Suzana

"Tenhle svět...myslím, že ho milujeme."

I. série – komediální seriál plný břitkého, místy až krutého britského humoru…hlavní hrdinka Kim prožívá své první lásky a problémy s rodiči stejně jako každý teenager. Situace je pro ní o to složitější, že je lesba, zamilovaná do své kamarádky Sugar, která žije značně divoký, nespoutaný život. Nic si neodpírá – sex, sex, alkohol, spousty alkoholu, drogy, muži…hlavně muži, což Kim trápí asi nejvíce, ale znáte to…láska má slepé oči. Mimo to, Kim všechny své eskapády komentuje s notnou dávkou sebeironie a sarkasmu…sympatická první řada.

Obvláště poslední díly příšerné - postupný úpadek kvality, už na začátku 2. série nemá seriál téměř co nabídnout. A nezachrání to ani mudrující Anne a její parťáci mudrlanti z Aljašky - no jen si představte tu situaci, kdy dva chlapáci hrají hokej a přitom řeší, proč ženy dělají to, co dělají a jak jim vlastně nerozumí. No tak!

Ekologická moralita – raději sáhněte po Wall-E, který alespoň nenudí. Odbytý film – spoustu nevyužitých momentů, které zamrzí. Banální příběh – protagonisté kvákají samá klišé. Film, který przní žánr sci-fi. Triky nic nezachrání – očividně suplují dějové nedostatky. Pokud jste fanoušci sci-fi, možná to snesete, pokud nemáte rádi nic, co má se sci-fi společného, vyhněte se tomuto širokým obloukem. Pokud se chcete zasmát, nudit, naštvat – skvělá volba!

Skrytá identita je skvěle zvládnutý film – herecké obsazení, kdy mi do očí bije skvěle zahraná postava Leonarda Di Capria, která hravě zastiňuje „pouze“ dobře zvládnutého Sullivana Matta Damona. Dva muži, stojící na stejné straně zákona, na první pohled bojující za stejnou věc. Každý z nich má naprosto odlišné startovací podmínky. Zářný případ amerického poldy, který má skvělý rodokmen a ty nejlepší předpoklady stát se výborným detektivem – Colin Sullivan představuje na první pohled opak policisty Billa Costigana (Di Caprio mě ohromuje po velice dlouhé době – naposledy to bylo ve filmu Co žere Gilberta Grapea), muže s naopak pochybným rodokmenem, který je teoreticky na nejlepší cestě stát se prohnilým. Ano, líbí se mi způsob, jakým Scorsese interpretuje filozofii nepopsaného papíru, tabula rasa, a determinace okolím. Protože přestože má Sullivan ty nejlepší podmínky k tomu, aby odstartoval kariéru toho nejsprávnějšího správňáka, neděje se tak a stejně tak Costigan, postaven v mnohem těžší situaci agenta v utajení, často sváděn svým pochybným okolím se snaží nesklouznout na odvrácenou stranu zákona. Napětí filmu přirozeně graduje, nenacházím ani jedno hluché místo. Přesto – Skrytá identita určitě není nejlepší kriminální drama, jaké jsem kdy viděla. Předvídatelný děj mi trochu kazí zážitek, přesto si nemůžu vzpomenout, na lepší krimi viděnou v minimálně posledních 5 letech. (Moje soukromá poznámka – moc se mi nelíbí slovo předvídatelné v kontextu tohoto filmu, protože ten konec byl vlastně přirozený – myslím, že jinak to jednoduše skončit nemohlo)

Tato jevištní hra není v žádném případě o nenávisti k mužům, jak tady někdo dost mylně pochopil. Vlastně, ve své podstatě není o mužích vůbec (a možná to někoho může dráždit), ale pouze o ženách – o jejich vnímáni sebe sama, sexualitě… místy vtipná, místy hysterická, místy dojímavá. Paní Enslerová se na jevišti nebojí mluvit o choulostivých a bolestných událostech života žen – zpovídala stovky žen – staré, mladé, svobodné, vdané, lesby, matky, znásilněné…. a na výsledku je znát, že do tohoto projektu vložila hodně ze sebe, ze svého ženského já – a primárně je možná určen pro ženy, ale myslím si, že chytrý muž se může královsky bavit, divit i dojímat. Pokud bude chtít.

Působivě natočené drama s (pro mě) překvapivými zvraty. Reálně depresivní prostředí viktoriánského Londýna, intriky a uprostřed toho všeho vášnivá láska. Knižní předlohu jsem nečetla, takže srovnávat nemůžu – mohu však doporučit těm, kteří chtějí něco víc než jen historické kostýmní drama.

Když se spolu setkají dva lidé, na první pohled velmi rozdílní, cítící k sobě navzájem dosti ambivalentní pocity, dá se očekávat dusno. Divák je svědkem konfrontace dvou osobností, které spolu jednají s opovržením a zároveň s láskou, což přidává filmu na dynamice. Konverzační souboje, ve kterých si aktéři navzájem odhalují svá nitra jsou napínavá a někdy vyznívají dost neuvěřitelně. Nakonec možná budete stát před rozhodnutím, kdo z obou aktérů se chová hůře. Interview by se dal jednou větou popsat jako komorní souboj dvou osobností, který vás může překvapovat a zároveň nutit k zamyšlení.

Něžně natočený film o tom, jak je někdy těžké měnit zaběhnuté životní stereotypy a pravdy. O tom, jak je těžké překonat své strachy a vydat se svobodně za hlasem srdce. A také o tom, jak osvobozující může být podlehnou nespoutanosti lásky, která nezná škatulkování.

Tento film je bezpochyby to nejpodivnější, nejšílenější co jsem kdy viděla. Obsahujíce jednu z nejkontroverznějších scén, jaké jsem kdy měla tu možnost vidět. Pokud se člověk nebude chtít zamýšlet nad smyslem jednotlivých scén, řekla bych, že toto je ideální film pokud zrovna žehlíte. Na druhou stranu dává dostatečně/nadbytečný prostor k zamyšlení – možná že pokud v tom chcete vidět nějaké poslání nebo zprávu, tak ji zachytíte. Znepokojivá nejednoznačnost scén, ve které mám však problém spatřit něco hlubšího. Když se nad tím tak zamýšlím, hodnotit toto zatím nebudu – zatím můžu říct jedno: pokud máte neodolatelnou chuť vidět něco „neobyčejného“, tak směle do toho. Ale varovala jsem vás.