowovi určitě ne. Co se týče sedmé a osmé série, tak tam už zkrátka seriál nabírá takový směr, který nemá s jeho počátky absolutně nic společného. Já osobně sice mám rád, když je v seriálu znát určitý vývoj, ale tady je to už přece jen trošičku moc. Nakonec tedy dávám celkem čtyři hvězdy. Jednu hvězdičku bohužel musím odebrat za pozdější série. Za první dvě bych ale klidně dal plných pět. Ať už je to, jak chce, Arrow rozhodně patří k výjimečným seriálům a klenotům televizní komiksové tvorby.

Od tohoto seriálu jsem rozhodně moc nečekal a taky že jsem od něj ani moc nedostal. Problém vidím hlavně v tom, že celá organizace S.H.I.E.L.D. podle mě funguje dobře jen na pozadí příběhů jiných postav jako např. Iron Man, Captain America a spol. Udělat ale vyloženě celý příběh jen o S.H.I.E.L.D.u a jeho agentech rozhodně nepovažuji za moc šťastný nápad. Už jen proto, že v tomto případě neexistuje téměř žádný komiksový materiál, z něhož by se dalo úspěšně čerpat. Tvůrci seriálu se tak museli spoléhat převážně na svou fantazii a na své vlastní originální nápady. To samozřejmě platí nejen o jednotlivých zápletkách, ale také o všech hlavních postavách, které si scénáristé museli od základu vymyslet. Všechny tyto nové výtvory navíc musely být přinejmenším tak kvalitní, aby obstály v konkurenci ostatních zavedených postav marvelovského univerza. Podařilo se to? No, myslím, že něco takového se při nejlepší vůli snad ani podařit nemohlo. Seriál měl zkrátka až příliš velké ambice a ty prostě nedokázal naplnit ani náhodou. Ve výsledku tu tak máme jakýsi nedodělaný polotovar, který je nemastný, neslaný, bez chuti i bez zápachu. Postavám chybí hloubka, emocionální rozměr, přirozený vývoj a především uvěřitelnost. Navíc mi vůbec nesedla ani většina hereckých představitelů. Jenom si to shrňme. Mayová by tam ani nemusela být a vůbec nic by se tím nezměnilo. Vážně netuším, proč tam dali postavu, která skoro vůbec nemluví a po celou dobu se tváří, jako by jí právě odlévali posmrtnou masku. Fakt hrůza. Potom je tady ta dvojice vědátorů, Simmonsová s Fitzem, kteří to všechno přehrávají takovým způsobem, že se to vůbec nedá brát vážně. Jejich pravým opakem je Grant Ward, jehož herecký představitel se tu zřejmě pokouší o nějakou novou formu minimalistického hraní. No a pak je tu ještě Skye, které jsem nevěřil jediný pohled, jediné gesto a ani jedinou větu, kterou pronesla. Tak hrozně nepřesvědčivý výkon jsem už hodně dlouho neviděl. Ve výsledku tak za něco stojí pouze postava Phila Coulsona, která je ze všech hlavních hrdinů bezkonkurečně nejlepší a nejzajímavější. Ne však proto, že by byla až tak skvělá, ale prostě jen proto, že tu nemá vůbec žádnou důstojnou konkurenci. To bychom měli shrnutí hlavních hrdinů. Teď pojďme na zápletky jednotlivých dílů. Bohužel tady je to úplně stejné jako s hlavními postavami. Opět je to takové zcela nevýrazné, tuctové a zaměnitelné. Téměř všechny příběhy jsou stokrát obehranými variacemi na něco, co už se objevilo ve spoustě jiných seriálů. Jednotlivým příběhům chybí silné náměty, solidní dějová linie, dynamika a gradace. Všechny zápletky bez výjimky jsou tak jednoduché, triviální a banální, až to bolí. Například ten díl, který se odehrává ihned po filmu Thor: Temný svět, v podstatě ani nemá žádný děj. Potom jsou tam třeba takové podivnosti, jako že se spolu dvě naprosto nesourodé postavy vyspí, aniž by spolu někdy předtím vůbec promluvili. Vážně nechápu. Seriál se pak navíc naprosto nesmyslně zbavuje potenciálně velmi zajímavých dějových námětů či protivníků. Typickým příkladem může být třeba Graviton. Ano, připouštím, že zhruba okolo patnáctého dílu zde dojde k určitému zvratu, který do děje vnáší novou dynamiku. Jenže pokud jste tam měli až doposud postavy, které byly tak neurčité, že jste vůbec nevěděli, co si o nich máte myslet, tak už může jen těžko zafungovat, když se ty postavy najednou začnou chovat zcela nečekaně a nepředvídatelně. Seriál si to holt těžce pohnojil svou nudnou a unylou první polovinou, takže ta druhá už v podstatě nemá co zachraňovat. A ten hlavní padouch, který se tam pak objeví, patří k nejslabším stránkám celého seriálu. Co se týče druhé série, uznávám, že je tam vidět snaha o určité zlepšení, jenže to celé je bohužel vystavěno na vratkých základech nepovedené první řady a tudíž se to bortí jak domeček z karet. Třetí řada pak opět přináší nějaké další změny, které ale vůbec nefungují, protože tady vlastně úplně chybí jakákoliv klidnější část, během níž by byl ustanoven určitý pevný status quo. No, abych byl k tomuto seriálu zcela spravedlivý, připouštím, že jsem z něj viděl pouze první tři série, takže pokud snad došlo ve čtvrté řadě k nějakému dramatickému zlepšení, tak se předem omlouvám. Já osobně však už nemám sílu sledovat jakékoliv další epizody tohoto nedodělku, a proto zůstane mé hodnocení na jedné hvězdičce, kterou dávám za první tři řady. Řekl bych, že pokus udělat ze superhrdinského žánru něco na způsob NCIS zjevně moc nevyšel.