Profil
Hodnocení (941)
Komentáře (481) Kšefty (1)
Filmotéka (62)
Oblíbené filmy
Oblíbení režiséři
Oblíbení herci
Oblíbené herečky
Oblíbené seriály
|
Moje komentáře |
 Shijushichinin no shikaku (1994) 
|
19.03.2010 |
| |
Klasický příběh, tentokráte ovšem podaný dosti neotřele. Ichikawa vypráví klidným, nezaujatým tónem, "své" postavy neglorifikuje a vyhýbá se zbytečnému patosu. Nestrannost snímku (která tolik kontrastuje s typem příběhu) je tak důsledná, až divákovi sugeruje myšlenku, zda "to všechno nemohlo být vlastně jinak, než dnes míníme". S tím souvisí i další specifikum, kterým je absence první části děje, jenž v obvyklých adaptacích ukáže, jak jsou rozdány karty a nasměruje divákovy sympatie - v tomto případě však zůstáváme, spolu s režisérem, nezávislými pozorovateli (oproti běžnému pojetí, kdy bývá cílem spíše vtáhnout diváka "dovnitř 47-ky"). Po technické stránce je téměř zbytečné Ichikawu chválit - skvělých vizuálů dosahuje jak u svých "velkých filmů", tak i u menší produkce s nižším rozpočtem. Takakura se pro hlavní roli hodí, bez problémů obstojí i Ruriko Asaoka jako jeho žena, také Ko Nishimura je do role Kiry vhodně zvolen. Jediným problémem zůstává střihač, kterému se sice podařil husarský kousek a vměstnal děj do ca 2 hodin, leč skutečnost, že určitý objem děje se do určitého časového úseku zkrátka nevejde, změnit nemohl. Silné **** |
|
Onna goroshi abura no jigoku (1992)
|
13.03.2010 |
| |
Poslední dílo Hidea Goshy je zároveň jedním z jeho nejatypičtějších. Režisérovu nepočetnou filmografii lze rozdělit de facto do tří kategorií: rané období se dá shrnout jedním slovem - chambara, následuje odklon do světa yakuzy a poslední "etapa" se nese v duchu vykřičených čtvrtí. Několik snímků se tomuto schématu sice vymyká (Fireflies in the North, 226...), avšak snad žádný nevybočuje z kontextu Goshovy tvorby tak, jako tento. V zásadě jde o příběh milostného mnohoúhelníku (oko kamery se však zaobírá především dvěma ústředními postavami) okořeněný "mysteriózně-kriminální" zápletkou (ty uvozovky by mohly být možná i dvojité;). Děj je dobře propracovaný, ale rozhodně ne epický - podstatná je psychologie postav, úvahy o vlivu místa ve společnosti na milostný život ap. a, jak je u Goshy zvykem, také atmosféra. Na té se podílejí jednak někteří herci (kromě excelující Kanako Higuchi v hlavní roli se mihnou taktéž veteráni jap. filmu Hiroyuki Nagato nebo Renji Ishibashi), jednak neobvyklý střih, který zasáhne vždy právě v momentě, kdy začne být rámcově jasné, kterým směrem se bude vývoj ubírat (u mě to střihač se svým stylem vyhrál jen tak napůl - na tomto poli jsem však dlouho nenarazil na originálnější pojetí). Slabší **** |
|
Kronika psaná mečem (1963)
|
08.03.2010 |
| |
Herecký koncert Kinnosukeho Nakamury (a, dlužno podotknout, také jeho maskéra) v sedmi (resp. osmi) různých podobách. Shrnutí od belldandy je dobré, takže nebudu omílat vyřčené. Většina příběhů je logicky situována do feudální doby, na pozdější období (éra Meiji a dále) připadá času podstatně méně, přičemž do chronologicky nejmladšího příběhu (s nepatrně noirovou náladou) je celý snímek "rámován". Jde o dramaticky velmi silnou záležitost s velkou výpovědní hodnotou o japonské mentalitě. Po technické stránce mi vyhovovala klidná, syrová kamera a úsporná práce s hudbou, která se neobjevuje často (a když už, je obvykle dost minimalistická), ale o to víc posiluje dojem z podkreslované scény. Nedá mi to, abych nevyzdvihl herecký výkon, který podal zde neuvedený Yoshi Kato v (před)poslední povídce. Těm, kteří cítí, že toto je jejich krevní skupina, bych rozhodně doporučil např. "Adauchi" od stejného režiséra, nebo vynikající drama "Shura" Toshia Matsumota (obojí rovněž s Kinnosukem Nakamurou). |
 Kanzo sensei (1998)
|
08.03.2010 |
| |
2. sv. v. se chýlí ke konci, německo nevyhnutelně spěje ke kapitulaci a nálada mezi lidmi má k optimismu hodně daleko. Příděly jídla jsou malé, hygienické podmínky bídné, perspektivy do budoucna mizivé, muži jsou verbováni, dívky se prodávají a lékaři propadají mofriu (tedy..někteří). Dr. "Játro" Akagi provádí soukromý výzkum žloutenky, se kterou u svých pacientů přichází do styku dnes a denně. Po různých peripetiích dosáhne určitých výsledků, sklidí i úspěch na vědeckém symposiu; vojenské vedení, které má rozhodující slovo, problém ovšem ignoruje. Obávám se, že všechno ostatní by byl zbytečný spoiler. Imamura překvapí pojetím vstřícným i vůči západnímu divákovi a velmi dynamickým tempem. Prostředí malého města je malebné, kamera má co zachycovat a daří se jí to dobře, zvuková, povětšině jazzová, kulisa je vynikající jako podkres, zčásti i jako samostatná hudba. Akira Emoto působí v hlavní roli autenticky, Kumiko Aso je jako jeho asistentka roztomilá, Keiko Matsuzaka hraje jako vždy skvěle a na svůj věk také neuvěřitelně vypadá. Snad už jen ty narážky na podobnost mezi životem lidí a hmyzu (popř. rovnou nějakých trepek, bičíkovců a kvasinek;)), začínají být v kontextu režisérovi tvorby trochu omšelé... Silné **** |
 Česká RAPublika (2008) odpad!
|
05.03.2010 |
| |
Kámen úrazu je, že většina lidí neznalých hledá v HH kultuře nějaký obsah apod., přičemž ta ničím takovým nedisponuje (alespoň ne plošně). HH byl vždycky primárně o přízemních věcech a zábavě (dlužno podotknout, že poněkud pokleslé), do čehož vnesli zlom až Public Enemy (a pár dalších), kteří dodali silná sociální a politická témata. Tato vlna pak s popularizací žánru rychle odezněla a ten se obloukem vrátil k původní bezobsažnosti, navíc s celým tím nablýskaným cool výblitkem okolo. Prachy, hadry, auta, kur*y atd. a pořád dokola... Hudebně přitom HH zažil nadějná období (hlavně v době různých fůzí s jazzem apod.), příliš rychle (a bez sebemenšího odporu) se však slil s hlavním popkulturním proudem, což končí vždy stejně - sterilizací žánru. Pokud jde o film jako takový, výpovědní hodnota je nulová (pologramotná děcka se ujistí, že jsou jejich idoly fakt borci a naopak, dospělí budou opět ujištěni, že je to celé jen banda kokotů v komickém oblečení), jediné, co si z toho člověk může vzít je skutečnost, že obsahově je prostě HH o hovně a nemá smysl projektovat si do něj vlastní představy (btw kolik z těch fakanů, co poslouchá zahraniční HH, asi rozumí textům...to by mě vážně zajímalo). Mno...pro normálního člověka je to +- na odpad, pro bling děti tak ****, možná i *****. Já už jsem dlouho jakžtakž "normální", takže hodnocení je zřejmé. A utřete si z rypáků ten pudr, dementi... |
|
Takeshis' (2005)
|
25.02.2010 |
| |
Což o to, vlastně je to i docela můj šálek čaje. Problém je, že bych od Kitana čekal v takto "artovém" snímku o dost víc. Mnoho nápadů je dobrých, ale nedrží příliš dobře pohromadě - některé lze bez nadsázky označit za zcela samoúčelné (možná je za tím "dalíovský" záměr, přimět lidi hledat významy kde nejsou a pak se bavit jejich hloupostí, viz třeba scéna s DJingem atp. - pěkné a stylové, na druhou stranu hromada uhlí je pořád hromada uhlí). To by mi samo o sobě ani nevadilo, problém jsem měl spíše s tím, že zkraje je film dynamický, z větší části se vypointuje dlouho před koncem a poté následuje smršť scén, kde množství těch samoúčelných je náhle v násobné koncentraci, čímž se snímek jakoby "roztříští" (k jeho neprospěchu, podle mě). Vizuální a vůbec formální stránka mi vyhovuje, množství aluzí je zábavné a člověk bude patrně objevovat další a další, libůstkou je třeba účast Beata Kyoshiho (který se objevil už v Kikujirovi), bývalého Kitanova komediálního partnera, s nímž začínali. Jeden z těch kousků, který režisér točí mnohem víc pro sebe, než pro diváky (kterým to kompenzuje několika vtipnými, zlý jazyk by řekl prvoplánově podbízivými, scénami), v případě TK to navíc nabírá až rysy jakési autoterapie. |
|
Avatar (2009) odpad!
|
22.02.2010 |
| |
Cameron umí jedinou věc - natáčet nejdražší filmy na světě (jak obdivuhodné). Nemyslím to zle, ale: Třeba se z těch efektů všichni pos**te - jsem zvědav, jak se vám budou líbit za pár let;)). Filmová revoluce...rofl;)))))
edit: Pro různé experty, kteří nazývají nedodělky (apod.) ty, co hodnotili Avatar nízko: To je asi tak, jako kdyby se fanoušek Spice Girls rozhořčoval, že se příznivci Milese Davise či Dmitriho Shostakoviche nelíbí hýkání jeho oblíbenkyň (které, i kdyby natočily nejdražší album s nejlepším zvukem na světě, budou pořád jen několika ukvílenými štětkami;)) |
 JONAS (2009) odpad!
|
15.02.2010 |
| |
Snad nejstrašnější sra*ka, která je teď v bedně k vidění, možná jedna z nejtrapnějších vůbec. U špatně hodnocených filmů bývám rád shovívavý, ale tady to nejde. Otázka zní: Kdy přijde tvůrce, kterému se podaří ztvárnit americký sen ještě idiotštějším způsobem? Jak už někdo zmínil - i Hannah Montana je proti tomu filmařsky vyzrálá, uvolněná záležitost (a to už je co říct). |
|
Takeda Shingen (1990)
|
13.02.2010 |
| |
Osoba Shingena je, jak už tomu bývá u mnoha vlivných ikon historie, sporná a kontroverzní - je dobře, že tato rozporuplnost je ve filmu poctivě vystižena (tedy nejen konkrétními narážkami, ale i celkovým duchem snímku), s postavou Shingena se tak nedá snadno ztotožnit, což brání jednostranným, infantilním výkladům dějin. Sadao Nakajima je zkušený veterán a po řemeslné stránce nelze mnoho vytknout, jen si nejsem příliš jist, zda bylo dobrou volbou obsadit do hl. role Kojiho Yakusha, který má sice silné momenty, ale přesto je v roli poněkud nevýrazný (mmch ve filmu se objeví mnoho zasloužilých bardů jap. filmu - kromě uvedené Ayako Wakao např. Hiroki Matsukata, Shima Iwashita, Ken Watanabe nebo Tomisaburo Wakayama). Poctivý, na historické informace bohatý, snímek se střízlivou stylizací. Doporučil bych jako dlouhý předkrm ke Kagemushe (či správněji Kagemushovi) od mistra Kurosawy. |
|
|
