smizmar

Po studii vztahu otce a synů Zvjagincev pitvá manželství a obecně poměr mezi mužským a ženským prvkem. Toto rozdělení se vizualizuje ve scéně jízdy vlakem, kde proti sobě sedí otec se spícím synem a matka se spící dcerou. Zatímco mužská část v tomto filmu časově dominuje a patří jí i expozice, ženská dostává prostor v posledních dvaceti minutách v retrospektivě mrtvé manželky, jejíž smrt je přímým důsledkem, a jakoby tedy ztělesněním nechopnosti komunikace mezi dvěma pohlavími. Tato komunikační bariéra se opět absolutizuje v manželčině sdělení jejímu muži, že dítě, které se má narodit, není jeho (na totéž upozorňuje i malá hádka mezi dětmi, kdy syn opravuje svou sestru). Děti jsou ale zároveň jediní, kteří bariéru ještě jsou schopni překonat (krásná debata dětí o dospělých v hájku). Podobně jako v debutu je středobodem, polem, na kterém se drama odehrává, rodina. Vzniká tu síť několika vztahů uvnitř i mezi generacemi, přičemž opět platí určité rozvržení podle pohlaví - přítel manžela si stěžuje, že mít tři dcery je jako další tři manželky. Zvjagincev neztratil od Návratu ani zbla, spíše naopak. Drama je absolutní, hudba dokonalá, preciznost obrazu, jeho pronikání a incenování netřeba zmiňovat, žádných dvacet minut nenadbývá, žádné vyprázdnění se nekoná.

Plus dalších pět. Nejvtipnější věc, která se mi doteď přihodila.

Kdyby byla bazénová scéna krátký film, bylo by to hvězdiček pět.