Francúzsko päťdesiatych rokov. Osamelé sídlo v zasneženej krajine. Rodina sa stretáva na sviatky. Oslava sa však nekoná - milovaný otec bol zavraždený! Vrahom môže byť iba jedna z ôsmych žien tak blízkych pánovi domu. Dominantná manželka? Jeho staropanenská švagriná? Lakomá svokra? Drzá slúžka alebo lojálna gazdiná? Alebo jedna z jeho dvoch pekných mladých dcér? Prekvapujúca návšteva očarujúcej sestry obete zvráti pátranie na hystériu a rivalitu. Postupne sa začínajú odhaľovať rodinné tajomstvá. Humorné situácie sú okorenené hudobnými vsuvkami i zvodne zradnými tancami. Tajomstvo ženskej duše je odhalené. Osem žien: ... (zobrazit celý text)
Pokud chcete pochopit, co znamená to otřepané sousloví "herecký galakoncert", mrkňete se na 8 žen. Dočkáte se totiž úchvatné přehlídky šarmu, charismatu, elegance i vzrušující krásy v laškovném koktejlu, který lehce osciluje mezi divadlem (ale v tom dobrém slova smyslu, kde můžou vyniknout jednotlivé osobnosti) a filmem ze 60.let, či z pohledu žánru mezi detektivkou, komedií a mým milovaným muzikálem - hudební čísla jsou opravdu sladká. Ozon natočil vtipný a malinko nostalgický film, který s grácií postihuje ženskou výjimečnost a krásu. Brzičko na něj kouknu znova. Třeba jen kvůli tomu, že horní ret Emanuéle Beárt a vzrušujícím způsobem zakloněné držení těla Viginie Ledoyen mi už dlouho nedá spát:-)
Tenhle film je opravdu hereckým koncertem. Nenašla jsem jediné místo filmu, kde by se mi alespoň jedna z hereček nelíbila. Děj je až do poslední chvíle napínavý, s dalšími objevy nevíte, kdo je onou vražedkyní, pořád se střídají podezřelé až vše vyvrcholí v nečekaný závěr. Jenom některá pěvecká čísla mi přišla trochu nepřirozeně vmíchaná do děje, prostě aby tam byly. Ale ani to nerozhodí dojem z velmi příjemného filmu.
Šíleně barevný (nebo tak skvěle stylizovaný?) a divný francouzský Gosford Park s tanci a zpěvy. Nejde tomu upřít kouzlo, ale nadšené hýkání se v mém případě konat nebude. Tak proč bych byl ochotný se na to podívat ještě jednou? The question is - who cares? 70%. PS: Emmanuelle Béart je nádherná i s blond vlasy;)
Už samo excelentní herecké obsazení je zárukou vysoké kvality filmu. Když se k tomu přidá ještě promyšlený děj obohacený velmi dobrými pěveckými čísly, tak nejde dát méně, než čtyři hvězdičky. Mně osobně se nejvíce líbila Ludivine Sagnier.
Wow! Nevím na kolik je 8 žen originální podívanou, ale rozhodně stojí za vidění. Osm žen zavřených v honosném sídle, sníh nedovolí odejít a jediný chlap leží na břichu s kudlou v zádech. Fracoisovi Ozonovi se z tématu podařilo vytřískat absolutní maximum. To co by se půl hodině filmu mělo stát nudou, ve které jedna ženská obviňuje druhou, se každou chvíli ještě graduje do závratných výšin. Ozon mě přinutil až do závěrečných minut přemýšlet nad tím, kdo je vrahem. Celý film jsem si skládal určitou teorii, ale po prá minutách jsem ji musel nějak pozměnit. A navíc mě závěrečné rozuzlení hezky usadilo, vysmálo se mi do ksichtu a jenom jsem si potvrdil, že jsem viděl moc málo filmů na to, aby se nenechal překvapit. V jednoduchosti je krása a konec je nejjednodušší jaký si dokážete představit. Ale i přes to přeze všechno jsem nucen zůstat s hodnocením stupínek pod vrcholem. Důvod proč nejdu výš je ten, že mě neskutečně iritovali hudební čísla. Ano, dá se říct, že se tam i hodily, ale mě to prostě neskutečně štvalo celý film. 8 žen je však rozhodně velmi kvalitní a zábavnou podívanou, ve které vám jednotlivé charaktery dojdou až po druhém shlédnutí. Ale uznávám, že důvod měla opravdu každá...
Dlouho jsem měla u tohohle hereckého koncertu dam francouzského filmu jen 4 *. A to jen a jen kvůli tanečním kreacím Catherine Deneuve. Ale nakonec jsem její nemotornost kompletně přehodnotila, vždyť k její kráse, eleganci a šarmu, ještě umět tancovat .... tak to už by byl vrchol nespravedlnosti :-) .
Sedm žen v jednom domě. Francouzky. Skvělé herečky. Osmou ženou je dočasně muž – muž s dýkou v zádech. Vražda!? Ano. Co teď? Telefon je odstřihnutý, cesta k civilizaci zavalena nánosy sněhu. Sebevražda vyloučena, musela vraždit jedna ze sedmi žen. Nebo to byla momentálně nepřítomná osmá žena? Až do posledního dechu napínavá detektivka s tím nejlepším možným hereckým ansáblem – to zní samo o sobě dost lákavě. Jediné, co by mohlo hrozit, je příliš divadelní aranžmá. Ano? Ne! Vytříbeným slovníkem pronášené věty osmkrát naruší muzikálový výstup a nespočetněkrát na podobný žánr atypický druh humoru. Jenže na jaký žánr vlastně? Muzikální černou retrokomedii? S největší pravděpodobností. Určitě to není feministický film. Spíše jeho parodie. 80% Zajímavé komentáře: Oskar, Tyler, Cimr
Divadelně laděná nuda, která na filmovém plátně působí extrémně komicky a staticky. Doufal jsem, že půjde o působivou hru několika koček, které si přehazují krvavý nůž ze zad manželky jedné z nich. Vše šlo mimo, když mi došlo, že se bude hodně zpívat a zbytek nic. Škoda, všech těch nudných písniček, které mezi ženami příliš nefungují a mezi kterými je nejkrásnější jednoznačně Emmanuelle Béart a herecky dominují Catherine Deneuve a Isabelle Huppert. Francoise Ozon promarnil jednu ze svých šancí jak mě dostat, ale alespoň ukázal, jak je pro muže těžké být se ženami...
Komediálně detektivní muzikál odehrávající se v jednom domě. Asi tak by v rychlosti šlo charakterizovat Ozonových 8 žen. Děj zde narozdíl od mnoha jiných muzikálů není pouze do počtu. Naopak jde o skvělou detektivku v nejlepším duchu děl Agathy Christie. Celé to má spád a výtečnou gradaci. Muzikálové vsuvky jsou skvostné a nápadité, byť přecijen někdy až násilně zakomponované. 8 žen stojí především na ženských hereckých výkonech. A lepší obsazení již snad ani nešlo ve Francii sehnat - tohle prostě je radost pohledět. Po herecké stránce se nedá vytknout naprosto nic. PS: Naprostá nutnost vidět v originálním znění!
Miluju inteligentní detektivky založené na dropnopisu postav, které nedávají divákovi/čtenáři možnost správné dedukce a na konci ho přibijí do židle rafinovaným a stále věrohodným rozuzlením. Tady se nedočkáte inteligence, uvěřitelných postav, působivého vyvrcholení už vůbec ne, vyskytne se dokonce i otázka, jestli je tohle ještě vůbec film nebo jenom divadelní hra nasnímaná z více (?) úhlů a prachsprostě se za film vydávající. Celé prostředí je tvořeno jednou jedinou místností snímanou povětšinou statickou kamerou stojící tupě uprostřed pokoje, jediné, co se hýbe, jsou herečky. Jejich výkony nemůžu označit za špatné, jen se jako u celého filmu domnívám, že se svým přehnaně stylizovaným projevem a grimasami patří spíš na jeviště než na plátno. A pokud mi ke zvolené komornosti příběhu i zpracování něco vážně nesedí, pak jsou to násilně naroubovaná muzikálová čísla, která se se zbytkem filmu divoce bijí. No ale pokud vám křečovitá divadelnost ve filmu přímo nevadí, prosím. Ovela horší je to se samotným dějem. Ten je k neúnosnosti napěchován samoúčelnými, lacinými a tak stupidními zvraty, že je to až k nevíře. Ty slouží pouze ke chvilkovému ozvláštnění situace, v celku nemají žádný význam a jsou vzápětí přebity dalším „šokujícím“ odhalením, které pojmu „absurdita“ dodává další netušený rozměr a topí snímek v nesnesitelné překombinovanosti bez špetky gradace a vypointovanosti. Můžete si myslet třeba, že jsem vůči divadelnímu pojetí tvorby filmu bytostně zaujatá (a máte pravdu), ale tuhle hordu nesmyslů neskousne ani moje tolerantní a všemu přístupná dušička.
