destroy83

Nekompromisní italský trasher Bruno Mattei servíruje klasický WIP v čele se svou dvorní herečkou posledních let Yvette Yzon, která se v doprovodu dalších dívek ocitne vě věznici hluboko v džungli, kde vládne sadistická dozorkyně spolčená s provozovatelem nočního podniku, přesněji bordelu, ve kterém se zákazníci se svými požadavkami neodmítají. První polovina exploitu se odehrává převážně ve věznici, kde Mattei nešetří nahotou a valí do diváka scény hromadného sprchování jak o život. Snímek se začne lámat, když vybrané dívky putují do nedalekého bordelu, kde si od partičky stálých zákazníků okusí zač je toho loket, mlácení, spoutání či mučení za pomoci hada který si lebedí na dámských genitáliích. Mezitím sadistická dozorkyně vykonává extrémní tresty v podobě bičování či zavírání do klece téměř celé poneřené do vody s předchozí, již smrtí vysvobozenou, potrestanou vězeňkyní. Režisér rozehrává opravdová jatka až když se dívky pokusí o útěk, který si jim naskytne po uspokojení partičky prasat včetně majitele bordelu. Chuť svobody však zanedlouho zhořkně neboť útěk byl až podezřele snadný a mění se na plánovaný lov, který si hodlají užít naši staří známí bordeloví zíkazníci. Brutální závěrečnou jízdu lehce pokazí přeslazený konec. Podtrženo sečteno, u mě za tři hvězdy.

Béčkové gore scifi doprovázeno hudbou Goblinů a servírováno pod taktovkou italského režiséra, co víc si může fanoušek žánru přát. Celé dílko dopadlo přesně podle očekávání, dávka poctivého gore v podobě explodující těl po kontaktu s mimozemským životem v podobě pulsujících vajec donutí milovníka hororových pecek 80. let zakvičet blahem. Divákovi je hned na zpočátku představen příběh přímočaře a brutálně, což perfektně navnadí na pozdější vyšetřování původu vajec, které vede k pochybné společnosti v Jižní Americe, kde se na kávových plantážích nepěstuje pouze káva. Klasické béčkové schéma, plné béčkových hereckých výkonů, vkusné hudby a nezapomenutelných hlášek hlavních hrdinů. Já se bavil na čtyři hvězdy.

Lahůdkový béčkový exploitation který svým provedením (obrazová i zvuková kvalita) působí jak starý poctivý násilnický flák z přelomu 70. a 80. let. Těžko říci, jestli to bylo záměrem tvůrců, ale výsledek je každopádně pošušňání pro milovníky subžánru. Pro žánr typický příběh, dáli se děj tak nazvat, disponuje kromě mučení, křiku, spoře zakrytých, krví potřísněných dívčích těl a ucházejících gore scén také povedeným dějovým zvratem. Místy bohužel kamera zbytečně uhýbá, takže se proklamovaná brutalita koná jen zčásti...ale i tak stojí za to. Hlavní trýznitel i jeho poskok jsou patřičně odporní a slizcí, psychický a fyzický teror s vhodným hudebním doprovodem působí sakra realisticky. Pasování a krocení lidského jedince na úrovni koně disponuje také jistou dávkou originality. Závěrečná krvavá lázeň je prošpikována napětím a samotné finále uzemní diváka dvojnásobně. Jsem spokojen, dokonce na plný počet.

Televizní béčková šílenost v podobě dobrodružného boje o přežití koketující s hororem několika krvavými scénami. Děj se odehrává v zasněžených Himalájích, kam se zřítí letadlo s fotbalovým týmem na cestě do Japonska. V pustině se kromě přeživších fotbalistů a trenéra ocitá i doprovod v podobě několika slečen. Skupinka se rozhodne vyčkat do příjezdu záchranářů, čas si vyplňují vzájemnou konverzací i pojídáním mrtvých přátel, na které však tajně chodí i místní Yetti, se kterým se hrdinové snímku budou muset utkat na život a na smrt. Do hry se ještě připlétá dvojice záchranářů vybavená ostrými cepíny a nabitými devítkami. Celý koncept působí vskutku zábavně, dějové zvraty dokáží diváka u snímku s přehledem udržet. Krvavé scény mají komediální nádech a opravdové neherectví jen podtrhuje mnou tolik zbožňovanou béčkovitost. U mě s přehledem za čtyři hvězdy.

V pořadí druhý snímek Stuarta Gordona opět naplnil mé očekávání. Naprosto dokonalá béčková hororová podívaná se šílenými vědci (Sorel, Combs) a svůdnou doktorkou (Crampton), která se v polovině snímku změní z upjaté doktorky na dračici v SM oblečku. Navíc poslední dva jmenovaní patří k nesmrtelnému Re-Animátor komandu. Celý ansábl doplňuje drsňácký policajt a svinská doktorka na psychiatrické klinice. Totálně vražedný koktejl, plný slizu, podivných potvor odněkud z druhého břehu, zvráceného chtíče a vysávání mozků očními důlky nadchne každého hororového fanouška. Parádní triky, hudba, tajemné sídlo s ďábelským přístrojem v podkroví, věčně vyjevený Combs...ještě když v tom všem má prsty i Brian Yuzna, nemůže to dopadnout jinak než na plný počet.

Další důkaz kvality francouzské hororové tvorby, tentokrát se jedná o mysteriózní kousek prosáklý jistou dávkou úchylnosti a optimálním množstvím krve. Přirovnání k Barkerově tvorbě je zde více než na místě. Téměř celý snímek se odehrává v jedné vězeňské cele se čtyřmi vězni. Mladý pošuk, který poobědval svou sestru, skládá koláž z pornočasopisů a občas se nechá nakojit od svého transexuálního spoluvězně umělými prsy. Zmíněný transexuál ojíždí ze zadu knihovníka, který si přeje být takto trýzněn. A do čtveřice hlavní protagonista, podnikatel kterého odkopla žena. V cele se však kromě nich náchází i ukrytý vězeňský deník jistého Danverse, který si očividně přeje, aby byl nalazen a následně ukáže obyvatelům cely svou moc. Četba deníku roztáčí kolotoč nevysvětlitelných úkazů a bizardností a hrdiny snímku přivádí až na samou hranici šílenství. Nebýt nesympatického protagonisty uvězněného podnikatele, neváhal bych dát plný počet, takhle je to u mě za čtyři hvězdy.

Italský příspěvěk do edice masoví vrazi mezi námi věnující se postavě Andreje Romanoviče Čikatila. Snímek, ačkoliv přesně nerekonstruuje příběh jednoho z největších masových vrahů, dokáže divákovi uvěřitelně představit lidskou zrůdu, hlavně díky kvalitnímu výkonu Malcolma McDowella a zprostředkovat tak děsivé řádění v podobě sexuálního a fyzického násilí s kanibalistickou koncovkou této neblaze proslulé postavy ruské historie. Ovšem když přichází na řadu vraždění, kamera nesmyslně uhýbá, což takovému snímku celkem škodí. Důraz kladený na hypnotizování obětí a řekněme politický původ Čikatilova běsnění mě také zrovna nesedl a celý koncept začal zavánět průměrností umocněnou příliš konzervativním zpracováním. Ovšem výslech zatčeného Evilenka a herecký koncert McDowella mě nakonec donutily jít s hodnocením trošku výš. Takže nakonec je to u mě za čtyři hvězdy.

Další Hooperova vyvražďovací jednohubka tentokrát zasazená do bizardního prostředí pouťového panoptika. Čtveřice mladých, zhulených přátel, z nichž jedna dívka se divákovi hned na začátku filmu představí v nude scéně ve sprše, která vtipným způsobem odkazuje na kultovní Psycho (mimochodem odkazů na starší horory je ve snímku víc než dost), se vydává večer na putovní pouť, o které se mezi lidmi neříká nic pěkného. Po několika atrakcích, jointech a kabinetu zrůdiček dostvá čtveřice hrdinů nápad strávit noc v domě hrůzy, který spravuje podivný chlápek v masce Frankensteina. Počáteční zábava, slibující sexuální hrátky v ujetém prostředí se záhy, když se nezvaní hosté stanou svědky vraždy uvnitř panoptika, mění na boj o holý život. Správce atrakce totiž pod hororovou maskou skrývá něco daleko děsivějšího. Vraždy, i když ve skromném a téměř nekrvavém provedení, jsou k sežrání. Hlavní maniak je ztvárněn na výbornou a navíc silně evokuje Leatherface. Pouťové prostředí, převážně atrakce plné bizardnosti, tvoří znepokojivou atmosféru a dočkáme se i kapky Hooperova oblíbeného buranství. Decentní porce nahoty jen dokresluje klasický béčkový hororový koncept, který prostě zbožňuji. Škoda pomalejšího rozjezdu, takže u mě za čtyři.

Lákavý obal, zajímavý výběr herců a vynikající černobílý úvod natěší diváka na šťavnatou hororovou podívanou z prostředí skalpelů, jehel a lékařských experimentů. Očekávání je bohužel naplněno pouze částečně, stopáž obsahuje hutnou porci nudou zavánějících scén, absenci gore scén, které fanoušek od takového snímku očekává a do očí bijící díry ve scénaři, které nejdou přejít, i když snímek přes svůj znatelně vyšší rozpočet, spadá do béčkové kategorie. Příběh líčí osudy a "rádoby" krvavé řádění pomateného doktora Juliana Matara v městské nemocnici a jejím spletitém labyrintu chodeb, z nichž některé se již dávno nevyužívají. Podtrženo sečteno, nastíněný potenciál využit tak napůl, ztvárnění vraždicího maniaka obstojné, nezbytné nude příjemně béčkové scény a stopáž neúměrně dlouhá. Výsledek je lehký nadprůměr, který nemůže ničím urazit, ale nadchnout také ne, takže u mě za tři hvězdy.

Jednoznačně nejlepší kousek, který mistr Hong-Kongských krvavých baletů natočil v Hollywoodu. Z geniálního námětu režisér vymlátil vskutku maximum a stvořil jeden z nejlepších akčních hollywoodských bijáků. Postavy Seana Archera (John Travolta) a Castora Troya (Nicholas Cage) jsou herecky bravurně zmáknuty a do puntíku vyšperkovany. Travoltův agent FBI, který se ženě za pomstou téměř přes mrtvoly a Cageův sociopat s dvěma pozlacenými bouchačkami tvoří pekelnou ústřední dvojici, ze které jsem se nejen posadil na prdel ale konečně jsem dostal důkaz, že Cage umí hrát. Woo do snímku nacpal všechny své pověstné kousky - zpomalovačky, vlající pláště, makabrózní přestřelky a výbuchy, divoké honičky, nefalšované emoce a nezbytné bílé holubice. Závěrečná divoká honička plná výbuchů mě totálně dostala, Face/Off zkrátka šlape znatelně na paty mistrovým Hong-Kongským kouskům, nemám nejmenší výtku, takže u mě za plný počet.