destroy83

Kvalitní hororová komedie nejen pro dětského diváka, ve které tvůrce nechává ožívat klasická hororová monstra v čele s Draculou, kterému následně sekundují Frankenstein, Vlkodlak, Mumie i Netvor z Černé Laguny. Diváka do děje uvádí samotný Van Helsing, který se před sto lety pokouší definitivně odrovnat síly zla. Poté se už příběh přenáší do současnosti (zlatá 80-tá léta), kde se partička dětí dostává k Van Helsingovu deníku a rozhodne se pokračovat v boji proti zlu pod trefným názvem Záhrobní komando. Pokud netrpíte averzí na dětské hrdiny, budete se dozajista necelou hodinku a půl dobře bavit ve společnosti lehce humorného příběhu plného vynikajících efektů a masek. Jednotlivá monstra jsou ztvárněna vskutku výborně, herecké výkony jsou naprosto přirozené i u dětských hrdinů a některé hlášky opravdu nezapomenutelné. Hororovou atmosféru zde nezastupují pouze vyvedená monstra, ale i parádní interiéry osvícené svíčkami či exteriéry zalité v mlžném oparu. I když je příběh velmi předvídatelný a nadsázka někdy přerůstá tvůrcům přes hlavu, jedná se o velmi dobrou zábavu. Já se bavil na čtyři hvězdy.

Velmi zábavná akční jízda na vlně novodobého grindhouse s drsně vypadajícím, drsně se tvářícím a ještě drsněji se chovajícím Cagem v roli Miltona prchajícího z pekla, aby zastavil satanskou sektu, která chce při jednom ze svých rituálů obětovat jeho vnučku. Cageovi role očividně sedla a s atraktivní číšnicí, kterou vytahuje z průseru, vytváří zajímavou, i když tolikrát viděnou dvojici. Za záchranou dítěte se řítí nařachanými americkými kárami v patách nejen se členy sekty a policajty, které proti sobě poštvávají, ale i tajemným chlápkem v obleku vydávající se za jakéhosi účetního. Něco málo přes sto minut poctivé zábavy plné automobilových honiček, přestřelek, hutné porce násilí podlitého celkem slušnou várkou krve, nahotou, trefnými hláškami a řízným hudebním doprovodem nedává optimálně naladěnému divákovi větší prostor k nudě. Stejně jako solidně vystavěný příběh, který odkrývá dějové souvislosti s citem během stopáže. Kromě velmi dobrého Cage stojí za zmínku ještě vynikající Fichtner v roli záhadného účetního, číšnice Heard je samozřejmě pouze na ozdobu. Dílko ztrácí body především nemastným neslaným vůdcem sekty a přeslazeným finále. Celkový dojem je nenáročná, ale velmi dobrá zábava. Já se bavil na čtyři hvězdy.

Explotační nářez s grindhouseovým feelingem nechává vyvstat z popela jednoho z béčkových velikánů 80-tých let -Rutgera Hauera, který v roli bezdomvoce s brokovnicí válí o sto šest. Jednoduchý příběh zabalený do homelesácké deky násáklé krví a kouřem, po které skotačí partička ujetých záporáků v čele s ultra magorem Drakem, splňuje svůj účel téměř na sto procent. Koná se nefalšovaná extrémní a ničím nespoutaná zábava plná duchaplných dialogů, krvavých scén, úchylných nápadů i dětských úmrtí, kterých se Eisener vůbec nebojí, ostatně jak už to dokázal ve svém předchozím krátkometrážním kousku TREEVENGE. Tenhle chlapík jde divákovi vskutku až na kost a s nějakými hranicemi si vůbec neláme hlavu, stejně jako jeho ústřední hrdina s brokovnicí, který se po rozhlédnutí kolem sebe rozhodl, že vyčistí jedno americké město od všech sráčů a zvrátí osud jedné zbloudilé duše. Snímek má optimální stopáž, nuda se nedostavuje, filozofování i moralizování v průběhu stopáže má hlavu a patu, herecké výkony jsou obstojné, finále patřičně nařachané a řemeslná stránka celého dílka na dobré úrovni. Ovšem na plný počet HOBO WITH A SHOTGUN bohužel nemá. U mě za čtyři hvězdy.

Famózní hororově laděné drama jak po vizuální, tak po herecké stránce, v podání Petra Greenawaye. Divadelně pojatý příběh o restaurační nevěře, kterému vévodí herecký koncert Michaela Gambona jako zloděje Alberta, se odehrává během osmi dnů na půdě vyhlášené restaurace, jejíž šéfkuchař je pověstný svou kulinářskou improvizací, což ostatně divákovi ke konci dvouhodinové stopáže s přehledem předvede na vlastní oči. Do té doby je divák provázen velmi pomalou kamerou prostory restaurace přes barevné filtry, včetně červeného, které jej připravují na finální masakr, který stojí vskutku za to. Záběry kasajícího se Alberta střídají náznakové milostné hrátky jeho ženy se svým milencem a řádka lehce vulgárních výstupů Albertových nohsledů i přátel. I přes jednoduchost příběhu, minimalizaci počtu interiérů, ve kterých se příběh odehrává a jeho natažení do dvou hodinové stopáže, se divák nemá šanci nudit a vychutnává plnými doušky precizní filmařinu, která jde v dílku ruku v ruce s famózními hereckými výkony všech zúčastněných. Vše navíc umocňuje perfektní hudební doprovod dolaďující vkusně jednotlivé scény. K filmu nemám jedinou výtku a hodnotím jej zaslouženým plným počtem.

Hutně zafinancovaná béčkárna konce 90-tých let, která je navíc zaštítěna řádkou slavných jmen (Jamie Lee Curtis, William Baldwin a Donald Sutherland), nadopadá nijak slavně. Na začátku dílka tvůrci divákovi nabídnou atak mimozemského viru na ruskou vědeckou loď, který vypadá velmi slibně. Poté diváka pošlou na vetchou bárku táhnoucí neznámý náklad, které velí kapitán Sutherland komandující strojníka Baldwina a jedinou ženštinu na palubě Curtis. Je tam ještě pár námořníků, kteří shodou okolností spolu s výše uvedenými narazí na onu ruskou loď, kde je čeká nemilé překvápko, ale ti, kromě pološíleného černocha, který mi přišel z celého ansáblu nejzábavnější, nedostávají ve snímku nijak výrazný prostor. Film, který potápí blbě se tvářící herci v čele s Badlwinem, kolísavá atmosféra, nepasující vtipné momenty, vytahují na druhou stranu z bláta velmi slušné efekty, pekelně krvavé scény a obstojná akce. Hudební stránka dílka také není zdaleka nejhorší a béčkově zaměřený divák si dozajista z elektrického vetřelce odnese pár dobrých dojmů, díky kterým dávám VIRu i třetí hvězdu.

Řízné post apokalyptické béčko z 80-tých let, kde Michael Dudikoff není neporazitelným ninjou, ale devatenáctiletým nekňubou Marlowem v bekovce hrajícím si na soukromé očko, který by si po 15-ti letech strávených v protiatomovém bunkru rád smočil. Rozvážnějšího parťáka mu v dílku tvoří stejně starý hošan Phillip, který s Marlowem sdílí ideu být neohroženým soukromým očkem, o jakých četli při společném pobytu v bunkru. Svět venku ovšem zdaleka není takový, jaký si mlaďoši představovali, a díky své naivitě i shodou okolností se dostávají do boje gangů o klíče k odpálení poslední jaderné hlavice na zemi. Zajímavý námět trpí především špatně vystavěným příběhem, který působí, jako kdyby ho tvůrci lepili za pochodu. Na druhou stranu výprava filmu je naprosto fascinující, nezbytné vyprahlé pouště střídá zdecimované město plné přeživších karikatur s disco punkovou image. Řízná muzika, perfektní kostýmy, gang disco mutantů, nájezd dalšího gangu na kroskách, kanibalismus, svůdné ženštiny s klasickými dobovými účesy...prostě pecka. Navíc herecké výkony nejsou zdaleka nejhorší a to i výkon ninjy Dudikoffa, i když hercům nesporně pomáhá celkově chtěné ztřeštěné pojetí celého příběhu. Škoda špatně vystavěného příběhu, jinak bych hodnotil plným počtem. Ale i přes tento nešvar je RADIOACTIVE DREAMS velmi zábavné béčko, které si čtyři hvězdy od fanouška podobných šíleností nesporně zaslouží.

Celkem kvalitní hororový počin 90-tých let. Po krátkém úvodu v prostředí amazonské džungle tvůrci diváka přivádějí do prostor Chicágského muzea ve společnosti zásilky artefaktů jednoho muzejního pracovníka. Kolem zásilky to začíná být pěkně ožahavé již v úvodu. Na lodi, která ji převážela, došlo k několika vraždám, které dostává na starosti policejní důstojník D´Agosta, jehož stopy přivádějí právě do muzea, kde mezitím doktorka Greenová otevírá zásilku artefaktů. Spolu vytvářejí divákovi velmi sympatickou dvojici pokoušející se přijít na kloub brutálním vraždám, které se odehrávají již i v prostorách rozlehlého muzea. Dílko krom sympatické dvojice ústředních hrdinů zaujme také velmi dobrými hereckými výkony všech protagonistů i maximálním využitím potenciálu podzemních chodeb muzea a labyrintu výstavních prostor plných různých artefaktů, z nichž některé přímo souvisejí s brutálními vraždami. Ztvárnění monstra za pomoci zdařilých digitálních efektů je na dobu vzniku snímku vynikající. Mordy jsou patřičně krvavé a divák se dočká i několika šťavnatých gore scén. Výsledný dojem je milé hororové překvapení, kterému dávám s klidným svědomím čtyři hvězdy.

Naprosto úchvatný film o bývalém automobilovém a motocyklovém závodníkovi uhánějícím v bílém Dodgi Challenger americkou krajinou v patách nejen s policií, ale i vlastní minulostí. Hrdina snímku se jmenuje Kowalski a převoz auta z Denveru do San Francisca pro něj znamená víc, než jen kšeft. Je to životní cesta, ze které není návratu. Symboly protispolečenského vzdoru dýchají z dílka po celou jeho stopáž. Rebel, který nerespektuje výzvy policejních hlídek, se stává hrdinou, jemuž pomáhá černošský DJ Super Soul skrze radiové vysílání. Drogy, sex a rock’n’roll – speed, nezbytná marihuana, pár záběrů ženské nahoty, ztělesnění krásy nahou motorkářkou v podání Gildy Texter a řvoucí DJ Super Soul se svou záplavou poctivých hudebních pecek. Fascinující práce kamery, vynikající herectví, jednu velkou automobilovou honičku přerušují pouze drobné zastávky plné zajímavých vedlejších postav, které krásně doplňují koncept volnosti celého snímku. Dokonalý grindhouse, skvělý carsploit a maximální divácký zážitek. Nemám jedinou výtku, takže u mě za plný počet.

Krysárna na motivy Stephena Kinga ve stylu 90-tých let. Do smrduté fabriky vedené úlisným majitelem, který zneužívá ženské osazenstvo nejen na nelidskou dřinu, nastupuje správňácký chlapík, jenž to nebude mít zrovna lehké. Čekají ho nelidská vedra, buranští kolegové a děsivé překvapení v podzemních tunelech pod fabrikou, kam jej posílá majitel ještě s dalšími pracanty provést generální úklid, jinak hrozí ukončení výroby. Tvůrce, ač se snaží sebevíce, nedokáže vybudovat tu pravou atmosféru, kterou mu interiéry podzemí nabízejí. Herecké výkony jednotlivých protagonistů odpovídají béčkovému ražení celého snímku. Kromě slizounského majitele, správňáka a bábovky, která se kolem něj začíná motat, dílko nabízí ještě jednu hlavní postavu a to démonického krysaře, jehož historky z Vietnamu a potažmo celé jeho ztvárnění jsou naprosto k sežrání. Krys si divák užije opravdu přehršel, hlavní monstrum je zdařilé a ukápne i kapka nějaké té krve. Příběh je celkem dobře vystavěn, ovšem, jak je již výš zmíněno, postrádá patřičnou atmosféru. U mě za tři hvězdy.

Další WIP od brazilského režiséra Oswalda de Oliveiry odehrávající se tentokrát hluboko v Amazonské džungli, kde lehce ujetý páreček provozuje povyraženíčko pro movité pány v podobě nabídky řady dívek, které vězní ve svém táboře. Samozřejmě i samotní věznitelé si neodpustí potěšení z mladých dívčích těl. Vězeňkyně sice plánují útěk, ale dostat se zkrze džungli plnou všelijakích nástrah není vůbec jednoduché. Tvůrce ubírá na tvrdé erotice, kterou předvedl v BARE BEHIND BARS a více se zaměřuje na příběh, dá-li se to tak nazvat. Tortury vězeňkyň se divák sice ve větší míře nedočká, ale záběrů na nahá ženská těla je ve snímku celá řádka, dochází i na náznak hromadného sprchování. Samozřejmě nechybí lesbické hrátky i kapka heterosexu, vše ovšem v decentním množství. Dílko disponuje kromě hrstky ústředních postav také celou plejádou postav vedlejších, které snímek velmi zpestřují. Herecké výkony nejsou nijak zvlášť oslňující a o logiku v podobným snímcích naštěstí až tak nejde. Srovnávat AMAZON JAIL s předchozím Oliveirovým filmem opravdu nejde, ale výsledný dojem mám z obou stejný. Možná je to i tím, že ulítávám na snímcích z prostředí džungle a té si divák užije dosyta, takže u mě s přehledem za tři hvězdy.