Konvička

Bohužel se nemohu ztotožnit s názorem, že jde o výjimečný film. Nechci mu upírat nádhernou vizuální stránku, ale víc natolik pozitivních věcí, abych se nad ním rozplývala blahem, asi nenajdu. Možná kromě hereckých výkonů. Filmové plátno holt čichové vjemy nikdy zprostředkovat nedokáže. Budu-li si chtít tento příběh připomenout příště, zvolím jednoznačně knihu.

Moc dobře jsem se pobavila... Nad abstinujícími žraloky i tupými racky. Prostě paráda :-) Jo, a před Darlou bych asi prchla taky.

Pokud mě film nezaujme do prvních deseti minut, nedokážu se na zbytek pořádně soustředit. Na pohádky se dokážu soustředit skoro vždy. Na Polární expres jsem koukala dnes ráno, za oknem padal sníh a mrzlo, a tak se to nemohlo sejít líp. Moc se mi líbilo to promyšlené balení a rozdělování dárků (Santa ne). Nad tím jsem jako malá nikdy nepřemýšlela :-) Hlavní hrdina i ten typicky obrýlený besserwisser byli někdy na hranici koukatelnosti, ale celkově mocinky hezké.

Co se mi líbilo: že každá z osmi žen tu měla své pěvecké číslo, kostýmy a lstivé intrikaření. Co se mi nelíbilo: no, vlastně ani nevím, jen ten konec nedosahoval kvalit předchozího děje.

Já jsem se na ten film tak těšila! Ale nakonec mi z něj přes všechnu mou snahu zůstala jen trpká příchuť rozředěných splašků.

Dost dobře nechápu, proč je tento seriál tak vychvalovaný, až málem kultovní. Mě snad zaujal jen díl s Brendanem Fraserem. Jinak nudné a herci uvěznění ve stereotypu svých postav. Ale možna jsem viděla jen ty nudné díly.

Film se mi líbil o něco míň než Vše o mé matce. První polovina super, ale po pravdě... To, co naznačil černobílý snímek, jsem vytušila už během první půlhodiny. Fakt, že hlavní hrdina musí být po zásluze potrestán, mi přišel tak nasnadě, že jsem doufala, že Almodóvar se k němu neuchýlí. Ale uchýlil. Přesto jsem ronila krokodýlí slzy. Nádhera.

Proč jen se zbytek filmu nenesl v duchu úvodní scény s ocelovým lanem... Pak by to opravdu mělo ten správný "říz".

Pro mě naprosto normální film o normálních lidech... I když - co je normální...? Pro každou z postav jsem měla pochopení a každé postavě jsem rozuměla. Láska žen nezná hranic, ať jsou překážky jakékoli.

Pro někoho byl možná nejsilnější scénou odchod Náčelníka, já jsem však zůstala přimrazená sedět ve chvíli, kdy kdy se v závěru vrací McMurphy. Pořád jsem čekala, že vyvede podobný kousek jako po prvním lékařském zákroku... Až ty jizvy na čele mi přehodnotily úplně všechno a ačkoli jsem předtím nechápala, proč sestru Ratchedovou diváci tolik nenávidí, připojila jsem se k nim během vteřiny.